foxyna |
|
(24.5.2014 21:28:21) Upřímnou soustrast.
Jakýkoliv výmluva mi připadá jako pohrdání rodiči dítěte, jejich bolestí a děsem. Buď bych řekla upřímně Omlouvám se, nedokážu přijít, nedokážu to ustát... nebo bych šla i za cenu toho, že se tam složím. Neumím si představit tu hrůzu, kterou rodič, co přišel tragicky o dítě, musí prožívat. Všechno ostatní mi ve srovnání s tím přijde malicherné. A pokud bych byla schopna v takové situaci vnímat své okolí, tak bych asi nepobrala, že někdo z mých blízkých(!) nedorazil, neb měl služební cestu, nebo rýmu, nebo mu v baráku praskly trubky a volal instalatéra...
|
I + 2 |
|
(24.5.2014 21:36:47) já bych se tam ale opravdu složila, mě je jen při té představě zle a celá se klepu, nechci narušovat pohřeb příjezdem sanitky apod.
|
Martina, 3 synové |
|
(24.5.2014 21:41:44) Tak nechoď do obřadní síně: když zemřela moje sestřenice jako mladá dívka, zůstalo hodně lidí venku, další vyšli v průběhu obřadu - ale byli jsme tam a to poslední sbohem jsme jí dali.
|
Cimbur |
|
(24.5.2014 22:04:27) To zni rozumne, pockat venku a pak doprovodit.
|
|
|
Pam-pela |
|
(24.5.2014 21:50:46) I - ono to pak může být nakonec jinak...někdo se třeba bojí jít k zubaři, stokrát si předem přehrává,jak to bude strašně bolet a nakonec to ošetření je mnohem snesitelnější, než ta stokrát prožitá bolest před tím .
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(24.5.2014 21:54:52) Pravda je, že ona má ta tryzna taky něco do sebe, sdílený smutek, poloviční smutek se říká, může tam přijít uvolnění.
|
|
jů |
|
(24.5.2014 22:06:58) Přesně tak. Kolikrát se člověk tak něčeho bojí, neví jak to zvládne a najednou ona chvíle přijde a za chvíli je po všem. Jak říkala moje babička, člověk vydrží strašně hodně a osud naloží každému tolik, co je schopen vydržet
|
Jarmilka. |
|
(25.5.2014 0:56:22) Ano. Stalo se mi minulý týden, syn 2 roky ale pozadu, nikoli fyzicky. Celý den ve městě a na minutu jsme ho odepli z kočárku, najednou byl fuč. Nikdo nevěděl kde. Trvalo to asi dvě minuty, skočila jsem pro něj pod tramvaj. Může se to stát komukoliv v jedné minutě. Neskutečné, nepředstavitelné.
|
|
|
|
foxyna |
|
(25.5.2014 9:13:43) I+2 nějak mě toto téma zasáhlo. Přemýšlela jsem nad ním večer a znovu se k tomu vracím. Píšeš, že "já bych se tam ale opravdu složila, mě je jen při té představě zle a celá se klepu, nechci narušovat pohřeb příjezdem sanitky apod". To ale nemůžeš vědět. Předpokládáš to, představuješ si to... ale nevíš s jistotou, že se to opravdu stane.
Co ti na té představě tvé účasti na pohřbu dělá tak moc zle? Čemu se chceš vyhnout? Fakt, že dítě je mrtvé, je nezvratitelný. Smrt přišla, teď je na řadě pohřeb. Je to rituál, který má několik funkcí. A vesměs to jsou funkce ozdravné. Budu teď možná trochu krutá, ale... k zemřelému novorozeněti, které není tvé, nemůžeš mít zase až tak silný vztah. Je to něco jiného, než kdybys ho už znala, měla s ním prožitky, společné příběhy, žitý vztah. Toto výlučné postavení mají v této chvíli jen jeho rodiče. To jeho máma ho nosila v břiše, to jeho táta se k němu přes mámu mohl přiblížit, to oni už s ním byli a kontakt s ním měli... a mají v sobě celou tu představu a očekávání nového života, jejich pokračování.
Víš, připadá mi, že ty svým přivoláváním vlastního kolapsu na pohřbu na sebe bereš víc, než ti přísluší. Účast na pohřbu v takového situaci je podle mne pro všechny krom rodičů a sourozenců mnohonásobně více podporou právě těchto pozůstalých než rozloučením se zemřelou (pro ně vlastně neznámou) bytostí. A právě proto bych na pohřeb šla. Asi bych si v tvém případě řekla praktikovi o diazepam, ten krásně setře emoce, abych dokázala ustát samotný obřad...
... a někdy později, nebo i předem, bych se hodně zamyslela nad tím, čeho se to v hloubi mé duše tak moc dotýká.
P.S. každopádně, pokud se rozhodneš nejít, určitě prosím nehledej žádné výmluvy.
|
Zeleninka + syn |
|
(25.5.2014 10:05:52) Souhlas s Foxynou a Lady Vendetou. Téma jsem otevřela, protože mě zarazil název "jak se vymluvit" (nikoli omluvit) "z účasti na pohřbu ? Před čím KONKRÉTNĚ chceš utéct? (tedy, to je otázka pro zakladatelku, nikoli že na ni má odpovídat veřejně tady na Rodině)
|
|
Oliverka |
|
(25.5.2014 14:30:02) Foxyno, I ja o tom premyslim od vcerejska. Pro zakladatelku ten pohreb NEMUZE byt horsi nez pro rodice zemreleho miminka. Hledat vymluvu proc nejit je urazlive, skoro az sproste. Vzdyt je jasne , ze nikomu tam nebude dobre, nikdo se tam netesi, ale o tom pohrby prece nejsou. Bolest rodicu si neumim predstavit.
|
Zeleninka + syn |
|
(25.5.2014 14:39:11) "Pro zakladatelku ten pohreb NEMUZE byt horsi nez pro rodice zemreleho miminka."
Tak teoreticky i může, každý vnímáme věci jinak...ale to neznamená, že pro rodiče to nebude těžké a že nebudou potřebovat podporu aspoň ve formě "být přitom s nimi". Myslím, že i by se dalo domluvit, že by zakladatelka "pouze" přišla, nezúčastnila se (s omluvou a vysvětlením) samotného obřadu, ale BYLA by na místě (počkala by venku) a po skončení by rodičům vyjádřila svou soustrast a účast...nedovedu si představit, jaká "výmluva" by (kromě, jak tu někdo psal, těhotenství nebo akutní choroby) mohla být dostatečná pro neúčast na pohřbu mezi blízkými lidmi...
|
Oliverka |
|
(25.5.2014 15:12:09) Zeleninko, ja si tu situaci asi beru vic osobne, mam kamaradku s podobnym osudem.
|
Zeleninka + syn |
|
(25.5.2014 15:19:24) Rozumím ti víc než si myslíš. Zároveň však vzhledem k tématu diskuse hledám způsob, který by případně mohl být akceptovatelný oběma stranami.
|
|
|
|
|
|
cinnamon |
|
(25.5.2014 10:04:56) Jednou z možností je zajít si předem k lékaři, že tě čeká emocionálně velmi vypjatá situace - pohřeb známého dítěte - a nechat si něco předepsat na zklidnění, pokud víš, že jemnější prostředky - např. bylinkový Novo Passit ti nezabírají. Kamarádka byla před pohřbem svého otce na injekci, pomohlo jí to.
Dovedu si představit, že to je nesmírně obtížné, ale v tu chvíli nejde vůbec o tebe - jde o ty opravdu nejbližší, snažila bych se sebrat, abych je podpořila. Nepřijít tam bych volila až jako úplně poslední možnost, snažila bych se přeorientovat od "já se tam složím, vím to" spíše k tomu "jak to ustát, na co se soustředit, aby mě to tak nezasáhlo". Když je člověk citlivý, je to moc obtížné - hodně sil.
|
|
|
|