| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Domácí násilí v dětství a dospělost

 Celkem 39 názorů.
 Jája a spol. 


Téma: Domácí násilí v dětství a dospělost 

(21.5.2015 10:30:02)
Zdravím,

už delší čas v sobě řeším postoj k rodiči tyranovi. Byla jsem do 13 let svědkem DN jak fyzického, tak psychického, otec týral fyzicky matku i sourozence, pouze mě ne. Po rozvodu nastalo psychické peklo, které pokračovalo až do mých 16 let, kdy jsem přerušila kontakt. (dohady ohledně alimentů, styk s námi)
Jednoduše bych ho popsala, jako klasického manipulátora a zároveň milujícího otce, který se velmi věnoval mým potřebám, rozvíjel mne v mnoha oblastech a já jej jako dítě velmi milovala, přesto, co se doma dělo.
Jsem zřejmě obět citové manipulace. Je mi dávno přes třicet, zcela chápu, co se doma odehrálo. Naprosto si rozumově dokážu vysvětlit důvody, proč se tak dělo.
Nedokážu odpustit to, co jsem musela zažít, v jak hrozných stavech jsem se nacházela ve strachu o maminku. Týraný sourozenec žije tiše v ústranní.

Nyní mám svou rodinu, otec zůstal sám, de facto neschopný normálně fungovat-neustále opakující se problémy se zaměstnavateli a problémy s penězi, shodou okolností jsme po letech navázali opět kontakt, ale začal opět zneužívat své manipulátorské dovednosti vůdči mě a nerespektoval naši rodičovskou autoritu.
Manžel mého otce díky opakovaným neshodám odstřihl od naší rodiny. Bude to již rok.
Dověděla jsem se, že má rakovinu, je to vážné. A já se opět a opět trápím, už sama potichu, v rámci zachování klidu mezi mnou a mým mužem.

Nechápu proč, nenávidím ho za to, co nám všem dělal, nenávidím ho za to, že jsem umožnila, aby jej milovaly vnoučata, kterým teď vysvětluji, kde že je ten děda.
Je mi to jen neskutečně líto a nechápu, proč cítím lítost.

Asi ani nečekám žádné řešní, jen jsem se potřebovala z toho vypsat.

Je možné, že za pár týdnů zemře a nic z toho co cítím se on nedozví, nemám odvahu na to s ním znovuobnovit kontakt. Maminka mi radí, abych si s ním promluvila, že se budu jinak trápit až do smrti, ale já to nedokážu, zvednout telefon a říct mu, jak moc mi ublížil a že narušoval trvalo i vztahy mezi mnou a mým mužem.

Jsem dospělá ženská a fakt se v tomhle nechápu.

Až zemře, opravdu mi může být hůř? já se uklidňuju tím, že prostě odejde jedna velká hrůza a bude jen a jen líp, i když nezapomenu samozřejmě, jen už nebude nic k řešení, bude to taková definitiva.
 Binturongg 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:40:00)
Napsala bych mu dopis...
 Z+2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 18:13:46)
Souhlasím, dobrá rada.
 Lexi. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:40:34)
To je velmi těžká situace, netroufám si radit. Za jiných okolností bych radila určitě otce navštívit, říci mu jak tě mrzí jeho chování jak v tvém dětství tak v tvé dospělosti a viděla by jsi jestli by projevil lítost aby jste se mohli usmířit. Ale pokud je manipulátor, aby tě nestrhl někam kam ty nechceš...
Možná napsat dopis, ale nechodit za ním. Uvidíš jak on bude reagovat, ale pozor aby jsi nesklouzla do jeho manipulace.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:22:50)
té manipulace se bojím, co sem nejezdí, cítím se svobodnější.........navíc, je to hnusné, ale léčbu rakoviny třeba přežije a úplně nesouhlasím s tím, že by začal znovu navštěvovat mou rodinu.
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:43:36)
Jájo,

píšeš, že kontakty ustřihnul MANŽEL - ale kdyby toho nebylo, co by sis o tom myslela Ty sama?
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:20:16)
kontakty ustřihl manžel, protože je ráznější povahy než jsem já. Na jednu stranu jsem mu vděčná, protože já konkrétně otci neuměla říkat NE i v situacích, kdy jinému bych NE řekla bezstarostně, čili z toho mi logicky vychází, že jsem zmanipulovaná. I když vnitřně nesouhlasím s pomocí pro něj, i když vím, že to zase vyvolá konflikt u nás doma, tak neumím jemu říct NE. Ke konci našich vztahů jsem to již dokázala, ale stálo mě to nemalé usilí a otec mě začal obcházet a přicházel s prosíkem přímo za manželem, ten s ním zatočil nakonec sám.......

Co si myslím a cítím já......já cítím, že když s ním v kontatku nejsme, je doma větší klid a méně důvodů k hádkám s manželem.
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:45:20)
jinak - je něco, co bys mu chtěla stihnout říct? Zdá se, že bys mu chtěla spíš vmést něco, co dělal špatně, než se s ním smířit, rozumím tomu dobře?
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:47:39)
taky mi to tak přišlo a nepovažuji za dobré člověku "na smrtelné posteli" cokoliv vyčítat.
Úleva je v odpuštění.
poraď se s psychologem.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:27:33)
asi to tak bude bohužel........spíš vykřičet ten hněv a proč proboha neuměl být normální...alespoň teď jako dědeček. a to fakt na (možná) smrtelné posteli nemusí poslouchat........on si ani nepřál, abychom se jeho stavu dověděli ( i když mu muselo být jasné, že se to přes rodinu dozvíme.)
To taky očekávám, kdy přijde vyčítka ze strany jeho původní rodiny, že ho takhle jeho vlastní děti nechají (nikdy nepřipustili, že by DN nebylo výplodem fantazie mojí mámy)
 sabrina20 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:51:34)
Jájo, je to složitější než si člověk myslí.....obdobným jsem procházela v dětství i já, ale byla jsem i týraná obět.....kolikrát jsem přerušila styky, ale jsem empatický člověk a oni byli manipulátoři.......ted, když mi umřel táta, vidím ho jinak, že za všechno zlo nemohl, ale podílela se na tom i moje máti, taky jsem zjistila, jak byl jiný, když jsem porodila dcerku, byl štastný a choval se hezky, byl tedy nemocný, ale nevěděla jsem jak až moc a když umřel - odpustila jsem mu všechno!!!!! a je mi líto, že tu není, odešel brzo, nakonec to byl ON, kdo se snažil rodinu udržet, bohužel ve špatným světle vidim svojí mamu, a každý mi radí, že jí to musím odpustit, že se budu jinak trápit, ale já nechci....je to opravdu složité, ale je to taky tím, že spolu nemáme vztah.......neporadila jsem, ale asi bych se zachovala tak, jak cítíš ty a v klidu to manželovi vysvětlila....jen pro představu- můj manžel se zlobil na mý rodiče, ale když táta umřel, zdržel se jakýchkoli špatných slov, pak mi tu zůstala babi, se kterou jsem měla od dětství hezčí vztah, tak mi ve všem vyšel vstříc, i když věděl, že na to dojedu, ale pouto ona a její dcera (má matka) bylo silnější a ona to dokázala zneužít a zachovala se hnusně, když babi umřela......
 vlad. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 10:58:52)
Nepoustela bych se do toho sama, najdi si dobreho psychoterapeuta, ktety te bude provazet ~;((
 Fren 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:12:21)
až umře, určitě se ti uleví,a nejen tobě.A určitě bych ho tedy nekontaktovala,s manipulátory to nikdy nedopadne jinak než špatně.Mám osobní zkušenost s manipulátorem,ale oni jsou fakt jak chameleoni a věčni ředitelé zeměkoule.Nech ho být,nepiš,nekontaktuj,nic dobrého z toho nepojde,a než přeemýšlení nad takovým prevítem,věnuj radši o to víc energie do života tvé nynější rodiny - dětí a manžela.Tady je budoucnost a perspektiva.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:32:10)
Fren, takhle to vnímám z větší části, i se o to snažím. Jen nechápu, proč se k tomu podvědomí stále vrací.
Myslela jsem, že je to za mnou, nejsem odborník, nevím, jaké zákonitosti má lidská duše, ale pozoruju, že se mi to vrací jako bumerang. Odhodím vše zlé a za čas mě to bouchne do zad :-(
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:46:34)
tak možná se jeví, že to není až zas tak úplně Tvoje rozhodnutí (nedotlačil Tě do toho manžel)? možná máš vůči otci kontroverzní pocity (na jednu stranu manipuloval, na druhou stranu uměl asi i něco dát, když jsi říkala, jak se k Tobě choval v pubertě a že vnoučata ho milovala), možná si říkáš "co by tomu řekli příbuzní/lidi/co se sluší"?

Připadá mi, zkrátka, že si svým rozhodnutím nejsi úplně jistá, a tady by Ti asi opravdu mohl pomoct ten psycholog, abys to mohla všecko rozklíčovat.

 Kalali 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:12:56)
Pokud jsi ho měla ráda (tu jeho dobrou část), on měl rád tebe a jsi citlivá se sklonem pocity rozebírat, tak ti bude hůř, jestli za ním nepůjdeš. Osobně bych nechala na něm, zda něco z minulosti bude komentovat nebo ne. Já si se svým otcem své složité vztahy nevyříkala, ale byla jsem za ním než umřel (kvůli sobě ne kvůli němu). Kupodivu vůbec jsem nepotřebovala slyšet, že on byl ten špatný, že by si na smrtelné posteli uvědomil, jak se choval. Ani jsem tam s tím očekáváním nešla. CHtěla jsem jen splnit svou "povinnost" pro případ, že by on o rozloučení stál, abych si nevyčítala, že jsem nebyla ta silná, co nabídne mír. Nestál o něj, ale bylo vidět, že je rád, že jsem přišla. Takže možná stál? Těžko říct, nemluvili jsme o tom.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 11:45:07)
On už minulost komentoval mockrát, jak by si přál odpustit. Já jsem vždy tyhle debaty přešla tichem. Nechtěla jsem mu ublížit-nebo neměla jsem koule, říct mu, že to bylo tak strašné, že odpustit nedokážu, nikdy.
Myslela jsem, že sebere hozenou rukaci a smíří se s druhou šancí ve formě vnoučat, ale i to podělal. Neuměl sklonit hlavu, opět se vše muselo odehrávat v jeho režii, ale bohužel narazil na mého muže, který tomu udělal konec.

A citlivá jsem, asi proto ten chaos a panika.
 Kalali 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:05:13)
Jájo, proč je pro tebe tak důležité říct mu, jak ti ublížil? Už to nic nezmění. On se nezmění. Kdyby řekl, že se choval jako hovado k rodině, tedy i k tobě, tak mu odpustíš? Podle mě můžeš nenávidět a současně mít i ráda (i se říká, že nenávist je odvrácená strana lásky). Pokud mu nechceš odpustit, tak tam přece chodit nemusíš, a nemusíš nic vyříkávat a nic si vyčítat. Ptej se sama sebe, co vlastně chceš, jak to má dopadnout. ~;((
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:12:44)
Kalali ~R^
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:32:03)
Na tom jak se choval nic nezmění žádná omluva a říct mu, jak to cítím v jeho stavu je opravdu zbytečné. To je pravda. Navíc on to stejně ví.

Mně asi rozhodilo to, že za chvíli tu být nemusí a nemáme ten vztah nějak douzavřen v jakémkoli smyslu.

Zároveň ale nijak netoužím po nějakém kontaktu, asi je to jen lítost nad tím vším.
Proč jsem nemohla mít normální rodinu a teď dědu pro své děti.

Jak psala Fren, je lepší se dívat dopředu a nekoukat příliš zpět a na té psychoterapii asi skončím...
 Citronove koliesko 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:43:31)
"...nemáme ten vztah nějak douzavřen v jakémkoli smyslu..."

Osobne si myslím, že by to mal byť on kto by sa mal snažiť ten vzťah nejako uzavrieť, mal by si spytovať svedomie či svojím chovaním nezničil život niekomu inému. Uvedomuje si vôbec aké peklo v rodine robil? Hovorili ste niekedy o tom? Ako to vidí on?

A za seba by som si povedala čo od toho rozhovoru čakám. Že sa ospravedlní? Že mu to dojde? Že povie nejakú svoju verziu? Načo ti to bude? Tebe to tvoj minulý život nevráti, na minulosti nič nezmení, ty vieš čo si prežila len možno hľadáš odpoveď na otázku PREČO si toto vštko musela zažiť a nie nejaký rozhovor s otcom ktorý má rakovinu a ktorý je síce teraz v sr*čkách ale keby sa ešte raz narodil ešte raz mal tú možnosť tak by len znovu svoje správanie zopakoval.

Jeho priamo by som nekontaktovala ale ak by som fakt chcela niečo mu odkázať tak by som poprosila nejakú osobu ktorá ho pozná, aby mu to sprostredkovala a prípadne ti dala spätnú väzbu.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:51:48)
koliesko, jo mluvili jsme o tom mockrát, právě v době, kdy byly moje děti hodně malé a byl tu často-byla to taková naše druhá šance.
On si v podstatě pořád stojí za svým, že ho máma k takovému chování provokovala a že kdyby si byl býval vzal někoho méně konfliktního, tak by to tak nebylo.
Ve vztahu k týranému sourozenci uznával svou vinu a dneska by prý údajně zachoval víc klid a neviděl by hned rudě.

Je to jak píšeš, na žádných omluvách to nestojí, je to jak je a jiné dětství mít už nebudu.

"JEN" se přehoupnout, ale jak...

Já vůbec nechápu, proč mě to teď tak drtí. Už ho nemusím nikdy vidět, nemusím se kvůli němu trápit, mám skvělou rodinu a pořád je to tak bolestné...

 Citronove koliesko 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 14:02:31)
Jájo
lenže minulosť či chceme či nie si so sebou ťaháme celý život.
A môžem povedať za seba že práve niektoré spomienky a pocity z detstva sú oveľa silnejšie ako to čo som zažila ako dospelá. Mne jeden psychológ poradil, že problémy z detstva ktoré ma prenasledujú, mám riešiť nasledovne. Predstaviť si seba ako sediace dieťa, potom sa vedľa toho dieťaťa posadiť a snažiť sa ho utešiť. Tj. snažiť sa oddeliť to dieťa a ten problém a riešiť ho s ním z pozície dospelého, ktorý to prežil. Niekedy to pomáha :-)

Ja som tiež nemala nejaké radostné a bezproblémové detstvo ale súvisí to veľmi s mojou povahou keď som všetko veľmi prežívala a každú nezhodu v rodine som vzťahovala na seba a pritom som nikomu nič nepovedala.
Ale teraz s odstupom vidím niektoré veci inak. Vidím, že možno otec, ktorého som brala ako "problém" musel určité veci robiť kvôli mame ktorú som brala že je tá "dobrá". Teraz keď som s ňou ako dospelá prežila niekoľko rokov v spoločnej domácnosti, až kým minulý rok nezomrela, tak som videla akú má povahu, ako sa správa, ako rieši problémy, ako dosahuje svoje a pochopila som čo otca tak veľmi na nej iritovalo a prečo niekedy reagoval tak podráždene. Prečo mama ktorá navonok pôsobila milo a príjemne bola v skutočnosti zdatná manipulátorka a vedela rečami ovplyvniť celé okolie kým nebolo po jej vôli.
 Tragika 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:14:25)
Jestli je otec při smyslech, napsala bych mu dopis. V momentě, kdy má smrt na jazyku, mi ale nepřijde vhodné rekapitulovat vaše vztahy, vyčítat, obviňovat, vysvětlovat.... Svůj názor na věc jsi mu měla sdělit dřív. Možná maximálně vysvětlit v dopise proč je dnešní vztah mezi vámi takový a ukončit dopis větou, že mu odpouštíš. Na faktickém odpuštění pak můžeš sama pracovat i velmi dlouhou dobu. Otec se jistě nenarodil jako manipulátor a násilník. Měl nějaké rodiče, dětství a v dospělosti prostě převzal špatné modely. V podstatě si můžeš říci, že viníci jsou již dávno pod drnem a nemá cenu všechny viny házet na otce.
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:19:53)
Tragiko, to nevím, jestli bych na smrtelný posteli chtěla dostat dopis o tom, co jsem udělala špatně, že jsou vztahy na bodu mrazu, ale že mi to ten dotyčný odpouští.

A nenapsala ani neřekla bych nic o odpuštění, kdybych to tak skutečně necítila.

Fakt bych radila toho psychologa
 Kudla2 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:22:01)
a může omluva smazat x let teroru?
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:42:13)
představím si, že se mi omlouvá a i to bych snad brala jako pokus o manipulaci....abych ho politovala, abych se cítila zase ještě hůř. Vždyť on to přece nedělal naschvál, on vlastně nechtěl, on byl týrané dítě.......

Jsem blázen, mě by už i omluva od něj přišla jako manipulace.
Na druhou stranu věřím, že to neuměl ovládnout.


Nic, jsem fakt případ pro terapii, děkuji všem za účast ~x~


Já si prostě představím, že takové peklo dělám svým dětem a je to pro mě tak neuvěřitelně nepředstavitelné, vidět v jejích očích ten děs, slyšet jejich pláč a volání o pomoc a za to vše bych mohla já svou agresivitou, nechápu to mnohem víc, než ve dvaceti.
Prostě co mám děti, tak mnou cloumá ještě větší vztek.
 Alraune 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 15:03:52)
Možná by to i manipulace byla. Lidi se nemění, ani když jsou těžce nemocní. Jen víc vidíš jinou jejich stránku.
 1kulička 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 15:43:36)
Jájo, asi je to pravda, takoví lidé se ani omluvit neumí, vždy tam je skrytá uniková cesta typu "kdyby matka byla jiná" atd. Takový člověk si nikdy neuvědomí, jaké trauma ti způsobil. Naučili si svoje chování pro sebe omluvit, jinak by se sebou nevydrželi, dokonce z něj často udělají přednost.
Pro tebe je jediná cesta, smíření s minulostí, s tím, že to už nezměníš, ale současný život už máš jen ve svých rukou. Asi byla chyba otevírat staré rány a pustit ho k vnoučatům, tobě to asi jen přitížilo.
Být "případ pro psychoterapii" není nic ostudného, spousta lidí má svá traumata z dětství a je jen dobře, že to lze řešit pomocí terapeutů a nenecháváme své frustrace volně plynout mezi lidi...příla bych ti, abys našla někoho dobrého a když ne hned napoprvé, určitě to nevzdávej.
Otce už bych asi nekontaktovala, druhou šanci jsi mu dala a další nepřinese nic dobrého.
Jinak takový postřeh: moc mě udivuje, jak týrané deti dokážou své rodiče milovat - můj otec byl dost nesnesitelný, ale o žádné DN nešlo, dnes se s ním dá vyjít hodně dobře. Nikdy bych o něm nenapsala, že jsem ho velmi milovala (jako ty toho svého), je to zvláštní.....
 Líza 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:26:59)
A přišla by vůbec omluva, nebo další útok a další manipulace?
 Termix 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:12:26)
Najdi si psychoterapeuta. Jako dítě jsem byla zneužívaná, zažívala jsem doma peklo. Myslela jsem si, že v dospělosti to přejde, že si už budu žít jen podle svého. Je mi 41 a jsem kolikrát k smrti utrápená. Před rokem a půl jsem už opravdu nemohla dál, řešila jsem to tehdy hodně i tady, našla jsem si dokonalou terapeutku. S rodiči jsem kontakt ustřihla už dávno, neznají a nikdy nepoznají moje děti, neví, kde bydlím ani co dělám. A nikdy se to nedozví. Na jednu stranu je mi líp, na druhou stranu není. Dýchá se mi volněji a bezpečně, ale pak přijde noc a já mám strach ze všeho a ze všech, cítím se provinile, špinavě. Ta terapie ti určitě pomůže.
 Tragika 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:26:39)
Termíx, tvůj příběh je do jisté míry i mým příběhem. Hodně mi pomohlo uvědomění si, jaké dětství měli rodiče, jaké měli vztahy se svými rodiči, mými prarodiči, v jaké době žili ... Když jsem si to zrekapitulovala, nabyla jsem dojmu, že dělali co uměli.... A že to bylo blbě? To je zas jiná věc. Můj otec svého otce nikdy nepoznal, matka ho mlátila a otčím ponižoval. Jaké modely mohl coby rodič mít? Moje matka se narodila jako třetí dítě v momentě, kdy její sourozenci byli dospělí a nikdo se z jejího narození neradoval. Celý život rodičům vykala. Fyzický kontakt s dítětem byl v té rodině naprosto vyloučený. No, tak co bych já měla vlastně chtít? Na koho se zlobit? Jsem s tím srovnaná. Mrzí mne to, ale netrápím se.
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:44:07)
"Mrzí mne to, ale netrápím se. "

Tak přesně tam někam bych chtěla dojít. A smekám ~x~
 Jája a spol. 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 12:35:49)
Termix, to je hrůza :-(

U nás v rodině šlo o převzatý model chování, snažím se ten nekonečný kruh uzavřít já.
 Ruth 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 13:17:04)
Ano, uzavřít kruh...jde to, ale není to lehké. Nestane se to automaticky s dosažením dospělosti ani narozením dětí. Ty musíš nejdřív dostat ze sebe ten vztek, a nejlépe s pomocí terapeuta. Vztek na sebe, že se to dělo v dětství, když si neměla na výběr - odejít-zůstat. Potom odpustit sama sobě. A až nakonec odpustit otci. NE zapomenout, to nejde. Ale dát vzpomínkám jinou roli.
 Yuki 00,03,07 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 14:49:53)
napiš mu, mluvit je těžší než psát
 Yuki 00,03,07 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 14:55:42)
napiš, že chápeš, co ho k tomu vedlo, že ses s tím srovnala, ale je ti to líto a že máš ráda to v něm, co dobrého v něm je, vzpomeň na to, co pro tebe udělal, přesto, jak se choval jinak a k jiným

nikdo není jen zlý a je fajn vědět, že i tvůj otec nebyl a není jen zlý, pro tebe do budoucna je to dobře, protože ty jsi zdědila jeho geny, jsi jeho pokračováním a potřebuješ vědět, žes měla co dobrého zdědit, nejen to špatný

a jsi schopná předávat dál jen to lepší a to špatný odhodit pryč, snad i díky manželovi, který zasáhl proti vlivu tvýho otce na vaše děti - to všechno je moc dobře a možná je to právě to, co bych napsala já
 Kafe 


Re: Domácí násilí v dětství x dospělost 

(21.5.2015 17:37:21)
Když máš sama děti, tak tě zrůdnost chování takového rodiče úplně tluče do očí. Si říkáš, jak to někdo mohl svým dětem provádět. Osobně bych s ním už žádný kontakt neudrožovala.
 Marika Letní 


Re: Domácí násilí v dětství a dospělost 

(21.5.2015 23:42:33)
To, cos napsala, bych vytiskla, dala do obálky a poslala na otcovu adresu.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.