| Claire 222 | 
 |
(6.9.2013 6:54:22)
Ahoj holky, tak čekáme s největší pravděpodobností holčičku 
|
| Jollajda+ Lea | 
|
(23.11.2013 21:06:19)
A rovnou si jdu k vám ulevit, vypovídat se... i když mi je to hloupé, že po takové době sem napíšu a rovnou si budu "vylévat srdíčko", ale nemám to komu jinému říct, tak se prosím nezlobte.
Dnes odpoledne jsem s Davčou prodělali dost velkou hádku na téma druhé miminko.
Už mockrát jsem vám psala, jak to u nás vypadá, že já druhé dítě moc chci, přijde mi to naprosto přirozené a Davča nechce...I s ním jsem se o tom mockrát bavila,vždy říkal,že o druhém dítěti se můžeme bavit,až se konečně pořádně vyspí a odpočine si. Mám pocit,že jsem vždy mluvila o tom,že chci dvě děti, kdyby záleželo jen na mě, tak tři, takže pro něj žádná novinka.
Chápala jsem, že je unavený z práce a pak že když spíme všichni tři v jedné posteli na společné matraci, vrtíme se, Lea do toho občas kňourne, tak že se moc nevyspí... Občas jsem nabízela, že může přinejhorším se přesunout do obyváku,ale to vždy bylo zamítnuto, že by ho rušil filtr od rybiček, že je sedačka studena atd.
Pořídili jsme Leince svoji postýlku a začala spát v ní, ale s námi v ložnici (máme 2+1) a v noci se budila,že chce maminku a ruku,takže jsem chvílema spala v její postýlce s ní, pak už jsem si dala i matraci na zem a spala vedle její postýlky na matraci, abych Davču nerušila neustálým přesouváním s naší postele do její... Pak už ani moc nechtěl, abych spala s ním v jedné posteli, protože máme měkkou společnou matraci a vždy, když se pohnu,tak ho to zhoupne a probudí...
Abych to zkrátila, teď to vypadá tak, že Leu uspávám v ložnici, Davča je v obyváku na PC a když se rozhodne jít spát, přenesu Leušku do obyváku na sedačku a spím s ní v obyváku na sedačce, Davča v ložnici, ráno když v 5:50 vstává do práce, Leu zase opatrně přenáším do ložnice,aby ještě mohla spinkat a nerušil ji oblékající a snídající taťka.
Tahle situace se mi samozřejmě nelíbí, chci se svým mužem sdílet lože, takže jsme se teď domluvili ( můj nápad), že z ložnice uděláme dětský pokoj, přesuneme do něj všechny hračky z obyváku a centrum hraní a spaní bude tam a já s Davidem budeme spát v obyváku na rozkládací sedačce.Vyřeší se spaní a zároveˇi to, že mu vadí,že si věčně hrajeme v obyváku, kde má Lea většinu hraček a on když si chce odpočinout, musí být zalezlý v ložnici... Sama jsem navrhla, ať to tak uděláme, že si vždy se Štěpou a s Leou zalezu do ložnice=nového dětského pokoje, a Davča bude mít svůj klid v obyváku u PC, akvarka, na sedačce s čajem... Návrh přijat...
Dnes jsem opatrně začala s tím, že bychom tam mohli pak počítat i s místem na komodku pro Eliáška a Esterku ( námi dávno vybraná jména pro eventuální druhé dítě), říkala jsem mu, jak se vyspí, jak budu s dětmi v pokoji a on bude mít čas na odpočívání, jak budu s Leou třeba i o víkendech víc sama bez něj a vše a stejně pak odpoledne u prababi řekl,že druhé dítě nechce... Celé odpoledne jsem se trápila,myslela na to, co mám ještě dělat, aby změnil názor a když jsem přišla domů, už jsem se v ložnici rozbrečela, protože jsem dostala strašný strach, že ho nepřemluvím,že opravdu už nikdy nebudu nosit pod srdcem naše dítě, neporodím ho, neprožiji s ním dětví, že navždy budu mít jen jednu dceru a nevlastního syna, který je u nás čtyři dny v měsící a dvě noci v měsíci, že Lea nebude mít žádného sourozence na stálo doma, že nebude starší sestra, že bude po škole sama doma a společnost jí nebude dělat žádný sourozenec...prostě že zmizí ta možnost po větší rodině, po tom, že sevřu v náručí dvě svoje děti.
Davča za mnou přišel do ložnice, ptal se proč brečím, ale nedokázala jsem mu to hned říct, fakt jsem se bála, že mi zase seberu tu naději a než jsem se vysmrkala, utřela slzy a dokázala mu odpovědět, řekl mi, ať jdu do prdele a šel do obyváku.Když jsem za ním přišla, proč mi to řekl a proč se naštval, odpověděl mi, že když mu neřeknu proč brečím, tak ať vypadnu a nechám ho být u PC... Tak jsem se rozpovídala, bohužel i s pláčem, protože ta ostrá slova mě fakt ranila... a jeho reakce byla, že teď druhé dítě nechce, nezajímá ho, co chci já a že se klidně můžeme rozejít...Pak teda dodal, že tu přeměnu z ložnice na pokoj uděláme, ale ať to neberu jako přislib toho,že bude druhé, že se uvidí...
Přitom když se ho zeptám,proč druhé nechce, odpoví, že kvůli vyspání a únavě. Logicky jsem myslela, že když se vyspí a poslední asi tři týdny si vyspání chválí, tak že pochopí zase moje důvody...
Přitom mám pocit,že se fakt snažím být dobrá přítelkyně a matka. Ráno vstane a má na sebe nachystané ode mě od večera veškeré oblečení ( od slipů až po svetr), v chlebovce nachystanou snídani, na stole připomínku, že v ledničce si má vzít nachystanou svačinu do práce, občas jen nachystatný zavázaný sáček s odpadkami u hlavních dveří, aby je cestou do práce vynesl, protože kolem popelnic chodí. Večer když přijde z práce, už na něj máváme z okna, Lea natěšená, přijde domů, kde je každý den vysáto, vše na svém místě, nádobí v myčce, na koberci v obyváku akorát jedna hračka se kterou si Lea právě hraje, na stole nachystaná většinou teplá večeře, kolikrát i se zákuskem... takže se jen přezuje, vysleče bundu, zasedne ke stolu a hned ḿu ohřívám večeři, chystám pití, prázdné nádobí pak po něm uklízí... Pak jdem sám do sprchy ( Leu koupu sáma), občas si chvilku pohraje s Leuš, ale to ho o to musí sama poprosit nebo já ho poprosit... Mlíčko chystám já, do pyžamka převlíkám já a Leuš uspávám taky já, sotva s ní zalézám do ložnice, zasedává k PC...Když Leu uspím, uklidím hračky, nádobí, prostě vše... a tak je to každý den. Kromě úterka, kdy po práci chodí s kamarády hrát go, takže domů přijízdí až v 21:10, to už Lea spí, ale jinak je vše stejné...A pak jednou týdně většinou přijede z práce už v 15:30. Na to jsem vždy natěšená, jsem ráda, že budeme všichni tři spolu a pokaždé se to snažím nějak zpestřt a zároveň vymyslet nějakou akci, aby Lea viděla,že s námi taťka je, měla s ním nějaký zážitek a bylo to jednodušší i pro Davču, než abych seděli doma a Lea ho pořád "otravovala", takže většinou jsme někam jeli na kole, nebo si udělali delší procházku, teď jdeme většinou na bazén a do sauny...Neotravuju ho s hlídáním, nikam bez Leuš nechodím, aby ji nemusel hlídat... Hlídá akorát když musím 2x do roka na gynekologii nebo když je Lea nemocná a já se chci provětrat,tak jdu sama nakoupit,ale to jsem tak do 30min zpátky... Tak nevím. Nevím, čím víc mu to usnadnit, jak víc ho nechat odpočívat, jak být taková přítelkyně, aby s ní chtěl mít dvě děti...
Teď tu brečím a přemýšlím nad tím, co dělám špatně, čím se líším od všech mých známých a kamarádek, které mají dvě až tři děti ( jediná známá s jedináčkem je Evča s Valinkou), co je na mě tak hrozného.
Co si o tom myslíte vy? Mám ho nechat třeba i o víkendech víc samotného? Chodit třeba do Zoo, ven, k jeho rodičům bez něj... ZAse se bojím toho, že bychom se odcizili, že by Lea taťku téměř neviděla, že i mně by strašně chyběl, protože v týdnu odjíždí 6:40 a vrací se 3x týdně v 18:15, 1x týdně 21:10 a když to vyjde tak 1x 15:30, takže se strašně těším na společné víkendy a opravdu si ho užívám... Mám chuť ho rozmazlovat, podstrojovat, hladil, být milá... užívat si rodiny.
Moc se omlouvám za román, ale potřebuji to ze sebe dostat.
|
| Katka+3 kluci | 
|
(24.11.2013 17:07:33)
TAky zdravím po dlouhé době.
Joli, tak jestli se můžu vyjádřit první a budu se jen opakovat v tom, co jsem ti již dříve psala na fb....
Dle mého názoru, ty jsi tak trochu otrokem vaší domácnosti a otrokem DAvida. Je sice pravda, že on chodí do práce, domů nosí peníze a ty jsi doma na mateřské, takže se od tebe očekává, že se o domácnost a dítě postaráš především ty, ale takhle mu podstrojovat? Stále se přeci od chlapa očekává, že ti s něčím pomůže, že si ve svém věku dokáže sám nachystat věci do práce, snídani, že se postará o dítě, protože i ty si potřebuješ odpočinout (né jenom on!). A taky,že i on bude fungovat jako rodič. Z toho co píšeš mi přijde, že si David zvykl na tento váš komfort a věřím tomu, že další dítě se mu prostě už nechce mít. Čím větší pohoda doma a s přibývajícím věkem i určitá pohodlnost, tak se člověk těžko přemluví na další dítě. Bud ho chce nebo né! ...ty s tím nic nezmůžeš.
A jak on sám říká, že je unavený apod. To at ty se budeš stavět sebevíc na hlavu, tak s tím nic neuděláš. Možná je to moc tvrdé, co tu píšu, ale vidím to tak. Naopak další dítě do této situace by asi nebylo dobré. Byla by jsi na to sama a naopak očekávala od Davida větší pomoc, které by se ti pravděpodobně nedostávalo. Ty by jsi byla nešťastná, začnou hádky, výčitky kdo druhé dítě chtěl a kdo né a mohlo by to znamenat pro vás konec nebo soužití z povinnosti. Bohužel takové páry tu znám, druhé dítě pro ně zkrátka neznamenalo zlepšení vztahu, pokud si ho přivedli do situace, kdy jeden z nich dítě nechtěl.
David by měl doma více fungovat jako chlap a hlavně jako táta. Měl by být více vtáhnut do domácího děje, péče o dítě atd. Né že přijde domů a tam je to jak ve filmu Windsdorfské paničky, vše tip ťop na svém místě, dítě si hraje ukázkově tam kde má předem stanoveno a vše se mu dostává přímo pod nos.
Mám ti napsat jak je to u nás? Pro srovnání?
David vstává v 6h, probouzí starší dva kluky, po chvíli jdu za nima já, nachystám snídani já nebo DAvid, svačinu pro školáka, pak oni tři odchází, David veze Matyáše do školky, Davida do školy, já zůstávám s Tádou doma. Jede do práce 70km na 8h, končí mezi 17-18h, domů přijíždí mezi šestou sedmou. O večeři se většinou starám já, ale je běžné, že i on přijede domů a chystá on. Já odpoledne vyzvedávám děti, dávám na kroužky, děláme úkoly, jedem do obchodu či různé vyřizování. Pokud nestíhám, nakoupí jídlo manžel v Brně. Večer koupeme děti na střídačku, starší jdou spát sami, Tádu uspávám já nebo David (podle jeho práce). Většinou v týdnu po příjezdu domů musí dál pracovat na PC, pokud né, pomáhá mi s dětma. Já uklízím, dělám nádobí. Pokud je David včas doma, stíhá ještě probrat s Davčou školu. O víkendu uklízíme společně, vaříme na střídačku (no zrovna tento víkend vaří pouze David  ) Co tedy manžel nedělá vůbec, tak nádobí, jak má ekzém, tak jar mu to hodně zhoršuje, ale o víkendu stejně využíváme myčku, v týdnu moje ruce. S dětma pomáhá maximálně, pokud to jen jde. Ono taky s třema dětma to jinak nejde, aby to vše nechal na mě a čekal, kdy dostane teplou večeři na stůl. Prostě více dětí, větší zápřah a to určitě potvrdí více holek tady. A tvůj David to zajisté ví taky, tak proč by chtěl druhé dítě? Když ted se má tak dobře a ty mu vše potřebné nachystáš?
Upřímně si myslím, že na druhé dítě už ho nepřemluvíš, to musí být v něm. Jak říká moje sousedka, co má jedno dítě a chtěla druhé, tak vždy když se jí někdo zeptá, co druhé dítko, tak odpoví klidně: Ano, ale už s jiným chlapem.
Holt drsná realita, ale je to tak. Ona ví,že jeho už nepřemluví, ono ani nemá cenu nějaké přemlouvání, musí přeci dítě chtít sám a těšit se na něj a né ho brát jako nutné zlo či nějakou povinnost nebo udělat partnerce radost.
U vás je to otázka času, kdy bud ty se na oko srovnáš s tím,že druhé zkrátka nebude a duševně tě to bude tížit zbytek života a budeš nadále taková hodná ženuška po boku svého muže, který ti asi nějak moc extra nepomůže, nebo jednoho dne poznáš jiného muže, znova se zaláskuješ a druhé přijde s jiným mužem, který dítě bude chtít. Neříkám, že tohle se stane, ale možné to je. Davida asi už nezměníš a je to na tobě, co se dál bude dít.
A ještě jestli můžu k tomu spaní: promin, ale takové stěhování z ložnice a do obýváku a opět do ložnice jen pro to, aby se on vyspal, tak mě přijde uhozené. Pochopím ještě, když se chlap dočasně přesune na spaní do jiné místnosti, protože malé dítě po nocích pláče, má koliky atd., ale Leuš je už velká, určitě na nic takového netrpí, po nocích neřve tak,že by padal celý barák a pokud za noc k ní párkrát vstaneš, tak je to normální a on by si neměl stěžovat, že se nevyspí. Naopak když se naši kluci v noci vzbudí, že jeden chce čůrat a bojí se jít na wc sám, nebo že druhý má špatný sen, nebo že třetí napít atd atd., tak vstáváme s manželem na střídačku a pomáháme si!!! Žádné, že je to jen moje práce a on potřebuje spánek a já né! Prostě funguje nějaká určitá rovnoprávnost. A je jedno, jestli jsou děti tři nebo jen jedno. Vždyt ty nejsi robot a taky potřebuješ spánek, odpočinek, odpoutat se na chvíli od dítěte, od domácnosti...
No nic, taky už píšu slohovku. Asi jsem některé věci napsala tvrdě, ale takhle to ze mě leze. Doopravdy si myslím,že jsi otrokem DAvida a to je smutné. Jsi strašně fajn holka, strašně hodná a DAvid toho zneužívá.
ALe at nejsem takový kritik jen já, jsem zvědavá na názory ostatních holek.
Joli, drž se!
|
|
| maw | 
|
(25.11.2013 13:40:03)
Mnooo.... Joli... husté...!
Mě při čtení Tvých řádků napadlo: "Sobec!"
(Jak jinak nazvat tak velký zájem o své vlastní pohodlí na úkor vlastního malého dítěte, a jak jinak nazvat chování vůči Tobě.)
No a dle mého názoru: ať uděláš co uděláš, tak všechno/cokoli bude stejně málo (což už začínáš vidět) a budou další a další důvody proč ne z jeho strany.
Doporučuju mrknout se někde na dynamiku vztahů.... je to něco jako magnety, když jeden chce být moc blízko (příliš obětavý, příliš hodný, příliš....) a na tom druhém "visí", tak ten mu utíká; když jeden druhého má tendence spíš odmítat, odesílat, druhý se chce přiblížit.
A manipulativní techniky... tak když chlap mluví o vyspání nevyspání, jak se 3 dny nebo 3 měsíce nevyspal, tomu má leckterá matka doma chuť se vysmát nebo se fakt zasmát... těhotenství, miminko, kojení, buzení....
A ehm, jestliže ho na lehoučcé matračce budí, jak Ty se pohneš... Tak s touhle princeznou na hrášku já bych nevydržela. Ale oni tihle týpci mají ve zvyku najít si hodné holky, u mě nebo u Katky by nepochodil... (a ani by si nás nevybral, rozuměj povahově).
A když už to tu Katka načla: buď se budeš trápit tím, že druhé nee, nebo se stane a přijde, vzdor překážkám (a co pak uděláta?), nebo Tvá touha zvítězí.
Oh jistě, můžeš do toho prásknout "sama", ale je to na úkor dítěte, dost se to obv. odrazí na vztahu rodiče, který ho nechtěl, k němu.
To, jakým způsobem s Tebou D. mluví dle mě není zcela ok, v daných souvislostech... Čím víc budeš v pozici škmrajícího/podřízeného, tím hůř.
Ještě ta matračka - on se nevyspí, když Ty se tam pohneš, musí spát na té super matračce, protože pohovka v obýváku je chladná... (jak kdyby nešlo pod sebe dát deku), a pak mu nevadí rozkládací gauč (ne-li ten samý).
To jeho odpočívání u pc a tak, to by bylo něco na mě teda. Hrozně unavený z práce, z OL k vám domů je to bratru hodinka ve vlaku, kdy si může spát, číst, přemýtat... A on přijde unavený? A kdy Ty máš takovou hodinku? Tedy 2 denně, tedy 10 za týden?
A není dle mě normální/zdravé, že nechce s L. být, když může (jedna věc je se vyspat, odpočinout si, pokud má náročnou práci, ale to on zase tak děsně náročnou nemá, sobec nemá na mysli, aby Ty sis někdy odpočala, a už vůbec nemá na mysli Leuš a její zájmy (stěhování, bytí spolu, hračky a hraní atp.)
Potíž je, že toho děláš příliš, a je jen málo lidí, kteří tohle ocení.
Čím víc se budeš snažit v tomto duchu, tím víc Tě požene do kouta, a stejně pochybuju, že změní názor.
Možná na čase najít si své zájmy, své kamarádky, a třeba někdy místo v 15.30 nastoupeny na značce byste si mohly jít někam tvořit adventní věnec či se kdekoli jinde družit, možná by pán koukal, že není středobodem vašeho vesmíru, když si to nezaslouží. A buď si teda může odpočívat a Ty/vy si užijete rozumný program jinde, a buď mu najednou bude doma někdo chybět, a nebo taky ne.
A jinak by mě zajímalo, co tak odpočívá u PC, nebo spíš s kým si píše.
Jestli ono není důležitější odpočinout si od PC. Tak obecně.
Ostatní jemnější nuance napsala Katka, a budiž pochválena za to, že tam má i konstruktivní připomínky. (Páč mě tu nějak nejdou, promiň, ale máme Tě rády, tak Ti tu nebudeme lhát.)
|
| maw |
|
(25.11.2013 13:46:30)
Ještě mě napadlo: jestli to není taky trochu nuda, přijít z práce, žena vždy nastoupena s papučkama, večeří, čeká, co já jako na to, když přijdu, zda budu dost spokojen.... tak třeba přijal tuto roli.
Jestli je taky dost něco na Tobě, Tvých zájmech, něco zajímavého, či jsi mu zevšedněla. Možná, když někam vyrazíš, tak Tě uvidí zas trochu jinak.
Ale já bych se nevnucovala, nesnažila se někomu zalíbit - rozuměj něco jiného udělat druhému jednou za čas radost - vzít si na sebe, co má rád, i když já ne nebo dělat to, co nemusím, nebo jít, kde to nemusím (restaurace, film ap.)
Byla bych sama sebou a pěstovala si své vlastní zájmy - nemyslím sobecky, myslím co Tě baví a co lze, abys byla vnitřně spokojená, naplněná, užívala si život, našla si něco s L., kroužek, partu maminek, cvičení (dětí nebo děti+rodič, tanečky, jedno co). Realizuj se trošku a nečekej pořád, co D. Jednak tím se stáváš jeho stínem, což je nuda, druhak ho tím sama stavíš do pozice dominantního, co u vás všechno rozhoduje, a Ty jen jako pejsek čekáš, zda pán dovolí. Tohle není partnership!
Katka to dobře vystihla s tím "pomáháme si" (i když oba padáme na hubu). Ne že jeden si spinká, papá, druhej nakupuje, vaří, uklízí, opečovává domácnost, dítě a všechno.
|
| Jollajda+ Lea |
|
(28.11.2013 14:16:57)
Ahoj holky,
moc děkuju za reakce a slibuju,že brzy napíšu. Teď jaksi nestíhám a opravdu jste moc hodné,že jsme se vyjádřily.
|
| AsiD | 
|
(3.12.2013 19:50:34)
Joll, na základě toho, co píšeš, naprosto souhlasím s Katkou a Maw - dostáváš se do velmi nerovnoprávné pozice. Těžko ti budu radit, protože rozhodovat se musíš ty sama za sebe, co ještě je pro tebe přijatelné... ale chtěla bych ti nějakým způsobem vyjádřit podporu, protože jsi mi vždycky na diskuzi připadla jako moc hodná a obětavá holka!
Držím pěsti 
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)