| Monika |
 |
(23.11.2016 17:01:00)
No, není asi vyloučeno, že taková atmosféra ve třídě vznikne, ale věřím, že většinou to tak zlé není. U syna (4.třída) tedy určitě lze s pěkným mobilem nebo jinou technikou "zabodovat" (a stát se chvíli středem pozornosti), ale myslím, že se normálně spolu kamarádí bez ohledu na vlastnictví takových předmětů. Ale co znám rodiny dětí, tak nikdo žádné "machrování mobilem" nepodporuje, naopak většina rodičů se snaží používání elektroniky spíš omezovat. Syn má taky tlačítkový telefon a nestěžuje si. Ale má tedy tablet. Ono může do určité míry jít o "zařazení do kolektivu" v tom smyslu, že si můžou povídat s ostatními o různých aktivitách, kterým se na telefonech a jiných přístrojích věnují - kluci asi hodně o hrách a jiných aplikacích, holky možná chatují nebo nevím. Dcera je zatím v 1. třídě a Ježíškovi si tedy napsala o iphon  Dostane rovněž tlačítkový telefon (a třeba příští rok ten tablet), momentálně se snažím objevit alespoň nějaký "prďácký" obal (nevíte někdo o obalu na Nokii s Mimoněma?  ) Vzhledem k tomu, že telefonům stále hrozí ztráta nebo zničení, opravdu se mi nechce za to platit velké částky, i když bychom si to dovolit mohli. Tablety děti převážejí z domova jen minimálně, tak mi investice spíš do nich přijde taková rozumnější ...
|
| libik | 
|
(23.11.2016 17:11:01)
Ale to není o šikaně, ale o tom, že se tlačítkář cítí jako debil (nikdo se mu ani nemusí smát).Jako kdyby se rodič rozhodl, že dítě bude nosit jeho koženkovou aktovku, co je ještě dobrá a funkční, místo batohu.
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(23.11.2016 17:16:47)
No a potom naše malá se třeba na tabletu naučila hodiny. Má tam i jiné aplikace, pořád mi říká nějaké zprávy z idnesu. A jsou to leckdy zajímavé věci.
Ne že by na tom nehrála hry nebo nesledovala youtuberky, ale leckdy se jí tablet vybije a 3 dny ho nechá ležet v obýváku a ani o něm neví.
Ve škole ale ovšem učitel elektroniku úplně zakázal. Mohou mít mobil v aktovce a zavolat si rodičům nebo na povolení, když čekají nějaký hovor (třeba ohledně kroužku, cesty domů, atd...).Ale hrát hry o přestávkách a dělat s nimi blbosti ( fotit) nesmí.
|
|
| Monty | 
|
(23.11.2016 17:54:12)
No jak kdy a jak kdo.
Syn neměl do pátý třídy žádnej telefon - nechtěl ho. Pak měl můj starej tlačítkovej, vydržel mu dva roky, pak odešel do věčných lovišť. Trval na tom, že chce jen ten stejnej, žádnej jinej, ale už se nedal sehnat. Tak dostal dotykáč v pololetí sedmý třídy.
Každý dítě nějakým způsobem podléhá trendu, ale ono i vymezení se proti trendu je součástí dospívání. Akorát to musí být z vůle toho dítěte, ne rodiče.
|
| libik |
|
(23.11.2016 17:55:32)
Přeeeesně....
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(23.11.2016 18:01:00)
No tak nějak.
Dcera ale telefon potřebuje - jednou týdně jezdí na nauku do jiného města autobusem ( družinářka ji na něj pouští)a pak pěšky na základku v tom městě. Dnes jsem ji vyzvedávala a už byla tma, když jsem pro ni přijela. Přece jenom jí teprve bude 9, člověk neví, co se může stát.
|
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(23.11.2016 17:15:07)
Mám podezření, že jsi nikdy nebyla malá. Ne proto, že nekoupíš, ale proto, že vůbec nechápeš, o co té páťačce v zadání jde.
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(23.11.2016 18:43:13)
nůžeš sice potomkovi tvrdit, že něco nějak má být a něco je nebo není důležitý, ale oni to cítí jinak, tyto děti jsou opravdu jiný, než jsme byli my a než byly generace přednáma, tito jsou totož první vychovávaní v demokracii a svobodě a přitom v nedostatku času rodičů, což jee tak ššílená kombinace, že opravdu jsou náročnější na výchovu a jsou náročnější na materiálno a to všechno dohromady
takže naše ideály jim fakt není proč vnucovat
|
| Žžena |
|
(23.11.2016 19:00:03)
Tož to já mu ty svoje ideály klidně trochu vnucovat budu, ať mám aspoň nějakou tu náplň rodičovství :)
|
|
| Monty |
|
(23.11.2016 19:10:02)
Yuki,
nemyslím si, že jsme byli až tak hrozně jiní. Jen jsme měli míň možností. Věci z katalogu od Neckermanna mohli mít jen vyvolení.
Pro nás byly statusový věci céčka, penály se zrcátkem, žvejkačky s kartičkama zpěváků, džíny z Tuzexu a dovolená v Jugošce. Později počítač ATARI, ten měli jen ti největší frajeři.
Dneska to holt jsou smartphony, tablety a podobné elektronické ptákoviny... a jsou dostupnější, protože si je může koupit každý, kdo na to má peníze.
Nám byly peníze k prdu a z toho Neckermanna jsme si nemohli objednat ani ponožky s kraječkou.
|
| Alena |
|
(23.11.2016 19:23:05)
Presne, souhlasim. Myslim, ze my jsme materialno resili nepomerne vice nez soucasna generace. Nevsimla jsem si ze by deti resili obleceni nebo rodinny vozy max. Tu elektroniku. To s malym casem rodicu na deti je taky klise. NIkdy se tak rodice nemichali detem do zivota jako ted.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(23.11.2016 19:29:08)
Souhlasím s Monty, nebyli jsme jiní.
A tak jako dneska, i za nás záleželo na konkrétním kolektivu. Já jsem na ZŠ zažila zrovna mimořádně protivný kolektiv, kde se velmi řešilo, co kdo má. Oblečení ze západu (nebo alespoň po domácku dobře ušité napodobeniny), céčka, žvýkačky, digitální hodinky s melodiemi, sportovní potřeby, hračky ...
Naopak si myslím, že tehdy jsme po těch hmotných věcech byli lačnější, protože byly tak vzácné.
Dneska je každý doslova zavalený krámy a stylové je spíš být střídmý.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.11.2016 19:39:45)
Jentakj, nepíši, že nikdo neměl nic, ale celková přítomnost hmotných věcí, obzvlášť těch atraktivních, v našich životech byla nesrovnatelná se současným stavem.
Živě si pamatuji Tuzex, to byla miniaturní prodejnička, kde se krčilo pár kousků zboží, a pro nás to bylo úplné zjevení. Když člověk přišel k OBALU! od cizí čokolády nebo mýdla, schovával si to jako trofej, to si dneska neumíme představit, jsme otupělí záplavou barev a tvarů a všeho, co máme neustále ne očích a na dosah ruky.
|
| Monty |
|
(23.11.2016 19:41:51)
" Když člověk přišel k OBALU! od cizí čokolády nebo mýdla, schovával si to jako trofej, to si dneska neumíme představit..."
Anett,
přesně. Mejdlem z Tuzexu se nikdo nemyl, to se vystavovalo a chodilo se k němu vonět a vzdychat u toho.
V tomhle to mají dnešní mladí fakt mnohem jednodušší.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(23.11.2016 21:37:10)
u nás tuzex nebyl, jsem vlastně ochuzená, protože netuším, jak to tam vypadalo :)))
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(23.11.2016 19:48:18)
"Naopak si myslím, že tehdy jsme po těch hmotných věcech byli lačnější, protože byly tak vzácné.
Dneska je každý doslova zavalený krámy a stylové je spíš být střídmý."
Anett,
nevím, že by za mého dětství existovalo dítě, které by si NIC nepřálo.
Tady na Rodině čtu rok co rok o tom, jak si dítě nic nepřeje k Vánocům, jak je těžké něco vymyslet... ostatně mám doma taky jedno takové, co nic nechce.
V jeho věku bych seznam toho, co chci, měla tak na čtyři papíry formátu A4 popsaný z obou stran. Vždyť třeba jen některý knihy a desky se vůbec nedaly sehnat, a to není bůhvíjaký luxus, ale běžná věc.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.11.2016 19:56:56)
Monty, souhlas.
Dneska jsme všichni přesycení a naopak hledáme cestu, jak z toho všeho ven, jak si udržet odstup.
Bezhlavý konzum je spíš sociálně kompromitující, než aby byl předmětem obdivu.
Za našeho dětství jsme naopak byli totálně nedosycení, neměli jsme tu ani úplně běžné věci, které měl v rozvinutých státech kolem nás každý nezaměstnaný.
Kdo něco takového získal, byť by to byla jen igelitka z Lidlu, byl king, mezi dětmi i mezi dospělými. Smutné to bylo.
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(23.11.2016 20:02:01)
To je taky paušalizování.
Já byla dítě, které nic nechtělo, nepotřebovalo. Bylo by mi i líto si našim o něco říkat, jelikož " by je to stálo peníze".
Materiálno šlo zcela mimo mě. Děti už začínaly mít magneťáky, přehrávače, walkmany. Mně to bylo jedno. Já si radši četla ( naši mi k narozkám dávali knihy) nebo jsem seděla s mamkou a koukala, jak mamka plete a u složitějšího pletení jsem jí odpočítávala řady.
Moje děti naopak chtějí skoro vše.
Holka teda vybírá takové docela i fajn věci jako logické hry- chce třeba Česko a taky knihy ( ty bych mohla kupovat pořád). Kluk chce nějakou elektroniku, něco není v mých možnostech, tak musí na brigády.
Já mám 6 let starý tlačítkový telefon a jsem spokojená. Takže mi to asi zůstalo.
Dnes jsem koukala na A dost, kterak mobily zabíjejí gorily.
Tak jediné dobré z toho můžu mít je pocit, že neměním rok co rok elektroniku a kvůli mně gorily neumíraj.
|
| Monty |
|
(23.11.2016 20:05:37)
margotko,
to je popis VĚTŠINOVÉHO dítěte té doby.
Výjimky se najdou vždycky.
|
|
|
|
|
Bereme to hooodně s rezervou, ale na druhou stranu vím, že opravdu většina děcek ty pekelné smartphony má. Jsem teď na vážkách, jestli- jí nějaký obyč dotykáč koupit na narozky nebo na vánoce? případně je tu možnost, že bych jí dala svůj starý samsung galaxy (malinký dotykáč asi 6let starý, ovšem dost otřískaný a bylo by třeba dokopoit paměťovku)? Na druhou stranu ona ten mobil použije 2x za týden, když dojíždí do hudebky do vedlejšího města (a to ho ještě někdy zapomene), většinu času je vybitý, dovolat se jí skoro nedá (když je doma), na sms nereaguje 
Manzel mel take vse a rozmazleny neni. Proste obcas se musi clovek do tech deti vzit a netrvat tvrdosijne na svych dospelackych zasadach. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)