Ropucha + 2 |
|
(26.6.2014 13:35:41) kijjo, ano, mám to podobně. Resp. nevadí mi obecně návštěva v prostorném domě nebo bytě, kde je tomu uzpůsobený prostor. Ale necítím se příjemně, když se ocitnu v přílišném soukromí druhého člověka a stejně tak je mi nepříjemné přijímat někoho ve svém soukromí. (S výjimkou úplně nejbližších lidí, samozřejmě.) Např. miniaturní koupelna, kde návštěva kouká na cizí zubní kartáčky a spodní prádlo na šňůře, ve mně vyvolává rozpaky. Podobně kuchyně nebo pokoj, kde je příliš osobních věcí. Někdo si možná zaťuká na čelo, ale já to takhle vnímám, nevím, jestli to popisuji srozumitelně.
|
tamta+02/09+09/12 |
|
(26.6.2014 13:40:43) Přesně, máme menší byt. V předsíni, když už je jeden člověk, tak už je narváno, to tu jsou ještě dveře na wc. Pak další dveře do kuchyně s obývákem a z této místnosti vedou další 4 dveře na balkon, do ložnice, koupelny a dětského pokoje. Prostě mám pocit, že jsou v mém soukromí, mám v obýváku na stole svoje místečko (pc, ruční práce). Pořád se tu někde něco válí....
|
Citronove koliesko |
|
(26.6.2014 13:58:17) Presne mám pocit, že sú v mojom intímnom priestore. Ak by som mala záhradu s chatkou a posedením (mimo domu) tak ich kľudne pozvem aj na celý deň. Aj keby tam bol neporiadok tak to už nie je taký ten denný súkromný, ktorý nemám potrebu s niekým zdieľať.
|
jentak | •
|
(26.6.2014 14:00:17) A to se divím, že je taky hodně těch, kterým cizí návštěvy vadí. Když byla diskuze o návštěvách dětí a já psala, že děti smějí mít návštěvy, ale výhradně ve svém pokoji a nesnesu, aby mi někdo coural po baráku, do kuchyně a obýváku, tak jsem byla za exotku Že prý co je na obýváku a kuchyni osobního.
|
tamta+02/09+09/12 |
|
(26.6.2014 14:09:56) Mít barák a "dostatek" prostoru, tak by mi to taky tolik nevadilo. Nejhorší to bylo při naší svatbě. Sice byla malá, ale v našem malém bytě nás bylo 13. Dost lidí stálo - gauč 3 lidi, manželovo křeslo k pc - 1 člověk, 2 zahradní židle z balkonu - 2 lidi a další 2 židle k jídelnímu stolu - 2 lidi No vlastně doteď tu víc míst k sezení není
|
|
Citronove koliesko |
|
(26.6.2014 14:20:01) Tak u nás majú cudzie deti zakázanú len spálňu, ostatný priestor majú voľný. Ono to ani inak nejde. Kuchyňu a obývak máme spojený a prepojený s chodbou, schodišťom a výstupom na terasu tak, že keď vediem návštevu tak VŽDY musí prejsť cez celý kuchyňoobyvák. A v tom kuchyňoobývaku sme celá rodina celý voľný čas, ja to milujem keď sme rodina spolu ale doviesť tam denne návštevu. Deti málo využívajú detské izby čo majú na poschodí a v spálni sme tiež len malú časť dňa. No a podľa toho to tam aj vyzerá. Na poschodí poriadok a dolu... Už som mala chuť prerobiť dolu garáž na takú "dennú izbu" kde by sme sa váľali ale neprešlo to.
|
jentak | •
|
(26.6.2014 14:29:15) My to právě máme oddělené - návštěva dětí nemusí vůbec chodit do kuchyně /tu máme taky jako obytnou, kde se scházíme - ale jen rodina/ a do obýváku. Cizí děti prostě projdou přes chodbu do patra a tam jdou do příslušného pokojíku. Do naší ložnice pochopitelně taky nesmějí, o tom žádná, ale mé děti vědí, že tohle by jim neprošlo, takže by to ani vlezlému dítěti nedovolily. To bych teda řádila.
|
|
|
Renka + 3 |
|
(26.6.2014 15:41:06) My to máme zavedené stejně, nemusím mít nakvartýrované děti v obýváku a v kuchyni. Když přijedeme po práci domů, chceme mít klid a ne, aby tu běhaly cizí děti, takže klidně, ať si k nám chodí, ale jen k dětem do pokoje. A mám zkušenost, že jak se dětem povolí, hned se roztáhnou, jednu dobou zkoušely i tu ložnici, tak to jsem jim důrazně vysvětlila, že ne.
|
Filip Tesař |
|
(26.6.2014 15:43:57) No jo, když my máme ložnici a dětský v jednom
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(26.6.2014 14:09:56) Koliesko, přesně tak. Nejde mi ani tak o to, že všechno musí být perfektně naleštěné, ale o to, že nemám zájem sdílet svůj nejsoukromější prostor. Nikdo cizí nepotřebuje vidět, na jakém kanapi doma sedím, co mám položené na stole a do jakého koše házím špinavé fusekle.
|
|
|
|
|