Kafe |
|
(8.12.2016 12:51:37) A nechcete zkusit pěstounskou péči? Někdy je nutné si přiznat, že i přes všechnu snahu se některé věci prostě nepodaří, jsou na naší vůli nezávislé.
|
...j.a.s... |
|
(8.12.2016 13:33:22) Liško, myslíš, že je lepší pěstounská péče? Zakladatelka se na dítě upne a to pak časem poputuje zpět k rodině... Nevím, nevím.
|
Berda-Berda |
|
(8.12.2016 14:04:19) Na adopci a klasickou pestounskou peci je stejna priprava a stejne testy. Z klasicke pestounske pece se v naproste vetsine pripadu uz dite do sve puvodni rodiny nevraci. Kratkodoba pestounska pece je neco uplne jineho, predpokladam, ze kriteria budou jeste prisnejsi. Musi to byt hrozne psychicky narocne ty deti pokazde vratit.
|
Arnoštka |
|
(8.12.2016 20:17:42) Moc Vám všem chi poděkovat za názory a rady.Chtěla bych odepsat každému, ale nevím jak se to tu dělá. Strašně si Vás vážim. Ty nepovedené těhotenství, je sice super, že jsem otěhotněla, ale právě nevíme proč to neudržím.Doktoři zkoušeli nějaké vyšetření a všechno vyšlo dobře a po tom posledním mi řekli, že už vážně neví co semnou.To byla první rána co nás dostala. Pojišťovna nám už další pokusy neproplatí a my na tom finančně dobře nejsme(opatrovné stojí za houby a manžel dělá co může aby nás uživil.Do práce nemůžu kvůli babi, je to s ní trošku jako na houpačce a tolik dovolené kolik bych potřebovala asi nikde nenabízí.Ale má to i světlejší stránky můžu se soustředit i na sebe)Takže na vlastní náklady si to nedovolíme.Lékaři problem nejsou schopní říct a stejně to nejde, takže jsme z toho hodně zmatení. Ohledně rozhodnutí adopce ještě není konenčé od krajského úřadu ale na 99,9% dají na doporučení. To co jsem tu psala není všechno co mi řekli, ale podstata je stejná. To že nepovažuju za ztrátu stěhování s rodiči před 30lety(co si nepamatuju) může být špatné při výchově. Sice bydlím tam odkaď jsem se stěhovala a z předchozího bydliště jsem s kamarádkama v kontaktu to není podstatné. Podstatné je to,že bych prý neuměla mluvit s dítětem, které si sebou nese ztráty. jo a mluvíme o miminku do 1 roku to byl náš požadavek.Dívat se na svět s vyhlídkou, že bude dobře to je špatně. Chtít dát dítěti dobrý domov a říct, že pro to udělám všechno,to je špatně.To že myslím víc na druhé než na sebe to bylo taky špatně.Prostě mi přijde, že celý můj život je ŠPATNĚ. Vím, že asi budu potřebovat pomoc a tím, že Vás hodně mě to i doporučilo tím jste mi to jen utvrdili a děkuji. Taky mě hodně vzalo to, že pořád mluví o pomocné ruce a nám ji vůbec nenabídli prostě nás odepsali. Snad jsem odpověděla na všechno. Ještě jednou mooooc všem děkuji jste super, že tady jste a pomáháte a dělíte se taky o příběhy pomáhá to.
|
...j.a.s... |
|
(8.12.2016 21:02:50) Arnoštko, to zní šíleně ty důvody... Chtěla bych to od nich písemně a začala bych to konzultovat s právníky nebo psychology. Přece tě nemůžou odmítnout proto, že jsi se kdysi odstěhovala nebo že se staráš o druhé a jsi optimistická... Nemůžu tomu uvěřit. A pokud jsou to tyhle důvody obrátila bych se nejdřív na nadřízeného toho, kdo ti takový posudek napsal a zvážila bych i kancelář ombudsmanna. Úředníci jsou schopni nablít na papír naprosté hovadiny a nejsou zvyklí na to, že se dotyčný brání a chce vysvětlení. Takže bych rozjela druhé kolo a k tomu psychologovi bych taky zašla... třeba by se ti hodil i dobrý posudek od něj a jistě by ti pomohl, jak to všechno ustát... dodal by ti sílu. A nakonec to můžeš i použít, že jsi chodila k psychologovi, který může dosvědčit to či ono... Nevzdávej se Je dobře, že adopčním sítem neprojdou všichni, ale tohle? Jak má podle nich vypadat dobrý kandidát? Jako sobecký pesimista?
|
|
Analfabeta |
|
(8.12.2016 23:30:56) Arnoštko, já být Tebou, zkusila bych pěstounskou péči. Ne tu přechodnou, ale trvalou. Ta se totiž klidně může překlopit na osvojení.
A ještě něco: to, že jsi dítě neudržela, může být jen Tvoje psychika. Ty se prostě moc soustředíš na to, abys měla dítě, to psyché nemusí strávit. Měla jsem takovou kolegyni, moc se snažili o první (jasně, chtěli jich víc, že), ale nic. Ona ještě dálkově dodělávala VŠ, k tomu ještě nějaké ty vzdělávací kursy. Po dalším potratu mi brečela v práci na ramenou. Tak jsem jí řekla, ať to hodí za hlavu a nechá to být, v klídku ať si dodělá školy a kursy a hlavně ať nechá všechno běžet, že to nějak dopadne a ještě není tak stará, aby děti úplně vyloučila. Pak u nás v práci skončila a já ji ztratila z očí. Za asi 5 let jsem se náhodou potkaly ve vchodu supermarketu, a co myslíš, že bylo? Jedno dítě bylo v kočárku, druhé vedla za ruku. A moc mi děkovala, že to byla nejlepší rada, kterou kdy dostala.
Přidám ještě jeden příběh, i když nemá zrovna veselý průběh. U nás je rodina, co se xx let snažili aspoň o jediné dítě. Nepomáhalo nic. Oba prošli kdejakými vyšetřeními, oba jezdili do do křížkových lázní, zkusili umělo oplodnění a furt nic. Už jim táhlo na čtyřicet, tak zažádali o adopci, prošli a po nějaké době si vyzvedli holčičku. Úžasnou, miloučkou, za svoje nové rodiče by dýchala, ale byla těžce zanedbaná. V 6 letech ještě nikdy nebyla nakupovat, nevěděla, že mléko dává kravička, myslela, že je z pytlíku, slovník tříletého dítěte. Nesmírně výtvarně nadaná, okamžitě se stala miláčkem všech dětí i celé vesnice. Měli ji dva roky, přestali myslet na vlastní, ani už nedoufali, že by se mohlo zadařit, když se po těch létech a peripetiích zadařilo. Paní se na dítě připravovala, kupovala výbavičku, obečky, kočárek, postýlku, povlečení, čančáníčko ... ale adoptovaná holčička se toho nesměla ani dotknout, ani se na to podívat. Její adoptivní rodiče jí totiž řekli, že až se děťátko narodí, že půjde zpátky do ústavu. A tak se taky stalo: narodilo se vlastní a cizí bylo vráceno!!!! Její odchod obrečela celá vesnice. Nikdo z nás tomu tenkrát nevěřil, mysleli jsme si, že to je žárlivost na dalšího sourozence. Dopoledne pán dítě odvezl, odpoledne viselo venku na šňůře čistě vyprané oblečení... Ani kalhotky té holčičce nezůstaly, všechno to viselo čistě vyprané na šňůře. Můžu říct, že tehdy brečely nejen ženské, ale i staří otrlí chlapi. Dodneška s touhle rodinkou skoro nikdo nemluví, a že je to už dost let, maximálně tak pozdrav, když už se mu nejde vyhnout. Copak by neuživili dvě děti? Jenže ono je to navíc tak, že zákon je postaven tak, že když je dítě vráceno, zklamalo dítě a už nesmí být adoptováno ani nesmí do pěstounské péče, prostě zústane v děcáku do dovršení 18 let. Úřednicím z OSPODu bylo dítěte líto, a tak doslova ukecaly rodinu, co už měla asi 8 dětí v pěstounské péči a další už nechtěli, že by to nezvládli. Tak ti si ji vzali. Co čert nechtěl, do půl roku pěstounský tatínek zemřel a maminka na všechno zůstala sama. Co myslíš, že kdybyste šli do pěstounské péče, že třeba někde je podobné dítě s takto těžkým osudem, myslíš, že byste se třeba mohli potkat a spolu prožít kus spokojeného života?
|
Arnoštka |
|
(9.12.2016 10:18:15) Ještě jednou strašně moc děkuji za názory, opravdu mi strašně moc pomaháte. Vím, že tomu člověk ani nechce věřit, tomu co jsem tady psala a opravdu, každý kdo mě zná by Vám potvrdil to, že tomu rpostě nevěří, že když neprojdeme my tak kdo? Už jen to, že se hlídám děti od svých 17 let.
...j.a.s... děkuji moc za radu zajít si k nezávislému psychologovi a tenhle posudek doložit, napadlo mě tam si zajít, ale né už to s tím nějak pracovat.
Majoranko děkuji za radu si zajít k panu Havelkovi kouknu na ty stránky děkuji.
Analfabet máš pravdu psychika je mocný čaroděj, ten nejvíc v našem těle. Já jsem vždycky k oplodnění přistupovala z nadějí a s tím, že to vyjde, ale co rok tím naděje asi opravdu klesala. Už se nebráním ničemu. A k tomu příběhu je to strašné a ukápla mi i slzička(i manželovi) tak mi řekni jak takovi projdou "sakra !!!!" Já nechci říct, že se nikdy nemůže stát to, že od prvního okamžiku nepřeskočí jiskra, bohužel se to prý stává, Ale to je ještě poslední možnost od adopce ustoupit né až poté co mám dítě doma. Je to strašné a já s mou povahou bych to opravdu nedokázala ( a to je pravě to co jim vadí, to že tohle řeknu, že bych tohle dítěti neudělala) opravdu nevím jestli jsem fakt tak špatná. Děti miluju. Kluk od sestřenice (dnes je mu 17 let) byl u mě od malička. já mu vysvětlovala věci s ježíškem, hrála si sním. Dokonce řekl, že jestli se odstěhuju on pujde se mnou (teta po něm nekřičela ), ale hlavně máme spolu takový vztah doteď. Byla jsem na prvním sv.přijmání, na ukončení 9 třídy, na koloně v tanečních, vždycky věděl, že za mnou může přijít a zaolat mi. Tak to prostě nechápu čím jsem špatná.A to co provedli ti rodiče asi bych je ani nepozdravila.Hrozný příběh
|
|
Roxie |
|
(9.12.2016 15:16:27) "Jenže ono je to navíc tak, že zákon je postaven tak, že když je dítě vráceno, zklamalo dítě a už nesmí být adoptováno ani nesmí do pěstounské péče, prostě zústane v děcáku do dovršení 18 let."
Proboha, co to je za blábol?
|
Haaribo |
|
(1.1.2017 15:34:55) To je solidni blabol...nejlepsi jsou ty dobre minene rady z doslechu a jedna pani povidala...co se zamyslet nad tim, ze sama o problemu nic nevim, tudiz se nevyjadruju???
|
Arnoštka |
|
(2.1.2017 22:24:52) Ahoj, chci Vám všem popřád všechno dobré do Nového roku. Hlavně hodně zdraví, štěstí, lásky a rodinné pohody a jsem ráda, že se semnou dělite o své zkušenosti a rady. Mám jednu novinku, bohužel špatnou. Adoptivní přípravou jsme neprošli ze tří páru nikdo, takže si vážně začínám moc myslet, že v tom je nějaký jiný háček než nám říkali. Strašně si protiřečily, takže uvidíme co bude dál :( ale vzdávat se nebudeme.
|
|
|
|
|
|
|
|
Kafe |
|
(8.12.2016 16:02:36) jas - pěstounská péče nikoli ta přechodná, ale dlouhodobá.
|
|
|