| Koulička M | 
 |
(13.10.2016 1:09:52)
Je krátce po jedenácté večer a hledám místo na zaparkování. Třikrát se proplétám pavučinou našich sídlištních jednosměrek, abych nakonec rezignovala a zaparkovala až ve slepé uličce mezi vilkami za sídlištěm. Dneska je to fakt na prd. Na pěškobus od auta domů mi nestačily ani dvě cigarety. Za úspěch považuji, když hned první dokuřuji před vchodem do našeho domu. Ne, nejsem tak náruživý kuřák, ale v tomhle případě pálím jednu za druhou v sebeobraně. Prý tím cigárem odradím případné násilníky, bojí se, že bych jim ten vagl mohla típnout o oko a to prý bolí. Odemykám dveře od bytu. I když se tak moc moc snažím, stejně se mi ty naše dvě zrzatý potvory protáhnou pod nohama na chodbu (oni snad tajně na Youtubku sledují Coperfielda). Samozřejmě, že jeden letí zkoumat přízemí a druhý horní patro. Postupně je odchytávám a transportuji domů. Ani neprotestují. Naopak, odnos v náručí se jim líbí a začínají spokojeně vrnět. To, že se během odlovu málem zabiju, protože mi uprostřed schodů zhasne světlo, je všem, co bydlí v paneláku, naprosto jasné. Bráchové spokojeně odkráčí do kuchyně. Tam už čeká třetí ségra do party. Moc dobře vědí, že si půjdu ohřát večeři. Otevírám lednici, beru kastrol s omáčkou a rýží. Nejsem dost rychlá. Jeden z bráchů už dělá zarážku ve dveřích lednice. Než položím hrnce na linku a vyndám jednoho, druhý bleskurychle popadne sáček se šunkou. Není nic srandovnějšího, než kocour, kterému z tlamy visí čtvrt kilo šunky. Než mu jí odeberu, ségra s bráchou trhnou sáček a pacinkou vydrápnou několik plátků. Spokojeně je porcují. V klidu (draze vykoupeném šunkou) si ohřeju a sním večeři. Pustím si komp, projedu mejly a zprávy, jestli třeba během mé odpolední nepřistáli na Zemi UFOni (tak zase nic). Dám na balkóně poslední cígo a jdu spát. V mužově posteli spí dítě (měla to mimořádně dovolené, koukala na trabanty). V mé spí muž. Oba rozvalení tak, že se k nim nevejdou už ani kočičky, natož já. S povzdechem lezu na palandu našeho dítěte. Jde mi to pěkně blbě, designéři nepočítali, že na tuhle postel poleze dospělá ženská o rozměrech statného hrošíka. Už už se chci přehoupnout přes zábradlíčko rovnou do polohy ležmo, když zahlédnu tři kočičí xichtíky. Rozvalení, nacpaná břicha vyvalená, výrazy jasně říkající "my ti prostě neuhneme" "opovaž se nás zalehnout" a "naše křeslo je ještě volné". Přece jim neustoupím!!! Slyším se, jak říkám "jé já zapomněla budík" a hned mám důvod k ústupu zpět, po kterém mi (doufám) zůstane ještě alespoň špetka důstojnosti. Místo hledání budíka si sedám k počítači a píšu sem na Rodinu. Tajně doufám, že se dítě nebo muž ze spaní posunou. A nebo obětuju další kolečka šunky. Třeba se stihnu vydrápat na palandu dřív, než jí kočičí komando sežere.
Dobrou noc všem. 
|
| iiiiiiiiii |
|
(13.10.2016 7:02:49)
Dobré ráno, tak kde jste nakonec spala  ?
|
|
| Manka+Cipísek | 
|
(13.10.2016 7:13:51)
Jé, kočičí komando, něco takového zrovna potřebuju číst. Mám nějaké menší problémy a depky, od včerejší noci a i teď ráno v práci bulím jak želva. Přesně něco takového potřebuju. Bude další pokračování, že ano?
|
| Koulička M |
|
(13.10.2016 10:34:53)
Bude 
Někdy je lepší se vybrečet, než to v sobě držet.  
Táta měl před 8 týdny úraz, mamka mi to volala když jsem šla po noční od vlaku. Nechtěla jsem brečet na ulici, pak jsem šla do servisu pro auto, pak rychle k našim, pobalit mamku a taťkovi vše potřebné, zařídit něco... celou dobu jsem se snažila nebrečet, hlavně před mamkou, ta sama potřebovala utěšit. No, jak jsem se tak celou dobu držela, neplakala, chovala se účelně, pragmaticky... bloklo se to a mám to v sobě a nejde mi to ven. Potřebovala bych se vybrečet, ulevit si a ono to nejde. Cítím, jak jsem z toho napjatá, ale nejde to ven...
Takže poplakat si a být slzavé oudolíčko je taky potřeba, když si to tělo žádá...
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(13.10.2016 7:16:00)
To je dobrý.
Kočky doma lezoucí po postelích a beroucí mi jídlo před nosem bych nesnesla.
Já šla včera spát s dcerou kolem půl 10.
Přijely jsme ze školy, flákla taškou, oblečená vlítla do postele a tam usnula. Zjistila jsem to asi po půlhodině, měla teplotu. Večer se vzbudila, tak jsme si šly lehnout do obýváku, pustily si pohádky. A pak spala se mnou v ložnici. 
|
|
| Manka+Cipísek |
|
(13.10.2016 7:42:04)
Ále, to by bylo na samostatný téma. Já jsem prostě taková plačka no. Jdu něco dělat, moje maminka vždycky říkala, že zahálka je matka hříchu a já s tím naprosto souhlasím. Nejen, že zahálka je matka hříchu, ale taky dává prostor některé věci moc řešit, tak je lepší jít něco dělat, mám toho na práci taky dost.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)