Nikaia+08+10 |
|
(27.3.2013 15:24:08) Makrobiotičky, veganky, vegetariánky, dělilky a jim podobné extremistky! Mám na vás dotaz. Jak se slučují vaše "jiné" stravovací zvyklosti se sociálním rozměrem jídla? Nemám teď na mysli technické aspekty, co je kde dostupné, co se kam dá nebo nedá převézt, ohřát, objednat a podobně. Co mne zajímá, je, zda jste kvůli nějakému takovému dlouhodobému a definitivnímu stravovacímu rozhodnutí musely například "vyměnit přátele" (řečeno samozřejmě s nadsázkou). Nebo změnit životní styl, ve smyslu, že třeba už méně podnikáte nějaké akce, kde je obtížné jíst jinak. Zda vám není líto /divno, že nejíte ze společné mísy. (Pochopitelně ze svého dotazu vyjímám zdravotní důvody, tam holt asi každý pochopí..) Můj dotaz směřuje k tomu, že sama s určitými jídelními nekonvečnosti koketuji a tyto průvodní jevy mne poněkud odrazují. Srážejí mne zpět do uvažování ve stylu: nevymejšlej si a jez to, co všichni (a nerouhej se...)
|
Žžena |
|
(27.3.2013 15:36:03) Já teda nejsem "stravovací extremista" jak tomu říkáš, ale z pohledu "strávníka středního proudu" mně vegetariáni, vegani, makrobiotici nepřijdou jako extremisti ani jako divní, ani mne nenapadlo pozastavovat se nad tím, jestli si "ze společného kotle" vyberou flákotu nebo brokolici. Jediné, co podle mne má sociální rozměr, je, pokud má příslušný člověk potřeba svůj způsob stravování přespříliš řešit a obhajovat a vnucovat ostatním. A to platí pro oba směry, jak pro "normální" populaci, tak pro "extremisty". Myslím, že lidi se i ve skupině bez problému dohodnou na tom, že ten nejí jedno a onen něco jinýho (například já nepozřu čokoládu a uzeniny), třecí plochy nastanou, pokud má jeden potřebu toho druhýho přesvědčovat že když jí maso, vraždí nebohá zvířátka a má shnilé vnitřnosti, nebo naopak že když nejí maso, bude z něj podvyživenej kripl.
No a asi takto: dospělý člověk by měl být srovnán se svojí individualitou a být schopen existovat ve společenství lidí, kteří mají věci různě jinak než on, a to bez toho, že by docházelo k zásadním konfliktům. A pokud jde navíc o skupinu přátel (s kým jiným bych "jedla ze společného hrnce", tak tam už tuplem, ti lidé mne snad mají rádi za jiné kvality, než za to, že jím/nejím řízky.
|
Inka | •
|
(27.3.2013 15:37:53) Kdo nejí čokoládu je velkej extremista :)
|
Nikaia+08+10 |
|
(27.3.2013 15:41:28) a na nás normální zbyde víc, hurá! :)
|
|
|
Theodora.1 | •
|
(27.3.2013 15:56:27) Já nejím čokoládu, ani jako dítě jsem ji nejedla, mě nechutná, teď ale musím říct díky bohu. Nejím ani žádné cukrovinky, zmrzlinu, buchty, koláče, nic sladkého. Jsem divná, já vím.
|
Baobab |
|
(27.3.2013 16:22:28) Jestli ti nechutna cokolada, mas mozna problem s histaminem.
|
Theodora.1 | •
|
(27.3.2013 16:27:18) To nemám, mám to po matce, má to i jiný sourozenec.
|
|
|
|
|
Nikaia+08+10 |
|
(27.3.2013 15:40:26) Hezky řečeno. Zvlášť s tou dospělostí. V zásadě nemohu nic namítnout, holt jen asi mám tu smůlu (nebo je to možná konstruktivně využitelné pozitivum), že jedna z "větví" mých přátel jsou zapřisáhlí masní přesvědčovači, konzervativci jak bič, a tak to je takové jaksi těžké...
|
neznámá |
|
(27.3.2013 16:04:14) A jak dlouho nejíš maso? Mě už to po těch letech nikdo "sežrat" nedává. A já jsem taky dospěla z telecích let, kdy jsem každého přesvědšovala o své pravdě a zvěrstvu na jatkách. TIše se tolerujem. Co mě teda dokáže vytočit je jídelní lístek vetšiny hospod - vegetariánské jídlo je v lepším případě smažený sýr v horším smažený sýr se šunkou.
|
Nikaia+08+10 |
|
(27.3.2013 16:08:03) Já ho jim. Ale jak jsem psala níže o manželovi - ještě po sedmi letech se s tím nevyrovnali.
|
neznámá |
|
(27.3.2013 16:11:44) Tak to bude těžký, u chlapů to je asi jiný. U mě už to nikdo nekomentuje, maximálně mého muže pochvalí jak si dobře vybral "nikdo mu nebude ujídat z prasátka".
|
|
|
|
|
|