elabela | •
|
(10.2.2014 20:46:40) Chceš-li, aby pes poslouchal, musíš ho nejdřív povely naučit. Takže cvičit cvičit cvičit. Nejdříve začít v jednoduchým podmínkách (doma, na zahradě, co nejméně rušivých podnětů), postupně stěžovat podmínky (park bez psů v blízkosti, se psy, odvolání od hry se psem...) Platí, že pokud budeš přeskakovat lekce (postupovat rychle), vrátíš se o 3 kroky zpět. Takže postupovat pomalu.
Psa bych dala trvale na dlouhou šňůru, tzv. stopovačku (doma krátké vodítko), tím zamezíš 10 min. nahánění psa. Funguje to tak, že řekneš povel, počkáš pár vteřin (třeba 2 - čas na zpracování povelu pro psa, tzv. reflexní oblouk) a pak pes buď pes povel splní, nebo ho splníš za něj. Např. KE MNĚ, chvilinka, pes nic, blbě čumí za kočkou, plynule si za vodítko přitahuji psa k sobě, psa navádím hlasem (tááák je pašák), pokud se rozejde sám směrem k tobě, povzbudím hlasem, pokud zase lelkuje, opět přitahuji až je pes u mně. Následuje pochvala. Takže neexistuje, že pes neposlechne, buď poslechne sám, nebo je poslechnut mechanicky. Pokaždé, když řekneš povel a pes ho nesplní se opět vracíš o 3 kroky zpět.
|
Bellinka |
|
(10.2.2014 20:53:36) Presne. Tyto postupy najdes i na foru a v knizkach R. Desenskeho. Jsou na nej ruzne nazory, ale ja ho uznavam - nas pes, ktery byl na cizi lidi agresivni, po pul minute vedle nej tikal jako hodinky a nechal by si od nej libit snad cokoliv
|
|
elabela | •
|
(10.2.2014 21:00:22) A ještě mi to nedá :) Nedávej tomu psovi tolik "lidských" emocí. Pes neutíká před tebou schválně. On jenom nechce abys odjela. A ví, že když bude dělat bordel, tak pojedeš později, budeš se s ním honit - zkrátka velká zábava. Změň to, tu rutinu. Třeba právě stopovačkou. Nemá cenu na něj volat ke mně, když víš, že nepřijde. Akorát si zkazíš budoucí práci na přivolání.
A s tím skákáním, pokaždé když začne skákat, striktně sundat dolů (ne agresivně/zlostně, ale důrazně). Začít trénovat odložení (místo) a AŽ to bude umět, v takových případech používat. Pokud jančí při odchodu na procházku, tak bych se zase zase zula, svlékla a šla si uvařit čaj. Na procházku by se šlo, až by se choval aspoň trochu způsobně. Několikrát za večer bych se zvedla, jako že odcházím (obout, vzít kabelku) a zase nic. Aby se oblékání stalo naprosto normální. (mě takhle jančil pes, když jsem vzala vodítko do ruky, tak jsem pak chodila s vodítkem vařit, na záchod, sprchovat se, naučil se, že vodítko v ruce neznamená pro něj nic:) A základní pravidlo: neloučit a nevítat. Ať nepřiléváte další emoce, když pes má co dělat se sebou.
|
|
|