Lefff |
|
(11.7.2016 19:41:40) Taky to po 10 letech špatně snáším. Ale z jiného důvodu. Najednou už nemůžu chodit přes den, kam zrovna potřebuju, nejsem paní svého času. A taky mi vadí, že už nedělám práci, kterou jsem kdysi dělala a že nemám tehdejší příjmy. Jinak jsem matka krkavčice, protože jsem si fakt oddechla, že po létech nemusím dozorovat na hřišti, houpat a plácat bábovky. Už toho na mě bylo moc. Ať už se s tím člověk vyrovnává z jakéhokoli důvodu, podle mě to vyřeší čas
|
Tante Bante |
|
(11.7.2016 19:57:35) Mně čumákování na hřišťátku taky nechybí, jenže je to tak, že děti chtějí na hřišťátko nezávisle na mém zaměstnání, takže chodíme rovnou z práce a školky a to je o dost horší, než hřiťátko na MD. Pro mě je to v podstatě stejný objem práce plus zaměstnání. Děti jsou ve školce, jenže ze školky je beru unavené, hladové a lačné po společných činnostech, přičemž já jsem groggy, potřebovala bych chvíli ticha, doma bordel, prádlo, žrádlo, umyvadlo a práce do práce. Kromě toho děti devět měsíců v roce střídavě marodí. Popravdě pořád lavíruju nad tím tak nějak jednostranně říct, že ne a že houby. Dřív jsem taky měla strach, že bych si pak nenašla místo, ale nakonec se ukázalo, že práce ve škole, pokud ti nevadí dělat na prvním stupni, je mrak a můžeš si vybírat a vymýšlet.
|
|
Lefff |
|
(11.7.2016 20:20:30) Já to beru tak, že nejmladší se vyblbne na hřišti 2x za den ve školce a pak už jí musí stačit skočit si jen před dům se staršími sourozenci. Před domem nemáme hřiště, jen park a děti tam můžou maximálně tak čutat s míčem, jezdit na kole a koloběžce nebo venčit králíka. Pracuju od 7 do 16 hodin (většinou chvilku dýl), pak jedu do školky, na nákup, vařit večeři a fakt nemám kapacitu ještě být někde na hřišti. Teď mě čeká přeskládat nádobí, dát vařit vodu na mytí (máme letní odstávku), vyžehlit pár košil... Padnu dřív, než si stihnu přečíst pár stránek z knížky. Obdivuju ženy, které mají nablýskanou domácnost a ještě třeba po nocích studují. Já toho nejsem schopna.
|
Lefff |
|
(11.7.2016 20:31:24) Mandelinko, já to takhle už cca dva měsíce praktikuju. Čtyřletá chodí před dům se staršími sourozenci. Je rozumná a ví, že na druhou stranu domu, kde je silnice, nesmí. A že se nesmí vzdalovat od starších. Škoda, že před domem nejsou dětská hřiště jako za nás. Měli jsme houpačky, kolotoče, prolézačky, zídky, pískoviště, trojhrazdy, klepače na koberce a v létě i brouzdaliště (v zimě dvě kluziště - na bruslení a na hokej) na vyblbnutí a mámy měly klid. Mít kouzelnou hůlku, tohle bych sem vrátila místo "psí louky" hned.
|
|
|
Tante Bante |
|
(11.7.2016 20:34:14) Já nemám nablýskanou domácnost...kde bych nabrala. Ale šůruju jak de.il (pardon) furt a po nocích studuju. Mám už dvě odrostlé děti a tak vím, jak krátká je ta doba, kdy je pro děti nejsenzačnější být s rodiči a kdy jim všechno, co máma s tátou dělají a říkají, připadá zásadní. Je to ta doba, kdy potřebují rodičovský vzor. Pak už ho tolik nepotřebují a potřebují zase jiné věci a vzory, ale mrňata potřebují maminku, pokud je k tomu tato hotova. A když je hotova, ale stejně musej do útulku, tak to je na kočku.
|
Lefff |
|
(11.7.2016 20:55:29) Jsem tu pro svoje děti. Ale nemusím tu být pro ně nutně na hřišti. Povídat si s nimi můžu i při běžných domácích činnostech.
|
|
|
|