Termix |
|
(23.8.2014 20:47:43) Poté, co jsem tady jedno vážné téma měla před rokem, jsem si dodala odvahu a psycholožku opravdu vyhledala. Dodala si odvahu a zavolala. Ona mě vzala do týdne, takže dlouhé čekání nebylo, ale i ten týden jsem se bála, že mě třeba pošle do háje, že můj problém je sice blbý, ale stalo se to dávno ... nic takového se nestalo. Přišla jsem, rozbrečela se asi na 5 minut a pak 45 minut mlčela. Vytáhla peněženku, zaplatila, dohodly jsme se, že budu chodit každý týden. Podobně to probíhalo asi měsíc. Nějak jsem vůbec nevěděla, jak někomu cizímu vyprávět o mých starostech. Ona se jen usmála a řekla, že tohle je normální, a až přijde čas, prostě se člověk otevře. Takže bych se nebála a nebála bych se ani toho, že najednou nebudeš mít chuť vůbec nic říct.
|
Anna Veselá |
|
(23.8.2014 21:02:08) Termix, tuším o čem tvé téma bylo (pokud si tě teda s někým nepletu) a třeba zrovna to je podle mě dost problém vážný hodný řešení. Zatímco já? Mně se vlastně nic hrozného nestalo, když nad tím tak uvažuju, jen jsem se nechala semlít úplně obyčejnou vztahovou krizí a to je všechno. Tak váhám jestli tam s něčím takovým vůbec obtěžovat. On není problém jako problém, že.
|
Termix |
|
(23.8.2014 21:56:09) Myslím, že tušíš správně. Ten problém sice asi je vážný, ale i kdyby tys měla pocit, že si někdo jiný může myslet, že tvůj problém je prkotina, tak to neznamená, že to je prkotina pro tebe. A když už se člověk rozhodne, že ten telefon zvedne, pak i tohle chce odvahu. Musím se smát sama sobě, pokud tohle čte jedna zde přítomná moje kamarádka, která mě "nutila" asi půl roku ten telefon fakt zvednout, tak se asi směje taky. Já měla hrůzu, že se to popsat nedá. A teď se tam vždy těším, je to příjemné. Ne jednoduché. Ale často se s paní terapeutkou smějeme, jasně, že i na slzy dojde, někdy i to ticho je, ale je to osvobozující. Běž tam a uvidíš sama. Hele my si klidně povídáme o knížkách, které zrovna čteme, vůbec to není tak, že bych tam řešila svůj hlavní problém celou dobu.
|
|
|
|