Delete |
|
(19.11.2016 19:59:43) Vývojová dysfázie má dvě formy. Expresivní, tam jde "jen" o narušení schopnosti řeč produkovat. Jde o to, že dítě ví, co chce říct, ale neví, jak to říct, nedojde ke správnému přenosu signálu z mozku přes hlasové centrum. Někdy se k tomu přidružují fyzické obtíže, jako neschopnost tvořit hlásky třeba z důvodu neobratnosti mluvidel, ale často je to tak, že jak dítě není schopné řeč tvořit, tak se mu mluvidla a svaly nevyvíjí dostatečně, takže při správné péči logopeda se tohle dá srovnat ve chvíli, kdy dítěti ta řeč v mozku dozraje (proto vývojová dysfázie, je opožděný vývoj, jde o proces, ne o stav, takže ho lze měnit).
Receptivní dysfázie je horší v tom, že je narušeno vnímání řeči. Dítě pak nevidí smysl řeč používat, protože jí nerozumí. Receptivní dysfázie se snad ani samostatně nevyskytuje, většinou se projevuje jako smíšená. Když dítě řeči nerozumí, tak ji ani nepoužívá, takže ani nemluví. Tyto děti pak působí podobně jako autisté, ztraceni v běžném světě, oni i obdobně reagují, protože jsou nepochopené, okolí jim nerozumí a oni nerozumí okolí. Podobně jako u dětí neslyšících a autistů jim hodně pomůže včasné nasazení alternativní formy komunikace (znakování, komunikátory, kominikační kartičky). I u smíšené dysfázie, protože jde o vývojovou vadu, hodně pomůže čas, dítě postupně dozraje, ale už ne zcela. Většinou se totiž propásne to období, kdy člověk získává dovednosti komunikace v mateřském jazyce. Pro smíšené dysfatiky je řeč nedokonalý nástroj k dorozumění se, přetrvávají u nich i přes veškerou péči obtíže, jako mají české děti žijící od narození někde v cizině. Češtinu používat dokážou, ale mívají problém s výslovností, nemají tak dobrou slovní zásobu, vyskytují se agramatismy a celkově to domluvení se v tomto jazyce pro ně není úplně snadné.
Řeč je nezbytná pro osobnostní rozvoj jedince. Proto pokud někdo nemůže řeč používat, tak strádá ve všech oblastech, nemůže se dostatečně rozvíjet, zaostává za vrstevníky i v tom, v čem by nemusel. Dříve dysfatici končili ve zvláštních a speciálních školách, protože prostě nemluvili a působili nezvladatelně, stejně jako děti s autismem. Byly považované z mentálně postižené, protože se vědělo, že sluch mají v pořádku, takže nejsou "hluchoněmí".
Neřekla bych, že jich je víc než dřív (výzkumy nemám, vycházím z toho, co se jde dozvědět z učebnic logopedie), jen se o nich víc ví a stejně jako děti s jiným postižením se vyskytují víc v běžných základních školách. Jak už tu padlo, dřív se všichni nedokonalí uklízeli do ústavů a ty byly dokonale ukryty před zraky občanů.
|
TaJ |
|
(21.11.2016 1:32:25) Delete, v podstatě jsi to popsala velmi výstižně, jenom ještě nutno dodat, že dysfázie se netýká jenom řeči (díky těm problémům s řečí se vlastně obvykle přijde na to, že něco není ok...), ale dysfázie se projevuje i dalšími potížemi - například problémy s jemnou i hrubou motorikou a s tím související grafomotorikou, mají narušené zrakové a sluchové vnímání a rozlišování apod...takže není to prostě jen o tom, že dítě špatně mluví a (nebo) rozumí...náš syn měl v podstatě štěstí, že má "jen" lehkou expresívní, takže od cca 6 let má psanou už jen zbytkovou, ale i tak nám to dalo fakt dost práce a pracovali jsme na tom intenzivně od 3,5 let...
|
Delete |
|
(21.11.2016 2:09:10) Tino,
¨jo, jo, to jsem nerozepsala, protože podstatou toho mého románu mělo být, že dříve tohle nikdo vůbec neřešil, dítě bylo většinou považované za mentálně postižené a podle toho se s ním jednalo. Ty projevy narušené hrubé a jemné motoriky tomu jenom nahrávaly.
Ale jinak jasně, "můj" dysfatik ve třídě má v těchto oblastech výrazné nedostatky...ale je super vidět, jaké pokroky dělá. Teď má za cíl naučit se skákat přes švihadlo, je na něm vidět, jak ho štve, že mu to nejde. Od první třídy udělal velké pokroky ve výtvarce a pracovkách a pro někoho možná nepochopitelně právě v těchto předmětech potřebuje pomoc asistentky víc než třeba v matice. A právě díky té dřině, která odlišuje dnešní dobu od té minulé, je jasné, že jsou to většinou chytré děti. Tenhle můj patří mezi 8 nejlepších v mé třídě, zatím zvládá i v češtině lépe než většina ostatních, nejslabší má prvouku, kde se naplno projevují ty nedostatky související s řečí, tedy menší slovní zásoba a často pro něj nesrozumitelné a bezobsažné pojmy. Zrovna vymýšlíme s asistentkou, jak mu v téhle oblasti ještě víc pomoci.
|
TaJ |
|
(21.11.2016 9:38:53) Delete, jo, švihadlo je oříšek...a tkaničky... Se švihadlem u syna ve škole bojují snad všichni, teď je ve třetí a pořád mu to moc nejde...ačkoli jinak je pohybově celkem šikovný, rád všude leze, šplhá, hodně rychle běhá, na kole jezdí taky výborně, když měli ve škole v družině třeba nějaké taneční workshopy, tak ho to bavilo a docela mu to i šlo....jinak na různé tvoření a vyrábění je právě šikovný, výtvarku miluje a chodí druhým rokem i na výtvarný kroužek...ale prostě švihadlo a tkaničky jsou věci, které jsme doposud nepokořili...no, naštěstí se zrovna bez těchto věcí dá v životě celkem obejít a jak ho znám, tak se to časem naučí taky, až prostě přijde čas...jako je to u něj ostatně se vším...
|
|
TaJ |
|
(21.11.2016 9:45:15) Delete, jinak náš už má tu řeč dost dobrou, ale přece jenom je to vidět právě u těch různých pojmů a názvů, že se v tom občas ztratí a hůř se mu to pamatuje - třeba synonyma, homonyma, antonyma - to se mu plete....přitom když mu řeknu vymysli opak ke slovu..., jiné slovo se stejným významem, stejné slovo, které má ještě jiný význam....tak mi jich vymyslí mraky...slovní zásobu má obrovskou a používá i různé knižní výrazy....třeba úplně běžně používá spojení "kéž bychom...." a tak...ale ty nicneříkající pojmy se mu pletou...a pak to občas bývá vidět ve slovních úlohách v matematice - ačkoli jinak počítá velmi dobře a je oproti ostatním napřed, tak ty slovní úlohy jsou vždycky trochu oříšek, než přijde na to, co má vlastně počítat...ale nakonec to vždycky nějak dá....zatím nosí od první třídy jen samé jedničky a nikde nenastal nějaký větší problém....tak uvidíme, co vyjmenovaná slova a další gramatika...
|
|
|
|
|