| Epepe | 
 |
(29.11.2013 17:12:50)
Mám dvě urážlivé děti. Jakmile není po jejich, urazí se, někam odejdou, vyčítají, vyhrožují ...
Starší syn (4 roky) dokáže pětkrát během minuty změnit názor. Např. chce koláč - nemám, nadídnu mu housku, urazí se. Dobře, řeknu, koupíme tedy koláč. Já nechci koláč, chci housku! Atd.
Mladší je schopná stát pět minut obličejem proti zdi, aby nás "potrestala".
Nevím, co s tím.
Je to vývoj, nevychovanost nebo povaha?
Díky za postřehy.
|
| Suza007 | 
|
(29.11.2013 17:15:42)
to mám doma taky - já doufám, že je to povaha 
co s tím - asi nic, ignorovat a neustupovat víc než je nutné 
|
| ronniev | 
|
(29.11.2013 17:20:58)
Na tohle je specialistka moje dcera. Ta se uměla urazit dřív, než pořádně mluvila.
Říkala jsem jí vždycky, že ji raflo zlé zvířátko, které ji donutilo se urazit, tak ať zvířátko zažene a až bude pryč, ať zas přijde. Tohle období trvalo cca dva nebo tři roky, ale urážení končívalo smírně - "zahnala zvíře" a přišla jako by nic. Možná taky proto, že "ona za to nemohla, to zvíře".
Dneska je jí jedenáct, a když se občas urazí, má z toho za chvilku sama psinu.
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 17:23:20)
To je hezké, díky.
Zkusím použít.
|
| Chrysantéma | 
|
(29.11.2013 19:46:28)
Zkouší co si můžou dovolit,co jim projde,kam je necháte zajít.
|
|
|
|
|
| Markéta, kluci 11 a 5 | •
|
(29.11.2013 17:17:54)
U tvých dětí nevím. Kamarádka má syna, který se taky, pokud není po jeho, uráží, nebo brečí. Dělá to proto, že ví, že tím dosáhne svého. Je mu pět let, už je to celkem průšvih, protože se takhle chová i k dětem, a ty si s ním pak nechtějí hrát.
Já osobně bych zůstala u housky, nenabízela koláč a holčičku nechala stát u zdi třeba hodinu. Ale zase na druhou stranu neznám tvoje děti, třeba by to u nich nezabralo.
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 17:21:54)
moje děti to dělají taky, ačkoliv já jim neustupuji. Jenomže ony dvě si ustupují navzájem, takže mají zato, že je to úspěšná strategie...
|
|
|
| TaJ | 
|
(29.11.2013 17:22:52)
Syn mi to taky sem tam udělá, ne moc často, ale občas jo...Myslím, že nejlepší je to ignorovat, ono je to za chvíli přestane bavit...a pokud si takhle vymýšlel - chci koláč, pak zase nechci koláč....tak jsem prostě řekla, že mám jen housku a jestli chce, může jí dostat, ale rozhodně bych ho příště nešla koupit...
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 17:24:55)
Tak zase, když mu můžu udělat občas radost a koupit to, na co má chuť, tak proč bych to neudělala, že.
Ovšem problém je, že on tohle dělá padesátkrát denně a u věcí, u kterých ho nechat být není tak jednoduché - např. se odmítne oblékat, jíst, spolupracovat, atd.
|
| Černá kronika | 
|
(29.11.2013 17:50:54)
Syn se včera urazil, protože jsem mu ve slohovce našla chybu a odmítal to opravit a dopsat. Seděl napučenej půl hodiny u stolu jen tak nad papírem, mě tekly nervy.
|
| Zuuuza | 
|
(29.11.2013 17:54:12)
Tak já mám zatím prvňáka, ale občas, když se mu nechce udělat/dodělat úkol, tak mu na to říkám, že ok, že si to vysvětlí paní učitelce sám, že nemá/nedodělal úlohu. Zatím to zabírá.
|
|
| Karkulkaaa | 
|
(29.11.2013 18:30:34)
Tak tohle bych u dítěte vůbec neřešila, jeho boj, bude to mít špatně případně vůbec, následky si ponese samo.
|
|
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 18:08:04)
Jejdamane - ale to samozřejmě jo, koupit mu něco, na co má chuť, ale pokud by mi to udělal opakovaně, tak bych si to příště už asi rozmyslela, dělat mu pomyšlení, prostě bych mu vysvětlila, že dostal na vybranou, nějak se rozhodl a nemůže to rozhodnutí měnit donekonečna...syn mi to takhle dělal, že žadonil u metra koupit koláč a pak do něj dvakrát kousnul a už ho nechtěl, takže příště jsem ho jen upozornila, že pokud ho příště zase nedojí, tak už žádné kupovat nebudu a taky jsem to dodržela....taknebo pokud to jde, dát na vybranou jen ze dvou věcí (v jakémkoli případě - oblečení, jídlo apod.) a potom trvat na zvolené možnosti...to je právě to, že mu ustoupíš u koláče a on to pak samozřejmě zkouší i v jiných případech... a rozhodně bych tomu neříkala "zlomit ho"....jen se musí naučit, že se všechno netočí jen kolem něj...
|
|
| Peppa |
|
(29.11.2013 18:19:55)
Chtěla jsem se zeptat, co předcházelo tomu extempore - houska vs koláč, ale níž jsem dočetla, že to dělá často...
Myslím že je to jeho boj o pozornost a taky o moc, vtáhnout tě do toho sporu a čekat kam až jsi ochotná dojít. Asi bych se snažila se tomu vyhnout a toto jeho chování bych ignorovala. Až začne komunikovat normálně, opět bych se mu věnovala. Pokud potřebuje pomoc, aby se do normálního stavu zase dostal (potulit, vymluvit se), snažila bych se mu vyhovět.
My u nás vždycky musíme "vytulit Zlobílka", pak zas funguje normálně. Taky se z ní snažím dostat, o co jí doopravdy jde, ne jí hned odseknout. To teda mě osobně stojí nejvíc sil, ale většinou se to vyplatí a ke sporu ani nemusí dojít.
|
| třeba já | •
|
(29.11.2013 18:24:07)
mám tu dva malé vzteklouny a paličáky a jeden z nich je i hodně urážlivý (druhý ani moc ne), taky nevím, co s tím, prostě klidně a důsledně trvat na svém a neuhýbat, jen ať se vzteká. Taky někdy říkáme, že ho asi zase kousla "vztekavka" a na to nejlíp zabírá pořádně polechtat, tím se zlehčí situace a ten konflikt tak trochu odplyne, ale pokaždé to taky nefunguje.
|
| Peppa |
|
(29.11.2013 18:29:44)
U nás to taky někdy zabere, už poznám, kdy jí řeknu že je jak papuč a ona se začne smát, a kdy to nejde, protože to je pak ještě horší štajf. Ale uznávám, že to se mnou nemají lehký, protože já jsem cholerik a často bouchám, tak nemůžu očekávat, že moje děti budou klidný a splachovací.
|
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(29.11.2013 19:24:20)
dělá ti to proto, že ve chvíli kdy se vztekne chce něco jiného, ty jsi ochotná to jít koupit.
neříkám, že dětem nekoupím koláč.. ale ne v situaci, kterou ty popisuješ.
Ale když jsme v obchodě a oni projeví o něco zájem.. tak dle uvážení a konkrétní situace povolím a koupím.. klidně mlsku..
ale za vztekání a vynucování u nás teda nic.. přes to nejede vlak..
to bych se z prostřední už dávno zbláznila.. ta se vztekala díky poruše chování v obchodě asi do 4 let.. a kdybych jednou svolila zase něco vyvztekaného jsem tam, kde jsme byli před x rokama.. tož asi tak
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 19:29:18)
Beruško, to máš tak.
Urazí se v průměru 5-10x za den. Kdybych nepovolila nikdy, tak jsme pořád ve při.
Když povolím jednou, dvakrát za den (což tak v průměru dělám), počítá za samozřejmost, že musím povolit i ve všech ostatních případech. 
|
| Lída+4 |
|
(29.11.2013 19:54:24)
Nebo by ho to přestalo bavit.
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(30.11.2013 7:24:52)
jejdamane.. to sis právě odpověděla na ten svůj problém.
věř mi že vím co to je.. moje prostřední od miminka nespala.. a věčně řvala.. fyzicky napadala jiné a ubližovala sobě.. v šesti nám zjistili ještě PAS, bylo to hrozný tak do 4 let.. ale nějak právě jsem cítila, že když povolím, je to ještě horší, tak jsem se naučila to vydržet.. a na všechno ji připravovat předem.. a pak už prostě konat.. a začalo se to dost zlepšovat.
Mám syna staršího a ten byl "anděl" ten se neurážel a nevztekal nikdy (je teda zase ještě skoro ve 12 letech dost velká cíťa - ale ani se neuráží ani nevzteká) a tomu už klidně ve dvou si vysvětlila.. že tentokrát je to výjimka.. a on to pochopil
Dcerce se to jednak vysvětlit nedalo a druhak když se povolilo, tak to nezkusila jednou dvakrát ale třeba 100x.. teď jí bude v únoru 7 a ne že by neměla záchvaty.. nebo nebývala naštvaná, něco je určitě povahou.. ale jednak už nevydrží být dlouho naštvaná, protože ví, že to stejně k ničemu není a druhak ve vzteku ví, že stejně nic nepovolím a když řve.. tak ty co řvou..(tím myslím křičí), tak já neslyším.. to funguje už i na tříletého.. říkat, že toho co křičí neslyším.
|
|
|
|
| Maťa. | 
|
(29.11.2013 20:18:27)
O radosti to nie je, neobhajuj to. Sposob, akým si to napísala - tú situáciu - jasne svedčí o tom, že decko s Tebou asi pekne cvičí.
Iné je kúpiť koláč na chuť normálne a iné je za týchto okolností a reakcia sa dala očakávať (už zase "nechci koláč").
Doslednosť. To je základ. Inak sa to bude len zhoršovať.
|
| Epepe |
|
(30.11.2013 22:28:59)
Maťo, když podle mě je ta radost v dětství to nejdůležitější.
|
| Hanka | •
|
(2.12.2013 15:47:30)
Jejdamane,
ale v důsledku - zažívá syn tu radost "mám koláč, měl jsem na něho chuť a maminka mi ho koupila"? Nebo je to vztek a pocit vítězství nad tebou, radost "donutil jsem maminku udělat, co chci"?
Já dětem taky vždycky ráda vyhověla, ale v jasných hranicích. Tím, že se o ty vaše hranice perete a on se je pak snaží posunout i v situaci, kdy prostě nemůžeš ustoupit (nelze to), tak to dítě zas tolik radosti nezíská.
|
|
|
|
|
|
| Černá kronika |
|
(29.11.2013 17:49:36)
Asi povaha. Mé dvě děti se neuráží, třetí ano a pěkně mě s tím rozčiluje.... Manžel je taky urážlivý a být s takovým člověkem je děs. Proto se synovi snažím domlouvat a i mu na příkladu táty ukazuju, jak je to ošklivý, když se např. manžel urazil na dovolené a jeden celý den s nikým nemluvil ..... Moc to ale nezabírá, stejně se opakovaně syn uráží dál a dál.
|
|
| x x |
|
(29.11.2013 17:51:05)
Když chce housku, dostane housku. Když ji nesní, je hladem až do dalšího jídla. Jakýpak vymrčování. 
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 17:52:49)
Já právě nevím, jestli je nejlepší ho "zlomit".
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 17:56:31)
když ten koláč nemáš, tak jaký "zlomit"
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 18:23:39)
Koláč byl příklad. Někdy jde o víc - jaký bude denní program, kam se půjde/nepůjde, kdo bude co uklízet, jíst, kdy a jak se bude spát, atd.
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 18:28:19)
tak dáš na výběr, dítě si vybere a je to. Když je malé, tak beru, že se může rozmyslet. Ale zase s rozumem.
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 18:31:15)
Výběr nepomůže.  Urazí se stejně. 
|
| Anni&Annika | 
|
(29.11.2013 18:33:02)
a co mu dat na vyber...chces rohlik nebo rohliiik
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 18:33:26)
|
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 18:46:01)
Anni - no, možná by ho to tak zaskočilo, že by si na nějaké urážení ani nevzpomněl, co?
|
| Anni&Annika |
|
(29.11.2013 18:53:44)
Tino, kdyz takhle zareaguju na malou, nakonec je z cele akce legrace
|
|
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 18:47:05)
dobrá rada
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(29.11.2013 20:56:14)
tak ať se urazí. musíš to brát tak, že to je JEHO problém, se kterým se potřebuje poprat, nikoliv něco, co máš řešit za něj. On sám se potřebuje naučit zvládat své emoce (achjo, kolik dospělých se to nenaučilo nikdy), to za něj nemůžeš zařídit.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 20:52:30)
Jejdamane, to, co popisuješ, je úplně normální a děti tím (různou intenzitou) vlastně projít musí, aby byly zdravými osobnostmi. Tím myslím, že se musí naučit, že není vždy po jejich, že si věci nemohou vyvztekat, vymanipulovat atd. Důležité je k tomu přistupovat tak nějak normálně, nedělat kolem hysterii a napětí, která to celé ještě nafoukne.
Velmi doporučuji k přečtení knihu Děti a hranice.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 18:01:04)
a co chceš lámat?
|
|
| Markéta, kluci 11 a 5 | •
|
(29.11.2013 18:01:14)
Myslím, že nejde o zlomení, ale o to, aby si dítě uvědomilo, že svět se netočí jen kolem něj (a určitě nebude do budoucna) a začalo si osvojovat nějaké návyky, díky kterým bude do budoucna příjemným partnerem pro diskusi. Mám tchána, kterému zřejmě od malička všichni tolerovali jeho urážlivost a nasranost, rozhodně to dělala a dělá jeho žena, jeho dcery, jeho syn (můj muž) - a je to příšerné s někým takovým být delší dobu. Tím rozhodně nechci říct, že tvoje děti budou jako můj tchán, navíc ty nejlépe vidíš tu hranici mezi tím je zlomit a naučit určitým návykům, ale pro mě je tohle odstrašující případ a U NÁS SE NIKDO URÁŽET NEBUDE!!! Nebo trestat druhé čuměním do zdi nebo mlčením. Když to udělá, pravidlo číslo 1 je nevšímat si ho.
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 18:27:15)
Jo, jo, chápu.
Tím lámáním jsem myslela, že bych mu chtěla taky někdy ponechat prostor pro vyjádření názoru a případně pro vědomí, že i on může někdy rozhodnout o chodu rodiny, průběhu vycházky, o tom, co bude jíst.
Ovšem, jakmile mu jednou dám tuto možnost, tak příště to bere za samozřejmost a urazí se, pokud není po jeho a nějak nejsme schopni najít zlatou střední cestu.
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 18:29:50)
I když teď když o tom tak přemýšlím, tak bych mu to mohla prostě normálně takhle říct.
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 18:44:39)
Jejdamane - já to Jiříkovi odjakživa vysvětluju, když po něm něco chci, řeknu proč je to důležité a nemůžeme to zrovna udělat jinak....a stejně tak i to, že minule si mohl vybrat kudy půjdeme, ale teď potřebujeme jít jinam, tak to nejde, ale že příště si zase bude moci zvolit on....u nás to fungovalo dobře, ale nemám nijak moc vzpurné dítě, většinou se s ním dalo dobře dohodnout, poslední dobou na něj sice občas leze nějaká "první puberta", ale pokud mu dám pádný argument, proč něco musí být zrovna takhle, tak to uzná...ale musím mu to fakt pravdivě vysvětlit, pokud bych mu řekla, že prostě půjdeme tudy a basta, tak se mi sekne taky....pokud zná přesný důvod, proč něco musí být zrovna takhle, tak se s tím prostě smíří....
|
| Anni&Annika |
|
(29.11.2013 18:52:33)
Tino, kdybych takhle vsechno konzultovala s ditetem, jsem pravdepodobne v blazinci. Doma jsem sef ja a uz jsem se naucila, ze kam pojedem priste na dovolenou rozhodnu ja, a uz se nebudu ptat ditete....chtela bys jet tam a tam, nebo mas lepsi napad?
Takze mala to zkousi uz jen na tatinka, tam to pada na urodnou pudu, ale kdyz kouknu jak Dorota Machalova, poslechne i on. Takze nase mala uz nebeha vecne s nespokojenym ksichtem, a kdyz me nekdy presvedci /ukeca/ na neco sveho, je nadsena a uplne ji zari oci.
Proste jsem usoudila, ze stred vesmiru neni nase dite a ceho je moc je prilis, a ze jsou tu taky dalsi clenove rodiny. A ejhle, funguje to
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 19:03:05)
Anni, to jsme si ale nerozuměly, já to s ním nekonzultuju, já mu prostě jen vysvětlím, proč to po něm chci, není to o tom, že bych nechávala rozhodnutí na něm, to dělám jen tam, kde je to možné...u něj to vysvětlení důvodu,proč něco může nebo ne, zabraňujeme právě těm vztekacím scénám, on když vidí, že to má reálný důvod, proč to po něm chci, tak se prostě podvolí, zatímco když mu jen řeknu, "že to bude tak a tak protože jsem to řekla", tak se na sto procent sekne....u nás to fakt vždycky fungovalo, prostě viděl, že to má nějaký důvod, že to není jen tak nějaký výmysl pro nic za nic....a mě to nijak neobtěžuje mu to vysvětlit a když tím dosáhnu toho, že spolu vycházíme beze scén, tak proč to neudělat, že jo?
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 19:10:19)
Myslím tím třeba, že mu řeknu "já vím, že bys chtěl jít tamtudy, ale dneska musíme jít tudy, protože potřebujeme na tu a tu zastávku autobusu a tvojí cestou bychom se tam nedostali..." - a on prostě řekne "aha" a je klid, kdybych mu řekla "prostě jdeme tudy a hotovo", tak se bude vztekat...A samozřejmě dodám, že příště, až nebudeme potřebovat na tu zastávku, tak půjdeme tou "jeho" cestou a on se vždycky rozzáří tím příslibem, že příště může a je to
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 19:11:49)
tohle používám taky a potvrzuji, že to zabírá. Jen když jsou děti přetažené, tak nezabírá nic
|
| TaJ |
|
(29.11.2013 19:14:44)
Jasně, tak přetažené děti jsou zase jiná kategorie, když je večer už unavený, tak už taky moc nevysvětluju a snažím se co nejrychleji ho vyexpedovat do postele
|
|
|
| Epepe |
|
(29.11.2013 19:13:26)
Ne, tak to je z nás jinak.
Taky všechno vysvětluju, ale syn se vzteká i tak.
Asi fakt boj o moc, jak tu někdo psal.
|
| Anni&Annika |
|
(29.11.2013 19:21:31)
jejdame, boj o moc...no mozna ze jo. Oni to ti nasi drahouskove zkouseji vselijak a zkousi take, kolik vydrzime, ze?....hele, zkus mu vysvetlit, ze tresta jen sam sebe. Az se urazi, nekomunikuj s nim, ale zacni si zpivat a ukaz, ze mas skvelou naladu. No a nebo to zkus prevest do legrace. Ty uz jiste na neco prijdes.
Tino, tak to jo. Ja myslela, ze s nim konzultujes vsechno
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 20:54:47)
u předškoláka je dobré zavést v tomto smyslu nějaké "rituály". Např. každý den si můžeš vybrat, co chceš k svačině, jestli to či ono. Každý den si můžeš vybrat, z které knížky ti mám přečíst pohádku atd. To dítě pak ví, že se na něj taky "dostane" a bude moct o něčem rozhodnout. Stálost, řád a pravidelnost dává malým dětem pocit jistoty a bezpečí a náročnější situace se pak lépe zvládají
|
|
| Zd a tři |
|
(29.11.2013 21:31:25)
Pokud to šlo, nechávala jsem našeho vzteklouna rozhodnout (půjdem na procházku doprava nebo doleva, vezmeš si ty nebo ty rukavice, k obědu bude to nebo ono...). Ale měla jsem několik věcí a pravidel, o kterých rozhodovat rozhodně nemohl i za cenu scény. Hlavně jsem si to musela ujasnit já sama, co chci, pak se mi na tom trvalo snadněji..
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 20:49:21)
Markéto, nemůžeš nikoho přinutit, aby se neurazil - to je jeho svobodná volba. Druhá věc je, že se jeho uražením se nenecháš zmanipulovat
|
| Markéta, kluci 11 a 5 | •
|
(29.11.2013 21:24:44)
Podle mě to není úplně pravda, protože uražený chce, aby se mu okolí vnucovalo a vyhovělo jeho přání, případně se cítilo zahanbené, že ho urazilo. Když není publikum a žádná reakce, tak těch uražených chvilek ubyde.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 23:28:39)
to ale není, že ho k tomu přinutíš :) naopak se nenecháš jím přinutit, abys reagovala tak, jak chce
|
|
|
|
|
| Líza | 
|
(30.11.2013 8:31:11)
Jejdamane, to není zlomit.
Ty ho učíš, že stojí za to se urazit, protože nejméně ve 20% případů to vede k cíli. Takže ho posiluješ v tom, aby se urážel víc a víc, protože se to vyplatí.
Nedovedu si představit, že bych dítěti, které se urazilo, řekla - nojo, tak já ti teda ten koláč koupím.
O koláči můžem jednat v případě, že se mnou bude normálně komunikovat. Že slušně řekne, ale mami, mně ta houska vůbec nechutná a na koláč mám takovou chuť.
Ne ve chvíli, kdy je uraženej a nemluví.
Ono mu i do dospělosti může jedině prospět, když pochopí, že urážení ke kýženému cíli nevede vůbec - jako že vůbec nikdy. Pomůže mu to, aby potom jednou jako dospělej člověk konflikty řešil komunikací a ne prásknutím dveřma.
Ber to tak, že i tohle je způsob učení. Zatím ho nevědomky učíš se urážet. Tak ho začni učit, že výhodnější je se neurazit - stačí k tomu jediná věc - důslednost v tom, že uražením nedosáhne svého.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 17:59:47)
je to otázka vývoje a postupné výchovy. osvědčilo se mi nedělat jim "publikum"
|
| Zuuuza |
|
(29.11.2013 18:01:16)
Jj, taky už se nad to dokážu povznést. Nereaguju. Případně řeknu, že s ním/s nimi budu mluvit, až se uklidní. A když nemám "koláč", no tak ho prostě nemám. Nedá se nic dělat. K jídlu je houska.
|
| Anni&Annika |
|
(29.11.2013 18:26:12)
dceri jsem jednou vysvetlila, ze kdyz se urazi, potresta tim jen sama sebe....ze nam je to fuk, my se bavime vesele dal, ale ona nakvasene sedi a honi se ji to v hlave. Je chatra, doslo ji to skoro inhed
Jinak si myslim, ze je to i tim, ze se snazime detem ve vsem vyhovet. Vzhlizime k nim, obdivujeme je, naucily se byt stredem pozornosti. Da se rict, ze vsechno se toci kolem nich. Vysledkem je vecne nespokojene dite a s tim i spojene jejich nalady
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.11.2013 18:00:47)
jo a ve chvíli, kdy se urazí, tak doporučuji žádný koláč nekupovat ;)
|
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(29.11.2013 19:16:49)
řekla bych, že trošku si to děláš sama.. viz příklad s koláčem..
já chci koláč.. nemáme můžeš si vzít housku.. nechci housku, chci koláč... ty.. tak koupíme koláč.. vidím jasnou manipulaci dítětem.. neví co chce, ale dělá tak dlouho než to dostane.
Tvoje reakci koupíme koláč.. taky není úplně asi správná.
já říkám, to mě mrzí, že máš chuť na koláč.. ale teď máme doma pouze housku. Koláč můžeme koupit například zítra až půjdeme ze školky.. nebo za dva dny...
mjám dceru s ADHD a pas a věř, že to je někdy těžké, ale kdybych dělala to co ty.. tak teď ve skoro sedmi letech, nejsme tam, kde jsme
ad dcerku co stojí čelem ke zdi.. nepíšeš kolik jí je.. ale naši jsem prvně kolem dvou let posílala se do pokoje uklidnit a pak už chodila a chodí sama, prostě to potřebuje.. tak se dcerka třeba takto uklidňuje..
jinak bych to nebrala, že trestá tebe ale spíš sebe :D
|
|
| Ira+M(2/02)+K(1/04)+M(2/07) | 
|
(29.11.2013 19:20:26)
Náš nejmladší je taky hrozně urážlivej- starší dva ne,výchova stejná, takže povaha 
Radím neustupovat, uraženého si nevšímat, ono to po chvilce přejde...
Chceš housku??? Ne, chci koláč....- nemám- urazí se- řeknu- tady máš housku, nebo nic, když je nafouklej, není holt nic...
|
|
| Hannah+Onďa+Vašík | 
|
(29.11.2013 19:43:55)
Spis povahou.nas mladas zas vsecho orve.z litosti,nastvani,radosti...ihned kane:-/
|
|
| LenkaPodkolenka |
|
(29.11.2013 20:01:49)
Já bych řekla, že trochu povaha, ale taky z větší části vývoj. Bavili jsme se jednou s kamarádkou, která má už syna puberťáka, jaký to bylo hrozný, když byl malý, že se stávalo přesně to, co u vás - chtěl kakao, s cukrem a lžičku do toho, ale nezamíchané - kamarádka mu to omylem zamíchala - spustil nesnesitelný hysterák. Příště chtěl zase kakao, ale tentokrát zamíchané - když mu to nezamíchala, tak zas hysterák, pak už si to ani zamíchat nenechal - hysterák ještě větší. A míval hysteráky tak různě ze všeho, občas se mu nezavděčila , ani kdyby se postavila na hlavu. A pak povídala, že když už byl syn trošku větší, ne moc, tak si o tom povídali a syn vzpomínal, že když ho chytl rapl, když ječel a brečel a hysterčil, tak prý strašně chtěl přestat a jít za maminkou se pomazlit, ale vůbec mu to vnitřně nešlo. To zaslechla moje dcera a říkala, že je to fakt, že to viděla v nějaký pohádce, že lidi mívaj v hlavě čertíka, kterej je navádí na zlobivosti a andílka, který je hodný, ale občas ho ten čertík přepere. Tak jsem se toho chytla a od tý doby, když dcera trucuje - tak to s tím čertíkem vytáhnu, a zeptám se, jestli už se zase chytl vlády a zlobí a docela to pomáhá - rozhodně víc, než když jsem se naštvala a dávala jí ultimáta - buď se ihned uklidníš, nebo!!!
Myslím, že ty děti na to káply, takle nějak myslím fungují v člověku ty komplexy, když dospěláka chytne rapl, tak taky neví, co činí.
|
| Suza007 |
|
(29.11.2013 20:14:24)
Jj, to si umím představit. Taky já s dětmi diskutuji i o maličkostech - Můžu ti otevřít ten jogurt? (někdy si ho chce otevřít sama a když ho otevřu já, udělá scénu); Můžu odtrhnout víčko od jogurtu? (to samé); na to co chtějí k večeři se ptám radši třikrát, ale zase pak nemají možnost to změnit. Je mi milejší se s nimi domluvit, než poslouchat věčné scény (i tak těch hysterických scén máme dost). Nicméně jsou věci, o kterých se nediskutuje - je zima, vezmeš si zimní boty; je oběd, nemůžeš mít místo oběda čokoládu apod.
|
|
| Lassiesevrací |
|
(29.11.2013 23:10:01)
Škoda, že nejsi moje tchýně. To by se to spolupracovalo
|
| Lassiesevrací |
|
(29.11.2013 23:14:10)
Tak.
|
| Lassiesevrací |
|
(29.11.2013 23:22:21)
Tak naši babičku děti milujou, ale my bydlíme vedle sebe a tam je to o něčem jinym. To se dá pochopit až tehdy, když to člověk zkusí. Rozmazlovací babičky nejsou lokálně úplně ideální, i když jak píšu, naše děti jí milujou a ona je.
Taky razím "dělejte si tam, co chcete", ovšem tchán zase nemá rád, když si na děti stěžuje a já mu povim "co jim dovolíte, to dělají, já u toho nejsem". On je odměňuje v době, kdy nejvíc zlobí, jako že preventivně, aby se ještě víc nerozjely...tak pak sklízí, co zasel
|
| Lassiesevrací |
|
(29.11.2013 23:27:14)
Ne v jednom baráku, já jsem chabrus na nervy, neblázni, člověče!
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)