Manka+Cipísek |
|
(27.8.2013 10:59:10) Má smysl navštívit psychologa, pokud mám (zatím) duševní zdraví v pořádku, jenom jsem unavená a vyčerpaná? Nic se mi nechce, čím dál míň dokážu něco dělat, nedokážu se přinutit chodit po pohovorech, po roce hledání práce jsem si vypěstovala doslova odpor, chce se mi blejt, jen čtu inzeráty o mladých a dynamických kolektivech, ničemu už nevěřím a je mi všechno jedno. Tolik jsem se snažila a k ničemu to nebylo. Teď si rok slibuju, že se budu učit jazyky, ale jak sáhnu po knížce, mám sto chutí hodit ji do kamen. A kruh se uzavírá. Už je mi všechno jedno a mám přesvědčovat zaměstnavatele o opaku. Dá se to ještě nějak zvrátit? Stačilo by tak málo. Nějaký aspoň malinký impuls, že to má smysl, že kdo se snaží, tak si práci najde. Ale takhle to bohužel není.
|
Epepe |
|
(27.8.2013 11:06:30) Nevím, jak jsi přišla na to, že ti nic není? Popisuješ klasické příznaky deprese. Jasně, že to deprese být nemusí, ale rozhodně nejsi asi úplně v kondici.
|
Černá kronika |
|
(27.8.2013 11:23:19) Mám stejný příznaky, vlastně i stejný problém, ale nikdy mě nenapadlo, že bych měla depresi. Myslela jsem si, že jsem jen čím dál větší introvert a díky okolnostem i negativista. Práci nemám, cokoliv jsem sehnala, bylo za minimálku a na chvíli na dohodu, 5 let školy k ničemu, práce v oboru není a když jsem se dostala, kam jsem několik let usilovala, tak šlo téměř o vykořisťování a sama jsem to skončila. Budoucnost v řiti, stáří v řiti, manželovo práce nejistá, pořád jen nejistota a neúspěch.
|
Manka+Cipísek |
|
(27.8.2013 11:33:45) Mě jde o to, že už nemám vůbec sílu COKOLI dělat. Několik let jsem se snažila, začala jsem s jazykama, pak jsem šla na vš, kterou zdárně udělala, ale zapomněla jazyky... A už nemám sílu se pořád snažit a přesvědčovat všechny okolo, jaká jsem jednička. A to je začátek konce, protože všechny pohovory jsou založené na tom, přesvědčit zaměstnavatele o tom, že já jsem ta nej, na kterou čekali. A na to už prostě nemám. Vím, že by mi hodně pomohlo, kdybych si sedla a tu angličtinu a němčinu si zopakovala, řekla bych, že pak mám větší šance, ale já to prostě už nedokážu.
|
Ar. | •
|
(27.8.2013 12:13:43) Manko, protože to ve skutečnosti není o znalostech angličtiny nebo němčiny, ale o známostech. Můj manžel překládá tak to vím, že kolikrát kroutí hlavou komu chodí překládat naprosto jednoduchou řeč, pár vět. A určitě, když se dotyční na to místo hlásili, tak prohlašovali, jak řeč umí.
|
Dáša 2 kluci+ holčička |
|
(27.8.2013 12:21:58) Jasněže je to jen o známostech, zrovna je to rok, co živitel přišel o práci a jiná prostě není a to má VŠ, jazyky, spoustu zkušeností, žádné omezení a přesto nic, nic. Na zaslané CV většinou ani nepřijde odpověď. Vlastně vůbec nechápu, jakou šanci najít práci má žena s dětmi, tudíž časově omezenější, když ji nenajdou ani chlapi.
|
Manka+Cipísek |
|
(27.8.2013 12:30:11) Právě. V personálních agenturách sedí holky mladší než já. A to nejsem žádná stárnoucí žena, ještě mi nebylo ani 30, posuzují mě, zkouší ze znalostí, kritizují malou praxi, přitom kdoví, co ovládají ony. Nebo mi kolikrát přijde odpověď na inzerát s pravopisnými chybami... Do prčic, když už zaměstnám kamarádku kamaráda, tak aby aspoň ovládala češtinu! Chce se mi
|
|
|
|
Epepe |
|
(27.8.2013 13:47:28) Já myslím, žes to vyjádřila docela přesně. Ať je to co je to, leccos se dá zvládnout, ale když člověk nemá SÍLU, tak to prostě nejde. Je zbytečné se přemáhat. Ovšem chápu, že když se člověk cítí tak sláb, často nemá ani sílu hledat pomoc. To je pak každá rada drahá.
Navíc to tedy může být i zdravotní problém. Např. štítnou žlázu máš v pořádku?
|
|
|
|
|
Paulis |
|
(27.8.2013 11:06:56) Chce to nějaký restart, na chvíli z toho všeho vypadnout. Dá se?
|
|
. . |
|
(27.8.2013 11:08:31) "ničemu už nevěřím a je mi všechno jedno" není duševní zdraví, hlasuju pro psychologa
|
. . |
|
(27.8.2013 11:09:24) ...i když je to snad jen v kontextu těch inzerátů - hledání práce...
|
|
Ivka3 |
|
(27.8.2013 12:06:59) Já byla v podobném rozpoležení, absolutí echut k čemukoli...nastoupila jsem do práce, kterou nesáším, ale je to o mnoho lepší. Na tu nechut už prostě není čas. Nemyslím, že by to u zakladetlky měla být deprese, jen totální otrávenost a jak sama říká, nějaký impuls/úspěch jí určitě nakopne
|
|
|
Xantipa. |
|
(27.8.2013 11:08:59) No proč ne, ovšem také doporučuji si nechat udělat základní vyšetření, což já neudělala a pak se zjistilo, že má obrovská únava plyne z toho, že mi chybí železo a tento pocit zřejmě zapříčinil i depresi /což tak nemusí být, ale může/.
|
|
Natascha |
|
(27.8.2013 12:01:37) Určitě to má smysl. Byla jsem na tom podobně, i když z trochu jiných důvodů (neschopnost najít a udržet partnerský vztah). Dobrý psycholog ti pomůže podívat se na svoje problémy z jiného úhlu pohledu, získaš nadhled, utřídíš si myšlenky a priority – rozhodně doporučuju, mně moc pomohlo a v další potenciální krizi bych šla znovu.
|
Ar. | •
|
(27.8.2013 12:10:53) bála bych se, že ti psycholog/psychiatr předepíše antidepresiva a sice ti to začne být jedno, ale tvoji životní situaci to nevyřeší, ani ekonomickoi krizi, to že člověk nemá práci je hodně ubíjející a žádný lék to nezlepší
|
Manka+Cipísek |
|
(27.8.2013 12:18:49) Opravdu? Já nevím, ale měla jsem za to, že antidepresiva může předepisovat pouze psychiatr a to na základě důkladného vyšetření. Že to není tak jednoduché, že jenom přijdu, řeknu, že jsem z hledání práce totálně na dně a on napíše antidepresiva se všemi riziky, spojené s jejich užíváním? Tomu se mi nechce věřit.
|
ostrov faru |
|
(27.8.2013 12:27:19) Manko, zkus to, na stoprocent se vsadím, že odejdeš s diagnozou deprese a s receptem v ruce. Ale třeba budeš mít štěstí a psycholog ti vysvětlí, jak máš být šťastná, když můžeš další tři roky marně běhat po výběrových řízeních.
|
Kaja222 |
|
(27.8.2013 12:30:19) kamoska takto opravdu s receptem odesla, bere antidepresiva, vsechno ji je jedno, ale je v tezky pohode, nestresuje se.
|
Hr.ouda |
|
(27.8.2013 19:19:21) já nevím, zda pilule je vhodná na to, že okolnosti jsou nepříznivý
terapie mi v tomto případě přijde lepší , konstruktivnější
|
|
|
Líza |
|
(27.8.2013 13:46:07) Faru, od psychologa stoprocentně s receptem v ruce neodejde. Pleteš si psychologa s psychiatrem.
|
|
Monika |
|
(27.8.2013 14:47:17) No, on ti nějaké "prášky na nervy" (asi neurol a pod.?) může předepsat myslím i obvoďák, v lepším případě tě nejdřív pošle na krev a když se nic nenajde a vylíčíš mu svou psychickou situaci, tak nejspíš "něco dostaneš" (asi ne přímo antidepresiva, to nevím, jestli může). Nedávno jsem četla někde článek, kolik ženských "něco" (na nervy, na spaní, proti bolesti) bere ... Žádné prášky Ti nejspíš nepomůžou sehnat zaměstnání, "jen" se můžeš bez té práce líp cítit (ale zase, když se někdo líp cítí, třeba předvede na pohovoru "lepší výkon"?), ale těžko říct, jestli je to ideální cesta, pokud nemáš opravdu tu "pravou" depresi. V každém případě, psychologa bych zkusila, v nejhorším Ti to nepomůže, ale šance tu je ...
|
|
|
|
|
|
Radou (06,09,14) |
|
(27.8.2013 12:49:36) Mam zkusenosti s psychoterapii. Je to dlouhodoby proces a hodne se prodrazi. Myslim, ze by ti daleko rychleji pomohly kapky MUDr. Josefa Jonase. Tam se pracuje spolecne na fyzickem, ale i psychickem stavu cloveka a nemusis se prokousavat znovu svou minulosti ci nejakym zpusobem pitvat svuj vnitrni stav. Nebo existuje metoda EFT, ktera je taky dost efektivni. Ale muze byt vnitrne (emocne) hodne bolestiva. Tot alespon moje zkusenost.
Taky me k tvemu prispevku napada otazka, zda mas skutecne potrebu nekomu stale neco dokazovat, nebo jestli si myslis, ze se to od tebe ocekava? Myslim, ze prave timto dokazovanim z tebe muze cisit male sebevedomi, ktere ti zavira dvere k povolani. Kdysi jsem prisedala u prijimacich pohovoru a ti nejvetsi chlubilove sli rychle z kola ven.
Pokud si to muzes dovolit, zkus si dat pauzu. At se rozhodnes pro cokoli, preju ti hodne stesti a co nejdrive klid na dusi.
|
|
Sharien |
|
(27.8.2013 13:39:33) Urcite ma. Ja myslim, ze uz jsi natolik pohlcena tim, co se deje, ze ti pohled z venku muze jen pomoct. Za zkousku nedas nic (u nekoho na pojišťovnu) nebo max par stovek, coz se urcite vyplati. Muze te to nakopnout k nejake cinnosti, urcite se objednej, cim dřív to udelas, tim dřív budes mit pocit, ze NECO delas. To, ze by ses mela bat antidepresiv je uplne mimo misu, a) je pise skutecne psychiatr nebo obvodak, b) jsou to leky, které mohou velmi pomoci, pokud jsou dobře indikovane, c) ani psychiatr ti je bez tvého souhlasu nemicha do kavy při prichodu do ordinace
|
Sharien |
|
(27.8.2013 13:41:24) Když budes chtit něco konkretniho vedet, tak mi pisni, sama jsem psycholog.
|
|
|
Pam-pela |
|
(27.8.2013 15:13:17) Nečetla jsem všechny reakce. Jen ti chci napsat, že někdy - netvrdím, že ve tvém případě to tak je - někdy stačí si opravdu pořádně odpočinout...prostě starat se chvíli jen o to naprosto naprosto nejnutnější... a hlavně o sebe. Nejlíp třeba na chvíli odjet od všeho, třeba i týden spát, nepřemýšlet, jen žít.
Tohle, co popisuješ, se mi totiž zdá, že jsi vyčerpala energii k něčemu navíc...a je to pro tělo, jakobys jela už na zbytkový benzín. Už by mohl hrozit únavový synndrom a z toho dostat se je obtížné. Zkusila bych začít tímhle...buď se zklidnit o samotě a relaxovat, nebo naopak sportovat, hýbat se jen pro radost a pro sebe, každý to má jinak. Když prostě ta enerie na pohon těla a mysli není, tak není a z rezerv se nedá jet dlouho.
Tělo se totiž prvotně snaží udržet si energii pro fyzickou existenci, to je pro něj prvotní. Až pak jde vše oststní...a je to dobře, bez těla bychom tu enmohli být .
|
|
Kač. ♀ + ♂ |
|
(27.8.2013 16:30:22) Psycholog je dobrý protože člověk může říct naprosto otevřeně všechno co má v hlavě (i to co by třeba neřekl manželovi kamarádce,) a pak dokáže dost věcí správně pojmenovat... což mě osobně dost pomáhalo.
|
|
V. | •
|
(26.9.2013 11:34:47) Já mám zkušenosti se vším, co popisuješ. Mám práci za minimální plat (po roce hledání a ještě ze známosti ), hypotéku a totální rekonstrukci nemovitosti (což je asi to jediné, co mne drží nad vodou, člůověk tvoří vlastníma rukama). V práci se po mně vozí vedení, za chvíli si nebudu moct dojít ani na wc (a to nepřehánim). Mám VŠ, práce v oboru není sehnatelná. Z pohovorů se mi dělá taky špatně (pokud mne vůbec pozvou). A když člověk vidí, jací lidé jsou u pohovorů . Navíc jsem kolikrát zjistila, že je to stejně jen habaďůra (místa již předem obsazená). Soukromý sektor jen propouští. Navíc mám sestru, která je v práci veleúspěšná a ještě se po mne vozí a doslova mne terotizuje (nařizuje mi co mám dělat, když to udělat nechci tak na mne ječí půl hodiny apod.). A když už tak, ty její rady stejně nepomáhaj. Už se dlouho připravuju na to, až jí pošlu do patřičných míst, ale zase by to mělo špatné důsledky v celé rodině.
K psychologovi jsem chodila, bylo to rozhodně lepší. jenže po roce už se zase dostávám do depky. Navíc záleží, jakého psychologa si vybereš. Byla jsem u jednoho šarlatnána, který akorát předepisoval prášky. Tohle chce ven, promluvit si o tom s nezaujatou osobou a najít konstruktivní řešení. Možná to nemusí být ani psycholog, ale rozhodně je lepší, protože je to cizí osoba, která ví (resp. by měla vědět) jak s lidmi jednat a ne je stáhnout hlouběji. Má na celou věc nezaujatý názor. Poodívej se např. na známý lékař a projdi si referenece.
|
Líza |
|
(26.9.2013 18:21:01) V., psycholog nepředepisuje prášky.
|
|
|
|