| Kivík | 
 |
(23.6.2016 13:26:16)
Já musela ještě v pubertě chodit s výrazně mladšíma dětma "do pokojíčku". Ne, že bych neměla ty děti ráda, ale přeci jen bych se radši účastnila rozhovoru s dospělýma, obvykle se neřešilo nic, co bych neměla slyšet. Mám takový trauma z chození do pokojíčku, že tam nemůžu na návštěvě s malým dítětem vůbec jít, leda by šel se mnou další dospělý. Děs, jsem ráda, že už se to nepraktikuje.
Na druhou stranu v diskuzi dole je zmíněno jako super, že matka si povídá a dítě na ní začne mluvit a ona se hned začne věnovat jemu. Zažila jsem a je to šílený. Najednou vidíte, že dotyčný matce nestojíte ani za pozornost, že jí téma absolutně nezajímá. Hlavně když vidíte, že to dítě ani nic nechce, jen na sebe strhnout pozornost. Běda ti, matko, aby ses bavila s někým jiným než se mnou. Nechápu, jak to někdo může podporovat a ještě považovat za úžasný.
Když se dva baví, měli by mít prostor si věc dopovídat. Takže ani ne "buď zticha, baví se dospělí", ale "počkej, mluvím teď s někým jiným". Když se budu bavit s tím dítětem a přijde za mnou dospělák, zase řeknu "počkej" a dopovídáme to s tím dítětem. To mi připadá jako slušnost.
|
| Kivík |
|
(23.6.2016 13:36:52)
Tak já obvykle vidím, že se věta nebo téma domluví a je prostor začít nový téma nebo se přítomné dítě taky vyzve k hovoru (např. jak se máte, Honzíku co školka, koukali jste na hokej, atd...). I když uznávám, že jsou i lidi, kteří vedou monolog klidně hodinu bez nádechu Jako jeden chlapík onehdy, mlel a mlel, už byl rudej jak nedýchal, já šla k autu, on se mnou, pověsil se na dveře a mlel dál:D To mít v rodině, tak se picnu
|
| Kivík |
|
(23.6.2016 13:49:05)
No jistě že říct si po pití nebo otravování u batolete je v pohodě. Ale když mluvím s kámoškou a její dítě 5+ na ní furt ječí mámímámímámí a přitom chce úplnou kravinu, kterou by si běžně obstaralo samo (čili chce jen otravovat), tak mi připadá normální mu sdělit, že se bavíš s někým, naopak neslušný mi připadá, když vpodstatě mě začne ve vteřině ignorovat a klidně uprostřed věty odkráčí udělat dítěti pití a zároveň se začne bavit s ním. I dítě by se mělo učit koexistovat ve skupině, dneska je ale populární ho učit, že je středem skupiny. A to fakt není. Už batole je schopný chvíli počkat, když se mu řekne. Některý maminky jsou ale do dítěte tak zamilovaný a mají z něj takový hobby, že věnují pozornost výhradně jemu. Pak ale nevím, proč chodí na návštěvy nebo si je zvou.
|
| Kivík |
|
(23.6.2016 13:55:56)
Krause jsem neviděla. Narážela jsem na příspěvek v diskuzi o Krausovi, kde někdo tvrdil, že pozornost se má věnovat jedině dítěti. Už nevím, kdo to psal.
|
|
|
| Monty | 
|
(23.6.2016 13:57:26)
Kivíku,
přesně. Anebo pak matky, které zase chorobně řeší, aby se dítěti něco nestalo, takže dítě samo třeba ani neruší, ale matka ho neustále fixuje pohledem a jak se přiblíží k něčemu, co je jen potenciálně "nebezpečný", začne na něj ječet nebo k němu přiběhne a rve mu něco z ruky nebo ho odněkud odnáší... to jsem tedy zažila jen jednou, ale stačilo. 
|
| sovice | 
|
(23.6.2016 14:01:39)
Já spíš zažívám opak - matka na návštěvě pustí batole z hlavy, zatímco já s vědomím, že moje domácnost už dávno není batolevzdorná sleduji a zároveň se usilovně kroktim, abych situaci furt nejistila...
|
|
|
|
| magrata1 | 
|
(23.6.2016 14:05:02)
Kiwiku, tvůj názor jsem měla léta. až se nám narodilas třetí dcera a já jsem zjistila, že nějaké držení hranic za každou cenu by znamenalo, že ji musím zabít. Hranice jsem upravila, jednám podle situace. Pokud jsem s ní sama nebo rodinní příslušníci, vychovávám víc, než když jsou u toho cizí nezainteresované osoby. Možná mají pocit, že skáču kolem děcka, ale já je uchraňuju před klidně několikahodinovou scénou. Když si jí budu chtít začít všímat až za 2 minuty, dostane se do ráže a věř, že je to mnohem horší, než když se zvednu, dám jí nejstudenější vodu a mám klid. Když u toho nikdo cizí není, klidně ten histerák risknu, my jsme zvyklí.
|
| Bouřka | 
|
(23.6.2016 15:09:41)
Magráto, obávám se, že kdo tohle nezažil, tak nepochopí. Taky mám takový exemplář doma. Neumí počkat, třebas jen chvíli. Pokud je unavenější nebo má obecně blbé období, tak pouhý požadavek, aby minutu počkal, vyustí v hysterák, který se pak veze po několik hodin. Doma na to dlabu, naučit se to musí a stejně hysterčí kvůli kde čemu, takže nějaký ten záchvateknavíc už přežiju. Ale mezi lidma se taky snažím vyhovět hned, protože když spustí, tak už si teprve nepopovídám. Ale moc chápáno to není a moc to nechápe ani rodina, kterou vídám málo a chci si to užít a ne trávit většinu doby řešením složitého potomka.
|
| Bouřka |
|
(23.6.2016 15:19:27)
Mandelinko, tak já se s tím u nikoho jiného nesetkala, snad až na jednu kamarádku, která má dítě podobného ražení jako je to moje, a u našich si o tom obvykle něco vyslechnu. Většina dětí, co znám, tak situace "domeju pár kousků nádobí a něco..." tak nějak zvládá. Nemám na mysli batolata.
|
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)