Efca2 |
|
(15.8.2014 20:40:26) Syn 4,5 roku nemluvi s cizimi lidmi a za cely lonsky skolni rok prakticky nepromluvil ani s detmi v MS. Velmi omezene komunikuje s 1 ze 3 ucitelek (rekne ji treba 2-3 vety za den), kolektivu se strani, hraje si sam. Musi se "rozkoukavat" i v pripade znamejsich lidi (teta, moje dobra kamaradka), hodne dlouho trva, nez je ochoten jim aspon odpovedet na otazku nebo podekovat atp. S uplne cizimi lidmi obvykle nepromluvi vubec, sklopi oci k zemi a je ticho ajko pena. Pritom mluvi velmi dobre, zna spoustu veci, rad si cte knizky a doma vyvadi ruzne vylomeniny s mladsim brachou, rozhodne neni "tiche dite v koute". Potrebovala bych se o nem poradit s psychologem nebo psychiatrem, ktery se venuje socialnim aspektum vyvoje, idealne v Liberci a okoli. Nevite nekdo o nekom? Hlavne bych synovi rada pomohla se nejak zaclenit mezi deti a zvladat komunikaci v beznych dennich situacich, ale nevim jak... Diky
|
CisloPi |
|
(15.8.2014 20:43:43) A jemu samotnému to vadí, omezuje ho to, nerozumí si proto s dětmi? Nemusí být každý "kecka".
|
Efca2 |
|
(15.8.2014 20:57:27) S detmi krome brachy si v podstate vubec nehraje. Ostatni deti v MS o nem rikaji, ze neumi mluvit, coz neni pravda - jen nemluvi pred cizimi. Omezuje ho to hodne, krome toho ze nema kamarady napr. Nezvlada bezne ukoly ve tride (nezpiva, nerecituje, nerekne jakou ma co barvu ap., proste pred lidmi neodpovi). Doma jeak schopen mi prerikat novou basnicku co se v MS naucil, barvy cisla atd. zna vyborne a podobne " poznavaci" aktivity ho hrozne bavi... No a mimo MS typicky treba nepoprosi v obchode o to co chce, napr. jdu s obema kluky na zmrzku, mensi rekne prosim smoulovou a starsi sklopi oci dolu a pak chce po mne, at to te pani reknu. Kdyz nereknu, tak on taky ne a pak je hrozne smutny, ze zmrzku nema - ale ani to ho nepresvedci, aby si o ni poprosil. A ve vsech pripadech vypada dost nestastne...
|
Alena | •
|
(15.8.2014 21:07:54) To po nem chces vazne dost, aby si rekl o zmrzlinu, to nezvladaji stydlivejsi deti, ktere s detskym kolektivem komunikuji naprosto normalnE. Pokud to stavis tak, ze kdyz si nerekne, zmrzlinu nedostane, rozhodne mu nepomahas, naopak,netlac na nej, nedela to naschval (bodejt by pak nevypadal nestastne ). Co si o tech situacich mysli syn?
|
|
Natašenka |
|
(15.8.2014 22:27:45) V tom případě by jsi měla jít k psychologovi co nejdříve, ale se sebou, nedat dítěti zmrzlinu, když si o ni neřekne, to je síla teda. Nedivím se, že je zakřiklý.
|
|
|
|
Alena | •
|
(15.8.2014 20:44:15) A rikal ti, proc si hraje sam?
|
Efca2 |
|
(15.8.2014 21:01:47) On to neumi vysvetlit. Myslim ze by si i rad hral s detmi, ale nevi jak mezi ne a nedokaze na ne mluvit. Treba minuly patek skakal s cizim klukem na trampoline, smal se, chvili se honili. Kluk se pak syna zeptal jak se jmenuje a kolik mu je, syn cely ztichl, prestal skakat a koukal mimo nej. Kluk fotaz ctyrikrat zopakoval, pak sr zeptal jestli syn vubec umi mluvit a kdyz nedostal odpoved, sel pryc
|
arsiela, |
|
(15.8.2014 21:02:55) Efco řeším stejnej problém.
|
jentak | •
|
(15.8.2014 21:18:21) autismus?
|
Líza |
|
(15.8.2014 21:43:40) To těžko, spíš mutismus, dobrého psychologa to chce, bohužel s libercem neporadím.
|
|
Natašenka |
|
(15.8.2014 22:30:18) Jentak, autismus není za každým rohem a je vidno, že dítě nemá jiný problém, ale selektivní mutismus už bych tipovala.
|
|
|
|
BERBER+A+L+V |
|
(15.8.2014 21:21:15) Co zkusit kontaktovat PPP (Pedagogicko psych.poradnu?), když nic jinýho, určitě by mohli mít kontakt na konkrétního odborníka? Zkusit problém vypsat do mailu? Domluvit si schůzku??
|
|
|
|
Citronove koliesko |
|
(15.8.2014 22:07:39) Neviem či ti to pomôže ale syn práve spí oproti u kamaráta ktorý bol do 6 rokov niečo ako tvoj syn. Nehral sa s deťmi, nekomunikoval, s dospelými len veľmi obmedzene. Jeho mama z toho bola nešťastná. Prešlo to pred nástupom do školy, išiel ako 7 ročný, teraz má 8. Potom prišla zmena. Teraz cez prázdniny trávi hodne času s deťmi na našej ulici, aj u nás doma alebo u nich, na záhrade, pritom ešte minulé leto bolo nemysliteľné aby prišiel k nám a opýtal sa či syn príde vonku, alebo aby sa zapojil do hry, nemal ani záujem deti pozorovať pri hre, max okolo jazdil na bicykli. A to býva v dome cez ulicu a deti sú tu kamarátske, máme na ulici aj silne postihnuté dievčatko a berú ju v pohode medzi seba. Plus poznáme sa mamičky medzi sebou v podstate od narodenia detí. Čiže deti vyrastali spolu. Zmenilo sa to zo dňa na deň, skokom. Príčina sa nenašla, nikto netuší prečo sa s deťmi nebavil a nekomunikoval. Teraz sa mu pusa nezastaví a behá spolu s deťmi.
|
|
host | •
|
(15.8.2014 22:12:24) Mám naprosto stejnou zkušenost s dcerou. Ve školce nemluvila ani s dětmi celý 1. rok, 2. rok pouze s jednou kamarádkou a teprve 3. rok s jednou z učitelek. Podotýkám, že chodila do školky, kde jsem pracovala, věděla, že mě uvidí na zahradě apod.Dětský psycholog diagnostikoval selektivní mutismus, nechat být a netlačit na pilu. Naprosto bez problémů zmizelo s nástupem do ZŠ, kde nebyly komunikační problémy s dětmi ani s dospělými. Dnes je již sama dospělá, ale je pravda, že je těžký introvert.
|
|
xy | •
|
(15.8.2014 23:27:54) Na "králáku" v bývalé školce je přímo dětská psychiatrie s ambulancí psychiatrie a psychologie. Patří to pod nemocnici. V Jablonci "pobočka" APLY pak nabízela nácvik sociálních dovedností (tím nemyslím, že jde u vás hned o autistmu) i pro děti bez diagnozy. Snad to ještě funguje.
|
|
Leny+3 |
|
(16.8.2014 8:33:08) Zkus ten králák, možná ještě vyzjistím jméno, u kterýho byla sestra se synem (ale tam je jiný problém) a zatím mrkni sem: http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/psychicke-problemy-ditete/selektivni-mutismus-v-detskem-veku-v-otazkach-a-odpovedich.shtml
|
|
Termix |
|
(16.8.2014 16:39:50) Mám dceru, která na tom byla stejně. Teď jí bylo o prázdninách 7, vloni jsem tu měla několik diskusí, kdy jsem řešila její odklad právě kvůli sociálnu, byla navíc velmi drobná a velmi velmi nespolečenská. Nemluvila se žádnými dětmi ve školce, ale ani s učitelkami. Do školy jsme jí nakonec dali, protože byla šikovná jinak, uměla číst už ve školce a sama si už ve školce četla knížky. Já bych chlapečka podporovala, ale asi bych mu prostě dala čas a nestresovala ho návštěvami u psychologů či psychiatrů. Dcera až teď v sedmi letech má ráda děti a hraje si s nimi. A mimochodem zmrzlinu by si nekoupila ani teď. I když tento týden byl náznak, že by to zkusila, nakonec se ale styděla, tak jsem to řekla já a ona podala peníze.
|
|
Vilemina | •
|
(16.8.2014 18:15:46) Taky jsem byla tak extrémně stydlivá jako tvůj syn. Nakoupit jsem nebyla schopna ještě v 10 letech. Běžně jsem měla problém pozdravit známé na ulici atd. S dětmi jsem si sice hrála, i se s nimi trochu bavila, ale vždycky jsem stála opodál kolektivu. Jakoby mi nešlo vylézt ze své ulity, bylo mi dobře, když jsem si hrála sama, o kolektiv jsem dvakrát nestála. Nejvíce mě štvalo, když mě ostatní (učitelky ve školce a částečně i trochu rodiče) nutili, abych si více hrála s vrstevníky. Celý první stupeň mi učitelky naznačovaly, že s takovouto daleko v životě nedojdu, že musím být komunikativnější atd. Ono se to lehce řekne, ale hůře dělá. Do školy jsem šla v řádném termínu, o odkladu nikdo neuvažoval, jsem prosincová a navíc jsem byla o hlavu vyšší než druhý nejvyšší ve třídě. Na prvním stupni mě spolužáci jakž takž tolerovali, resp. nevšimali si mě, na druhém stupni jsem zažila psychickou šikanu (byla jsem tichá, nikomu nic nedělala, neuměla se bránit, takže jsem neustále poslouchala, že jsem největší kráva a jak jsem hrozná, škaredá, nikdo si vedle mě nechtěl sednout atd.). Na SŠ nastal obrat k lepšímu, to už jsem si našla kamarádky. Momentálně jsem schopna učit dospělé cizí jazyk!, extrovert se ze mě nikdy nestane, jsem učebnicový příklad introverta, ale již dovedu vylézt ze své ulity - jak jsem to dokázala, to nevím, přišlo to tak nějak postupně na SŠ; mám nízké sebevědomí, první vztah (a zatím poslední) jsem měla v necelých 24 letech, seznamuji se velmi těžce. Zda řešit synovu nekomunikativnost, to nevím. Mí rodiče to neřešili. Jestli to bylo dobře nebo ne, to netroufám hodnotit. Co bych ale u tvého syna řešila, to je to, aby se nestal terčem posměchu jako já. Neskutečně mě to poškodilo, tehdy jsem neměla žádné sebevědomí.
|
|
host | •
|
(16.8.2014 18:39:07) Ještě jsem si vzpomněla, že mi ta psycholožka řekla, že rozhodující bude zápis do školy. Aby tam aspoň trochu byla spíš ochotná, než schopná komunikovat. Přiznávám, že tematickou hru. U zápisu jsme hrály už někdy od listopadu. Nešlo o to, že by nevěděla to na co se jí budou ptát, ale aby překonala nejistotu. Neříkám, že u zápisu vedla obsáhlé hovory, ale na co se jí ptali, to odpověděla - sice holé věty, ale i to byl úspěch. A předvedla pěkně dlouhou básničku.
|
|
Arien+2 | •
|
(16.8.2014 21:27:19) Máš prostě stydlivé dítě, no. Tak ho netrap násilným "nucením" do něčeho co mu není vlastní. S tou zmrzlinou mi to přijde fakt z tvé strany děsně přehnané, nezlob se za upřímnost. Nedivím se že je smutný, ale asi i z tebe, nebereš ho jaký je. Tohle přes koleno nezlomíš, chce to čas. Je ještě malý, je pravděpodobné že se to věkem postupně upraví, ale extrovert z něj prostě asi nebude.
V tomto věku by si asi neřeklo ani jedno z mých dětí. Mám taky stydlíny. Ve školce si hráli jen spolu. S jinými dětmi začíná interakci až to starší kolem 6-ti let. A taky až v tomto věku si troufne něco objednat sám.
Pokud nevidíš jiný problém, a v domácím prostředí je v pohodě, nehroť to nějakým psychologem.
|
|
|