libik |
|
(27.12.2016 12:06:23) Dcera visí v Paříži, měli letět na Réunion, zrušili to pro závadu, mají vzlétnout ve 4 a mě z toho drobet bolí břicho. Normálně jsem zvyklá, že se přemisťuje vzduchem, včera jsem vlastně ani neřešila přelet z Prahy, ale teď nějak nevím.
Tak mě uklidněte
|
Pam-pela |
|
(27.12.2016 12:10:17) Ano... Myslím si, že člověk stejně dostane ve správnou dobu na správné místo, viz např. ti tři Alexandrovci, co nenastoupili. Akorát bych si dala pozor na svoje myšlenky a pocity po dobu letu... .
|
libik |
|
(27.12.2016 12:12:13) Pam-pelo, ty mě chceš zabít prej Alexandrovci, auuuuuu
|
Pam-pela |
|
(27.12.2016 12:16:51) Jé, libiku, já tě chtěla uklidnit, občas se mi zadaří . Ne, opravdu si nemyslím, že by dcerce cokoliv podobného hrozilo..akorát máš sílu, tak se nalaď na pozitivno... Podívej, proč by se ti dělo něco "ošklivého", když...ne, nevěřím tomu. Takže na tvém místě bych se nebála.
|
libik |
|
(27.12.2016 12:25:31) Pam, dobrý, mě to spíš pobavilo
|
libik |
|
(27.12.2016 12:39:31) Buchli, mě to povídej, já si zažila takový "psychosomatický" peklo (že jsem nedokázala tenkrát žít beze strachu a s plným přesvědčením, že to dobře dopadne), že jsem fakt myslela, že mi hrábne. Člověk si nemá zahrávat s pýchou, že dokáže všechno.
Ale mám to za sebou, mě to neimplantovala tenkrát Pampela, ale beznaděj a jsem rezistentní.(aspoň doufám)
|
Eudo |
|
(27.12.2016 12:41:02) Jo, letela jsem parkrat takovym. Z Londyna, z Vidne, Kodane, i s letadlem, kterym udajne letela skupina "teroristu" s bombama v zavazadlech a 8 hodin nas vsecky sacovali a prohledavali ulozena zavazadla, ke kterym jsme se museli postavit..
Este tu furt sem.
|
Eudo |
|
(27.12.2016 12:42:42) Jo, a tehotna jednou s letadlem, ktery muselo nouzove mezipristat.
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(27.12.2016 12:54:21) libiku, člověk sám nedokáže nic, stejně je součástí celku a světa a může jen sebrat vůli a snažit se (přiměřeně) a to ostatní přichází tak nějak přirozeně "samo".
Pokud vypadá, že jsem pyšná a nepokorná, pak je mi líto, je to jen zdání ...ale o svých psychosomatických osobních peklech bych mohla vyprávět celé hodiny , na druhou stranu každé překonání určitých nepříjemných situací je k něčemu a člověka strašně moc naučí. Ale i proto vím, že mám sílu...(stejně jako ty a jako většina lidí)...si vytvářet vlastní osobní realitu - v postojích, v emocích atd...a někdy to dovést až do fyzické reality. Zvlášť strach, hněv a lítost jsou strašně silné a destruktivní. Jde o to žít vědomě...a nenechat se těmi emocemi dostat...a je to někdy strašně těžké.
|
libik |
|
(27.12.2016 12:58:51) Pampelo, strach je přirozený a každý ho má.
|
Pam-pela |
|
(27.12.2016 13:08:06) libiku, strach je sice přirozený...ale jde o to, aby byl přiměřený...a aby byl v přítomnosti. Jinak je destruktivní, bere sílu, bere naději, bere vlastně normální život, pokud je přehnaný. (To není na tebe a na strach z letu, taky by mi určitá obava blikla, píšu obecně) To, co sem píšu, není načtené, není naučené, mám to setsakramantsky odžité - trvalo celá desetiletí, než jsem se zbavila toho naprosto destruktivního strachu, co mě paralyzoval a nenechával mě prožívat by´t poměrně krásnou přítomnost. Škoda, že se tehdy nenašel nikdo, kdo by mi třeba něco takového řekl, kdo by mi ukázal i jiné věci (nebo třeba vzal za ruku a provedl mě tím)...čekala jsem na to dlouhá desetiletí. Te´d je naštěstí jiný čas a jiné možnosti... A ty další věci - hněv a lítost jdou se stejnou destrukcí ruku v ruce...
Jinak si pamatuju, jak jsem po nějaké době dokázala opravdu odklonit myšlenky, pozornost a i ty emoce od představ, co se stane, když můj muž vyjížděl na silniční motorce...a já měla v sobě strach, protože můj táta se na takové motorce zabil...nakonec to vyřešit "osud", když jsme jednoho takového motorkáře na silnici po těžké nehodě zachránili...manžel schoval motorku do garáže, ten podzim už na ni nesedl a na jaře ji prodal. To jsou prostě ty věci...a pokud člověk má tu důvěru, že se to tak děje, jak má...žije se mu líp. jenže jsem bojovala strašně dlouho, než jsem určité věci přijala...a ještě zcela jistě nemám přijaté všechny.
|
libik |
|
(27.12.2016 13:13:48) No, dejme tomu, já takto dokážu odklonit bolest při vrtání zubu.
Pam-pelo, má zkušenost je jiná a taky dost tvrdá, necháme toho.
|
Pam-pela |
|
(27.12.2016 13:20:10) Jo, libiku, necháme...on si to totiž každý přeloží po svém.
Jen abych popsala ty svoje strachy...u zubaře - u mě to bývalo tak, že jsem třeba měsíc předem prožila to vrtání dopředu...třeba 10x za den....s celou parádou, přesně jsem si dokázala vybavit bolest, pach vrtačky, tu vodu v puse, vrtačku, co zajíždí do nervu ...klidně stokrát jsem to prožila předem, obrazotvornost jako prase. A realita, když přišel čas? "Tentokrát máte zuby úplně ok..." A i když se vrtalo, ta bolest nikdy nebyla tak strašná jako v představách. Jo, můj mozek dokázal při strachu divy... Takže pro mne je opravdu obrovská úleva některé věci nechat se dít...jakoby je "odevzdat". Ale pořád píšu o sobě...
Hezký den i zbytek svátků (s dcerkou).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|