| khale | 
 |
(29.5.2013 8:35:00)
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda se posttraumatická stresová porucha může plně projevit až po pár letech? Nemáte někdo zkušenost? Děkuji
|
| Grainne | 
|
(29.5.2013 8:42:48)
Určitě a někdy dokonce až poté, co odezní všechny nepříznivé okolnosti, které jsou s tím spojené.
Např. u obětí tr. činů po konečném odsouzení pachatele, po úmrtí blízké osoby poté, co byly vyřízeny veškeré formality, s tím spojené..........často se to stane ve chvíli, kdy by si dotyčný vlastně měl oddechnout, stane se pravý opak.
|
|
| adelaide k. | 
|
(29.5.2013 8:54:12)
Jo může :-(
|
|
| .kili. |
|
(29.5.2013 8:56:34)
http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/posttraumaticka-stresova-porucha-u-deti-a-adolescentu-462788
|
|
| Marťa | •
|
(29.5.2013 9:33:12)
ano
|
|
| khale |
|
(29.5.2013 9:34:50)
nejedná se o děti, ale o mě bohužel. Je to už šest let a zrovna, když jsem si myslela, že je to už za mnou, že jsem to zvládla. Snažím se na sobě hodně pracovat, mám dvě malé děti, které mě potřebují a musím fungovat. Teď ale tak dva týdny se cítím opravdu hodně mizerně, je to zpátky s takovou intenzitou, že mě to děsí.
|
| khale |
|
(29.5.2013 9:40:25)
tedy naštěstí ne o děti, píšu jak tatar
|
|
| adelaide k. |
|
(29.5.2013 10:04:42)
Kulihrášku, to se stává. Řešilas to předtím s nějakým odborníkem? Asi by stálo za to ho kontaktovat, nebo obecně někoho najít pokud je to zatím neřešené.
|
| khale |
|
(29.5.2013 10:19:29)
neřešila jsem to s nikým, snažím se to zvládnout sama. Vlastně ani nevím, jestli bych dokázala někam jít a mluvit o tom, to spíš ne, je to pro mě dost těžké.
|
| Epepe | 
|
(29.5.2013 10:23:11)
kulihrášek, nemusíš mluvit o tom, co se stalo. Mluv o tom, co se děje teď. 
Je to stejné, jako by ses pokoušela doma zvládnout třeba zlomenou nohu. Půjde to, nakonec to překonáš, naučíš se znovu chodit, akorát to bude bolet o dost dýl a noha bude pravděpodobně už navždycky křivá - omlouvám se za naturalistický příměr.
|
|
| Tylity | 
|
(29.5.2013 10:36:55)
Kulihrášku, i v mém případě mi známý psycholog řekl, že jde o PTS, následně jsem o tom vyprávěla svému psychologovi, který mě zná a ten s tím názorem souhlasil. Roky jsem se něco snažila zvládat, fungovat - a pak už to nešlo, teprv, když jsem z toho byla venku, se PTS rozvinul a i já se s ním nyní vyrovnávám.
Nejhorší je, že se jedná o douhodobou záležitost - vždy si mslím, jak už jsem na tom dobře, a pak se něco stane - soudní jednání, konflikt s trotlem sousedem ohledně psa - a zase se mi dělá fyzicky zle a několik dní se dávám dohromady, abych mohla fungovat.. dostavují se i psychické bolesti, pocity na zvracení.. pak to přejde.. myslím si, že jsem v pořádku - objeví se nějaký spoštěč a mé tělo si reaguje po svém a nevysvětlím mu, že má být v pohodě, že o nic nejde..
Vždy mě rozhodí stejné schéma, již to znám. Také vím, že to chce pár dní klidu a pořádně se prospat, vypustit ty příčiny, a že bude zase dobře.. ale opakuje se to, nežijeme ve vzduchoprázdnu..
|
|
|
|
| Epepe |
|
(29.5.2013 10:16:57)
Bývá docela časté, že když člověk "musí" fungovat (děti, další závislé osoby), tak se jakoby tak zvedne, zapouzdří a jede. Jakmile si může dovolit se trochu uvolnit, tak se to dostane ven.
|
| khale |
|
(29.5.2013 10:23:28)
to bude asi ono, zrovna se zdálo, že bude teď trochu volněji
|
|
|
| Alraune | 
|
(29.5.2013 12:44:03)
PTS nezvládneš tím, že na sobě budeš pracovat, zrovna tak,jako bys nezvládla cukrovku, navíc se to s věkem zhoršuje. Nemá smysl na nic čekat, zajdi za odborníkem, nechci strašit, ale PTS může nabýt i chronické formy, a budeš na antidepresivech do smrti.
|
|
|
| Epepe |
|
(29.5.2013 10:15:43)
Ano, může.
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(29.5.2013 10:37:11)
mamce se projevila po roce a více, už jsem u ejdnou popisovala, jak to vypadalo po smrti bráchy. po roce to bylo ještě snesitelné, ale trvalo to dlooooouho, hodně dlouho
|
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 10:46:03)
Kulihrášek
Post.stresový syndrom se těžko zvládá - můžeš chtít jak chceš, je to ale jako nemoc, která vyžaduje léčení a čas (když máš chřipku nebo angínu - musíš si to odmarodit, nedá se říct - to zvládnu a fungovat dál - nebo někdo to dokáže, ale za jakou cenu? Osobně ve 40cítkách horečkách nejsem schopná fungovat ani vůlí - každý to máme prostě jinak, co zvládneme).
Měla by sis uvědomit, že to nemusíš zvládat sama, že by naopak bylo namístě vyhledat odbornou pomoc. A nemusíš z toho mít strach - já se vždycky bála, že se mi s mými problémky všude vysmějí a že to přeci musím zvládnout sama.. Dnes už vím, že nemusím a že ty problémky jsou vlastně nemoc, stejně jako ta chřipka.. a stejně tak se musí léčit..
|
|
| EmmaR | 
|
(29.5.2013 11:06:57)
Může.
V 18 letech jsme měla nehodu,neřídila jsem, bylo nás tam víc.Ač dobitá byla jsem jediná celou dobu při vědomý a tak,jak jsem se později dozvěděla,i doktoři byli překvapeni ,jak v pohodě jsem to nesla.Ale byla jsem mladá a vždy takový oraz.
Asi za dva roky na to jsem byla v okresním městě a nedalo mi druhé auto přednost.Ubrzdila jsem to.Lekla jsem se a dost.Zpětně jsem potom došla k tomu,že toto bylo to,co spustilo období,kdy to na mne dolehlo.Bylo mi hrozně,ale nechtěla jsem nic řešit z psychologem,přece nejsem blázen,ne.A tak se to nakonec vyhrotilo kolapsem.
Dle doktora vše začalo nehodou,ale byla jsem mladá a prostě jsem to vytěsnila.Trvalo dlouho,než jsem se dala dohromady.Doktor tehdy říkal,že se to může projevit i několik let po traumatu.
Takže i když se ti to moct nezdá,řeš to.
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 11:26:32)
Ano, je to problém.. mně se udělá zle i dnes - když se setkám s despotickým a hulvátským chováním.. od kohokoliv..
PTSS totiž nemusíš mít jen po hevárii nebo nějaké nehodě, ale rozvine se i po dléletrvajícím stresusícím zážitku - a může být i v souvislosti se stockohlmským syndromem (vlastně obhajuješ toho, kdo ti ty stavy zapříčinil, protože on ti krom příkoří občas udělal i něco dobrého - je to pojmenované podle přepadení ve Stockohlmu a bankovních lupičů, kteří zajali rukojmí a během toho zajetí si ti rukojmí k nim, usurpátorům, vytvořili kladný vztah - něco na způsob - i napít jim dali, nebyli tak hrozní....) Tak nějak si to pamatuji, jestli to není přesné, tak se omlouvám.
|
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 11:33:36)
Emmo, prosím tě, jak dlouho ses dávala dohromady?
|
| EmmaR |
|
(29.5.2013 12:01:39)
Tili hodně dlouho ,přesně to už nevím.Od té nehody uběhlo už 20 let.
Vím ,že jsem byla skoro 2 měsíce v nemocnici a doma.Potom jsem k doktorovi docházela pravidelně snad 3 roky,později ještě z odstupem.Léky jsem brala taky dlouho,ale nepamatuji si už kdy jsem je vysadila.
Ale i ted,když mi za prdelí pořádně přibrzdí auto,mám v kalhotách.
|
|
|
|
| khale |
|
(29.5.2013 12:09:06)
děkuju za odpovědi. Je to problém, vím, jenže mám dvě malé děti, žádné hlídání a manžel, ač je jinak hodný, má nás rád a pomáhá mi, pro tohle moc pochopení nemá. Tak se snažím sama. Ale asi budu muset někam zajít aspoň se poradit, jenže ani nevím, jak najít dobrého psychologa. Nemáte nějaký tip? Středočeský kraj, případně Praha, nejlépe na pojišťovnu.
|
| Epepe |
|
(29.5.2013 12:14:50)
Pokud na pojišťovnu, tak nejspíš budeš potřebovat žádanku od lékaře.
|
|
| EmmaR |
|
(29.5.2013 12:31:51)
Kuli zajdi k obvodním doktorovi,on tě odešle k odborníkům a určitě ti doporučí doktora.
Pamatuji si,že jsem chodila odpoledne,nechtěla jsem kvůli tomu omlouvat v práci,někteří lidi jsou necitlivý,ale když nakonec u psychologa skončí z depresemi ,čekají zrovna od tebe politování.Vlastní zkušenost.
U psychologa jsem byla vždy tak půl hodiny,tak se domluv z nějakou kamarádku,co by z dětmi tu půlhodinku pobyla někde venku.
Toho ti bohužel neporadím,jsem z moravy.
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 12:34:41)
Bývám u psychologa i hodinku.. nechce, abych brala léky (že to je berlička) a říká, že to zvládnu.. nevím..
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 12:50:00)
To je dost zvláštní názor, berlička. Kdybych nebrala léky, nebyla bych v některých obdobích a zejména před menstruací, schopná fungovat. Vím co mi je, mám náhled nemoci, jsem schopná "zdrojové trauma" rozpitvat bez zábran do nejmenších podrobností a je mi to hovno platný :) A to mám navíc i práci, která je terapií sama o sobě. A spouštěč stresu neodhadnu, v pohodě zvládnu hrozící bouračku a pak mě rozhodí třídní schůzky, kde se navíc ani nic neděje, nebo mám problém otevřít dopis.
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 13:35:16)
Alraune
Po napadení manželem jsem zašla k lékaři, na pohotovosti mi dali injekci a pak mi obvoďák předepsal neurol a něco na žaludek, protože se mi dělalo zle, vracelo se mi to všechno a celkově jsem nebyla schopná fungovat. Teď se mi podobný stav navodil třeba hulvátský soused - co mě uráží a práská dveřmi. Tak jsem si zase vzala lék a mluvila o tom s psycholožkou - a ono se jí to moc nelíbilo.. Váhám, že zase zajedu za obvoďákem, protože se mi dělá zle, sotva pohlédnu na dveře sousedova bytu, doslova se mě zmocňuje panika. Myslím si, že ten člověk má některé osobnostní rysy ex a mé tělo na ně prostě reaguje.. ale co s tím, to fakt nevím... nedá se to vůlí zvládnout.
Rozebrala jsem chování souseda s psycholožkou, vypsala se z toho do mailu kamarádce a vysvětlila na samosprávě domu, že se ten člověk chová hulvátsky - ale moje tělo si reaguje stále po svém (fyzické bolesti, pocity na zvracení, strach z toho člověka, úzkost, sevření). Je mi jasné, že jsem normální a nic jsem neprovedla - když je někdo hulvát, tak je prostě hulvát - ale to mi moc nepomůže. Vím, že když ho pár dní neuvidím, tak to přejde, ale pak stačí zase nějaká jeho jízlivá poznámka a nebo ho i jen potkat (nemusí nic dělat, moje tělo už ví, co od něj čekat a reaguje samo) - a je to v háji.. a lék je prý berlička.. Nevím si s tím stavem rady.. Všimla jsem si, že mé tělo takto reaguje na ex a na souseda... jinak s tím nemám problém - takže něco to znamená.... Přitom jiný by nad tím mávl rukou a zasmál se. Já nemohu, já si něčím v minulosti prošla a toto jsou následky..
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 14:08:30)
No, pokud to máš takhle indikovaně jen na některé situace... ono za obvoďákem asi nemá moc smysl chodit, spíš za psychiatrem. Psycholog není lékař, má jiné postupy, každopádně zbytečné duševní utrpení člověku prostě nijak neprospívá.
|
|
| EmmaR |
|
(29.5.2013 14:27:15)
Tyli podobné pocity jsem měla,než jsem zkolabovala.Toto ti může hodně ublížit.
Neurol není zrovna vhodný,ten tě jen na chvilku oblbne,ale nepomáhá(osobní dojem,neměla jsem ho nikdy)Je spíše na okamžitou pomoc,ne na dlouhodobou.
Léky na žaludek,no to koukám,lečí problémy bez odstranění příčiny.
Vím ,že je to těžké,přece nejsme blázni,abychom chodili za cvokařem,ale on tu není jen pro blázny,ale i pro takto zkoušené lidi.Nestyd se a vyhledej jejich pomoc a uvidíš bude líp.
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 14:31:39)
Neurol hlavně není antidepresivum a navíc je silně návykový.
|
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 15:47:23)
Emmo, popravdě mám také strach, aby se mi něco nestalo - splácím hypotéku, nemohu marodit a nebo prostě jen tak vypadnout.. Ono je otázka času, kdy se objeví další spouštěč. Myslím, že v mém případě ty stavy vyvolává, když mi něco evokuje minulost. Jsou to pocity, kdy se někdo ke mně chová hulvátsky a nedá se s tím nic dělat, ta ty pocity bezmoci se jakoby promění do fyzického "je mi moc zle, nefunguji". Už vím, že t za pár dnů přejde, že je dobré se z toho vyspat, pomáhal neurol.. ale už došel. Je návykový? Neberu ho pravidělně, jen po něm sahnu ve vypjaté situaci, pak ho zase vysadím.. otázkou je, kolik těch situací bude.. a jestli se nakonec tejně neobjeví ten kolaps..
|
| Líza | 
|
(29.5.2013 16:48:06)
Neurol je VELMI návykový. Dojdi za psychiatrem a popros ho o antidepresiva, budou těmto stavům předcházet a návykový nejsou.
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 17:02:21)
Co si ty jako psychiatr myslíš o tom, když psycholog Tylity, která je, podle toho, co píše, opravdu dost rozsypaná, řekne, že léky jsou berlička. Sama PTS trpím, bez medikace bych to zvládala dost špatně, i když jsem tzv. poučený pacient.
Mě připadá dost nebezpečné vyvolávat v pacientech pocit, že vlastně selhali, nebo se dost nesnaží, když nemoc řeší medikací.
|
| Líza |
|
(29.5.2013 17:04:15)
Já nechci soudit, ten psycholog může mít nějakej důvod, proč to říká.
Na druhou stranu tím důvodem může být právě to, že Tylity má jako lék Neurol. Ten považuju za nevhodnej zcela.
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 17:07:23)
Protože Neurol a Lexaurin píšou obvoďáci lidem klidně i léta. Znám takový případ.
|
| Líza |
|
(29.5.2013 17:14:21)
Jj.
Proto bych na místě Tylity šla po antidepresivech.
|
| Tylity |
|
(29.5.2013 17:57:07)
Lízo, ale já nemám deprese, jen mě občas někdo dokáže rozhodit a já vím i proč.. můj organismus tak reaguje na podněty, které si pamatuje z minula - kdy jsem musela zvládat pro mě již neúnosné situace.. A to je podle mě principem PTS - reakce těla na něco, co vyvolá zážitek nebo žážitky v minulosti, tedy připomenutá nepříjemná zkušenost.. člověk už si to vědomě ani třeba nechce připouštět, ale svůj organismus neoblbne.. tam to je nastřádané..
|
| Alraune |
|
(29.5.2013 19:46:31)
I na pts se ordinují antidepresiva.
|
|
| Líza |
|
(29.5.2013 19:48:57)
Tylity, to je základní omyl laiků, že antidepresiva jsou jen na deprese, je to nesmysl. Antidepresiva mají mnohem širší záběr a svým názvem jen matou.
Antidepresiva jsou lékem volby u posttraumatické stresové poruchy, naopak benzodiazepiny (například Neurol) se dlouhodobě pokud možno nepodávají.
|
|
| Líza |
|
(29.5.2013 19:50:29)
NO ANO, PRÁVĚ. Svůj organismus neoblbneš, máš flashbacky, což k PTSD přesně patří, a je docela dost dobře možné - konečně, tvým zdrojem stresu je vlastní soused, tomu se těžko budeš vyhýbat - máš na výběr, jestli si vypěstovat závislost na Neurolu, případně žaludeční vřed, nebo jestli svému tělu pomoct tyhle věci zvládat.
Neurolem fakt ne, v tom má tvůj psycholog pravdu.
Antidepresivy klidně ano, jsou bezpečná pro dlouhodobé podávání a můžou ti s tím pomoct.
|
|
| khale |
|
(29.5.2013 20:29:59)
Tylity  Máme to podobně, je to hrozně paralyzující. Držím palečky, ať to zvládneš 
|
| Tylity |
|
(30.5.2013 12:18:59)
Kulihrášku, také to zvládni :)
Napsala jsem, jak to všechno vnímám a prožívám já - třeba to někomu něco připomene.. a přivede ho to k potřebě situaci řešit. Samo se to těžko vyřeší..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| EmmaR |
|
(29.5.2013 12:56:56)
Tyli ona ví ,jak na tom jsi,někdy pomáhá jen o tom mluvit.Ale pokud je tělo pořád v napětí,taky to není dobré.Pro mne začátek byl hodně těžký a bez léků bych to nedala.
Alraune souhlasím.Já ve 20 letech neměla páru o PTS ani o depresích a tak to neřešila a dusila problémy v sobě,nejsem z tech ,co pořád vykládají ,jak je něco bolí.Až jsem zkolabovala a rychlá mne odvezla do nemocnice,teprve jsem se dozvěděla ,jak moc jsme si zahrávala.
Pokud se tyto problémy neřeší,postupně stres a deprese mohou nadělat hodně problémů.Ubližuje to nejen žaludku(uženeš si vředy) ale i srdci a podobně.
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)