| K_at |
 |
(9.5.2017 19:09:55)
Naše drahuna vlastně nedělá extra průsery. Ona jede v módu tisíc kravin zlomilo matku - rok řešíme napouštění vany, nezamyká se - ač důrazně klademe na srdce, že je to fakt třeba. Neustále někde něco nemá, neví, nevzala, nechala..... Dát jí instrukce po telefonu znamená, že min. na 75% prostě zapomene úúúplně všechno ještě před tím, než zavěsíme. Klasická situace je: já ráno v práci - dítě volá, že nemá klíče. Pokaždé říkám - a co s tím mám já dělat??!!! Já ti je nevzala, neuklidila, nezahodila. Ani ti nepomůžu!!! Prostě mnoho plných blbostí, které se neustále po mnoho měsíců řeší, ale nevyřeší.
Jediný průšvih - fakt průšvih - ve škole měla, když během 1 vyuč. hodiny odmítla jít k tabuli a potom měla údajně ukazovat fakana za zády učitelky - což teda odmítá do dnes. Přiznala všechno, ale fakana prostě odmítá. Tak nevím. Ale to byla velkááááá dvojitá poznámka v ŽK a ještě velmi "konstruktivní" hovor s učkou......
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(9.5.2017 19:18:53)
U nás se stalo, že babička byla s jedním mým synem v koupelně, klíč byl zvenku, protože v koupelně se normálně zamykal pes a druhý z kluků šel a tím klíčem otočil. Už nedokázal otočit zpátky, naštěstí se povedlo zburcovat prababi, která byla zrovna "při smyslech" a odemkla. Jinak tchyně přemýšlela, že bude muset vylézat z okénka v koupelně, bylo dost vysoko a stejně se nedostane do baráku, neměla mobil, no byl by to dost průšvih. Byla zima, jako roční období i počasí. V baráku jen dvě staré paní a dvě batolata, všichni dost daleko od nich, bez mobilu, bez ničeho. Od té doby schovává tchyňka klíče na zahradě.
|
|
| Lassiesevrací |
|
(9.5.2017 19:19:03)
Syn se zamknul na záchodě u babičky, když mu byly asi 3 roky - a vyndal klíč. Asi hodinu mu babička vysvětlovala, jak odemknout, pak přišel švagr a nějak ho přesvědčil za pár minut. Když kluk odemknul, ještě pořád měl kalhoty u kolen 
Babička už se chystala zničit dveře, nicméně si nevšimla, že mají práh na vnější straně, který by šel býval odšroubovat - a syn mohl klíč podat pod dveřma.
Jinak děti naše moc nezlobí, jen nás systematicky terorizují. Mám permanentně pocit, že mě požíraji piraně.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(9.5.2017 19:23:36)
Lassie, vím o čem mluvíš.   Občas tvrdím, že bych chtěla mít jedno bezúdržbové dítě. Asi si ho budu muset vymyslet. 
|
|
| daba+holčička | 
|
(9.5.2017 19:46:41)
Jo, my se se ségrou zamknuly v panelákové koupelně, byl tam debilní klíč, jak se s ním pohnuly trochu jinak, už to nešlo... Táta musel rozebrat umakart aby nás vysvobodil...
Taky jsem lezly na komín od teplárny, na střechy paneláků, do výkopů a kanálů a z druhý strany zábradlí do 4. patra a zpět. Jezdily jsme na kole ze schodů a po nakládacích rampách (helmy nebyly). Visely jsme furt na klepadle. Bobovaly jsme na šíleným krpálu končícím parkovištěm a na silnici. Snědly jsme všechno co vypadalo jedle.
Měly jsem hoodně času a nikdo nás nehlídal Stále žijem - bez následků
Moje dítě je chudák furt pod dohledem a navíc je hrozně vytížená. Tak mě jenom jako batole pořád zdrhala, počmárala celej byt (nekupujte voskovky, ty nejdou umejt) a vylezla kam to šlo. A zdrhla ze školky.
Teď je hodná, poznámku ještě neměla.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(9.5.2017 19:51:04)
Skoroex s kamarády někde našli pneumatiku od traktoru nebo čeho i s tím kovovým nesmyslem uvnitř, vytlačili ji na kopec a pustili ji dolů, dole to rozbilo nějakou kůlnu, pak posadili malýho bratříčka na polystyrenovou desku, kterou přivázali tkaničkou od bot a pustili ho po rozvodněné řece, deska se odlomila od špagátku a brácha se málem utopil. Přežili všichni. Naše děti už si fakt nic neužijí, ani ze skříní skákat nemůžou, jako moje mamka. 
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(9.5.2017 22:45:52)
Jo a můj taťka, když mu bylo asi deset, tak na prázdninách u příbuzných měl psa, obrovského celého černého vlčáka a s tím chodil každý den na poštu. Zkracovali si cestu takovou úzkou uličkou a jednou na zápraží jednoho domu seděla kočka. Taťka řekl: "Donečku, kočička!" a pes vyrazil. Táta to komentoval slovy: "kočka, kráva, vběhla dovnitř" a pak jen slyšel šílený řev a jak se vevnitř kácí nábytek. Na nic nečekal a pelášil pryč, za chvíli ho doběhl pes s ocasem mezi nohama a zježeným hřbetem. Od té doby chodili na poštu oklikou. 
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(9.5.2017 19:52:37)
Přesně. My jsme si chodili hrát do rozestavěného obchodního centra. Běžně honičky po lešení ve 3.patře. Domů jsme chodili se stmíváním. Na koupák běžně jen s bráchama, skákali jsme z prkna a dělali blbosti. A jednou jsem se propadla ve vypuštěnym rybníku, tahali mě ven nějací chlapi. Zůstala mi tam bota. A ta druhá smrděla rybinou. To byl doma mazec
Divím se, že se tolik z nás dožilo dospělosti.
|
|
|
|
|
a slibuji, že po pár vašich příspěvcích prozradím, co ta naše cácora vymyslela. Jinak děti je chválit samozřejmě 
Jinak bezpečná, zabezpečená, zahrada. 
a hnaly až k řediteli
Myslela jsme, že je preventivně zabiju hned, než přijede táta. 
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)