| Tante Bante | 
 |
(28.1.2017 20:55:09)
Požadavek, aby byli všichni herci, mi nějak do teď unikal, na to neumím odpovědět.
Někteří rodiče si skrze děti realizují nenaplněné ambice, např. být někým slavným, umělcem nebo sportovcem apod.. někdo zase věří tomu, že děti musí sportovat/chodit do hudebky/na angličtinu.... aby z nich "něco bylo", ne nutně slavného, ale kloudného.
Umím ti odpovědět je na tu poslední otázku, proč někteří lidé pódiově vystupují, ačkoliv mají trému a jsou vlastně stydliví. Je to jedinečný způsob komunikace s ostatními lidmi a velmi intenzivní sebevyjádření, oboje je to spojené s velmi silným prožitkem, který když zažiješ jednou, tak už pak víš. Ta úzkost a tréma PŘED k tomu do značné míry patří, i když se praxí většinou zeslabí, ten pódiový prožitek ne.
|
| Monika |
|
(28.1.2017 21:06:01)
Díky za tu poslední větu, to je možná opravdu to, co mi uniká  Pokud jde o požadavek, aby "všichni byli herci", to mě napadlo v souvislosti s těmi přechozími diskusemi plus zkušenosti z MŠ našich dětí, kde se vždycky nějaká vystoupení nacvičovala a když některé dítě "nechtělo", dost se to řešilo. Učitelky tedy ani tolik ne (jsou asi zvyklé), ale spíš rodiče z toho byli často špatní, že mají takové "nedostatečné" děti.
|
| K_at |
|
(28.1.2017 21:17:48)
Aha, tak to me nenapadlo, ze by to mela byt povinnost. A ani v te skolce by to nemel byt dril. To nesnasim. Decka to ma bavit. A je to sranda i se vsemi zaseky, okny a ruznymi vypadky.
|
|
| Delete | 
|
(28.1.2017 21:51:17)
Neznám žádného rodiče, který by byl špatný a považoval své nevystupující dítě za nedostatečné.
Sama mám jedno dítě ze čtyř (paradoxně to nejnadanější), které prostě vystupovat odmítá. Nepovažuju ho za nedostatečné, ale také jsem nikdy neodmávla jeho nechuť vystupovat kdekoliv a kdykoliv jako nedůležité. A jsem hodně ráda, že i díky vstřícnosti mnohých učitelů (v ZUŠ i na gymplu) se dítě posunulo. Přitom to není o tom, že by se bez toho nedalo žít. Jen je to součást osobnostního růstu a jsem ráda, že i v této složce své osobnosti se rozvíjí.
No a ve třídě mám dítě, kterého celá rodina je z představy veřejného vystoupení úplně mimo. Tátu teda neznám, ale s maminkou jsem mluvila kolikrát. Starší dítě se z toho, že by mělo vystupovat na školní akademii, úplně složilo. No a tohle mladší také od první třídy mělo problém i jen cokoliv říct nahlas z "bezpečí" lavice, většinou prostě přišlo až za mnou ke stolu a řeklo to jen mně, hlavně pak dotazy na něco. Takže i kvůli akademii pak maminka přišla, jestli dítě musí vystupovat. Já s ní dopředu domluvila, že samozřejmě nemusí, pokud by z toho mělo mít trauma, ale že nacvičovat bude, že prostě vše bude, jako by vystupovat mělo a počkáme. A že nechám čistě na jejich rozhodnutí, jestli nakonec dítě na to jeviště půjde nebo ne a to dítě taky dopředu vědělo, že na jeviště kdyžtak nemusí. A to tedy v době, kdy už mělo za sebou zvládnutí i té básničky před třídou (před tím jen v lavici, nejdřív v sedě, pak ve stoje). A ono se to vyvinulo tak, že dítě nakonec vůbec neřešilo, že bude vystupovat, normálně vystoupilo (ale je fakt, že nemuselo nic přednášet, šlo právě jen o to, že vylezlo z řady, něco udělalo a zase se zařadilo). A radost jsme měli všichni a největší právě maminka a já. Přitom kdyby to dítě nevystupovalo, vůbec by o nic nešlo. Pro maminku v tom jistě bylo i to, že dítě dokázalo překročit stín celé jejich rodiny. Ale rozhodně si nikdo nemyslel, že dotyčné dítě je nedostatečné nebo dokonce celá jejich rodina. A už vůbec to nikdo neřešil. Ani v jiných třídách.
Jinak ta vystoupení ve školkách jsou hlavně proto, že je to způsob, jak předvést, že se s těmi dětmi něco dělá, že se něco učí. Pro rodiče nevystupujících to pak může být o tom, že mají pocit, že si ostatní myslí o jejich dítěti, že nic neumí, ale pravda je taková, že si spíš každý řeší to svoje dítě a ostatní neřeší vůbec. Naše školka dělala vystoupení tak, že děti měly jakoby běžná program, žádné nacvičené vystoupení, ale ukázky toho, co běžně dělají (cvičení s padákem, zpívání, angličtina). Děti věděly, že maminkám a tatínkům jen ukazují, co dělají přes den ve školce, vše bylo jako jindy, jen prostě i odpoledne. No a sem tam někdo nic nedělal, protože to, že tam byla maminka, bylo důležitější, ale nějak to nikdo nerozebíral.
|
| Myšutka* |
|
(28.1.2017 21:57:30)
Delete, já jsem měla obrovskou radost z toho, když v první třídě paní učitelka dala synovi na besídce roli, ve které nemusel mluvit. Takže mohl vystupovat a věděl, že to zvládne. Moc mu to pomohlo. Nebyl "divnej" a přitom se nemusel přemáhat.
|
|
| withep | 
|
(28.1.2017 22:21:21)
Vidíš. A takhle podobně, jako s tím tvým třeťákem, to bylo s naším školkáčem. Nejdřív dobrovolně chodil na zkoušky a jenom koukal a poslouchal, vystupovat nechtěl, ale patřil do skupiny dětí, které se se školkou měly rozloučit (předkoláci + on a ještě jeden chlapec, kteří se měli odstěhovat). A postupně se zapojil, ani nevěděl jak, netlačili jsme na něj. Nechtěl hrát roli, tak jsem mu vyrobila loutku - dvojníka, která tu roli odehraje za něj, a ušila dva "kostýmy" (jeden pro něj, jeden pro loutku), to pro něj bylo přijatelné. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli bude při vystoupení hrát jenom loutka (a bude ji vodit jiné dítě nebo učitelka), nebo on sám. A příjemně nás překvapil, dokonce to bylo i velmi vtipné.
Takže to, co ty jsi pochopila a co tě pohoršilo jako nutnost, je často jen to stejné, co s dětmi sama provozuješ - jemné vedení a podpora při překonávání překážek.
|
| Delete |
|
(28.1.2017 22:29:51)
withep,
co mě pohoršilo jako nutnost? Mě něco pohoršilo? Já někde píšu, že mě něco pohoršilo?
Vůbec nevím, na co reaguješ  .
|
| withep |
|
(28.1.2017 22:36:06)
Na úvodní příspěvek:
"Ale proč se to tak řeší a "pět let se snaží", aby dítě alespoň vodilo po jevišti loutku. Přijde mi to jako trochu zbytečný fetiš nebo co, že každé dítě musí být "malý umělec" a úspěchy na tomto poli jsou spojeny s takovou "pýchou" ... Vysvětlete mi, co je na tom tak zásadního, že se někdo "donutí" vystupovat přes nechuť a že se to u dětí tolik řeší."
Vyznělo mi to jako pohoršení, jestli tě k založení tématu vedlo spíš něco jako zvědavost, tak se omlouvám.
|
| Delete |
|
(28.1.2017 22:38:27)
withep,
jenže já tohle téma nezaložila  .
Naopak v něm vysvětluju, proč se děti od školkového věku k tomu vystupování vedou. A snažila jsem se i popsat, co vede rodiče (včetně mě) k tomu, aby v podobných případech byli na své děti hrdí.
|
|
|
| withep |
|
(29.1.2017 8:21:52)
Asi jsem měla vlčí mlhu  . Promiň 
|
|
|
| Monika |
|
(29.1.2017 14:33:59)
Psala jsem to já a vůbec to nemělo vyjadřovat pohoršení, ale údiv (viz zbytek úvodního "zadání").
|
|
|
|
|
|
Prostě, ať každý dělá co ho baví, ale proč zrovna divadlo, když nebaví???
, musím to číst.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)