| Zufi. | 
 |
(26.7.2014 0:01:47)
26. července 1914 byla vyhlášena mobilizace: "Mým národům" od císaře Františka Josefa I.
28.7. Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, začala první světová válka.
|
| bono | 
|
(26.7.2014 11:37:09)
Tohle téma na mě doléhá takovou zvláštní tíhou. Už je to sto let, co se století staré přehoupnulo do nejzvláštnějšího století všech dob. Staré pořádky (ne vždy ideální) nahradila hrůza války, strádání, hladomory, španělská chřipka, špatné režimy...Mít stroj času, možná bych se pokusila přece jen to Sarajevo zvrátit....
Před sto lety se naši pradědečci podívali do tváře hodně kruté smrti. Když si dnes představím ty naše metrouše, co řeší celkový styling, zdá se mi, že je mezi námi a první válkou snad tisíc let. To samé, když koukám na filmy o válečné technice té doby, kterak letci shazovali rukama bombičky z dvojplošníků a neměli ani padáky.
Píšu neuceleně, zmateně, sorry.
|
| Zufi. |
|
(26.7.2014 11:42:06)
Máš pravdu.
|
| Zufi. |
|
(26.7.2014 15:01:21)
A té válce ještě ta chřipka, hrůza....
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.7.2014 15:15:22)
"Když si dnes představím ty naše metrouše, co řeší celkový styling, zdá se mi, že je mezi námi a první válkou snad tisíc let."
Ale ona se před válkou také řešila móda a různé povrchní věci.
Každopádně mezi první válkou a dneškem je obrovská propast, žijeme v úplně jiném světě, to je pravda.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(26.7.2014 15:39:58)
Problém byl, že Sarajevo v podstatě nic neznamenalo. K válce se schylovalo proto, že některé země vydělávaly na imperialistickém systému: výměna surovin a hotových výrobků mezi mateřskou zemí a koloniemi. Konkrétně Británie a Francie, v méně formální rovině také USA, a Rusko bylo zvláštní případ, mateřská země a kolonie v jednom. Německo a Japonsko byly ošizené, měly ty výrobky, ale omezená odbytiště (hlavně Balkán a Turecko) a taky nejistotu ohledně těch surovin. Německým plánem bylo rozšířit svou zájmovou a koloniální sféru o arabský Blízký východ a o východní Afriku. Rakousko-Uhersko bylo v něčem podobné jako Rusko, velký rozdíl mezi jednotlivými součástmi monarchie, ale spojenectví s Německem mu dávalo lákavou šanci podílet se na budoucím německém rozvoji (a bohatnutí). Itálie byla nerozhodná, mohla se přidat na tu i na onu stranu, aby si zajistila nějaký podíl na kořisti, ale potřebovala se přidat na stranu vítězů... k hlavním protagonistům habsburské válečné strany, prosazující společný postup s Německem, byl arcivévoda Franz Ferdinand. O jeho schůzkách s německým císařem Vilémem, i o tom, že se dohodli na zahájení války, která měla začít útokem na Srbsko (Německo by zatím realizovalo svůj plán rychlého pokoření Francie dřív, než těžkopádná ruská mašinérie stačí mobilizovat) se vědělo v Srbsku. Zachovaná korespondence mezi císařem a arcivévodou to výše uvedené potvrzuje. Atentát byl pokusem (marným, samozřejmě, protože rozhodnutí vstoupit do války nezáviselo na jednotlivci) odvrátit útok na Srbsko, který byl v té době už víceméně hotovou věcí, a pravděpodobně by začal nejpozději za necelý rok na jaře.
|
| bono |
|
(26.7.2014 16:10:16)
Sarajevo ne, ale následeník by zůstal naživu. Válka by pak probíhala třeba jinak,líp pro Trojspolek,...Německo by třeba neplatilo tak vysoké reparace,krize by nezrodila Hitlera atd......
|
| aky | 
|
(26.7.2014 16:27:19)
...neplatilo tak vysoké reparace,krize by nezrodila Hitlera atd......
Presne tak, bolsevizmus by bol lokalny problem pri Moskve, Hitler a WWII by nebola, Stalin a komunizmus by sa nedostal do Europy.....
|
|
|
| aky |
|
(26.7.2014 16:24:26)
...který byl v té době už víceméně hotovou věcí, a pravděpodobně by začal nejpozději za necelý rok na jaře.
A ja som citala pojednanie o tom, ze vojnu nechcel v skutocnosti nikto ( ze hlavne slovo mali ludia, ktori chceli riesit veci diplomaticky - Hollweg) a ze Rakusko planovalo na Balkane iba lokalnu vojnu ( bez Ruska), ale Rusko mobilizovalo, v Nemecku sa toho chytili agresivnejsi generali typu Moltke ( ktori s radostou oprasili plany na obsadenie Francuzska). Nemecko sa vybralo do Francuzska cez neutralne Belgicko a to uz nastvalo Britaniu, ktora sa nemienila zucastnit ( obzvlast nie v spojeni s Ruskom, ktore ohrozovalo jej zaujmy v Azii a Perzii) a bylo vymalovano. Ze vojna by neskor uz nebola, pretoze by boli pevnejsie spojenectva a dohody.
|
| Filip Tesař |
|
(26.7.2014 17:45:46)
Konkrétně vidění Srbska ze strany Franze Ferdinanda se během let 1912 a 1913 vyvíjelo od představy jeho budoucího začlenění do habsburské monarchie (spolu s Černou Horou, Bulharskem a Rumunskem) k požadavku trestní expedici proti Srbsku, i když asi v omezených rozměrech (okupace a anexe Bělehradu). Katalyzátorem tohoto vývoje byla balkánská válka roku 1912. Po desetiletí si Rakousko-Uhersko ze Srbska a Rusko z Bulharska snažily vytvořit poslušné satelitní státy, ale srbské a bulharské ambice a samostatné jednání neohlížející se na tyto velké patrony vedly k přehodnocení těchto vztahů, Rusko raději nechalo Bulhary záměrně na holičkách, než aby riskovalo, že se Úžiny případně dostanou do bulharských rukou (místo do ruských). Rakousko-Uherským cílem bylo rozšíření přímého či nepřímého vlivu monarchie k Soluni. Druhá balkánská válka a rozšíření vlivu Srbska tomu dodala. V říjnu 1913 začal císař Vilém otevřeně podporovat rakousko-uherský zásah v Srbsku spolu se zdůrazňováním toho, že Německo bude stát pevně za Rakousko-Uherskem (dřív radil obezřetnost, v obavách z vyvolání celoevropské války). V podstatě dal Rakousku-Uhersku bianco šek na válku proti Srbsku. Tato rázná změna postoje také ukazuje, že se přiklonil k názorům těch německých generálů, kteří považovali za uskutečnitelný Moltkeho plán. Smrt Franze Ferdinanda přinesla další posun: v těch týdnech se jednalo o to, jestli využít atentát jako záminku k válce a anexi celého Srbska, nebo ne. Mohlo se teoreticky dospět i k výsledku, že ne, ale v každém případě by šlo o odsun, o vojenském pokoření Srbska, které mělo být rakousko-uherským satelitem, bylo rozhodnuto už dřív. Stejně tak v Německu o novém rozdělení světa, hlavně Blízkého východu (možnost evropského konfliktu blikala už několik let předtím, hlavně během jednotlivých zásahů evropských zemí v severní Africe). A nové rozdělení nebylo možné bez války. Šlo o vhodné načasování války, ne o válku jako takovou.
Jestli by se něco změnilo bez atentátu, je otázkou. Něco určitě - invaze Srbska by možná měla omezenější rozsah, takhle vyvstala otázka, jestli se spokojit s půlkou bonbónu, když se může spolknout celý. Neznámých je víc, ale nejsou nutně vázány na atentát. Spočívají hlavně v postoji Ruska a Británie - kdyby Británie otálela ještě týden nebo dva, což bylo klidně možné, možná by Francie byla poražena. Rusko také mohlo reagovat umírněněji, později... Co je ale zřejmé, i když Němci měli proti Francii šanci, přece jen se dost mýlili v představě, že tato válka bude opakováním válek z roku 1866 a 1871. A v každém případě, ať už s arcivévodou nebo bez něho: Rakousko-Uhersko bylo i na omezenou válku, dokonce i proti malému Srbsku, připraveno fatálně špatně, jak vojensky, tak ekonomicky, a i vnitropoliticky. Prostě mělo moc velké oči - viděly sice až do Soluně, ale pod svícnem byla tma. Jak ukázal vývoj války v Srbsku, nebylo reálné očekávat bleskový zásah a srbskou kapitulaci. Nebylo to jako Německo proti Polsku 1939, válka by se protáhla, co protáhla, vlekla, a nejspíš tak či onak vyvedla evropský mocenský systém z rovnováhy, protože francouzské spojenectví se Srbskem a německé s Rakousko-Uherskem by tak či onak ovlivnilo i francouzsko-německé vztahy. Očekávat nějakou společnou německo-francouzskou snahu řešit konflikt v Srbsku je iluzorní. Koneckonců, i kdyby válku nakonec samo Německo už nechtělo, mělo závažný důvod obávat se francouzských snah o vrácení porážky z poslední války, vzájemná nedůvěra byla prostě moc velká, i při různých variantách alternativního vývoje se znovu a znovu vracíme k bezpečnostnímu dilematu.
|
| aky |
|
(26.7.2014 19:02:29)
..."co by bývalo bylo, kdyby...."
Vyzera to ale tak, ze par vystrelov, ktore vypalil Gavrilo po tom, co sa na atentat vykaslal, siel si kupit bagetu a pred nim sa ocitlo auto s Frantiskom Ferdinandom, ktoreho sofer zabludil, sposobilo dve svetove vojny.
Gavrilo Princip poté, co již celou akci považoval za ztracenou, byl zrovna v kavárně Moritze Schillera pro sendvič, když uviděl Ferdinandův vůz projíždět okolo chybným směrem. Když to řidič zjistil, zabrzdil a začal couvat. Přitom pomalu míjel čekajícího Principa. Ten vykročil kupředu, vytáhl zbraň a ze vzdálenosti asi metru a půl několikrát na auto vystřelil.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gavrilo_Princip
|
| Filip Tesař |
|
(26.7.2014 20:53:28)
To jo. K válce by došlo. Možná větší, možná dokonce mnohem větší podíl na tom, že dopadla, jak dopadla, měli ti blbí Britové. Do války se jim nechtělo, bylo dost zastánců názoru, že kdyby se Frantíkům slibovalo, ale otálelo dost dlouho, že by je Němčouři vyřídili. Ruský car byl germanofil, Rakousko-Uhersko by anektovalo Bělehrad s okolím a bylo by, na ruské naléhání by poskytlo územní záruky zbytku Srbska a bylo by to, cara by svrhla revoluce, ale bolševici by se k moci nedostali. Druhou světovou by rozpoutali nespokojení Francouzi, 1932 by obsadili demilitarizované pásmo, pak by harašili zbraněmi a požadovali francouzské oblasti Belgie a na konferenci velmocí narychlo svolené do Grenoble by tvrdili, že budou-li jejich požadavky uspokojeny, všechno bude v pohodě. Po rychlé a překvapivé porážce Německa by uzavřeli pakt o neútočení s Ruskem atd. K holocaust by nedošlo (ale antisemitismus a anticiganismus by byly součástí expanzivní politiky), no a mimo jiné by slovenština byla dneska asi v takovém postavení, jako bretonština ve Francii.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)