neznámá |
|
(17.8.2015 23:12:01) O jak starém mrněti se bavíš.
|
neznámá |
|
(17.8.2015 23:15:26) V roce a půl moje děti ještě nechodily, natož abys jim něco vysvětlila.
|
|
neznámá |
|
(17.8.2015 23:25:14) Vzhledem k tomu že do tří let téměř ani nemluvily a do tří byly jak neřízené střely tak těžko můžeš nějak víc vychovávat. Vysvětlování je k ničemu a ukončit akci znamená ukončit akci i pro sourozence. Benjamínkovi je 2,5 roku a má sebevražedné sklony. Umí pouze dvě slova NE a NECHCI, zkus se s něčím takovým domluvit.
|
neznámá |
|
(17.8.2015 23:34:33) Rozumí, ale musím hodně zjednodušeně, žádný složitosti. A má svou hlavu, mele pouze NE a NECHCI, domluva zbytečná. Všechny moje děti byly takový, zlatý miminka a pekelný batolata. Naštěstí mám dost velký rozestupy mezi dětma a nemusím řešit tři prcky. Mít najednou tři malé děti, tak se zblázním, tahle mám jedináčky a mateřství si užívám. Dysfázii má nakonec pouze jeden, ten skutečně nevnímal a nerozuměl, reagoval pouze na jasné povely, skoro jako pes.
|
Eecta |
|
(17.8.2015 23:39:27) Náš starší syn má taky disfázii, naštěstí rozumí dobře. Blbý to bylo v tom, že právě že rozumí, tak nás pořád každý chlácholil, že se rozmluví, je to kluk atd... Takže až po 3 roce jsme s ním začali doopravdy pracovat na řeči, u mladšího už to budeme víc hlídat a chlácholit se nedáme.
|
neznámá |
|
(17.8.2015 23:58:55) Já to teď řeším s 2,5 letým. Jak psycholožka v poradně, tak v logo centru uznaly, že je možné, že tam něco bude, ale teď má ještě čas, řeší se až po třetím roce. Já se právě uklidňuju, že rozumí, ale když pominu miminkovský citoslovce, tak říká na akorát TÁTA (táta jsem i já, máma ještě nevyslovil), NE a NECHCI. Uklidňuje mě, že ani jedna z našich psycholožek nezná případ, kde by v rodině byly dvě dys děti nebo děti s jinou poruchou.
|
Eecta |
|
(18.8.2015 0:30:47) No já nevím, nemá třeba Tutenstein dvě děti s dys poruchami?
Jinak já zpětně lituji toho, že jsem se nechala uchlácholit, až ve třech nás poslali na foniatrii a i tam mi dr říkal, že mu to připadá, že syn prostě nechce, nemá potřebu mluvit. Až následně logopedka mě navedla na cestu, jak se synem denně hodinu pracovat, aby se to trochu pohnulo. Trvalo další dva měsíce, než přidal slovo. Pak to bylo slovo týdně a já zoufale říkala manželovi, že jestli budu muset syna naučit všechna slova takhle po týdnech, tak to máme do smrti. A pak se to najednou rozjelo, učila jsem ho vždycky slova, která měla první slabiku stejnou, jako slovo, co už znal, tak nabyl jistotu a rozkecal se. Teď už jen ladíme výslovnost.
Do těch 3 let říkal máma, bába, táta, hau (pes), mau (kočka) a váva (vše ostatní).
|
|
|
TaJ |
|
(18.8.2015 12:33:50) Neznámá, ale takové rodiny jsou, zrovna Tutenstein má dvě dítka s dysfázií... jsou i takové které mají třeba i 3 děti podobně postižené, takže já bych to nezlehčovala a nenechala se uchlácholit....my jsme šli na logopedii těsně po 3.roce, do 3,5 nám logopedka dala nějaké rady, jak tu řeč podpořit a vyčkávali jsme, jestli to bude jen opožděný vývoj řeči, nebo dysfázie apod...vzhledem k tomu, že za půl roku! přidal jen 4 nová slova a celkově ten vývoj řeči byl nestandartní, tak bylo brzy celkem jasné, že to dysfázie je...prošli jsme foniatrii, ORL, neurologii a psycholožku a začali s tím intenzivně pracovat... dneska je mu 7,5 a mluví už téměř normálně
|
|
TaJ |
|
(18.8.2015 12:53:04) Tuten - já taky dneska zpětně vidím, že on byl prostě už od mimina jiný....jasně, každé dítě je nějaké, on on byl prostě tak divně jiný....no ale dopadli jsme nakonec ještě celkem dobře, spousta dětí je na tom hůř....
|
|
|
|
neznámá |
|
(18.8.2015 13:01:52) Já taky vím, že nejspíš nějakou diagnozu dostane, vlastně je na tom v mluvení hůř než byl v jeho letech sourozenec s dysfázií. Navíc má i jiné odlišnosti od normálních dětí, ale nevím jak s ním pracovat, dle mého laického odhadu na tom je přibližně jako roční děti (tzn chodí, mluví pár citoslovců, nosí plíny, baví ho hračky pro tuto věkovou kategorii, nejí je živ téměř jen mlíkem v lahvičce). Nevím jak se dá pracovat s takovým dítětem, jak psycholožky tak dětská lékařka vidí, že je něco špatně, ale radí ještě pár měsíců až rok počkat a pak se uvidí.
Nejvíc mě u všech dětí vytáčela rada "tak si s ním čti, říkej mu básničky, on se chytne". To určitě, nikdy se nechytli, ba naopak je to nezajímalo.
|
neznámá |
|
(18.8.2015 13:24:22) Koukám, že je to všude stejný, taky jsem si všechny ty věty vyslechla, akorát jsem napotřetí doufala v normálnější dítě. My teda naštěstí máme hlídací babičku, tak alespoň to je úleva, zas má kecy dle toho co slyší v televizi "je to autista, teď jsem to viděla v Sama doma, určitě to autista".
|
|
|
|
|