Canteta |
|
(6.3.2014 17:27:23) Ahoj, chci se zeptat, jestli má někdo zkušenosti s tímto. Dítě na prvním stupni ZŠ mívá občas noční děsy. Doma nebo u příbuzných se to skoro neděje. Horší je to v cizím prostředí, hlavně v přírodě nebo na odlehlých místech. Z dítěte po poslední události vypadlo, že vidí určité "záblesky" věcí, které tam ale v tu dobu nejsou (v hotelové koupelně vidí, jak někdo je ohnutý přes vanu a jakoby zvrací a podobně). Žádné jiné zvláštní projevy v chování nemá. Učí se dobře, má kamarády, chodí do kroužků. Normální dítě. Až na tohle. V rodině se to objevilo už dřív, ale bez těch úzkostných stavů a nočních můr. Co to je? Zmizí to? Je vůbec možné, aby dítě vidělo něco z minulosti? Nebo je to jen bujná fantazie? Jsem celkem skeptik, ale je to blízký člen rodiny, nemám důvod mu nevěřit.
|
Lady V. |
|
(6.3.2014 17:30:43) Spis bych se ptala, jestli dite nema halucinace zpusobene treba psychickym onemocnenim. Muze to byt schizofrenie, epilepsie, nebo treba jen bujna fantazie. Nejakou ezoteriku bych v tom nehledala, ja ji ovsem nehledam v nicem.
|
Canteta |
|
(6.3.2014 17:37:20) Epilepsie se snad projevuje jinak? Dítě je zdravé, téměř nemarodí.
|
Lady V. |
|
(6.3.2014 17:45:22) U epilepsie mas velke mnozstvi forem a projevu. Nejsem psychiatr, ale mame to onemocneni v rodine. Jana z Arku pry take trpela jakousi formou epilepsie a proto slysela hlasy svatych. Ja bych se ezoterikou nezabyvala, spis bych dite uzkostlive pozorovala, muze a nemusi to byt znamkou onemocneni - ja sama mela v ranem detstvi vselijake vize, ale pripisuji to nezralosti mozku a NS. Udivuje me, kolik vzdelanych a snad i inteligentnich lidi ma jeste v 21.stoleti potrebu verit vselijakym blbinam, kterymi si lide v minulosti vysvetlovali jevy, kterym nerozumeli.
|
white |
|
(6.3.2014 17:54:08) No dobře, ale pokud se prokáže, že se tam ta věc skutečně stala? Zase bych nebyla přehnaně skeptická.
|
|
|
|
zerat |
|
(6.3.2014 17:43:37) Vůbec tomu nerozumím, ale schizofrenie mě napadla taky...
|
|
CoMoDor+2 |
|
(6.3.2014 17:47:41) No poradit neumím nevím, ale sama mám takové stavy, že vidím chodit lidi po domě. Několikrát se mi stalo, že se mi zdálo, že se na mě sápe muž. Sny mám vcelku živé. Já to beru prostě jako halucinace, ale neřeším. S věkem toho ubylo. Ale jak píšou uživatelky výše jako o nemoci jsem o tom nepřemýšlela i to je ovšem možné.
|
|
|
Lída+2 |
|
(6.3.2014 17:52:15) moje sestra pořád viděla nějaké tank2-3letá...a podobné věci vyrostla z toho....v noci nespala a chodila si sedat na chodbu pod schody... jakoby se ji denně zdálo o válce...
|
|
Persepolis |
|
(6.3.2014 17:52:35) Třeba je to určitý druh stresu z toho cizího prostředí, kde se necítí dobře a z toho ty noční můry. Moje dcera mívala zase čůrací psychozy. Když byla někde, kde se necítila dobře, tak chodila snad každých deset minut čůrat. Tchýně nám jí vždycky vracela s tím, že jí dáme holku pokaždý nemocnou. V moči nikdy neměla nález a až časem jsme vypozorovali, že u ní je to stresem. Tohle může být něco obdobného, jenom se to projevuje jinak.
|
Škopková |
|
(6.3.2014 17:57:23) to mi přijde jako rozumné vysvětlení, plus to jak tu někdo psal, že je to cizí prostředí + bujná představivost. na ezoteriku a podobný ptákoviny taky nejsem.
|
Kamisi |
|
(6.3.2014 22:11:13) No jo, těžko se tomu věří... dokud to člověk sám neprožije.
|
Lady V. |
|
(7.3.2014 6:18:40) I kdyz to clovek sam prozije, tak to zdaleka nedokazuje existenci paranormalnich jevu, duchu, rusalek, hejkalu apod. Lidsky mozek je oblast pomerne malo prozkoumana, ale je zajimave, ze lide tak hloupe tihnou k tomu, verit vselijakym bludum.
|
Škopková |
|
(7.3.2014 7:50:09) souhlasím.
|
|
|
|
|
|
Afima |
|
(6.3.2014 17:56:29) Můj kamarád vidí osoby u svého lůžka, když jde spát, už od dětsví. Vždy tam prý stojí a koukají na něj, než usne. Jako dítě se jich bál, dneska to bere jako fakt, se kterým nic nenadělá. Žádnou neurologickou či psychiatrickou diagnózu nemá. Několikrát mezi nimi identifikoval již mrtvé osoby, které za jejich života znal. Někdy se prostě asi nedá dobrat vysvětlení, které by uspokojilo exaktní vědu.
|
Lei |
|
(6.3.2014 23:19:52) Afimo, jako přímo před usnutím nebo když si jde lehnout...napadlo mne, co když si jde do postele s nějakou ženou...jestli tam také "okounějí"...
|
|
|
Vínečko |
|
(6.3.2014 18:04:21) Kolik má roků?
|
Canteta |
|
(6.3.2014 18:40:07) 9, skoro 10.
|
Vínečko |
|
(6.3.2014 18:51:07) Zajímám se o tyto věci a skutečně může "vidět" proč by ne a nemusí jít o nemoc jak tu někteří píší. Běžně děti vidí do 3 let pak tato schopnost upadá. Většinou je to z důvodu, že společnost jim říká, že tam nic není apod. Může vnímat energie, vidět bytosti, vidět duše.
|
Annie01 |
|
(6.3.2014 19:02:17) Lenny, s touhle dětskou schopností jsem se u dětí setkala, jedno mi opakovaně tvrdilo, že s ním v pokoji bydlí "kamarád".
|
Vínečko |
|
(6.3.2014 19:37:51) Ano, ty bytosti tu jsou. Ale dnes většina rodičů dítěti řekne, nic tu není a hotovo. A naše společnost se k duchovním věcem taky moc nestaví. Navíc děti narozené po roce 2000 mají úžasné schopnosti. Podle některých názorů, kdy v posledních letech přibývá dětí s různými poruchami, je zdrojem právě vyspělost duší dětí, které se rodí. A vlastně generace narození v letech 19.. jim nerozumí, ale snaží se je zaškatulkovat a učit dle svých zvyklostí. Tak nějak jednoduše řečeno. Možná kdybychom dali dětem samotným větší prostor, nebylo by tolik hyperaktivit a různých poruch. Ale k tomu by se musela přizpůsobit celá společnost.
|
heroes |
|
(7.3.2014 6:55:16) Můj syn často viděl mého otce večer v ložnici - táta umřel když byly malýmu 2 měsíce Nejdřív mi říkal že je tam pán a ukazoval do rohu místnosti. Časem že je tam děda( to už ho znal z fotky). Přestalo to po 2narozeninách.
|
|
|
Pruhovaná |
|
(6.3.2014 19:45:07) Imaginární kamarád není tak vzácný jev, aby se toudělí vysvětlovat nadpřirozenými silami.
|
|
Pollyenka |
|
(6.3.2014 20:00:09) Dcera se svojí sestřenicí měla koťátka. Chovaly se tak, že to vypadalo, jako by je doopravdy měly. Dcera si s nimi dokázala hrát celé odpoledne. Přešlo ji to, když nastoupila do první třídy.
|
|
|
|
|
|
Annie01 |
|
(6.3.2014 18:40:05) Já na takové ty věci "mezi nebem a zemí" věřím. Osobní zkušenost tohoto druhu nemám. Ale podobnou ano, jenže až jako dospělá, spíš bych řekla, že s věkem se ta "schopnost" (asi to není ten správnej výraz) zesiluje. Ale nijak mi to život nenarušuje. Spíš naopak nacházím vnitřní klid. U dítěte bych byla taky znepokojená, tvoje obavy chápu. A samozřejmě to může být i příznak nějakého onemocnění, či prostě "bujná fantazie". Jinak si myslím, že občas ty hranice jsou poměrně tenké. Co když Jana z Arcu neměla schizofrenii, ale prostě nějaký moderní vědec její schopnosti takto nazval???? Těžko říct, to už dneska nikdo nezjistí. Ani u ní ani u jiných historických osobností.
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(6.3.2014 19:21:08) Za mnou chodil v noci k posteli manželův dědeček. Máme ložnici v pokoji, kde bývala kuchyně a děda zde spával na gauči. Osobně jsme se nikdy nesetkali, zemřel dřív než mne manžel přivedl představit. Poprvé mne vyděsil tak, že sem křičela. Pak sem někde našla staré fotky, kde byl děda - stejný klobouk, stejné sáčko a malého manžela na klíně. Já bych o tomhle nikdy netvrdila, že mám epilepsii.... já prostě nevím.. Netuším, proč. Ale skončilo to, co máme děti. Za bezdětna častý jev.
|
Annie01 |
|
(6.3.2014 19:26:24) Cairo, já jsem takhle manželově matce před zhruba čtvrt stoletím slíbila, že se o jejího syna postarám (což jsem i učinila). Moje tenkrát budoucí tchýně byla v té době dobře dva týdny mrtvá. Neviděla jsem ji, spíš "cítila", těžko se to popisuje. Paradoxně jsem necítila strach, až mě to dneska překvapuje.
|
|
|
Pollyenka |
|
(6.3.2014 19:57:23) Měla jsem to jako dítě, cca do začátku první menstruace. Neviděla jsem budoucnost,ale prožívala jsem hrůzy války. Dodnes si pamatuji sen, kdy jsem zcela intenzivně prožívala určitou událost. Prožít jsem to fakt nemohla a poté, co jsem si o tom promluvila s mamkou a babičkou, tak jsem pochopila že některé prožitky se předávají po generace v sobě. Totéž má moje dcera, nemá ten samý sen,má jiný,ale pro ní jsou tyto sny noční můry a v současné době čtyřletý syn přišel s tím, že se mu zdá o.... a je to to samé. Jediné, komu se to z mých dětí nezdá je dvojče dcery,ale ten zase vídá ve snech svoji prababičku, která před 3 lety zemřela. Takže věřím, že něco takového je možné.
|
KoproFka |
|
(6.3.2014 23:30:51) Buchli, já jsem dokonce kdysi viděla nějaký dokument BBC, který zkoumal lidi, kteří přežili koncentráky a pak i jejich potomky a tam říkali, že díky těm hrůzným prožitkům mají ti potomci změněný genom - já tedy přesně fakt nedám dohromady, jak to tam vysvětlovali, ale prostě že třeba ti vnuci, pravnuci, mají naprosto iracionálný strach z uniforem, atp. ač se osobně nikdy nesetkali s ničím, co by tento strach mohlo vyvolat a nikdy o těch věcech od svých prarodičů/rodičů neslyšeli (velmi často totiž ti lidé o těch věcech, co prožili v lágrech, nemuví) - atp. Bylo to dost zajímavý.
Bohužel můj děravej mozek už nedá pořádně dohromady, co přesně tam povídali.
|
Písanka |
|
(7.3.2014 1:44:24) Já mám zase jedno místo v lese, které od mala znám a často jsme kolem něj chodili. Jakmile se tam přiblížím, tak mám pocit, že mě někdo škrtí, prostě se nemůžu nadechnout a nebo mám pocit hrozného strachu a úzkosti, mám pocit, že když se zastavím, tak se nedokážu rozejít. Nechápu to, už jsem se snažila zjistit, jestli se tam někomu něco nestalo. Nebyla jsem tam asi 5let až letos v létě, šla jsem se projít s kamarádkou, zapovídali jsme se a najednou jsem měla ten hrozný pocit aniž bych si uvědomila, že jsem na tom místě. Rodiče mi říkali, že na to myslím, když vím, že půjdu okolo, ale opravdu to tak není.
|
Lady V. |
|
(7.3.2014 6:19:53) Podvedomi... Samozrejme ze vis, ze jsi na tom miste, i kdyz si to neuvedomujes.
|
|
|
Lady V. |
|
(7.3.2014 6:21:18) Koprofko, to je zajimave. I krysy predavaji prostrednictvim genu sve zkusenosti na potomstvo.
|
|
Helen | •
|
(7.3.2014 6:53:07) Znám tu tyhle předávané strachy a traumata již na 3.! generaci po holokaustu zblízka. Vůbec nejde jen o strach z uniforem, mám kamaráda, který je Slovák a který dnes v roce 2014 má tak zvláštní vztah ke kněžím a mnichům. Je to kombinace fascinace, šíleného strachu a odporu. Chodí pracovně do dvou klášterů /protože jej to tam neskutečně přitahuje/ a pokaždé z toho hrůzu a zároven je to pro něj výzva se k "satanovi" přiblížit. Ted mi došlo, že je asi dobré uvést historický kontext. Za Slovenského státu katolický klér ve velkém kolaboroval s nacisty a byl jejich prodlouženou rukou. Ten kamarád má všechny 4 prarodiče přeživší holokaustu. Vidět jeho tvář, když potká člověka v kolárku je zvláštní zážitek. Taková směsice malého kluka, který si dodává odvahy před třídní mlátičko a říká si "ted už si to nenechám líbit, ted se mupostavím". O tom, že se mu zdají sny i v dospělosti, že jede v přecpaném vlaku, uteče, slyší za sebou okované boty, štěkot vlčáků a nářek bitých věznů, ani nemluvím. Narozen v r. 1972.
|
breburda71 |
|
(7.3.2014 7:33:30) Já mám něco podobného..můj děda byl za války zavřený v Drážďanech, kde z něj doslova vymlátili duši, domů se vrátil někdo jiný, říkala babička..Dostal 3 roky, protože sebral leták někde u cesty. Já nemůžu vystát Němce, němčinu, filmy s vězeňskou tématikou, je mi z toho úplně nanic. Jednou po výletě jsme si v prázdné hospodě dali kafe, v tom přijel zájezd Němců, nemohla jsem už kafe ani dopít.. Byla jsem dědova první vnučka, hodně mě hlídal, choval, jsem mu i hodně podobná, tak tomu věřím, že mi to v genech předal..Rozumově vím, že bych Němce neměla nesnášet, ale pudově si nemůžu pomoct..
|
|
|
|
|
Helen, 2 děti | •
|
(7.3.2014 6:43:55) dobrý den,
vaše zkušenost mě zaujalo, nebo jsem se s ním ve svém pracovním prostředí často setkávala. Mohla bych se Vás na něco zeptat soukromě na mail? díky Helen
|
Pollyenka |
|
(7.3.2014 10:12:47) Ptejte se. Rada odpovim.
|
|
|
|