| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Sociální rozměr jídla

 Celkem 61 názorů.
 Nikaia+08+10 


Téma: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:24:08)
Makrobiotičky, veganky, vegetariánky, dělilky a jim podobné extremistky! Mám na vás dotaz.
Jak se slučují vaše "jiné" stravovací zvyklosti se sociálním rozměrem jídla?
Nemám teď na mysli technické aspekty, co je kde dostupné, co se kam dá nebo nedá převézt, ohřát, objednat a podobně.
Co mne zajímá, je, zda jste kvůli nějakému takovému dlouhodobému a definitivnímu stravovacímu rozhodnutí musely například "vyměnit přátele" (řečeno samozřejmě s nadsázkou). Nebo změnit životní styl, ve smyslu, že třeba už méně podnikáte nějaké akce, kde je obtížné jíst jinak.
Zda vám není líto /divno, že nejíte ze společné mísy.
(Pochopitelně ze svého dotazu vyjímám zdravotní důvody, tam holt asi každý pochopí..)
Můj dotaz směřuje k tomu, že sama s určitými jídelními nekonvečnosti koketuji a tyto průvodní jevy mne poněkud odrazují. Srážejí mne zpět do uvažování ve stylu: nevymejšlej si a jez to, co všichni (a nerouhej se...)
Odpovědět
 Žžena 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:36:03)
Já teda nejsem "stravovací extremista" jak tomu říkáš, ale z pohledu "strávníka středního proudu" mně vegetariáni, vegani, makrobiotici nepřijdou jako extremisti ani jako divní, ani mne nenapadlo pozastavovat se nad tím, jestli si "ze společného kotle" vyberou flákotu nebo brokolici.
Jediné, co podle mne má sociální rozměr, je, pokud má příslušný člověk potřeba svůj způsob stravování přespříliš řešit a obhajovat a vnucovat ostatním. A to platí pro oba směry, jak pro "normální" populaci, tak pro "extremisty".
Myslím, že lidi se i ve skupině bez problému dohodnou na tom, že ten nejí jedno a onen něco jinýho (například já nepozřu čokoládu a uzeniny), třecí plochy nastanou, pokud má jeden potřebu toho druhýho přesvědčovat že když jí maso, vraždí nebohá zvířátka a má shnilé vnitřnosti, nebo naopak že když nejí maso, bude z něj podvyživenej kripl.

No a asi takto: dospělý člověk by měl být srovnán se svojí individualitou a být schopen existovat ve společenství lidí, kteří mají věci různě jinak než on, a to bez toho, že by docházelo k zásadním konfliktům. A pokud jde navíc o skupinu přátel (s kým jiným bych "jedla ze společného hrnce", tak tam už tuplem, ti lidé mne snad mají rádi za jiné kvality, než za to, že jím/nejím řízky.
Odpovědět
 Inka 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:37:53)
Kdo nejí čokoládu je velkej extremista :)
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:41:28)
a na nás normální zbyde víc, hurá! :)
Odpovědět
 Theodora.1 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:56:27)
Já nejím čokoládu, ani jako dítě jsem ji nejedla, mě nechutná, teď ale musím říct díky bohu. Nejím ani žádné cukrovinky, zmrzlinu, buchty, koláče, nic sladkého. Jsem divná, já vím.
Odpovědět
 Baobab 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:22:28)
Jestli ti nechutna cokolada, mas mozna problem s histaminem.
Odpovědět
 Theodora.1 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:27:18)
To nemám, mám to po matce, má to i jiný sourozenec.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:40:26)
Hezky řečeno. Zvlášť s tou dospělostí. V zásadě nemohu nic namítnout, holt jen asi mám tu smůlu (nebo je to možná konstruktivně využitelné pozitivum), že jedna z "větví" mých přátel jsou zapřisáhlí masní přesvědčovači, konzervativci jak bič, a tak to je takové jaksi těžké...
Odpovědět
 neznámá 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:04:14)
A jak dlouho nejíš maso? Mě už to po těch letech nikdo "sežrat" nedává. A já jsem taky dospěla z telecích let, kdy jsem každého přesvědšovala o své pravdě a zvěrstvu na jatkách. TIše se tolerujem.
Co mě teda dokáže vytočit je jídelní lístek vetšiny hospod - vegetariánské jídlo je v lepším případě smažený sýr v horším smažený sýr se šunkou.~q~
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:08:03)
Já ho jim. Ale jak jsem psala níže o manželovi - ještě po sedmi letech se s tím nevyrovnali.
Odpovědět
 neznámá 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:11:44)
Tak to bude těžký, u chlapů to je asi jiný.
U mě už to nikdo nekomentuje, maximálně mého muže pochvalí jak si dobře vybral "nikdo mu nebude ujídat z prasátka".~:-D
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:40:40)
Kvůli sociálnímu rozměru nejsem vegetarián a jsem na to za sebe tak nějak průběžně naštvaná. Známí by to vzali v klidu a v práci taky, ale rodina je problém.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:44:34)
Přesně tak. Plnit si žaludek věcma, které mi nesvědčí a které jsou pro mne třeba morálně nepřijatelné, jen aby si blízcí nemysleli, že jsem mišuge, nebo se jich to nedotklo atd.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:48:54)
Já jsem byla, ale pak jsem udělala tu chybu, že jsem začala jíst maso (na nějaké ožralé párty se opíkalo) a všichni se toho nějak chytli v tom smyslu, že už jsem jako dospěla a že už nebudu vymýšlet nesmysly ~:-D a ted vždycky když s tím koketuju, tak vím přesně co uslyším a ani to nechci poslouchat.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:59:46)
Jo, už napřed slyším ty kecy... :)
V potu tváře jakž takž skousli po sedmi letech našeho vztahu, že manžel nejí maso, ale dodnes si neodpustí blbé řeči.
Tak možná nastal čas zase trochu potrápit jejich zakonzervované mozky.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:12:57)
Hele jestli nejí manžel, tak do toho jdi, on tě podpoří ne? Já bych v tom byla sama a to ještě do toho řeším mimino, do jednoho roku to obhájím, ale pak už blbě. Nejedli jsme s manželem, já šest let, tam to bylo jasný.
Odpovědět
 Eržika. 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:17:58)
No, my měli jednoho tatínka na táboře a ten jedl pouze syrovou stravu a vločky. A nikdo se nad tím nepozastavoval, jen jsme mu museli dát stranou před vařením...
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:22:15)
No asi mám kolem sebe nějakou opravdu hodně konzervativní a netolerantní společnost co se týče jídla (tak trochu to vím, ale tady to vysvítá ještě výrazněji). Jinak jsou v pohodě.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:19:18)
Jako že už mi definitivně vymyl mozek? To by šlo :)
Moje matka, jeho tchýně si dosud toužebně přeje, abych ho naučila jíst maso. Že mu ho nebudu tajně do jídla pašovat, to už pochopila.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:34:10)
Jojo, pašování masa do jídla jsme si užili, teda já už ani ne, ale ostatní mí mladší vegetariánští známí ~:-D švagrovi co byl dlouhá leta oddaným hare krišna matka nacpala do vegetariánské sekané maso, aby ji neonemocněl, to bylo ještě na gymplu, když začínal s haré.
Odpovědět
 Žžena 


Re: Sociální rozměr jídla 

(28.3.2013 10:56:07)
No a jak ty "kecy" řešíš? Ty se za manžela nepostavíš? Neřekneš rodině nahlas, že prostě takový je, ať nedělají dusno těmito řečmi a koukají ho začít trochu respektovat?
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:00:31)
Co bys musela poslouchat? Že nevyrosteš? :-)
Naše máma měla jeden argument, který nedokázala rozvést: Ty se zničíš.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:02:09)
"ty se zničíš"
no tak u nás ještě extrémnější: "To není správný!"
Odpovědět
 Inka 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 15:51:06)
Jsem držela asi tak půl roku hubnoucí dietu nikdo to vesměs nekomentoval. Myslím, že je důležitý o tom moc nemluvit, z nabídky si vzít to svoje, alkohol si třeba nechat nalít, nic nevysvětlovat, mít to u sebe, ale ve skutečnosti pít vodu, pokud je někdo moc vlezlý, tak si to vzít a někde odložit. Je mi jedno, co si kdo myslí, nikdy bych nesnědla něco, co mi nehyhovuje jenom, aby někdo nekoukal blbě.
Odpovědět
 Begonie 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:03:11)
Ja zas vubec nepiju alkohol - vubec zadny ani pivo ani vino, ani tvrdej, zadny tlamolepy, sampansky, proste nic. Ne z nejakeho presvedceni, proste mi to nechutna, fakt to do sebe nejsem schopna nasoukat. A nemam s tim zadny problemy. Porad nekde ctu, ze takovi uplni abstinenti to maji hrozne tezky, ze je furt spolecnost nuti pit, ale ja si toho nikdy navsimla. Kdyz mi nekdo nabizi, tak reknu, ze ne, ze mi to nechutna, prituknu si dzusem a hotovo. A jestli si nekdo mysli neco divnyho (tedy, ze ja jsem divna), to je mi volny. Ale spis jsem se ani nesetkala s tim, ze by mi nekdo dal najevo, ze neco neni v poradku.
Odpovědět
 Theodora.1 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:05:22)
Byla jsem stejná a byla jsem hrozně divná, tak jsem začala pít aspoň víno, 35 let mi to trvalo. Pivo ani tvrdé nedám.
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:13:01)
Já jsem právě nebývala divná, divnou jsem se stala.
Odpovědět
 Theodora.1 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:24:51)
Jeden čas mě to tak vytáčelo, že jsem chtěla říkat, že jsem vyléčená alkoholička. Přítel mi to zatrhl, byli to hlavně jeho známí a rodina, ale mě to děsně štvalo. Ale věřím tomu, že by to daleko víc lidí "pobralo", než když jsem jenom divně nepila.
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:10:02)
To máš okolo sebe tolerantní lidi. Já se s tím setkávám furt.
Na to je zase fráze: Přece bys mě neurazila.
Hm, co teď. Když si nevezmu, tak někoho schválně urážím....
Název tématu měl být ...rozměr jídla a pití. To pití je pro mě daleko větší problém.
A pokaždé, když se sejdeme: Opravdu si zase nic nedáš?
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:18:59)
Mě taky nepřijde že je s pitím alkoholu nějak potíž ve smyslu když nechceš - kor u ženských je mi divný že by někdo nutil nějak závažněji. Teda aspoň podle svýho okolí - pořád je někdo těhotný, kojí, řídí, bere léky, hubne, má migrény, jde druhý den do práce, hlídá děti atd atd, prostě věci které se s alkoholem provozovat nedají nebo blbě. U chlapů teda je asi situace jinačí, tam se asi víc bere jako že "správnej chlap si dá", ale zas ti řidiči nebo pracanti.. (v dnešní době kdy se dělá od nevidim do nevidim ani pátek večer není pro každého chvílí pro "kalíšek")...
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:23:32)
Já to mám vyřešené řízením.
Nalejou mi, nikoho neurazím, připiju si, srknu si.... pak si to nosím s sebou, až ke mně přijde manžel a řekne Ty už to nechceš, viď, a obrátí to do sebe. Vyřešeno.~v~
Odpovědět
 Begonie 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 20:21:38)
O me uz to vsichni vedi, takze mi ani zadny alkohol nenabizi a rovnou maji pripravene nejake nealko. Ja jsem vubec picí potizista ~t~, ke vsemu nepiju ani bublinky, takze zadny sodovky nebo mineralky. Proste jen vodu, dzus nebo caj a obcas kafe.

A ti co to o me nevedi a maji naky kecy (i kdyz, jak pisu vys, moc se s tim fakt nesetkavam), tak ti mi jsou vazne volni.
Odpovědět
 Monika 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:04:28)
No, jestli Ti jde o to, že chceš dodržovat nějaké "stravovací zásady" a přitom nechceš být "vyloučená z kolektivu" n. prostě o tom s druhými diskutovat, tak není možné udělat nějaký kompromis, jakože v "soukromí", resp. tam, kde s tím pro Tebe nebude žádný problém, si budeš dodržovat "to svoje" a jinde prostě "jíst, co Ti dají"?
Přeci nemusíš být zrovna "extrémní extremista", ne? Netuším, o jaké konkrétní stravovací opatření má jít, ale zdá se mi, že jde spíš o Tvoje rozumové rozhodnutí (možná dokonce nějakou "trendy" záležitost?), když se tady na to ptáš a když to tak řešíš, ne o nějakou "věc svědomí" jako že např. nemůžeš pozřít živého tvora, protože kdyby to byla pro Tebe tak zásadní záležitost, tak by ses tady neptala a nebylo Ti líto "společného hrnce", ale prostě bys dodržovala, o čem jsi přesvědčená, že musíš? Takže bych Ti doporučovala jíst tak, tak se Ti zrovna chce.
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:13:16)
No, já jsem to schválně pojala takto vágně a akademicky, aby se tu někdo nechyt nějakého slovíčkaření a řešení, co je zdravé a co ne atd.
Ten můj problém (který je samozřejmě nicotný) spočívá tedy zřejmě v paradoxech hodnotového žebříčku. Co je důležitější, jestli to, co sním či nesním, nebo lidi, zážitky... no tak samozřejmě, že za bé (pokud mi nejde o život)... jenže o život vlastně jde, i když je to třeba jen pozvolňoučké ničení zdraví. No zkrátka už se do toho zase zamotávám.
Odpovědět
 Monika 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 18:21:53)
No, tak když si to "něco", co nechceš jíst, dáš jenom výjimečně, bude to kažení zdraví ještě "pozvolňoučtější" a vyvážené tím, že si budeš v klidu bez stresu užívat sociální kontakty, ne?
Odpovědět
 Nikaia+08+10 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 18:53:37)
Myslím, že tak nějak to asi nakonec dopadne.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:08:45)
řekla bych, že naše společnost ještě není tak maxitolerantní aby nedocházelo tu a tam k nějakým invektivám od dobře míněných rad "tak si dej, dyť je to dobrý", po rýpavosti typu "áá, se nedivím že jsi taková zelená když nejíš maso" apod.
Takže jak už tu někdo psal - musíš si to srovnat sama v sobě, řešit to spíš míň než víc (jen "hm", nebo "nojo", případně krapet obrátit vítr "hlavně jestli tobě se daří výborně, to jsem taky moc ráda"), bez přesvědčování o "své" pravdě.

Já jsem třeba až tady v cizině ocenila, že se tu jí z toho "společného kotle" alias na stole jsou talíře, mísy a košíky s různými jednotlivými jídly, a lidi si berou sami a nandají si co kdo rád a kolik kdo chce, není tedy nějak okaté když někdo nejí mořské věci, jiný nesnese lilek a další by nekousl do vepřového.... prostě se toho objedná víc a každý se nají jak uzná za vhodné. Je teda fakt, že jsem asi taky málo tolerantní :-) protože jsem tuhle nepochopila holčinu, která si stěžovala, že její tofu plave v misce společně s kuřecím, asi pravověrní vegetariáni trvají i na oddělené přípravě, no, to mě nenapadlo přiznám se. A taky tu byla na návštěvě indka která teda nejenže nejedla maso ale ani vajíčka, máslo a mléko, na to jsem nachystaná nebyla a uvařit jsem pro ni nic moc nedokázala (tušila to a nechtěla mi dělat starosti tak si přinesla svoje jídlo s sebou). Ovšem myšlenkám na to jak to asi "dává", zvlášť když byla v šestém měsíci těhotenství, to se přiznám že jsem se neubránila. Jí jsem se neptala, žije tak celý život a asi je to "u nich" normální, ale s mým "rozumem" je to nekompatibilní a přiznám se, že to chápat asi ani moc nechci - jako každý nemusí být jako já, ale já nemusím rozumět všemu a všechno chápat.
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:20:13)
Winky,
ale ty píšeš o cizině.
Tam si asi lidi míň vzájemně kecají do života.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:54:52)
no právě to jsem tím chtěla říct - že až tady v cizině se učím "nekecat" :-) a taky třeba trochu jinak servírovat jídlo. Minule jsem tu měla dost lidí různých kulturně-stravovacích zvyků na večeři, takže jsem uvařila guláš - ten byl zvlášť v míse, jeden hovězí jeden vepřový, pak pár kuřecích řízečků, knedlíky - ty taky zvlášt v míse, bramboráčky - taky zvlášť, chleba opět extra, k tomu salát z listového, okurky, cibule a rajčat, zvlášť lilko-cuketovo-olivový, sýr taky v extra misce, i dresink zvlášť, ovoce samozřejmě taky.... Tohle všechno bylo na stole a strávníci si brali podle chuti co kdo rád nebo může. Dřív by mě to takhle nenapadlo, dala bych na talíř každému od všeho.... jako doma :-), a možná bych pak měla cukání řešit proč kdo co nejedl - takhle nebylo co řešit.
Čili toleranci se musí člověk učit, a někdy stačí jen "naťuknout"...
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:30:41)
Vajíčka nejí, ale máslo a mlíko? To slyším poprve, to je zvláštní? Indové mléko, máslo, jogurty milují, tak jako svoje krávy.
Odpovědět
 *Niki* 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:21:45)
Prošla jsem si v životě různými stravovacími obdobími, ze zdravotních i etických důvodů, a nikdy jsem problémy neměla. Prostě si vždy dám, co "můžu" (největší problém byl s bezlepkovou dietou a to v restauracích, ale to už je jiná kapitola), v práci jsme si svačiny ani talíře nekontrolovali, občas zavtipkovali, ale jak už napsala Žžena, dospělý člověk by měl být srovnaný s tím co je a co jí, a schopen fungovat v jakékoliv společnosti, a tam jíst či nejíst, pít či nepít co chce.
Já sama neřeším, co lidé vedle mě jí či pijou (pokud to nejsou moje vlastní děti - které už se pochopitelně taky těší, až je zahrnu do skupiny "ostatní lidé" a nebudu je řešit ~j~
Odpovědět
 *Niki* 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:26:42)
Jediné, z čeho se sama dobrovolně vylučuju, je kouření. Jsem příležitostný kuřák a pokud jsem ve společnosti lidí, kteří nekouří, jdu někam do bezpečné vzdálenosti:)
Jezdím s dětmi na tábor, kde je většina lidí vegetariáni, nepijí ani nekouří, já jsem momentálně masožravec požitkář a víno či cigarety si sem tam dám:), ale prostě si jdu zapálit někam dál, protože na rozdíl od toho, co mám na talíři, smrad z kouření obtěžuje.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:37:21)
Osttaní nejsou většinou problém, problém bývá rodina.
Odpovědět
 kosatka2 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:27:46)
Já pozoruju problém akorát se starší generací. Takové ty babičky a tetičky, co sice vědí, že nejíš maso, udělají šunkofleky a řeknou "dyť je toho tam jenom trochu", to přece nevadí...

Například moje babičky u mojí mámy neakceptujou ani ty zdravotní důvody, což je dost problém, nadávají na ní, pomlouvají... Má bezlepkovou a bezmléčnou dietu a ani po 3 letech to neakceptují: "co je to za výmysly, nejíst knedliky, pečivo, aspoň tu bábovku ochutnej, jeden chlebíček ti neublíží, jo smetana v omáčce, mléko je přece zdravé...

teď se tadle choroba provalila i u mě a řeším dilema, jestli na společné chalupě radši šudlit bezlepkové jídlo pro sebe, nebo nutit ostatní jíst to moje.

doporučuju momentální stravovací způsob hlásit dopředu, protože jak tak čtu Rodinu.cz, koukám, že je ještě dost hospodyněk, co mají potřebu pohostit velkolepě návštěvu tak, aby si z toho sedla na zadek a chválila do nebes a odmítnutí by se jich citelně dotklo.
Odpovědět
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:38:47)
Dyť je tam toho trochu. ~R^~:-D

A taky ještě:
Tam je jenom kuřecí, to nejni maso!
Je tam jenom kousek šunky / anglická / vývar, to můžeš!
A telecí TAKY nejíš?
~:-D
Odpovědět
 Žžena 


Re: Sociální rozměr jídla 

(28.3.2013 11:07:30)
Tak já tohle znám u babičky... maso jím, ale ne uzeniny, a pro ni jsou uzeniny primárním a nejdůležitějším druhem pohoštění pro návštěvy. Je mi třicet a za tu doby je furt překvapená, že si ten salám nebo klobásu nedám, ale já prostě s úsměvem řeknu "ne, opravdu si nedám, vždyť to víš", tím končím debatu o mém jídelníčku... no a strávím hladové odpoledne. Protože neuzeninová verze návštěvě nabídnuta být nemůže ~:-D Ale neřeším to, beru to prostě jako její vrtoch a dávno si to neberu osobně. Starýho člověka prostě nepředělám, a zároveň z toho nedělám téma k hovoru. Prostě řeknu ne a tím to pro mne končí.
Odpovědět
 Len 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:32:33)
Ja teda maso jim opravdu malokdy a jen malinko, protoze mi nechutna. Alkohol piju hodne vyjimecne a taky mi nejak extra nechutna. S tim problem nikdy nebyl. Horsi pro nektere lidi bylo prijmout, ze nejim jidlo od cizich, tedy od tech, ktere nepovazuju za rodinu. Zejmena, kdyz jsem byla dite, tak to byl na navstevach i ve skole problem.
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 16:47:48)
Jak to vzniklo, tohleto s tím nejezením od nikoho cizího?
Odpovědět
 Len 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:43:33)
Nevim, mam to uplne odmalinka.
Odpovědět
 Žžena 


Re: Sociální rozměr jídla 

(28.3.2013 11:09:52)
Tak já u cizích taky nerada jím. Jsem konzerva.
Odpovědět
 Violka1985 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:13:53)
Tak já jsem se setkala s dámou, která si krabičku vlastního jídla brala i na svatbu coby host. Protože porce svíčkové nebo nedejbože kus svatebního dortu se nehodilo do jejího dietního plánu. Raději si doma odvážila brambory a maso a na svatbě nepozřela nic.
To mi příjde už jako extrém a vyloženě touha být zajímavá, důležitá a být středem pozornosti...~l~
Odpovědět
 Ananta 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:16:11)
Violko, to je přesně ono, tohle si ti lidi myslí a přitom to může být i jinak, třeba ta dáma má velké potíže s udržením váhy a nesmí porušit určitý stravovací návyk a už je tu hejno co klove a klebetí.
Odpovědět
 kosatka2 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:31:36)
no, hlavně je snadný někoho odsoudit, že je jinej a že se nechová jako dav, žejo...
Odpovědět
 a je to? 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 21:21:54)
~t~
To je zase moudro.
Odpovědět
 DaVinci 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:33:04)
Já bych neviděla problém v ostatních, ale třeba možnosti stravování na výletech a dovolené. Když děláme např. přechody hor, tak přes den jíme své zásoby, večer to, co mají na horské chatě. Často to bývá max. guláš. Nebo když jedeme pod stan, tak v kempech mají řízek, párek a hranolky. Jinak já osobně miluju pestrou stravu. Někdy červenou čočku, někdy pořádnej biftek nebo tatarák.
Odpovědět
 Linda V. 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 17:40:34)
DaVinci, mně se nikdy nestalo, že bych při těchto situacích neměla co jíst. Ale jsem člověk, kterému stačí klidně jen ty hranolky nebo chleba od guláše, pokud to není úplně často. Jinak se snažím hubnout, takže jím zdravě a taky si nosím vše v krabičkách, naštěstí mně to nikdo nevytýká.
Odpovědět
 Maugha 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 18:48:44)
Nikdo ti nic nevytýká, ale pak tě pomlouvají na netu. ~t~
Odpovědět
 Faidra Lannister 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 18:41:42)
Jak jsem na Rodině už několikrát psala, jsem nežravec prakticky bez apetitu plus nejím maso, sladkosti a výrobky z bílé mouky. Ale musím říct, že moji blízcí jsou chápaví a já se na oplátku snažím mít pochopení pro odlišnosti ostatních.
Samozřejmě od pracovních a jiných kolektivů, které si člověk nevybral sám, občas zaznívaly nelichotivé poznámky, ale to byla spíš jen špička ledovce mých problémů s nimi.
V praxi žiju a nechávám žít, ale ve světle toho, co tu psala tuším Ananta, si myslím, že bychom měli být vstřícnější i my z druhého břehu, v tomhle případě ke svým dětem. Staršímu synovi dávám k jídlu všechno možné (samozřejmě s přihlédnutím k věku) a snažím se ničemu nevyhýbat. Pokud se v budoucnu rozhodne k něčemu přiklonit, budu to respektovat, ale sama ho k ničemu nasměrovávat nebudu, snad kromě vyváženosti.
Odpovědět
 Abigail* 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 19:03:08)
Já jsem bývala kdysi vegetarián - moji nejbližší s tím problém neměli, většina přátel také ne, ale pár lidí se našlo, co s tím měli problém. A pak nastávalo přesvědčování: "Je tam toho málo. Vždyť je to jen kuřecí apod." Já jsem to nijak neřešila, při návštěvách u masařů jsem neočekávala bezmasé menu, prostě jsem si vzala něco bez masa. To jen někteří řešili: "Co jen u nás budeš jíst?" Lepší, kdyby to přešli...
Stejně tak nechápu vnucování alkoholu. S tím se setkávám podstatně častěji.
Odpovědět
 karma 


Re: Sociální rozměr jídla 

(27.3.2013 19:58:28)
Ano, přesně "sociální rozměr" jídla jsem brala v potaz, kldyž jsem upustila od toho báýt veganem. To už mě opravdu a vyřazovalo natolik, že jsem musela "zrní" tahat všude s sebou...prostě už jsem byla moc otrokem žrádla.
Jsem 20let vegetarián (s malým intermezzem veganství, zkoušela jsem asi 2měsíce i fruitariánství-když už, tak už). Snažím se zohlednovat podmínky, za kterých byla potravina vyprodukována (tzn. regionální potraviny apod). Vegetarián jsem teda striktní, vejce apod pozřu i z velkochovů, když není zbytí, neomezuju se tím. Prostě preferuju, ale to už neberu jako dogma. Okolí si zvyklo, dělám to tak dlouho, že už s tím počítají. Když to někdo třeba neví, snažím se nahlásit předem, popř dotáhnu vlastní jídlo, popř přežiju na burákách, jablkách apod.~:-D Dnes už mi to nepřijde nějaký extrémismus. Ale je fakt, že třeba v tom jíst/nejíst něco s kouskem masa jsem fanatik, nedám si ani vývar apod (např někde na horách)
Odpovědět
 zaba + 3 


Re: Sociální rozměr jídla 

(28.3.2013 8:34:47)
Už několik let jím "jinak" a nepiju alkohol ze zdravotních důvodů. Bohužel někteří lidé nepochopí ani ty zdravotní důvody. Teď už si na to lidé zvykli, ale dřív mi vnucovali hlavně alkohol a občas i jídlo a nebrali v potaz mé zdravotní důvody. Pokud jdu na nějakou krátkodobou akci (pár hodin) a není tam nic, co můžu jíst, tak si beru buď svoje jídlo a nebo tam nejím. Na delší akce, si beru svoje jídlo.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.