| Tizi | 
 |
(2.5.2013 11:02:13)
Syn, který je prvňák, při jednom z našich rozhovorů smutně konstatoval, že nemá ve škole žádné kamarády. Trochu mě to udivilo, on je sice spíše introvert, ale alespoň o dvou dobrých kamarádech ve třídě ještě nedávno běžně mluvil. Dle jeho pocitů ho „odkopli,“ či „zradili.“ Mně přijde jako jeho největší problém, že všechny vztahy prožívá velmi hluboce a opravdově a má o kamarádství jakési ideální představy.
Abych trochu ilustrovala: syn se kamarádí s Honzíkem, ale nekamarádí se s Kubou. A Kuba vytáhne v družině nějakou super novou hračku a řekne Honzíkovi, že on si s ním hrát může, ale syn ne. A syn očekává, že Honzík řekne něco jako „když si s tebou nesmí hrát můj nejlepší kamarád, tak já si s tebou taky hrát nebudu.“ Realita je taková, že Hozník si ochotně běží hrát s Kubíkem a syn dospěje k názoru, že Honzík jeho kamarád ve skutečnosti není.
Máte také děti, které mají na kamarády vysoké nároky a z tohoto důvodu jich mají málo nebo mají pocit, že nemají žádné? A jak o tom s nimi mluvíte? Že je běžné, že vztahy jsou krátkodobé a přelétavé a že je mají stále brát jako kamarády? Nebo, že stačí když najde jednoho či dva dobré kamarády a víc jich mít nemusí?
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(2.5.2013 11:11:31)
Mám to taky tak.
Jsem dospělá, takže nenesu nijak špatně aliance ostatních,ale beru je za dobré známé, nic víc. Těch mám tak 10.
Skutečnou kamarádku mám jen jednu.
Ale po většinu času jsem sama a jsem spokojená.
Kupodivu nejsem introvert, v kolektivu jsem usmátá i ukecaná,ale nevěřím jim víc, než je nutné.
|
| Lassiesevrací |
|
(2.5.2013 11:22:45)
Jsem introvert a v kolektivu jsem taky vysmátá a ukecaná. Kamarádi si myslí, že jsem vysmátá a ukecaná pořád a že bez nich nemůžu bejt. Kdybych jim řekla, že jsem introvert, musela bych na ně dejchnout.
Ovšem chodím do koletkivu málo, odcházím často "v nejlepšim" a když nevyjde počasí a akce se zruší, mám často radost  Když už tam jsem, jsem nejspokojenější člověk na světě. Na pár hodin. Pak začnu koukat na hodinky a plánuju odplazení se z místa akce, aby to vzbudilo co nejmenší rozruch.
|
| Lassiesevrací |
|
(2.5.2013 11:24:11)
Nejlíp se člověk odplazí z rodiny.cz, proto sem chodim tak často
|
|
|
| vlad. | 
|
(2.5.2013 11:56:26)
DeeDee, v posledni vete jsi to definovala uplne presne. Dlouho mi trvalo, nez jsem pochopila, ze to i lide se kteryma mame mnoho spokecneho, maji proste v nekteych oblatech jinak, nez ja.
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(2.5.2013 13:05:06)
dee deee mám to podobně, po špatných zkušenosttech si k sobě hodně blízko pouštím málokoho a přitom ve společnosti jsem taky bavič, vysmátá v pohodě... ale pouští si je jen tak blízko jak já chci sama
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(2.5.2013 11:18:18)
Naučí se a časem pochopí a své si najde. Syn nemá velké nároky na kamarády, ale nerozumí jim a tak je toleruje, protože sám být je hrozně těžký. No a oni tolerují jeho, takže spolu vychází, nějaký ten čas spolu tráví, ale nejlepší kamarád? Těžko říct, možná snad jeden, s kterým tráví nejvíc času - ale váhala bych ho nazvat nejlepším kamarádem.
|
|
| susu. |
|
(2.5.2013 11:18:37)
Bohužel, řešíme to podobné. Nevím, co s tím. Dcera má velmi oblíbenou jednu holčičku, už roky, a jak na potvoru dotyčná je ten přelétavý typ, který se baví, s kým se zrovna hodí a ráda momentálně nevhodnou kamarádku odstrčí. Nevím, co s tím, dcera s ní pořád chce kamarádit a současně mi doma brečí, že se s ní dotyčná zrovna nebaví.
Radu nemám ani pro tebe, sama nevím, co dělat.
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(2.5.2013 13:08:48)
susu přelétavý typ? to snad nemůžeš ani o malém dítěti myslet vážně... přece není nikde psáno, že každý musí mít jen jednoho kamaráda.. já se teda snažím vštěpovat svým dětem, že dobrý kamarád je ten, který dovolí kamarádovi mít i jiné kamarády, přesto, že ho to někdy bolí, raní, byl by s kamarádem radši sám.. ale kamaráda přeci nikdo nevlastní, je to jeho svobodná vůle, s kým se baví nebo nebaví.. to fatk nechápu, že to vidíš takto jedno stranně..
poraď dcerce, ať zkusí rovněž se bavit s jinými dětmi a neupínat se tolik na danou holčičku.. bude jí líp a tobě taky
|
| susu | •
|
(3.5.2013 7:41:38)
Ne beruško, nikde není psáno, že každý musí mít jen jednoho kamráda, ale taky si myslím, že by kamaráda neměl urazit a poslat pryč, v momentě kdy se mu to hodí. Dceři nevadí víc kamarádů do party, ale to, že to s touto holčičkou právě nefunguje.
Dceři ťo radím už druhým rokem, bohužel se nevede.
|
|
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(2.5.2013 11:26:35)
Poradit neumím ale chápu.
Já mám v podstatě jednu jedinou kamarádku a to je ta kategorie když bych zabila manžela jde se mnou zakopávat a pak pár známých kategorie " Mají v akci lopaty"
Taky všechno prožívám silně a všichny se na mě stejně vykašlou.
Můžná mu zkusit vysvětlit že kamarád je někdo kdo může mít i jiné kamarády aže to není jeho výhradní "majetek" A že někdy si víc rozuméme s tím kamarídem a jiny s druhým...
|
| Tragika | 
|
(2.5.2013 22:25:18)
Kač, kamarádku, která by se mnou šla ,,zakopávat,, nemám. Připravené lopaty? Asi taky nikdo.
Moje nejlepší kamarádka je JuDr. Tím se po přečtení tvého příspěvku můžu utěšovat. Kdyby měla jinou profesi, možná by šla? No, ruku do ohně bych za to nedala.
|
|
|
| Léňa | •
|
(2.5.2013 11:33:20)
Znám to, syn je od první třídy sám, bez kamaráda. A dcera má kamarádku jednu.
Já, co se před 16 lety přestěhovala, nemám kamarádku ani jednu:-( Známé ano, ale kamarádku ne.
|
|
| Katsue | 
|
(2.5.2013 11:36:48)
Sama jsem byla ve škole jako tvůj syn - měla jsem na kamarády velké nároky a leccos jsem považovala za křivdu a snažila se moc neangažovat, aby to nebolelo. V první třídě jsem taky nikoho neměla, až časem jsem si našla kamarádku podle svých představ a věřím, že i tvůj syn najde kamaráda, který mu bude vyhovovat. Třeba by mu pomohlo ho zapsat do kroužku nebo na aktivitu, kde budou zase jiné děti, aby měl kde hledat?
Taky je asi dobré mu vysvětlit, že nikdo není dokonalý, ani já, ani on a je namístě občas něco tolerovat a přehlédnout.
Ale příliš bych ho do snižování nároků na kamarády netlačila - každý to máme nastavené jinak. Jsou lidi, kteří kamarádí s širokým okruhem přátel a je jim fuk, že nijak intenzivně (a že se na ně v nouzi klidně vykašlou). A jsou lidi (jako já) kteří mají jen opravdu málo přátel, ale za to dobrých a spolehlivých.
|
| Tizi |
|
(2.5.2013 13:10:11)
Chodí do kroužku na angličtinu, tam je kromě něj jen jeden kluk a s tím si moc nesedli. Za nejlepšího kamaráda považuje kamaráda ze školky, který bohužel chodí do jiné školy, takže je na mě, abych domluvila s jeho maminkou, aby kamarád občas přišel a pohráli si, není to zdaleka tak často jak by si syn přál.
|
|
|
| Fialka + 1 |
|
(2.5.2013 12:04:03)
Jsem dospělá a mám to podobně jako tvůj syn. Ne doslova, ale přátelství prožívám zkrátka hluboce a to samé očekávám i od druhé strany. Z případného zklamání se otřepávám velice dlouho a momentálně jsem zrovna ve fázi, kdy jsem udělala v přátelích trošku čistku a už se nebojím říkat nahlas své názory. Ať si to každý přebere dle svého. Buď chci přátelé se vším všudy a nebo, pokud to tak oni neberou, se stanou prostě jen známými. Dýchá se mi lépe.
|
|
| L+2 ks | 
|
(2.5.2013 12:14:09)
Byla bych hrdá na to, kdyby můj syn v Honzíkově kůži řekl: jo,půjdu si s tou hračkou hrát, ale můžem si s ní hrát všichni,ne?
Snažím se ho k tomu vést a doufám, že tohle přetahování kamarádů neaplikuje.
Asi jsem na to citlivá, ale mně už tohle zavání manipulátorstvím, později to může přejít až k šikaně.
Nevím, co poradit. Třeba kolektivní sport, tam je kamarád každý s každým
|
| ach jo | •
|
(2.5.2013 12:16:26)
jsem cíťa jako tvůj syn i ve svém pokročilém věku, proto svým dětem asi v takových chvílích asi nejsem schopna správně poradit, jak se zachovat... :-(
|
|
| Monika |
|
(2.5.2013 13:52:54)
No, tak to samozřejmě není, že v případě kolektivního sportu je kamarád každý s každým. Je to kolektiv jako každý jiný a můžou (i když nemusí) se tam dělat podobné partičky a aliance jako kdekoliv jinde.
Ale sport případně jiný zájem, který se provádí ve skupině, určitě může přispět k hledání "nejlepších kamarádů". Ale podle mě se to vyvrbí až časem, jak ve škole, tak v rámci koníčků, v šesti letech je opravdu normální taková ta "přelétavost" v dětských kamarádstvích, zvlášť pokud nemůžou ve škole třeba navázat na kamarádství ze školky. Výjimky určitě jsou, ale tipla bych, že hodně tam, kde se třeba přátelí i rodiče dětí a tím jsou mezi dětmi intenzivnější kontakty a třeba i zajímavé společné zážitky ...
|
|
|
| Mače | 
|
(2.5.2013 12:50:02)
u nás je to stejné, asi bohužel...starší syn je také v první třídě a mluví jen o dvou kamarádech, o jednom vím, že je to spíš kamarád nekamarád, tahá do školy nejnovější modely všeho možného (naposled Tablet) a dává ostaním najevo, že je víc než oni. Syn to těžce nese, snažim se mu vysvětlit, že "věci" nejsou všechno. Nejsme na tom tak, že bychom nemohli jít tablet koupit taky, ale nechci nebudu ustupovat ze svých priorit a kupovat drahé "hračky" jen proto, že jiné dítě to má....
a nepomohl ani kolektivní sport, hraje fotbal, ale je brankář, takže také tak trochu "sám", a jak mi vysvětlilo už několik lidí, on se povahově na brankáře hodí, jde mu, brankář je totiž "jinej", drží se věšinou stranou.....což ovšem náš problém nevyřešilo
|
| Tizi |
|
(2.5.2013 13:11:43)
S tím kolektivním sportem taky tak. Chodí do míčových her, ale je pomalý v běhání a má pocit, že tam patří k těm horším. Naopak jsme spíše uvažovali, že by mohl zkusit nějaký individuální sport, aby se hýbal, ale neměl pocit, že se musí vyrovnat ostatním v kolektivu.
|
| Mače |
|
(2.5.2013 13:44:36)
jojo taky jsme přemýšleli stejně, jenže jeho fotbal strašn baví, má svou první trofej nejlepšího brankáře turnaje a tak ho tam vozim dál.....jen se prostě bojim co bude dál, za 10 dní jedou na školu v přírodě na 9 dní, tak uvidíme....jinak chodí do školy rád, učení ho baví, i v tom je jiný, od ostatních maminek slyším, musím ho, či jí nutit do úkolů, to můj syn ne, dojdeme ze školy a on je jde dělat sám od sebe, kolikrát je udělá a já to zjistím potom....
|
|
| Hanka 75 | 
|
(20.2.2014 21:51:44)
a co pingpong, hraje za sebe i ve družstvu, jdestli má dobré reakce na míč, asi by mu to šlo 
|
|
|
|
| 18.9Evka+313 | 
|
(2.5.2013 12:52:33)
nu, dcera taky říká, že nemá ve škole kamarády(dky), jenom jednu, ale ona je opravdu náročná, chce, aby ji kamarádka slepě poslouchala...no a ne každé se to líbí
jinak Ka a ne Ka se mění u malých dětí jako jarní počasí, takže zatím to moc vážně neberu
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(2.5.2013 13:02:02)
mám syna v páté třídě - čekáme na vyšetření na AS, má od mala podobné stavy\ jako tvůj syn.. a bohužel to po něm přejímá i dcerka s ADHD a hrančním AS, jako že když se kamarádí s někým jiným jejich kamarádi, tak už vlastně jejich kamarádi nejsou...
já se snažím stále vysvětlovat, že správný kamarád není majetnický - ale dovolí kamarádovi mít i jiné kamarády, jiné zájmy, stejně tak je dobré mít rovněž více kamarádů, aby když ten jeden nemůže, mohl třeba jiný... ale je to složité...
můj syn třeba má pocit, že když se k němu hned kluci na hřišti nehrnou.. že ho prostě přezírají a už je mu to líto...
syn má povícero kamarádů, ale žádného úplně nejlepšího.. nejlepší kamarády a kamarádek má asi 4 nebo pět.. ale není to nic takového úplně niterného blízkého, jako jsem třeba měla já... prostě s žádným s kamarádů - kamarádek nesdílí prostě všechno - všechny tajnosti, sny, blbosti...
já to tak mám ale v dospělosti taky, ač v dětství to bylo jinak.. teď mám povícero dobrých kamarádek - a každou mám na něco (chápej - s jednou na pokec o dětech, s jinou na pokec o knížkách s další na písek)
|
|
| *Niki* | 
|
(2.5.2013 13:04:53)
Myslím, že v tomto věku je taková většina dětí. Nejsou to vysoké nároky na kamarády jako takové, ale spíš nárokovost a jistá majetnickost. Může to přejít i zůstat, není to úplně ojedinělé ani v dospělém věku "Když se přátelí s tím a tím, asi nebude tak kvalitní a tudíž můj kamarád". Často je to i neschopnost vztahů a za ty tzv. nároky se schováváme.
Možná synkovi vysvětli, že kamarádi si jeden druhého nemůžou nárokovat (a aby časem pochopil rozdíl mezi nároky na osobnost a nárokováním si celého člověka) a to, že jsou kamarádi neznamená, že si nemůže Honzík hrát i s někým jiným. Ale až tak to neprožívejte, děti to s tím Ka a Neka mají často a za zradu berou kdeco, aby zítra bylo zas vše jinak.
|
| Tizi |
|
(2.5.2013 13:40:22)
Ano, je to samozřejmě pravda, že kamarádi mají svobodu si hrát s kýmkoliv jiným a já mu to i v tom smyslu vysvětluji, na druhé straně mu třeba vysvětluji, že když měl ve školce kamaráda, s kterým si hrál a pak si s ním hrát nechtěl, protože jiní se mu smáli, že špatně mluví, tak že to není správné, že musí sám posoudit, kdo je dobrý kamarád a mínění většiny nemusí být směrodatné, takže pokud se zase něco takového stane jemu, že někdo si s ním přestane hrát kvůli tomu, co řekne jiný kamarád, tak cítím, že je správné připustit, že mě by se takové chování taky nelíbilo.
Ale v každém případě děkuji za všechny reakce, budu si číst dál, já se sama trochu plácám v tom, do jaké míry mu tu „náročnosti na kamarády“ schvalovat nebo naopak ji spíše bagatelizovat a uvádět ho více do reality.
|
| Líza |
|
(2.5.2013 13:49:12)
Já vidím hodně velký rozdíl v tom, přestat se s někým bavit, protože se mu ostatní smějou, i když doteď to byl můj kamarád, a jít si hrát s někým, kdo se s jiným mým kamarádem nebaví.
|
|
|
|
| cvrček + 5 | 
|
(2.5.2013 13:24:03)
Řekla bych, že zítra to může být zase úplně jinak... V tomhle věku to tak má hodně dětí - dneska se spolu Ka, zítra Neka (jak už tu psal někdo výše)... Záleží taky na kolektivu - třeba u starší dcery je všechno o.k., všichni spolu tak nějak vycházejí v pohodě, zato u mladší, tam se to kamarádství řeší každou chvíli, kolektiv jako takový je dost špatný, děti si k sobě prostě "nesedly". U nás to kdysi bylo podobné, bohužel.
|
| Minka | •
|
(2.5.2013 15:24:39)
Cvrcku,
ano ka a neka je pro tento vek hodne bezna zalezitost a meni se jako pocasi. Ale jde o to, ze to nekdo spatne proziva. Viz moje dcera. Resime kazdy druhy den, ze T si sla hrat s M a ji do party nevzaly, pritom moje dcera je T nejlepsi kamaradka atd. atd. Nechape, jak nekdo z kamaradek ji muze i na chvili rici, ze si s ni nebude hrat a ze s ni nekamaradi. Proste nektere deti jsou splachovaci, urcite to doma s rodici neresi a druhy den zase kamaradi s jinyma. A to nektere deti tezce nesou. Sama nevim, co ji poradit. Samozrejme ji rikam, at jde za nekym jinym nebo si dela neco chvili sama, ale kdyz ona chce tu svoji nej, ktera ji nikdy nezklama a ani na chvili neodkopne. Myslela si, ze takovou nasla, ale to je velmi ticha holcicka a spis zalazi, kdo jaky den si ji urve pro sebe. Dcera potom nechape, ze byla u ni na druhe koleji najednou.
.... nejsem introvert, mam ale rada mensi spolecnost a hluboka pratelstvi. Mam asi pet velmi dobrych kamaradek. Samozrejme nastradanych za leta.
Verim, ze i dceri se postesti, jen asi jeste vetsina deti v jejim veku musi dospet do toho skutecneho kamaradstvi.
|
| susu | •
|
(3.5.2013 7:47:48)
"Resime kazdy druhy den, ze T si sla hrat s M a ji do party nevzaly, pritom moje dcera je T nejlepsi kamaradka atd. atd. Nechape, jak nekdo z kamaradek ji muze i na chvili rici, ze si s ni nebude hrat a ze s ni nekamaradi. "
Minko jo, dcera je taky ten typ, že jí toto hodně vadí. Bohužel jim není šest, ale deset.
|
|
|
|
| TS Garp | 
|
(2.5.2013 16:00:04)
Pokud se nepletu, tak se hoch učí. Učí se žít na téhle planetě. Sobectví je asi základem člověka - a on se učí co s tím. A to okolo, jsou jen kecy - soráč.
|
|
| sally | 
|
(2.5.2013 16:43:33)
s tímhle vcleku nic nenaděláš (s tím co dělá Kuba, ale ani s tím, co dělá Honzík). Vysvětlování jak se má s kým kamarádit je na nic. Ale možná bych začala tím, proč se nekamarádí s Kubou. Kdyby se kamarádil s Kubou, třeba by mu Kuba hračku taky půjčil... víš co myslím, že to začíná u tvého syna - s tebou kamarádím a s tebou ne. Kuba to ví a rozhodl se to tvému synkovi nasolit - a povedlo se mu to.
A dále bych trošku podpořila ta přátelství, která existují. Pozvat Honzíka si hrát k vám, nebo se domluvit s maminkou, že vyzvedneš oba z družiny a vezmeš je na hřiště... prostě dá klukům ještě prostor jinde než ve škole / družině - když budou mít nějaké společné zážitky od jinud, bude to fungoval lépe i v té škole.
Já občas udělám dětem movie night, pozvou si kamarády, pustíme film na DVD, udělám pizzu a pop corn.... a můžou pozvat koho chtějí, takže se tu sejde třeba deset patnáct dětí - trvalí kamarádi, i takoví ti co si jen zrovna ten s nima hráli... trošku to zamíchá vztahy a ano, je to svým způsobem "podplácení" kamarádů (nabídnu jim film a pizzu), ale takhle to nakonec ve světě funguje, těžko se budu kamarádit s někým, s kým nemám žádné společné činnosti (i když tou společnou činností je třeba jen pití kafe nebo pojídání pizzy).
|
| Tizi |
|
(2.5.2013 19:13:01)
Movie night je dobrý nápad, byť nevím, jestli by ji manžel přežil Já k nám kamarády zvu, ale ty, se kterými nechodí do třídy, takže nemá šanci je jinak moc vídat, na rodiče těch školních kontakt zatím nemám, ale zvážím to.
Co se týče Kuby, v tom syna moc vinit nemůžu, nedlouho po začátku školního roku se mi svěřil, že nechápe, proč se mu Kuba posmívá, že v tělocviku pomalu běhá, když ve školce se mu nikdo neposmíval. Později jsme v družině řešili, že syn si hrál (třeba s tím Honzíkem) a Kuba najednou přiběhl a praštil ho (což nám potvrdila i družinářka, dělal to více dětem)- no, syn ho pak bouchl taky, takže se nemusí.
|
| Sněhový zmrzlík | 
|
(2.5.2013 21:36:52)
Tizi, podobný problém jsem řešila když bylo dceři kolem 8 let - byla najednou strašně osamělá a já dumala, jak jí pomoci... pak jsem zjistila, že jedna kolegyně trénuje děcka Orientační běh a jednou se na trénik šla podívat jen tak a už odtud neodešla... mezi orienťákama našla vše,co ji chybělo, kamarády a partu lidí a přátelství... je to úžasný sport pro všechny malé i velké... třeba by to mohla být také cesta pro tvého syna za opravdovým kamarádstvím...
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(2.5.2013 22:36:38)
Muj syn, druhak, to ma naopak - je schopny se behem chvile seznamit s kazdym, s kazdym je hned kamarad, ale nejaky hlubsi kamaradsky vztah zatim nehleda - co jsem si tak vsimla. To spis dcera ve skolce resi to Ka a Neka.
Nech ho zit, jen bych si dala pozor na to, abys mu nedavala najevo, ze je svymi "naroky" na kamarada neco vic, nez ty kamaradi. V tomhle veku je spis normalni mit tech povrchnich kamaradu vic, nez jednoho opravdoveho.
Ja mam kamaradek vic,v ruznych obdobich zivota mam vzdy jednu blizsi, ale jen o jedne za tu dobu vim bezpecne, ze by se mnou nejen sla manzela zakopavat, ale nejspis by mi ho jeste predtim pomohla umlatit tou lopatou, kdyby bylo treba
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)