Moucha tse-tse |
|
(17.7.2016 10:50:56) Muj manzel ma taky komunikacni problemy, po urazu hlavy, ale rozdelila bych jeho chovani do dvou rovin.. Jedna je ta za co nemuze..(jako treba neumi citlive komunikvat kdyz resime nejaky problemy) a druha vec je od citu uplne oprostena vule. nebo nevim jak to napsat. Proste seš chlap, tak po praci nelez na gauči a jsi nasekat dřevo, vyčistit komin, posekat travu atd.. I když se při tom cejtiš blbě.. Takto se snaží fungovat muj muž. Ale i to je hrozně težky denne si říkam že by mi bylo samotne s detma lip, ale detem se snaží venovat i když to občas drhne. Takze, deprese.. jo klidne ji muze mit, ale at si spočita, jestli na hypoteku ma atd.. Mam dojem, jestli se ten tvuj za depseri jenom neschovava. Jak to, že dokaze fungvoat v praci tak, ze ho nepropustili?
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 11:10:15) Nedovedeš si představit, jak působí na okolí. v práci nejvzornější pracovník, milý, nekonfliktní, nikdo neví, že zobe a mě týrá, když jednou za rok po hádce dojde ke školy pro děcko, protože já třeba v horečkách, tak mě kamarádky volají, ty máš ale chlapa, závidíme, milý a malé se u školy tolik věnoval... moje vlastní rodina mi dlouho nevěřila, 90 % věcí jsem mlžila, nechtěl chodit na oslavy, atd. vždy jsem ho omluvila a když jednou dvakrát šel, moje rodina z něj paf, jak je fajn, jak se věnoval všem děckám v rodině (vždy se zdejchne od stolu, aby se nemusel bavit s dospělými...když to tak píšu, skoro psychopatické, to že jsme ale jen já a malá vidí všichni, protože já ji učila plavat, kolo,brusle,lyže, takže dohromady jsme vidět sporadicky.teď nás čeká dovolená, chtěla jsem nejlevjší, i ten týden je pro mě mor. cizí prostředí, on si po obědě tak půl dovolené lehne a hledí do stropu a my jsme samy,minule si z nás už majitel penzionu dělal srandu, kde máte zase taťku? dov. vybírá jen on - kde je nejméně lidí, takže hory, turistika, co mě nevadí, jen mě vadí, že půjde on, za ním malá a mě nechá vzadu, protože my ani na tu túru nejdeme společně, mám chut to letos poprvé zrušit a nikam nejet. jedna dovča za rok je jeho maximum, a teď už i moje, všichni se těší na dovolenou a mě je do breku...máme zaplacenu zálohu...
|
Moucha tse-tse |
|
(17.7.2016 11:19:35) Když mel manzel tu nehodu, bylo mi zle a mela jsem probelm fungovat, ale celkove, neslo to oddelit, jako v praci fungovat a doma se zhroutit, musela jsem jit na neschopenku, mela jsem problem mluvit v praci s lidma atd.. Neznam tvyho muze, ale nejak mam dojem, ze tu neco nehraje,.. Jak ti tu uz holky psaly, vypada to spis na sebestrednyho sobce a tyrana.
|
Persepolis |
|
(17.7.2016 11:32:08) Moucho, tvůj příběh jsem sledovala a občas na tebe vzpomínim, ja se ti daří, ja fungujete s manželem, a tak. Moc ti držím palce. Zakladatelko, to co popisuješ není k žití, odejdi!
|
Moucha tse-tse |
|
(17.7.2016 11:38:40) Persepolis, dekuji.. Jinak ano, tohle co pise zakldatelka je fakt horor. To muj chlap se aspon snaží aby to s nim trochu šlo, nekdy mu to jde nekdy ne, ale zakladatelčin se v tom rochní. Jo a muj muž ma trochu komunikacni problemy i v praci, narozdil od zakladtelky.
|
|
|
|
Cimbur |
|
(17.7.2016 11:35:34) Máš prostě bohuzel doma psychopata. Depresemi zřejmě také trpiva, budou i důsledkem jeho osobnosti, te sebestřednosti a věčné nespokojenosti.
|
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 11:45:07) Amelie, jejda, tohle znám. A taky vím, jak se zdá téměř nemožné odejít. Necítíš podporu okolí, nemáš potvrzení svého úmyslu zvenčí, jsi jakoby znejistěná, co když to vidíš špatně, co když je "vina" na tvojí straně.... Je to jen zdání. Jde to - odejít, ta klec je jen iluze stvořená pro tebe.
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 12:08:36) ...pokud je všechno tak, jak píšeš (ale i kdybys si to nějak zkreslila anebo přibarvila), ON se nijak podstatně nezmění, i když určitě se to bude nějak někam vyvíjet. Jde o to, zda jsi to tak ochotná a schopná snášet (ale to by ti zas neonemocnělo tělo, kdyby to tak bylo), nebo prostě chceš žít jinak.
To nějaké rozhodnutí (zůstat či jít) jde udělat hlavou...ale bude provázeno různými problémy uvnitř i vně, anebo jde udělat zvnitřku, k tomu člověk jakoby dospěje, když přijde na konec té cesty a vnitřně cítí a nakonec i ví, že už to tak dál nejde...a tam se potom, jak jsem psala níž, ty věci dějí jakoby samy a zapadají do sebe. Já bych zkusila pozorovat to, co se děje, jakoby takovým neosobním pozorovatelem, jako kdybys koukala na to zezhora...jako na třeba divadelní hru, jako kdyby se tě to netýkalo...i kdyby se ti to podařilo pár minut denně. A uvidíš, co uvidíš...když získáš malinko odstup a nadhled.
Ono totiž nikdo nechodíme ve tvých botách.
|
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 12:49:28) pam-pelo,jo je to tak, vždy jsem si říkala, ještě můžu třeba tohle a tohle, aby bylo líp, tak jsem ho přestala přemlouvat na spoelčné aktivity, pak ještě tohle - nebudu ho nutit slavit narozeniny vlastního dítěte, a ještě tohle- nebudu se mu vnucovat do postele, a ještě tohle - nebudu po něm chtít vůbec nic, ale stejně to nestačí, když mám uklizeno, hádá se, že žijeme v přílišném pořádku, (to jako vyluxováno, vypráno, uvařeno, převlečené peřiny normál),když jsem povolila v úklidu, nadal mi, že je bordel, když vařím, tak půlku nejí, když nevařím, rozčiluje se, že nevařím,a příspěvek o práci mi zmizel, psala jsem, že už jednou z práce vypadnul, dělal rok a půl práci za třetinový plata a ani tonebylo ono podle něj, taky ho to nebavilo,tak ho na MOJI přímluvu vzali zpět na původní funkci, zázrak..ale ani tam není spokojený,,,ale ventiluje to jen na mě, v práci je zlatíčko
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 12:53:55) a když to teď tak poprvé všechno sepisuju, a stejně vím, že je toho pětina, je mě z toho úplně zle, co už jsem vydržela...a ještě jedna věc - neustále nafučený obličej, cokoli mu přeletí přes nos, je zle. třeba že si dám pytel se smetím na vynešení za dveře, on dojde z práce, uvidí ho a už má pokaženou náladu, řekl mi...jak ože jsem mu dala najevo, ať ho vynese on...
|
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 12:58:41) Amalie, jak jsem psala, to není o tobě, to je jeho boj. Nespokojený člověk je zlý člověk a jasně, že si svoje frustrace ventiluje venku, a tam, kde mu to "dovolí". Na silnějšího si takoví lidi netroufnou. Nejsi zodpovědná za to, jak on se cítí...i když jemu to tak může připadat .
Prostě zkus pozorovat...i svoje jednání a tak. A pak budeš vědět. Když odejde předčasně, než to uzraje, najdeš si časem něco podobného...přitáhne tě . proto jsem psala, že je potřeba to v sobě nechat opravdu dozrát (a klidně si nech od někoho zvnějšku pomoct, aby to zrálo rychleji, je spoustu různých technik a tak, najdi si třebas něco, co ti bude milé a co tě někam dál posune). Přeskočit se některé fáze nedají, protože by se situace opakovala zas v bleděmodrém.
Musí to všechno vyjít z tebe...obrať pozornost na sebe, na to, ať co nejvíc pomůžeš sama sobě....nejste VY , je TY a ON... S NÍM nehneš, to nejde...takže zbývá co?
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 13:06:41) máš absolutní pravdu, snažím se o to co píšeš, pro mě je vymodlené dítě číslo jedna, pak já a pak práce, která mi neskutečně pomohla, a pomáhá, je to dřina, ale skvělá, kreativní, daří se mi a našla jsem se...to je krok dopředu a další budou následovat.bez práce by nešlo nic,,,a bez přátel taky ne, a jeho pomalu odstřihnu.díky za sílu, co čerpám z příspěvků. nejsem bambula, život se se mnou nikdy nemazlil, musím zvládnout i tohle, naučila jsem se taky za poslední tři měsíce "umět odpočívat," což taky považuju za obrovský pokrok (pár minut, ale přece), prostě některé věci musí počkat, abych se nezhroutila. sice pomalu, ale jdu, jen jsem to potřebovala na někoho - pardon vyzvracet, protože to je mi hned líp a "být pochopena" je pro mě k nezaplacení. děkuju
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 13:15:29) Amalie, nejsi bambula, jsi velmi silná, což může být právě na překážku...protože máš velkou vůli. A tou vůlí se snažíš napasovat ty věci, aby byly k žití...abys změnila to a to a to...ale člověk ani nemá právo měnit druhé. Jen sebe. Kdybys věděla, jak to, co píšeš, všechno chápu, leccos z toho jsem prožila, jen v jiných rolích. Většina z nás se snaží, jak umí v té chvíli nejlíp...ale opravdu mysli hlavně na sebe, v tom je ten klíč. Máš hodně energie, která se rozpustí kolem...dej jí sobě, opravdu to potřebuješ...pak z toho bude profitovat i dcerka.
Asi blbá rada (pro někoho těžko splnitelná) - miluj sebe sama a dělej všechno z čistého srdce...bez hněvu, vzteku, podráždění...pak se ti opravdu ta cesta bude otevírat. Pozoruj...vědomě, zkus to.
Je to pár řádků, ale je v tom hrozně moc práce, hrozně moc pochopení, ke kterému dřív nebo později stejně dojdeš...pokud to budeš dělat vědomě, bude to mnohem dřív. Tvůj chlap ti něco "říká" svým chování, možná ti něco zrcadlí, ony ty partnerské vztahy nejsou jen tak . Zkus to rozklíčovat, co ti o tobě "říká", co naznačuje... v čem ti plní určitou "službu". Ale řekla bych, že už tu jeho službu nepotřebuješ... .
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 13:45:53) jojo, to je ten problém, jsem taková florence nightingalová, prostě neumím myslet moc na sebe, ale učím se to, postupně, ,,,jsi mi jaksi tím, co píšeš, hodně blízká, vím, co chceš říct, taky vím, že vše, co se nám děje, má nějaký smysl - něčím projít, někam se posunout, dozrát, něco pochopit, něco se naučit - možná i jeden od druhého a že on zrcadlí, ano možná ano, zloba nebo zášť - to naštštěší neznám, jsem jen hodně zfrustrovaná, po všech směrech a když to dosáhne vrcholu Mont Ev., tak ufňukaná, což mně pak vadí. ale jinak jsem hodně pozitivní člověk,(i když tady to tak nevypadá celou diskuzi), co se řídí tímto: že něco nejde udělat? ale jde všechno, jen možná jinak než se na to teď díváme, možná taky všechno nejde hned, jak my chceme, nebo možná chceme něco, co ještě nemáme mít...
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 15:03:31) Amalie, nemyslím vůbec , že by ti "zrcadlil" to, že máš v sobě zlobu nebo zášť, možná tě spíš podvědomě burcuje k tomu, aby ses sebrala a postavila na vlastní nohy, abys v sobě našla sílu, aby...já nevím, to najdeš ty sama, uvidíš... Rozhodně to ale taky znamená, že v okamžiku, kdy na to přijdeš, zrcadlení a "výuka" končí...a člověk je v tomhle volný...svobodný.
Někdy je to klec...zavřená klec. Tvoje je už otevřená. Teď je na tobě, co s tím uděláš...
Je sice velmi dobré hledat chyby nejdřív v sobě...tojo, ale v určitém okamžiku je to už na překážku posunu dál . Myslím si, že jsi na konci jednoho životního období, psala jsi, že vnímáš křižovatku. Můžeš se rozhodnout podle sebe...člověk ale ovládají určité vrozené nebo naučené "programy", takže těžko překračuje svůj stín...proto píšu, že je dobré na to mrknout z nadhledu, to strašně pomáhá....někdy jde jen o takové malé náhledy, člověk není zvyklý. Někdy je dobré, když s tím člověku někdo pomůže, kdokoliv, kdo dokáže mít nadhled a kdo ti bude blízký...kdo s tebou bude jakoby rezonovat. Nemusíš na to být sama.
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(17.7.2016 13:08:20) ...navíc pokud se to začne promítat do tvého fyzického stavu, pak je vidět, že je opravdu něco v nepořádku a že opravdu trpíš....celý člověk, i to tělo. I proto bych to být tebou opravdu řešila, tyhle věci jsou jistě do určité míry dané, ale chtějí nás něco naučit, k něčemu probudit, něco pochopit.
Prostě bych přijala tu situaci - ano, mám to teď tak a tak...nezměním ji, ale nesouhlasím s tím, jak se ke mně manžel chová...co mohu JÁ udělat? Řešení se naskytne...když se zklidníš...s tím, že už je to v procesu, kdy se to řeší...bu´d pozorná a sleduj, co se děje... Občas, když nevím kudy kam, tu situaci jakoby "odevzdám" a pak se mi dějou hrozně legrační věci....třeba mi "odpovídá" televize. Nebo otevřu knížku tam, kde je odpověď nebo rada...ne, nečekám to, děje se to samo...leccos se pak děje samo a líp, než bych to kdy vymyslela.
A víš, kdy se to stane? Když už je člověk na konci svých sil, je unavený, když už nemůže a řekne si "ne, já už nemůžu, děj se vůle boží"...přestane do toho dávat svou vůli (já to chci tak a tak) a nechá to být (dozrát), ať se to děje, jak je to nejepší pro mě (a dítě)...a ono se to opravdu děje...uvnitř i venku.
A je dobře, že sis to tu tak hezky shrnula...někdy je potřeba si ty věci sepsat - k uvědomění si svojí situace.
|
|
|
...j.a.s... |
|
(17.7.2016 13:10:08) Je zvláštní, že si s takovými psychickými problémy dokáže držet náročnou práci a být v ní dobrý. Napadá mne, že možná je ta práce na něj takový nápor, že doma už nezvládá nic a už se nezvládá ani kontrolovat, když se tolik kontroluje v práci. Anebo to v práci zvládá a zvládal by se i doma zapojit a ovládat se, ale nechce - ví, že mu to projde. Nebo kopíruje vztah rodičů, kde třeba vše leželo na ženě? Bavila jsi se o tom s jeho terapeuty? Zda je pro něj skutečně nemožné se tolik kontrolovat nebo to i pohodlně předstírá? Já nějak nechápu, že je schopen dobrých výsledků a chování v té práci. Před rozvodem bych pořešila společné peníze a majetek. Blbý je, že pokud tvůj manžel vypadne z práce a stane se z něj totální asociál, tak s kombinací psychického onemocnění jsi po rozvodu povinna mu vyplácet výživné, aby měl stejnou životní úroveň jako ty.
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 13:34:41) ..to že má dobře placenou práci neznamená, že je náročná, nebo že je v ní dobrý, spíš typická sedavá práce v kanceláři v nesoukromé firmě, tudíž žádné požadavky na výkony, rutinní, párkrát jsem tam byla a stačilo mi, to já mám jiný frkot, on není ani ve velkém kolektivu, takže pohoda. tady ho trochu drží zodpovědnost k dítěti, proto v práci zůstává,což jsou jeho plus body. když jsem začala vydělávat slušně v posledních třech letech já, začal mít řeči typu "no a teď bych mohl být doma já, starat se o domácnost a ty bys měla prostor na kariéru," nebo bys mohla porodit druhé dítě (!) ((ne jako, že jsem vždy chtěla, ale že by s ním on mohl být doma)), a já bych zůstal na rodičáku! Takže pozor, práce může být taky dočasná.ale nějakého jeho vyživování se nebojím, to by se jistě spočítalo tak, abychom na tom byli sejně i my s dcerou, jeho odchod ze zaměstnání by byl poslední hřebíček! kéž by to chtěl udělat to by mi vše usnadlnilo
|
...j.a.s... |
|
(17.7.2016 13:40:38) Aha, myslela jsem si podle toho, že jsi psala, že je schopen vydělat slušné peníze. Dej si pozor, aby tě do toho druhého dítěte ještě nenatlačil. Promluv si o svém rozvodu s jeho psychiatrem, snad ti poradí, jak mu to sdělovat, jak v té době reagovat. A snad by mohl pomoci i tvému muži, nějak ho na to připravovat, prostě s ním víc pracovat. Je mi líto, že nemáš ani zastání u jeho rodičů.
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 13:53:30) ted mě právě začíná do druhého nenápadně tlačit, ,,,chvíli se chová slušně, dceru navádí, že konečně by mohla mít druhého sourozence, ta samozřejmě skáče radostí, dost tím totiž roky trpí, on jí tvrdí, že je to teď na mě ...takže když nebude, dceři ukáže na viníka- na mě......on na mě tlačí, že by třeba ještě chtěl, ale do domku...(s kozama!!!!?), že už do bytu druhé dítě nechce...prostě magorárna. a mě nad tím, co už jsem dávno oplakala a co neskutečně bolelo, a co on utnul, opět nutí přemýšlet - o mém nenaplnění, fakt to není lehké, ale druhé dítě by nebylo řešení ničeho, a jen do trablů dohnat dalšího jedince
|
77kraska |
|
(17.7.2016 13:55:25) na druhy dite mu rozhodne neskoč!!!!! jen Te tim chce ovladat
|
Amalie+1 |
|
(17.7.2016 14:00:26) vše co píšu,mi strašně pomáhá, vidím to napsane a uvědomuju si spoustu věcí, ,,vím, druhé dítě by byla velká manipulace na mě...
|
|
|
Drop |
|
(17.7.2016 18:35:56) druhé dítě jo, ale s novým partnerem
|
|
|
|
|
77kraska |
|
(17.7.2016 13:51:51) jas, prosim Te, to neni pravda s tim vyzivnym po rozvodu ....ja nevim, kde se tyhle bludy mezi lidma porad berou....mozna to tak byvalo, kdyz to soud blbe rozhodl pred lednem 2014, ale podle noveho ObcZ plati toto:
je to takto:
§ 760 NOZ
(1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. (2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.
|
...j.a.s... |
|
(17.7.2016 19:44:36) Sedmi a máš pocit, že by manžel nedostal schválené výživné, když by nepracoval kvůli svým psychickým problémům? Já myslím, že v případě nemocí, to tak jisté není, že by zakladatelka nemusela platit výživné.
|
kambala pláááckááá |
|
(17.7.2016 19:53:25) Jas,protože neschopnost vydělávat musí mít PŘÍČINU v manželství. A navíc jen u toho, kdo rozvod nezapricinil. Sedmi má pravdu
|
...j.a.s... |
|
(17.7.2016 20:21:13) Kambalo, můžeš to vysvětlit? Jakou příčinu v manželství? V tomhle případě by byl v nevýhodě ten manžel, že by třeba kvůli své nemoci nemohl dál pracovat nebo přišel o práci a novou nezískal... takže by mu poklesla životní úroveň a navíc by prokázal, že se rozvádět nechtěl. Myslela jsem, že přesně takové případy řeší výživné.
|
77kraska |
|
(18.7.2016 9:46:59) jas, ja si predstavuju napriklad tak, ze se s manzelem prestehuju do Japonska, kde on najde skvele placenou praci, ale ja tam praci najit nemuzu ani nemuzu nic vydelecneho delat, staram se vzorne o manzela a 5 deti, manzel se stane profesorem a vsechny deti vystuduji VS, po 30 letech se vratime do CR, moje kvalifikace (treba elektrofakulta) je davno zastarala a ja jsem taky stara, manzel si najde mladou pritelkyni a rozvede se se mnou.....pak mam dejme tomu pravo na vyzivne rozvedene manzelky, protoze pricina moji neschopnosti se zivit tkvi v manzelstvi.....o tomto pripadu by se dalo diskutovat, ale tak zhruba si to predstavuju....ovsem jeho advokat by mohl tvrdit, ze mam zacit delat treba uklizecku nebo prodavacku a jsem schopna se zivit sama...atd.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|