| Evava +2 | 
 |
(2.11.2013 14:47:05)
Mám doma psa, středně velkého křížence, v lednu mu bude 16let. Dostala jsem ho ve 14 letech jako štěně a tak nějak mi logicky zůstal na krku i po odchodu od rodičů a je členem naší nové rodiny. Je to hodný pes, ale už má prostě to nejlepší za sebou. byl většinu života zvyklý v bytě (+venčení na sídlišti), teď máme barák, pes má doma svůj pelech, na zahradu chodí kdykoliv, občas procházka do okolí (kratší, už je dost unavený). Ovšem se zvyšujícím se věkem mu přibývá zdravotních komplikací - je téměř hluchý, což je asi to nejmenší (na zahradě je za plotem a mimo chodí pouze na vodítku). Má dost hnusné hemeroidy, občas i kousek vyhřezlý konečník - vzhledem k jeho věku už ho nechci nechávat operovat. Má problémy rozkousat granule, takže kupujeme jen ty nedrobnější, štěněcí nebo prostě pro malá plemena i kočičí. Pokud jí něco jiného než granule (maso, konzervy, vařenou stravu ...) má průjem a zvrací, proto je už několik měsíců jen na granulích. Vždy byl čistotný, zvyklý v bytě, ale poslední týdny se začal doma počůrávat, občas se i pokadí, většinou v noci. naposledy ho pouštíme ven než jdeme spát (cca ve 22hod), já vstávám rádno v 5 a už jsou dole třeba dvě velké kaluže a hromady...
Prostě poslední dobou vidím, že to s ním jde hodně z kopce, mrzí mě to, ale nevím, jak mu pomoci. Jsme oba dospělí pracující (navíc manžel ho moc nemá rád a soustavné vytírání podělaných podlah mu moc nepomáhá...), bohužel nemám čas ho venčit co 2 hodiny a vždy po návratu z práce se děsím, co tam zase najdu.
Chtěla jsem spíše z cizích zkušeností vědět - jde nějak poznat, že se blíží jeho konec? je to můj první pes, ani nikdo z rodiny nikdy takhle dlouho psa neměl. Obávám se, že tahle sitauace je výhledově neudržitelná, kdyby to takto mělo pokračovat ještě třeba rok... Zní to fakt hnusně, ale za jakých podmínek byste nechaly starého psa uspat? Je schopen sám chodit, ale na schodech už padá, je neagresivní, klidný ,ale poslední dobou se často třese a "lapá po dechu". Kolika let se dožili vaši psi a jak odešli?
|
| Annie01 | 
|
(2.11.2013 14:53:22)
Evavo, podobné potíže řeší teď se psem známá, prostě má v noci nařízenýho budíka a bere starouška ven. Je to náročné, vyčerpávající, ale ona to bere jako službu někomu, kdo s ní strávil kus života a teď už mu toho jeho evidentně moc nezbývá.
Co se utracení týče, myslím, že je to krok, který podnikneš, když sama vidíš, že zvíře má bolesti případně trpí (může to být i psychického rázu) a prostě už "tady nechce být". Většina psích lidí a veterinářů říká, že jako majitel tu chvíli prostě poznáš.
Je to obtížná fáze psího života pro majitele i psa, chápu i výhledově tu neudržitelnost situace. Konzultovala jsi to s vaším veterinářem. Lapání po dechu může být známkou kardiologických problémů. Potíže s vylučováním by se třeba daly zmírnit nějakými veterinárními granulemi, které by byly šetrnější k zažívání a ledvinám + játrům. Ale to je na konzultaci s odborníkem.
|
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(2.11.2013 15:10:18)
Měli jsme pudla 14let.. mel ty same problémy, nechali jsme ho utratit, už se sam ani nepostavil :( trápil se a my s nim :(
|
|
| papírník | 
|
(2.11.2013 15:15:48)
Náš pes byl to samé v 15 letech.Uklíźeli jsme všichni,ale u nás byl miláček všech.Uspání jsem nechala na veterinářovi.Jezdila jsem tam často stálo to dost peněz a jednou už řekl, že ho uspíme :-(. V tom jsem mu důvěřovala.řekla jsem mu, že až bude pejsek trpět tak at mi řekne....
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(2.11.2013 15:22:38)
Evavo - je to dva roky, co jsme poslali na ty krásné stále zelné louky naši 15-ti letou ovčajdu Bellinku. Asi 3 měsíc se jí zhoršovalo chození, pak ji už po schodech muž nosil, později jsme ji venčili jen díky pruhu, ušitému z froté ručníku, který měla protažený pod bříškem, aby nepadala. To pořád ještě bylo únosné. Když měla jít ven, vrtěla ocasem, když dostala jídlo, měla radost, když jsme přišli z práce, vítala nás.
Pak začala být apatická, neměla chuť do života a tak nám bylo jasno, že je konec. Muž ji uspal 28. 8. 2011.
13. 5. 2012 se narodila naše Errinka  .
|
|
| Alraune | 
|
(2.11.2013 15:52:50)
Konzuktuj to s veterinářem, ale pokud má chuť do života, tak ho nech, ono to už stejně nebude nadlouho. A jestli uvažuješ o uspání, tak si představ, jak ho tam vezeš a vracíš se bez něj. Sama budeš vědět, jestli už je čas. Manželovi řekni, ať je rád, že jsi ochotná dosloužit starým psům, že na staré manžely se to bude vztahovat taky :)
To vyměšování by se ale nejspíš ještě nějak dalo upravit dietou a časy, kdy mu dáváš jíst.
|
| zerat | 
|
(2.11.2013 16:30:13)
Alraune, ideál je když veterinář přijede k nim domů. Mého prvního psa, takhle uspal veterinář přímo u nás doma. Já jsem si s ním hrála, házela mu míček... a on pak umřel až začala injekce působit. Když se ohlédnu zpátky bylo to pro něj lepší než ho vést k veterináři...
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 16:43:48)
Nám čubu taky veterinář uspal doma, ale je otázka, jestli je to u zakladatelky na pořadu dne, ten pes zjevně neumírá.
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(2.11.2013 16:09:20)
Já, absolutní nepejskař, jsem taky měla na dožití psa po smrti dědy. Byl starý asi tak 16-17 let a jak píšeš, ty problémy pak byly. Rešila jsem to přeemístěním do staré kuchyně, odkud měl stále otevřené dveře ven, i kdyžž jsem byla v práci (dveře na dvůr). Konec mu přišel, když začal sýpat, hodně hlasitě, s vyplazeným jazykem, stál tak jako nějak s vyhrbeným "kočičím" hřbetem - vet mu sice nejdřív píchnul nějaká antibiotika, ale po pár dnech už ho radši uspal, že už to nemá cenu. Myslím, že to stojí za konzultaci u veterináře, sám poradí, jestli už. Ten konec je u vás jistě už v řádu týdnů-max. nějakého toho měsíce, si myslím.
|
|
| zerat |
|
(2.11.2013 16:27:50)
Já už bych ho nechala uspat dávno - tohle už přece není pro psa život  
|
| Katka kluci 11 a 15 | •
|
(2.11.2013 16:35:37)
S tím si dovolím polemizovat, pokud pes s chutí žere, vítá páníčky při příchodu atd.., neznamená inkontinence, že se pes už nějak trápí. Měla jsem 17 let křížence a počurával se poslední 2 roky života, pak už i ve spánku. Prostě jsme uklízeli a spal na matraci s takovou tou jednorázovou plenkovou podložkou.
U zakladatelky je problém asi negativní vztah manžela ke psovi.... moc poradit neumím, u nás jsme "psí" všichni, tak tento problém nenastal.
|
| Vanda.w | 
|
(5.11.2013 9:38:01)
Pod toto bych se podepsala. Dokud mu dělá radost, že jde ven, že vás vidí, že dostane pamlsek, žrádlo...tak pořád to má cenu!
|
|
|
| papírník |
|
(2.11.2013 16:44:13)
Proč by to nebyl pro psa život? Že se počurává a žere jen malé granule? 
|
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 16:46:23)
Proč dávno, prostě je starej,ale inkontinence sama o sobě jeho nijak neobtěžuje. Pokud žere a nemá bolesti, nechala bych ho užívat si důchod. Taky jsme čubu venčili tak, že jsme jí nosili zadek, vysychala jí mícha, a pořád byla plná života, zabalila to, až když se mi narodilo dítě a ona nerozdýchala, že se o něj nemůže starat.
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 16:47:57)
A taky byla inkontinentní, prostě jsme převlíkali, prali, podkládali... u psů tohle "dosloužení k smrti" netrvá moc dlouho.
|
| zerat |
|
(2.11.2013 17:55:45)
Alraune, já si tohle představit neumím už třeba jen proto, že doma máme koberce, pes s námi spává v posteli... Pokud pes lapá po dechu, je inkontinentní, sotva chodí... přitom byl vychovaný doma nekálet... tak mi neříkejte, že je to tomu psovi fuk, že tohle nezvládá. 
|
| zerat |
|
(2.11.2013 19:37:55)
No to promiň, - pes je pes a člověk je člověk přece!
|
| zerat |
|
(2.11.2013 20:09:25)
Mandelinko, naštěstí tohle nemusí řešit nikdo s nikým... ať si každý dělá, jak cítí podle toho konkrétního psa. Radila bych se samozřejmě s veterinářem, který by případně uspával - ne tady na fóru 
|
|
|
| Jarmila | •
|
(23.11.2013 17:19:12)
Utratit ne, my to řešíme starými prostěradly, pes se naučil na nich ležet. Zatím má výhodu, že je s ním vždycky někdo doma a že poznáme, kdy se mu chce vyměšovat. Ale občas se taky stane, no tak se to vypere. Je to jinak zdravý pes s obrovskou chutí do života.
|
|
|
|
| Inka | •
|
(2.11.2013 19:41:40)
Pes je na tom líp, člověk musí trpět až do konce a kolikrát by radši usnul.
|
|
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 20:11:58)
My taky máme koberce a pes s nám spí v posteli... když zestárne, už třeba do postele nevyleze, uděláš jinej pelech, atd. Je to jako se starým člověkem, to odcházení může být pomalé, nebo rychlé, stejně jako u lidí.
Pohřbila už jsem dvě feny a psa, na všech mi hodně záleželo a ta bolest byla nějakou dobu velice intenzivní... člověk tomu dobrovolně naproti nejde, ať už pod sebe pes sere, nebo ne. Když už je opravdu konec, pozná to pes i ty. Ke psovi, který normálně žere, chodí, atd. bych veterináře na uspání nepozvala, to není milosrdenství, jen pohodlnost těch lidí.
|
|
| zerat |
|
(2.11.2013 20:30:18)
Alraune, pohodlnost - no člověk si málokdy může dovolit třeba se kvůli psovi vzdát práce a být s ním doma, měnit kvůli němu bydlení... Pro děti, muže, rodiče udělám první poslední, ale pro psa, kočku, rybičky, morče - ne - ty mám jako jiný level a než bych je nechala trpět samotou, pokálené v plenách celý den čekající na vyvenčení... Psa mám ráda, jsem strašně ráda, že ji máme doma, ale... je to prostě pejsek ne člověk.
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 20:34:15)
Proč bys měnila bydlení, nebo nechodila do práce? Prostě trochu uspořádáš byt. Hele, pokud jsi to zatím nezažila, nemá smysl o tom mluvit, když to přijde, většinou ti nepřipadá normální někoho, kterou dobu miluješ, prostě vzít a dát utratit, i když ještě normálně funguje a vnímá.
|
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 20:39:35)
A pes a rybičky pro mě prostě není stejnej level. Pes a dcera samozřejmě taky ne,u psa počítám, že ho přežiju, jsem na to připravená, ale přesto, když přišel Bertin čas, jsem seděla s novorozence u prsu a brečela jsem jak plačka na cikánském pohřbu (a to nepláču v podstatě v žádné situaci). Ještě dneska se mi stahuje žaludek, když si vzpomenu na ten pocit.
|
| zerat |
|
(2.11.2013 20:49:28)
Alraune už jsem přišla o dva psy - holt mi není už nějaký ten pátek 20, takže vím oč jde. Sousedi tu dvojí dochovávali psy a vím, co to obnášelo. Uspořádat jinak byt - jedny měli zes..ný celý byt, protože si psice vždycky plenu sundala, pak se chudák schovávala, aby nebylo zle (přitom oni jí ani nehubovali). Pak začala chodit kálet na balkon a teklo to o etáž níž, pak se jim z posledních sil snažila skočit kálet do vany, ale pak nemohla z vany ven... paní pak plakala, že byli strašlivě pitomý, že ji neutratili dřív - že pak trpěli všichni a je to stálo mimo jiné i hromadu peněz (veterinářka pořád tvrdila, že to ještě k životu je)... psa už od té doby nechtěli a nechtějí... Já jak mám psy fakticky ráda, tak si pořád opakuji, že je to "jen" pes. Jednou mi fakt bude chybět, ale jak píšu neumím si představit mít inkontinentního psa v bytě či RD v kombinaci s tím, že budeme stále chodit do práce, platit hypotéku... Nicméně uvidíme...neříkám hop...
|
|
| Alraune |
|
(2.11.2013 23:26:37)
Lepší na to nemyslet, dokud to nepřijde. Každopádně, ne každej pes má takový trauma z toho, že se vyčůrá, nebo vysere v bytě, moje čuba to udělá klidně naschvál, když se jí něco nelíbí.
|
|
| Annie01 |
|
(3.11.2013 8:03:50)
Tak to já si umím představit, jak roluju koberce ke stěně. Ale já jsem psí člověk tělem i duší, takže právě kvůli psům ty koberce posledních dvacet let ani nemám.
Nicméně, jak tady někdo popisoval, že psovi už viditelně vadilo, že má potíže s vylučováním, snažil se chodit tam či onam, jen aby to nebylo vysloveně na nevhodném místě - to bych, myslím, brala jako jeden z faktorů, které by moje rozhodnutí přiklonily k tomu to trápení ukončit. Myslím, že u psů stejně jako u lidí nemusí jít jen výhradně o bolestivý stav, který jim ubírá chuť do dalšího života.
Ano, je to "jen" pes, ale na druhou stranu, když rodina (zejména děti) uvidí, jak se dokážeme postarat o stařičkého tvora, který už holt není tak zdatný a při síle jako dřív, dáváme jim tim dobrý příklad a zanedlouho se nám to může v dobrém vrátit.
Což tedy, myslím, platí zejména pro ty, u nichž je pes opravdu právoplatným členem rodiny (čímž se vůbec nechci dotknout těch, kteří mají psy výhradně na práci a prostě je jejich vztah jiný - to je normální vývoj situace, ono ani k psovi, který funguje pouze venku u boudy a nikdo ho nevenčí, prostě člověk nevybuduje takový vztah, jako když se mu motá doma pod nohama a doprovází ho pravidelně na toaletu).
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)