janinajurka |
|
(8.2.2016 15:07:32) Jsem už úplně zdeptaná psychicky z toho, jak můj syn jí. Je to od narození pořad stejně. Když byl kojený, tak ještě jakž takž. Od té doby už to jde od 10 k 5. Jsou mu 3 roky a váží 10,5 kg. Je zdravý, zjevně jeho jediný problém s jídlem jsou všichni ti, kdo chtějí, aby něco snědl. Já už jsem ale úplně na nervy. Vím, ze nesmím dítě trestat nebo mu nadávat, ze by mohl k jídlu získat odpor. Ale 3 roky je to pořad stejně, já už mám nervy jako špagaty jen si na to vzpomenu. Už se mi hnusí jen myšlenka toho, ze mu mám zase jít dávat jídlo. Vím, ze mi budete psát, ze se mám první hodit do klidu a půjde to samo. Je to stejně, po dobrém i po zlem. Ji pořad stejně, jestli se zlobim nebo ne. Mamka mi říká, jak bych to měla dělat, ale sama potom uzná, ze už jsme zkusili snad všechno a bez efektu. Syn nemá vyloženě odpor k jídlu, ale porce jsou tak malé, co dokáže sňist, ze nemá z čeho přibrat. Nejí moc ani čokoládu nebo sladké, nereaguje ani na věty typu... Dokud nedojis, nepůjdes ven. Navíc velmi často se k němu přiblížíme s jídlem a on si zakryje pusu a utíká se schovat. Nebo proste vezme lžičku do pusy a to jídlo tam drží. Je schopny po půl hodině vytáhnout z pusy úplně neporušenou jahodu. Umí jist sám, ale proste když ho nechám jist jen když sám chce a ma hlad, vezme si tak 2x denně mini porci a to je vše. Naštěstí pije.
Kvůli jídlu jsou u nás v poslední době fakt hrůzy, už jsem mu parkrát nevydržela a liskla jsem mu. Poslední dny na nej v 80 % jen rvu při jídle. Počítala jsem tu, ze pokud ji oběd a sní celou porci nakonec, trvá mu to kolem 1 hodiny a 20 minut. Jsem psychicky úplně na dne. Přemýšlím nad chuvou a jít do práce se uklidnit. Ať ho krmí někdo jiný. Ovšem to nejde... Mám ještě dceru. Roční. Je moc malá, ale hlavně bude v jídle zřejmě po něm. Taky začínají problémy, po celou dobu ve stejné časy vážili i měřili stejně. Teď když ho dcera vidí, začína mi jídlo plivat, bojím se, ze začíná jist stejně jako on a já budu tuto chimeru řešit ještě znovu a další 2 roky.
Snažila jsem se byt v klidu. Fakt jsem dlouho odolávala a snažila se byt v klidu, vysvětlovat, nenabizet, vařit to, co si myslím, ze by mohl hezky jist. Teď poslední měsíce mi však témeř vždycky rupnou nervy a já mám pocit, ze po nich jen rvu.
Manžel mi pomáhá co muže, ale ma aspoň na vyber, ze od těch děti muže na chvíli zmizet do práce. Já takovou možnost moc nemám, snažím se občas do divadla nebo vypadnout ven, ale převažuje to, ze už jsem úplně vyhořela těmi mateřskými povinnostmi.
Nemáte nějakou radu maminky, které jste zažily to stejne? Syn je jinak úžasný, dcera taky, ale to jídlo to je taková věc... V poslední době už mě nebaví si s nimi ani hrát. Mám jen pocit, ze potrebuju byt bez nich, ale jinak už se mi po 10 minutách stýská. Prosím ne odsuzujte mě, tak dlouho se snažím dělat pro ne všechno, ale začíná mě to zmáhat.
|
Evka a3 |
|
(8.2.2016 15:15:49) rozhodně nebít, já vím, nervy máš jen jedny, ale s tím křikem a bitím to lepší fakt nebude... když se ti začne dělat červeno před očima, tak zavři dveře a běž se vykřičet ven, nebo tam do něčeho kopni, ale zkus to ventilovat jinak... ..když mu jídlo podává někdo jiný, tak je to lepší? (babička, tatínek...) pokud máš pocit, že to mladší odkouká od staršího, tak je zkus krmit odděleně (jde-li to), nebo alespoň po sobě
|
janinajurka |
|
(8.2.2016 15:28:56) Děkuji. Celou dobu jsem se držela. Nekricela. Nebila. To k ničemu nevede. Vím to, ale poslední dobou se přiznávám, ze mi asi 3x ruply nervy a fakt jsem mu liskla. Křičela na nej. Moc mě to mrzí, ale už fakt je to nad moje sily. Jinak se snažím, ať to ji sám, dokáže termín sníst rychleji sám než když ho krmim. Ovšem to nestačí, ta porce co on ji... To by vážil 5 kg ještě teď. A jinak ji každému stejne, někdy je to samozřejmě lepší u někoho, protože se děje něco jiného než doma, tak to třeba zapomene na to, ze se ji. Ale druhé jídlo už je stejne jako doma. Proste kouzlo okamžiku vyprchalo. Jinak jsme všichni doma, já i ve děti. Dcera je proste s námi. Někdy je krmim dohromady, někdy jednoho po druhém, ale nějaký výrazný efekt to nemá ani v jednom případě
|
janinajurka |
|
(8.2.2016 15:33:19) Jo a po zdravotní stránce je v pořádku. I doktorka říká, ze pro nej asi bude jídlo zbytečnost. Prý par takových děti je.
Celou dobu si říkám, ze žádné dítě ještě dobrovolně neumřelo hladem. Ale teď se to nějak kupí a zmáhat mě to.
Tak byste příště nabídli a pokud nechce, tak nechali hlady? Já si vždycky říkám, ze ho proste nechám, ať si přijde. Jenže pak mi to nedá. A zase nabízím.
A jinam ano... Kdo nezažil, nepochopí.
|
Půlka psa |
|
(8.2.2016 15:37:27) Nechávala jsem na stole ovoce a oříšky. Nakonec si trochu mandarinky a pár mandlí dobrovolně zobli. Hlady jsem je do dalšího jídla nenechávala, protože byli protivní, ale nějak jsme to zaplácávali svačinkama.
|
|
TaJ |
|
(8.2.2016 15:43:45) Tak u nás to, že bych mu jídlo nedala, když nechce, moc nefungovalo...fakt byl schopný pak nejíst a z hladu pro změnu chytal hysteráky, takže bylo potřeba do něj dostat něco k jídlu...postupem času jsem zjistila, že nemá rád, když se tomu jídlu věnuje moc pozornost...takže když k tomu měl nějakou činnost, tak to celkem šlo - doma to byla většinou ta pohádka, venku jsem mu prostě něco strčila za chůze do ruky na procházce, nebo si chodil ke mně kousnout, když jsme byli na hřišti...někdo to asi tvrdě odsoudí, ale nás to dostalo z nejhoršího a nakonec jsme byli v klidu všichni - my, že aspoň něco sní a on, že nemusí sedět u plného talíře, což pro něj bylo v určité době pomalu utrpení. Časem začal jíst líp, ve školce už nebyl problém a ve škole taky ne (akorát mu to teda strááášně dlouho trvá, ale jinak už sní skoro všechno...).
|
|
|
|
|
|