Ifka | •
|
(2.3.2016 11:36:17) Kluk 6.trida, neuci se vubec, je premiantem tridy, nevim kdy pisou jake pisemky, ukoly pise ve skole.
Holka 8G, 14 let, patri mezi asi 5 nejlepsich ze tridy, ale vsechno ji musim predrikavat, stoji ji to hrozne casu a usili, me to stoji hrozne casu. Ale smirila jsem se s tim, predpokladam, ze ma dyslexii. Mohly bychom se na to vykaslat a rict ma dyslexii, proc ji trapit. Ale ja myslim, ze az ji bude 40, tak bude chtit mit dobrou praci, na kterou jsou nutne znalosti a nikdo ji nebude setrit, ze ma nejakou dyslexii.
Beru to tak, ze jsou horsi veci, obe deti jsou zdrave a mym ukolem je poskytnout jim co nejlepsi vzdelni.
|
Ifka | •
|
(2.3.2016 11:38:29) Vis, to ze se s ni budu ucit, je jedine, co ji mohu opravdu dat. Bohaci poslou dite do soukrome skoly nebo na drahe doucovani a tam se to s nima take nekdo uci.
|
Martina, 2 děti | •
|
(2.3.2016 11:53:27) Já tě chápu. Je hrozně těžké tomu odolat. Mě švagrová, která má syny starší, než jsou moje děti, vždycky říkala, že vysvědčení je hlavně vysvědčením rodičů. Já jsem to nikdy nechápala, ale teď už vím, co tím myslí. A nesouhlasím. Je pravda, že v tu chvíli, kdy to vysvědčení dítě dostane, je na tom "lépe" dítě, které má lepší známky. Ale jsem převědčená, že v životě je pak na tom lépe především to dítě, které si ty známky vybojovalo vlastním úsilím. Moje švagrová je přesně ta matka, která stojí vždy dětem za zadkem, všechno má stoprocentně pod kontrolou, ví o každé písemce, chodí do školy řešit každou pitomost ... Její starší syn, který bude letos maturovat a je mimochodem velice chytrý, mě strašně "štve", protože já v jeho věku jezdila po světě, uměla dobře anglicky a ještě jeden jazyk, pracovala ... a on sedí doma na zadku se svýma známkama. Úplně mě drtí, když vidím ten potenciál ... Možná, že je to náhoda, ale já si spíš myslím, že ta pasivita vychází z toho, že měl vždy vše nalajnované a nemusel nikdy nic řešit.
|
Ifka | •
|
(2.3.2016 12:11:15) Ono neni cemu odolavat. Jedno dite je naprosto samostatne, o tom vubec nevim. Druhe ma nejake postizeni a protoze jsem jeho rodic, tak mu pomaham (ze mu pomuzu se vzdelanim). To mas jako kdyz rodice koupi diteti byt. Neni to spravne, ale plno lidi to udela, pomuze svemu diteti a prida mu na byt. Jini prarodice zase hlidaji vnoucata. .....Plno rodicu pomaha detem. Kdybych mela dite na vozicku, tak ho take vozim na basketbal vozickaru, aby se rozvijel. A stejne tak pomaham diteti s dyslexii. Protoze blba ona neni, jenom proste potrebuje veci slyset (predcitat od nekoho).
|
Martina, 2 děti | •
|
(2.3.2016 12:27:40) Myslím, že obě říkáme to samé. Pomoc jakkoli postiženému dítěti (třeba jen dyslexií) vypadá určitě jinak než pomoc "nepostiženému" ... Určitě ty nejlépe víš, kde je ta hranice mezi pomocí a přehnaným opečováváním. Já jí také neustále hledám. Mimochodem, dítěti do začátku určitě pomůžu. I byt bych mu koupila, kdybych na to měla. V tom nevidím vůbec nic špatného.
|
|
|
|
|
|