Monty |
|
(1.4.2016 12:59:10) Pořád dokola rozhodně ne, vždyť je tolik témat... Co bylo ve škole nebo na kroužku snad není žádné "nosné" téma, co se o tom dá pořád povídat? Se synem se bavím tak nějak o všem. O jeho zájmech, o mých zájmech, o politice, historii, o životě...
|
nordica |
|
(1.4.2016 13:14:02) Monty, přesně. Témata nevyčerpatelná. Syn je tedy strašně upovídaný, ale v dospělosti se mu to v práci hodí. My si nejlíp popovídali vždy v autě při cestách za babičkou. A vydrželo to dodnes - vídáme se jen občas, ale je schopen mi telefonovat cestou z práce parkem a zvládneme propovídat klidně i hodinu Když dojde domů, dál si repete ještě jednou se svojí slečnou. Líbí se mi, že si ještě i dnes doporučujeme a vozíme vzájemně knížky a probíráme všechno možné. Občas se i názorově střetneme Ale stejně se mi nejvíc stýksá po chvilkách, jaké tady popisuje Tina+Jiřík, ty večerní hovory s dítětem v postýlce byly super.
|
Monty |
|
(1.4.2016 13:25:00) "Rodiče si se mnou takhle nikdy nepovídali."
madelaine, přesně - moje ségra si dodnes stěžuje, jak jí vadilo, že se rodiče zajímali právě jen o to, co bylo ve škole a nikdy se s ní nikdo nebavil "normálně", nikoho nezajímalo, o čem přemýšlí, co ji zajímá... já na to měla aspoň babičku, ségra chudák nikoho, a taky to mělo docela nepříjemný následky.
|
Ropucha + 2 |
|
(1.4.2016 13:33:56) Monty, ano, zájem rodičů omezený na školu a provozní záležitosti je velmi smutný. To se také snažím mít na paměti a zájem o záležitosti dětí a rozhovory s nimi nadřazuji i nad "povinnosti" typu teplá večeře. Vedlejším efektem takového vztahu je, že jsou děti někdy trochu drzé, protože necítí odstup, ale zase nemají potřebu se vymezovat, lhát a revoltovat, alespoň zatím.
|
Monty |
|
(1.4.2016 13:35:01) "Vedlejším efektem takového vztahu je, že jsou děti někdy trochu drzé, protože necítí odstup, ale zase nemají potřebu se vymezovat, lhát a revoltovat, alespoň zatím."
Anett, jj, mám naprosto stejnou zkušenost.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(1.4.2016 13:38:24) Tak největší revoltu jsem zažila u syna v 15, ačkoliv jsme měli od vždycky dobrý vztah. Ale to si asi každý musí prožít. Aspoň někdy. U kluka to bylo nejhorší 15 - 16 , u holky mám pocit, že se tak nějak permanentně něco děje a dávkuje nám to odmala posupně a dosytosti.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(1.4.2016 13:52:44) Dceři je 8. Druhá třída. Ale už jsme to zhodnotili tak, že super den bez poznámky nebo když něco nevyvede. Včera jsme přijely z nákupu obutí na jaro, překecala mě, že chce ještě jet ven jezdit na kole. Dušovala se, že nemá úkoly. V ŽK - poznámka, že nedonesla úkol, který byl už na středu a v matice zakroužkovaná stránka k dokončení. Přičemž ten úkol na středu zmrvila a musela jsem učitelce napsat vzkaz, ať pošle nový pracovní list. A ráno cestou od auta mi oznámila, že dnes je ten den, kdy má recitační soutěž Takových dětí mít víc a odvezli by mě do blázince. Ale my jsme v rodině chabrus na nervy skoro všichni, takže možná si to moc beru. Hlavně že jsou jinak zdravé.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(1.4.2016 14:04:32) Margotko, tak patnáctiletého kluka aktuálně mám a pokud TOTO má být ta největší revolta, tak to je super Bála jsem se, že ještě něco přijde :-D Zatím největší revoltou bylo asi to, když se dlouhé měsíce před námi schovával se svou dívkou a odmítal ji přivést domů. Asi po roce je to konečně přestalo bavit, schovávání shledali únavným a normálně přišli
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(1.4.2016 14:17:27) Tak to máš dobrý. My zažili více, ale nebylo to nic, co bychom já nebo ségra nebo běžní adolescenti nedělali. A naštěstí to netrvalo dlouho.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(1.4.2016 13:52:28) my se bavíme především o moderních dějinách hodně. nejmladšího baví dějiny celkově, navíc ho mám na domácí škole, jedeme (5. třída) tak na úrovni 2. stupně znát rodinnou historii je u nás naprostá povinnost :)
|
|
Monty |
|
(1.4.2016 13:55:34) Val, nevím, co přesně myslíš rodinnou historií, ale o historii jako takové se bavíme poměrně často, vždycky to vyplyne ze souvislostí... já jsem na to trochu magor, takže dokážu historii namontovat prakticky do jakéhokoli rozhovoru na jakékoli téma, ovšem zas je to asi to jediný, o čem umím vyprávět tak, aby to bylo zajímavý, protože jinak postrádám pedagogický talent.
|
|
|
nordica |
|
(1.4.2016 14:26:33) Monty, tak my jsme rodinnou historii probírali odmalička, taky i proto, že jsme prvních pár let žili v cizině, a bylo to důležité pro "kořeny". Jinak já jsem pedagog na baterky, ale historii - ne rodinnou - jsem taky dokázala naroubovat na cokoliv. No, musím říct, že na syna to mělo dalekosáhlé a blahodárné účinky.
|
Monty |
|
(1.4.2016 14:32:15) nordico, tak u nás se to zhruba do páté třídy nesetkávalo s velkou odezvou, syn mi zcela na rovinu oznámil, že ho to nebaví. Až na druhým stupni přehodnotil vztah k historii a zrovna nedávno projevil zájem o historii Romů, tak jsem ho po krátké úvodní přednášce nasměrovala do příslušného regálu knihovny.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(1.4.2016 13:57:30) Valkýro, rodinná historie u nás žádná tabu neskýtá, spíš zajímavé a silné příběhy. Ty pak lze dobře rozvíjet do historie národní a světové - totalita, válka, náboženství ... Syna to chytlo už někdy v šesti letech, dneska má dávno hlubší historické znalosti, než já, učebnici dějepisu měl vždycky přečtenou snad během týdne.
|
|
|
|