withep |
|
(4.10.2015 7:29:17) Ošemetná situace. Kloním se spíš na jeho stranu. Když se spolu seznámili a vstoupili do vztahu, ještě nekouřil? Pokud ano, už tehdy ho to zabíjelo, takže věděla, do čeho jde, a neměla by mu to teď najednou upírat. Kromě toho ho zabíjí spousta dalších věcí, víc možná ten stres z celé situace i absťáku, dále některé složky potravy, kosmetiky, ovzduší,... Řekla bych jí, že dobře chápu její strach o něj, ale ani ten neospravedlňuje, aby takto zneužívala jeho bezmoci a nerespektovala jeho rozhodnutí, jestli a jak s nemocí naložit a usilovat o obnovu zdraví.
Jsem v podobné situaci s mamkou, ona má vůli, a co se týče stravy a přírodních léčebných doplňků, postupně akceptuje moje doporučení, ale první reakcí bývá větší či menší odpor nebo aspoň váhání, a zatímco ona má pocit, že už dělá až dost, já vím, že to je sotva zlomek toho, co by mohla (a co bych dělala já na jejím místě). Bezpodmínečně důvěřuje lékařům, kteří ji od začátku tak trochu vodili za nos, trochu se ta důvěra přesměrovala k vlastním silám, když jí natvrdo řekli, že slibovaná šetrnější léčba nebude. Ale já v sobě celou dobu bojuju s tím, jak moc mám její důvěru v konvenční léčbu nahlodávat a kolik alternativ jí ještě podsouvat, zatím je to všechno kolem stravy, což je určitě důležité, ale to nejdůležitější, čím v sobě tu nemoc živí - to má v hlavě či v srdci, a obávám se, že není připravená to pochopit, natožpak s tím hnout.
Pokud by šlo o alkohol pro alkoholika, tam jsem jednoznačně pro nedat, tam nic jiného nefunguje, i když tohle vlastně taky ne, je to jen takové přibrždění (se kterým ale ku podivu můj táta přežívá desítky let).
|
Líza |
|
(4.10.2015 8:25:47) Zajímavý. Můžeš nějak vysvětlit, proč alkohol alkoholikovi nedat (když se seznámili, taky jistě nebyl absolutní abstinent) a cigaro zsvislemu kurakovi ano?
A vidíš rozdíl mezi vágní nebezpecnosti kouření vnimanou ve dvaceti v plném zdraví a lamanim chleba při rakovině?
Z původního prispevku libik to vypadá, jako by upirali poslední přání chudakovi na smrtelný posteli. Tenhle chlapík tu ale může být ještě desítky let...
|
withep |
|
(4.10.2015 9:45:23) Rozdíl mezi alkoholikem a kuřákem? Zdraví si kazí oba. Závislí jsou taky oba, při absťáku mohou být oba stejně nesnesitelní. Rozdíl je v chování (mimo absťák), kuřák jenom smrdí, chování podnapilého alkoholika je pro jeho okolí zničující (a smrdět může taky), zvlášť u dlouholetého alkoholika, který znatelně přichází o rozum.
Vidím. Ale ten člověk se musí rozhodnout sám, jestli vynaloží síly na to, aby se uzdravil. A v akutním absťáku ty síly bude hledat dost blbě. Prostě bych se uchýlila k dočasné toleranci, aby se dal emočně a psychicky dohromady.
|
Líza |
|
(4.10.2015 10:02:47) Zajímavý. A ten akutní abstak.... Alkoholika může ohrozit na životě, přesto bys mu nedala. Kuřák je jen zpruzelej, ale jemu ano. Koneckonců, tahle nedobrovolna abstinence na pár dnů, než se zveti tolik, aby mohl do trafiky, může klidně bejt šance, kterou se po počáteční krizi rozhodne využít.
|
withep |
|
(4.10.2015 10:04:35) Kuřák není jen zpruzelej. Kuřák je onkologický pacient a potřebuje se hodit do klidu. Jo, může to být jeho šance. Vždyť jsem hned na začátku psala, že je to ošemetná situace, tak jen rozvíjím úvahu, nevynáším žádné kategorické soudy.
|
Líza |
|
(4.10.2015 10:07:34) Ten kour ho zabíjí nesrovnatelně víc než ten neklid. Tím spíš, že neklid odezní, kouř zůstane.
|
withep |
|
(4.10.2015 10:13:23) Tím bych si právě nebyla tak jistá, resp. spíš se kloním k opačnému názoru.
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(4.10.2015 9:48:32) Lízo, tenhleten chlapík ani chvilku neřeší jestli bude žít, ale 24 hodin denně řeší, jestli bude "moct". Jenom k té celkové situaci pro odvykání kouření.
|
Líza |
|
(4.10.2015 10:03:39) A on neví, že kouření zhoršuje problémy s potenci?
|
libik |
|
(4.10.2015 10:37:53) No, to on tedy "neví", protože při svých přiznaných 40 denně(kdo ví, kolik jich fakt vykouřil) , byl potentní kdykoliv a kdekoliv.
A ještě něco, my kuřáci, je-li nám špatně, nemůžeme kouřit. (logicky, je to jed), takže v momentě, kdy nám při chorobě přijde chuť, zaradujeme se, že zase žijeme.
|
Lassiesevrací |
|
(4.10.2015 12:01:49) Nehledě na to, že touha po prásku zvedla nejednoho ležáka z postele. Obzvlášť po operacích je doporučováno brzy se postavit na nohy, to kuřáci vstanou 2x rychleji
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(4.10.2015 9:45:34) Whitep, myslím si, že život je takové bludiště škodlivinami všeho druhu, že se tam i konvenční léčba vejde a nejde o to ji zavrhnout, ale spíš ji brát jako nástroj k tomu, že se člověk SÁM uzdraví, nějak si to v hlavě srovná, zbaví se největšího strachu a závislosti na názoru toho, kdo "léčí", ať už je to profesor medicíny nebo babka kořenářka. Prostě rozumný kompromis. Málokdo má takový důvod být skeptický ke klasické medicíně jako já, přesto bych ji v případě obtíží vyhledala. "Pan dochtor"..je to hluboko v nás, to nezabiješ.
|
withep |
|
(4.10.2015 10:02:59) libik, já ji nezavrhuju. Ale nelíbí se mi, jak se s pacientem nemluví na rovinu, nenechá se rozhodnutí na něm, doktoři se o postupu dohadujou za zavřenými dveřmi, neustále ho mění, a pacient se sem tam dozví, jen co mu tajně špitne sestřička. Takže nejdřív to vypadá, že chirurgický zákrok nebude, protože pacientka je slabá, pak že bude, ale musí se vykrmit (monosacharidy, mléčnými výrobky, uzenými párky a červeným masem, a to po akutní operaci střev), pak se 4x! odloží ze dne na den. Pacientka to trpělivě snáší i proto, že jí byla přislíbena šetrnější léčba, ale teprve po šestitýdenní hospitalizaci a při první návštěvě na onkologii se dozví, že nebude. A že nemoc byla ve čtvrtém stádiu. To je přece první věc, kterou by měl pacient vědět. V jakém stádiu nemoc je a jaké možnosti mu konvenční léčba nabízí. Hodně lidí by se rozhodlo soustředit se na alternativní léčbu, kdyby jim lékaři po pravdě sdělili, že léčba, kterou mu předepisují oni, je jen symptomatická nebo paliativní.
|
libik |
|
(4.10.2015 10:33:56) Whitep,
já si třeba myslím, že lékařská věda jako taková předstihla možnosti průměrného doktora a jde velmi těžko bezchybně aplikovat. Oni to nedělají schválně. Ale měli by přestat být tak neskutečně nadřazení. Už to, jak paní doktorka přichází do ambulance a vystrašení pacienti začnou překotně vyskakovat ze židliček a málem jí líbat ruce, ona milostivě kývne na pozdrav a zahučí do své kukaně, kde se další půl hodiny nehnou dveře, není normální. Chyba na obou stranách.
A byla bych opatrná na ty absolutní pravdy a takzvaných terminálních stádiích, samozřejmě, že pacienta huntuje zbytečná léčba a pobyt v nemocnici, ale zase naděje je mocný lék.
|
libik |
|
(4.10.2015 10:46:26) Valkýro, pro mě byl sociální šok, když se takto začal chovat synovec, kterému jsem před pár lety utírala prdel
|
withep |
|
(4.10.2015 14:15:26) Asi je to nějaká nemoc z povolání, nebo co.
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2015 12:22:00) Withep, to jsou velmi cenné postřehy, co tu píšeš ohledně nemocniční léčby. Bohužel předpokládám, že se to týká každého z nás (dříve či později) a je dobré mít představu, s čím se člověk může setkat.
|
libik |
|
(4.10.2015 12:48:33) Anett, je dobré být připraven, to jo
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2015 12:57:42) libiku, promiň, jestli ti to zní nějak obzvlášť obskurně, na to jsem nepomyslela ... Na mě hrozně zapůsobil ten příběh, co Withep popisovala, tak jsem spontánně vyplivla reakci.
|
libik |
|
(4.10.2015 13:13:13) Ale není co, prosím tě..
|
Ropucha + 2 |
|
(4.10.2015 13:15:31) libiku, jsem ráda, že to bereš s úsměvem, ale i tak je to pro mě signál, že už moc plácám a měla bych se jít intenzivně věnovat něčemu užitečnému
|
|
|
|
|
|
|
|