| Monty | 
 |
(1.10.2017 10:42:22)
Lassie,
bingo. Štěstí a neštěstí člověka netvoří jen partner. A taky ho netvoří jen rodič. Rozvod je takový, jací jsou lidi.
|
| Lassiesevrací |
|
(1.10.2017 10:44:57)
Ano, netvoří je ho jen rodič. Ale mnoha dětem se zhroutí rozvodem více věcí najednou - domov pro mnohé už není tím, čím byl. Někdy se musí stěhovat, měnit školu, přijdou o kamarády. Taky je často spojen s příchodem nového člena rodiny - otčíma nebo macechy.
A někdy se i dělí sourozenci. Rozvod není jen o tom, že tatínek spí jinde.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 10:55:15)
Lassie,
jenže věci mají jen tu hodnotu, jakou jim dáš nebo vytvoříš.
Jasně, nebude to u každého stejné, protože lidé jaksi nejsou stejní, ale přece jen vidím vyšší pravděpodobnost "úspěchu" v případě, kdy máš na žebříčku hodnot ty funkční vztahy jako takové.
Já jsem jako dítě prožila rozvod své matky s otčímem, a myslím, že i díky téhle zkušenosti jsem se celý život snažila o to, aby korektní a slušné vztahy byly v jakémkoli typu vztahu priorita. Rozvod nerozvod. Rozvod je otázka pár minut u soudu, ale život trvá podstatně déle. Protože podle mého názoru dítě netrpí rozvodem, ale tím, co se děje před ním a po něm. Pokud se k sobě rodiče chovají hnusně, a je fuk, jestli rozvedení nebo nerozvedení, přijde mi to jako daleko vyšší rizikový potenciál pro "neštěstí" a "nespokojenost", než když se k sobě chovají slušně, nenasazují si psí hlavy, neřvou na sebe apod.
Ono když se bavíš s dnes už dospělými lidmi, kteří jako děti prošli rozvodem, tak ti s odstupem času spíš řeknou, že neradi vzpomínají na to, jak se rodiče CHOVALI než na to, kde reálně byli nebo nebyli.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 10:58:05)
Monty, to je zase ale ta terminologie - pro mě rozvod neznamená těch technických několik minut u soudu. Ale to, co k němu vede a i to před samotným právním úkonem. To, že na to úřad dá štempl je formalita. Rzvod je to, když dva lidé zjišťují, že spolu už nechtějí být.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:01:24)
Kat,
to je rozchod.
Rozvod je ta "úřední formalita".
|
| K_at |
|
(1.10.2017 11:22:35)
Monty, a rozvodu obvykle předchází ten rozchod, ne? Jako nebavíme se tu snad celý večer o tom, že dva lidi jdou na úřad a po 15 minutách vylezou úředně rozvedení? Protože to chápu, že o tom dítě ani nemusí vědět a nebude to řešit. Ale vzhledem k tomu, že lidi se nerozvádí pro zábavu, rozvodu obvykle něco předchází.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:25:10)
Kat,
ano. A to, co tomu předchází a následuje dělají ti konkrétní lidé. Není to díky "rozvodu".
Rozvod sám o sobě není ani drama, ani konec života. Vždycky je to o lidech.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 11:27:36)
Monty, promiň, ale já jsem jednoduchej člověk a tohle slovíčkaření fakt nedávám. Když se dva rozvedou = mají velký problém. A když v tom je dítě, často to bývá minimálně nepříjemný. Jestli se tu budeme dohadovat, že rozchod je blbej a rozvod pohoda, tak pro mě to je prostě to samý - vztah končí. A nikdo tu nepíše, že to je konec života a ani že to je VŽDYCKY drama. Ale odmítám, že to je vlastně pohoda a dítěti je to jedno a ještě má vlastně myslet, jednat a cítit v zájmu štěstí rodičů. Dítě má zcela právo cítit cokoliv. To, že spoustu věcí mohou ti dospělí ovlivnit - vzájemné jednání, slušnost a tak - to je jasný. Ale i tak to dítě může být prostě smutný. Může být naštvaný a může si klidně připadat zrazený. Protože to je jen dítě a děti cítí a jednají dlouho poměrně intuitivně a egocentricky.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:31:25)
Kat,
ano. A na tom, jak skončí nemá vinu úřední akt rozvodu, ale ti dva rozvádějící se.
Kdysi bylo takový heslo - fandi, ale zůstaň člověkem. Pro rozvod platí totéž.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 11:33:17)
Monty, ale já se domnívám, že je snad jasné, že se tu nebavíme celou dobu o úředním aktu, ale o mezilidské situaci vedoucí k a vycházející z rozvodu - rozchodu?
|
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:41:21)
Šuplíku,
ale to píšeš jen ty. 
Není to ani to nejlepší, ani to nejhorší. Je to takový, jaký si to kdo udělá. Rozvod není univerzální zlo. Že se lidi často chovají jako idioti není vina toho úředního aktu.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 11:44:37)
Monty, ale tohle je myšlenka, kterou tu nikdo ani omylem neuvádí! Rozvod znamená prostě rozpad rodiny. A ten většinou nějaký větši, menší, nebo dost drastcký dopad na dítě má. Však ho leckdy má i na psychiku a existenci dospělých. Tak teď už nějak nevím, s čím to vlastně polemizuješ? Ono taky často je situace, kdy jeden se ze všech sil snaží to ustát a zvládnout, a druhý se chová jako kretén.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:48:33)
Kat,
jenže to je zase jen o tom, jak si to sama nastavíš.
Co je to "rozpad rodiny"?
Nemluvíme tu snad spíš o ROZPADU VZTAHŮ?
A fakt nikdo nevidí rozdíl mezi rozpadem rodiny, který spočívá v tom, že rodiče už nejsou partneři, jinak se nemění nic, a tím, když na sebe řvou, dělají si naschvály, pomlouvají se a berou si děti jako rukojmí?
Já jsem zažila obojí, i když pokaždé z jiné pozice, a ten rozdíl mi přijde naprosto zásadní.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 11:55:37)
Monty, zakládající příspěvek, na kterém se točí celá diskuse, je - viz.název. Tudíž se tu řeší rozvod - rozchod. O tom, že jde o rozpad vztahů netřeba hovořit, to je snad jasné. Co tu popisuješ ty, je ona už patologická situace, kde dítě nakonec bude (by bylo) přešťastné, že se rodiče konečně rozešli každý jinam (je fuk, jestli jsou sezdaní či ne). le výchozí situace pro celé téma je "alespoň nějak fungující rodina a rozchod rodičů a důsledky pro dítě". A ještě dodám, že toto je mé vnímání celé diskuse.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.10.2017 11:55:40)
"už nejsou partneři, jinak se nemění nic"
Monty, to je pochopitelně nejlepší možný scénář ze všech scénářů rozchodu, ale pořád to není totéž, jako když se rodiče nerozejdou vůbec, že.
Ano, když už k tomu musí dojít, je výhra, když to proběhne kultivovaně a co nejohleduplněji, ale není to pro děti stejná situace, jako když rodiče žijí spolu a tvoří jeden domov.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 11:59:58)
Ropucho,
ale ten fungující domov nevytvoříš, když je jeden z partnerů nespokojenej.
Leda iluzi fungujícího domova.
Samozřejmě, že je ideální situace "všichni jsou spokojení a tvoří harmonickou rodinu".
O tom se snad nemusíme přít.
Otázkou je, co dělat, když všichni spokojení NEJSOU.
Pak mi přijde rozumný rozchod/rozvod jako řešení, který nemusí být o nic "horší" než setrvání ve vztahu, který tak úplně nefunguje.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 12:06:33)
Monty, samozřejmě, o tom není sporu.
Jde jen o to, že dětem přinese rozchod rodičů nějaký stres vždycky.
A netroufala bych si úplně soudit hranici, kdy je jim ještě milejší třeba mírně konfliktní prostředí v úplné rodině než pohodové vztahy v rámci rodiny rozpadlé.
To bude asi velmi individuální a ta hranice křehká.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 12:09:22)
Ropucho,
ano, bude to individuální.
Nicméně neznám moc lidí, kterým by konfliktní prostředí dělalo dobře.
Možná se toho naučí nevšímat, vypouštět to... nebo brát jako "nutné zlo", to nevím.
Vím jenom, že sama bych v tom žít nechtěla a ani bych nechtěla, aby v tom žilo moje dítě.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 12:18:49)
Monty, myslím, že děti mnohdy snesou i mírnou "divočinu", když cítí, že rodiče se v jádru mají rádi a v důležitých chvílích stojí při sobě. Pro pocit bezpečí to je myslím postačující. Protože stoprocentně harmonických rodin, kde po dlouhá desetiletí všichni jen září štěstím, bude minimum. Spíš jde o ty dospělé, k čemu oni sami jsou ochotní.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 12:23:48)
Ropucho,
jo, ale mít se v jádru rád a stát při sobě fakt můžeš i po rozvodu.
To není v žádným papíru nebo "nepapíru", to je o lidech a v lidech, píšu to tu dokola roky.
Navíc jsou i lidi/děti, co nesnesou "mírnou divočinu".
Modelů lidskýho chování vč. dětskýho je mnohem víc než jen "černá" a "bílá".
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 12:34:14)
Monty, to ano, s tím já vůbec nepolemizuji, že lze dobře vycházet i po rozchodu. (Jiná věc ovšem je, kolik lidí to dokáže, podle mě bohužel minimum, ale to na principu nic nemění, principiálně to lze a věřím, že zrovna vám to klape.)
Jen ohledně toho vlivu na děti si myslím, že děti se ve většině přiklánějí spíš k rodině kompletní, i když třeba nedokonalé. Ale to je jen můj názor a určitě ne univerzálně platný.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 12:39:52)
Ropucho,
dokonalá rodina neexistuje.
To je furt o té míře snesitelnosti.
Podle mého názoru většinově lidé (vč. dětí) dávají přednost pohodě před stresem.
V rámci čeho to je už není tak podstatné.
Problém je, že nelze nijak relevantně srovnávat, když tu zkušenost nemáš.
Dítě, který žije v úplné rodině a uslyší, že je rozvod strašnej, uvěří snadno tomu, že je strašnej a i kdyby to u nich doma jakkoli neklapalo, může mít v hlavě "ale rozvod je strašnej". Takže z toho opravdu nelze usuzovat vůbec nic.
|
| libik | 
|
(1.10.2017 12:51:24)
Monty, to, že je dneska společnost velmi liberální ke štafetovým vztahům a dítě se nezhroutí z vize rozvodu, do rodin moc velké štěstí nepřineslo a svým způsobem je to špatně.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 13:40:41)
Monty, nemyslím, že musí jít o představu "rozvod je strašnej".
Může jít úplně jednoduše o stres z nové situace, ze změn, z toho, že MY už teď nebudeme my, že každý z rodičů bude fungovat sólo a případně přijdou další lidé, s nimiž bude třeba vyjít nebo dokonce žít v jedné domácnosti.
To úplně stačí, i když to probíhá víceméně v klidu.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 13:48:35)
Ropucho,
iracionální strach je nejhorší nepřítel.
Mimo jiné proto, že komplikuje jak schopnost rozpoznat skutečné nebezpečí, tak mu nějak efektivně vzdorovat. Což je ale bohužel civilizační problém a těžko se na tom něco zásadně změní.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 13:57:43)
Šuplíku,
OK, a když se tedy rodiče hádají a mají neshody - dlouhodobé neshody, ne že si jednou za uherský rok vyčtou nějakou ptákovinu - je dětem v takové rodině spíš dobře nebo ne? Cítí tam pohodu a bezpečí?
|
|
|
| Žžena |
|
(1.10.2017 15:01:27)
Tak to mohu říct z vlastní zkušenosti. Moji rodiče se rozvedli v mých 6 a z dětství pamatuju, jak se hádali v obýváku když mě dali spát.
Přesto bych tehdy dala cokoli za to, aby se nerozvedli. Ty hádky šly mimo mne, vůbec mne nezajímaly, chtěla jsem prostě tátu doma.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(1.10.2017 20:27:58)
tady se pořád dávají jen možnosti rozvod nebo dusno, ale a co takhle rodiče, kteří místo toho, aby vytvářeli doma napětí, tak se svým vztahem něco udělají, aby to napětí odstranili?
|
| Půlka psa | 
|
(1.10.2017 20:30:57)
Akorát, že na to musí být dva. S některýma lidma to fakt nejde.
|
| Lída+4 |
|
(1.10.2017 21:20:29)
Jo, občas totiž jeden má pocit, že zdroj všech problémů je v tom druhým, tudíž jen ten že má něco dělat. A jen v minimu případů to je takhle.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(1.10.2017 21:20:56)
Půlko, tak jasně že na to musí být dva.
Jen mi připadá, že už se považuje za normální takový ten přístup "nefunguje - tak čau", a říct, že na vztahu je potřeba společně pracovat, je pomalu sprostý slovo.
(Tím samozřejmě neříkám, že ten přístup máš ty)
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(1.10.2017 20:31:32)
se svým vztahem něco udělají, aby to napětí odstranili?
To se snáz řekne než udělá, ale dokud je napětí, tak to ještě jde, ale když je jen mrazivá lhostejost, je po všem. 
|
| Pam-pela | 
|
(1.10.2017 20:34:43)
K té mrazivé lhostejnosti to právě dospěje přes nějaké fáze (kdy by to ještě šlo)...a mrazivá lhostejnost (nehraná) je myslím už většinou za hranicí návratu.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(1.10.2017 21:21:34)
Martino, já viděla už vícero manželství, kde se to podařilo. Neříkám, že to jde vždycky, ale možné to je.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 21:27:39)
viděla už vícero manželství, kde se to podařilo
Já viděla dost těch, kdy se to nepodařilo, ale zůstali spolu. To pro mě byl velmi odstrašující příklad. Já s manželem zůstat mohla, vlastně jsem i chtěla, opakovala bych rodinný model - uťal to on a Bůh mu žehnej, konečně mohu ŽÍT. 
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 20:33:21)
Nj, Ráchel, ale za tím se skrývá spousta práce přece  ...jo, přijde mi, že je dost málo párů, co chtějí případně "opravovat", i to, co by případně opravit šlo. Včas, než to přejde přes tu nevratnou hranici.
Odejít (zdrhnout) se možná zdá jednodušší  .
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 20:36:29)
co chtějí případně "opravovat"
Opravit sebe nebo partnera, který se rozbil? To je nesmysl. To nejde. 
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 20:38:39)
Martino, jak chceš opravit partnera? To přece nejde.
Asi budeš říkat, že na vztah jsou dva, tojo, ale přece jen člověk by měl "prozkoumat" primárně sám sebe. Vztahy nejsou jen tak náhodné, kvůli něčemu nás ten druhý oslovil, kvůli něčemu jsme se s ním spojili... a on s námi.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 20:41:52)
člověk by měl "prozkoumat" primárně sám sebe
Mohla jsem být taková, jakou mě manžel chtěl - a taky jsem se o to několik let snažila, ale nešlo mi to a za nějakou dobu už jsem ani nechtěla, ne že bych nechtěla jeho, ale nechtěla jsem být jiná než jsem, změnit si osobnost. Stejně by to nešlo, to je jasně. 
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 20:44:15)
Martino, no a to je třebas ono...proč bys měla být taková, jakou by tě manžel chtěl?
Problém asi je, pokud v zamilovanosti člověk opravdu ze sebe dělá něco, co není, aby se zalíbil...pak se to dlouhodobě nedá ustát.
Taky jsem dlouhou dobu se chovala tak, co mi přineslo "profit" ve formě přijetí, "lásky", souhlasu druhého atd...člověk se to možná blbě naučí už v té primární rodině.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 20:47:43)
člověk opravdu ze sebe dělá něco, co není, aby se zalíbil.
Ne. Já byla svá, ale manžel si myslel, že je to přetvářka, která po svatbě a narození dítěte zmizí. Nevěřil, že jsem emancipovaná, očekával, že zpuťkovatím a budu mu vděčná, že mě živí. 
|
| Monty |
|
(1.10.2017 20:52:03)
Martino,
jj, něco podobnýho.
Prostě předpokládal, že mě po narození dítěte začne bavit starat se o domácnost a hrát si s dítětem.
Pak se hrozně divil, že to tak není.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 20:55:28)
začne bavit starat se o domácnost a hrát si s dítětem.
To mě i bavilo, ale nepřibrala jsem 20 kg, nezačala chodit s kámoškama na kafe, neudělala jsem si trvalou, neztratila zájem o sex, nezačala poslouchat popinu a navíc jsem skoro pořád vydělávala víc než on. No k uzoufání.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 20:58:52)
Martino,
mno, já jako bonus živila rodinu. Na mateřské jsem nebyla ani den. Ale to mi nevadilo, s tím jsem počítala. Vydělávala jsem asi tak 4x až 5x víc než bývalý manžel.
Nepočítala jsem s tím, že bych měla dělat všechno a on si bude dál žít svůj svobodný život s kamarády, protože "domácnost a dítě, to je přece ženská práce".
No tak ne, no.
Bývalý manžel má spoustu pěkných vlastností, ale jako partner - ausgerechnet pro mě - neměl ani jeden jedinej bonus. A žít se spolubydlícím místo partnera není úplně můj styl.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 21:03:08)
dál žít svůj svobodný život s kamarády
Jo, to mi manžel řekl: nesmíš na mně tolik viset, měla bys mit i vlasní život, najdi si nějakou kamarádku, když je ti tu samotné smutno... Strašně se pak divil, že moje nejlepší kamarádka je vždycky nějaký chlap, dokud to byl on, nepřišlo mu to divné. 
|
| Monty |
|
(1.10.2017 21:07:11)
Martino,
mému bývalému byl můj vlastní život jedno. Jen jsem si musela já sehnat hlídání, protože to je přece taky MOJE starost. On prakticky nehlídal, protože se mu buď nechtělo nebo mu nebylo dobře.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 21:17:39)
Můj ex taky nehlídal. Když jsem potřebovala, aby podržel miminko než vytáhnu dudlík spadený pod pohovku, tak mě odmítnul s tím, že mi ji držel předevčírem. O hlídání tam nemohla být řeč. Od té doby, co s ním nejsem, funguje naprosto spolehlivě a hlídá bez problému.
Dítko už je dávno puberťák, takže jsou to věky zpátky. Stačí, jak to píšu a mám chuť bývalýmu zavolat a vynadat mu do telefonu.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 21:23:08)
Půlko,
ano. Od chvíle, kdy jsem odešla, si dokáže všechno zařídit sám. Nebo si sehnat někoho, kdo to udělá za něj. Teda teď už ne, protože synovi bude patnáct, ale odcházela jsem, když mu byly tři a půl a způsobem, že jsem prostě odjela a nechala mu dítě doma, ať si to nějak zařídí. De facto od těch třech a půl let máme střídavku, i když jsme se rozvedli, až když šel syn do první třídy.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 21:54:25)
Takže jsi dospěla, Martino, k názoru, že prostě chyba byla výhradně na jeho straně  ...
No ale hlavně, jestli jste teď spokojeni v nějakých nových lepších svazcích... , myslím to bez ironie.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 22:04:57)
že prostě chyba byla výhradně na jeho straně
Celou dobu píšu, že chyba byla na mojí straně - nesplňovala jsem jeho očekávání. Chvíli jsem se o to snažila (asi 6 let), ale nešlo mi to, tak jsem to vzdala. Další roky jsme spolu byli kvůli dětem. 
spokojeni v nějakých nových lepších svazcích...
Ne, oba žijeme sami, ani v tom nikdo třetí nebyl.
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 22:18:10)
Martino, ale to přece není chyba ...hmhm, některý lidi právě raději žijou sami, je to pro ně jednodušší...a taky to prostě o něčem vypovídá. A opět to není ironie ani útok...jen konstatování...
Tak když to tak vyhovuje...nebo zatím vyhovovalo, není všem dnům konec.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 22:21:47)
některý lidi právě raději žijou sami, je to pro ně jednodušší
Já k nim nepatřím, ale nemám partnera na soužití, jen občasné schůzky. Mrzí mě to, ale nemyslim si, že se to změní.
Exmanžel má taky přítelkyni, už dlouho, ale nebydlí spolu. 
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 22:37:06)
Martino, ale pokud ti to nevyhovuje, že nemáš partnera na soužití...tak to je právě ta chvíle na změnu v sobě  ...abys vůbec byla ochotná dát kus ze sebe, otevřít se na půl cesty...připustit vůbec, že by s tebou nějaký chlap fakt mohl sdílet tvůj život se vším všudy.
Hezká je taková hra na "představ si, že...". Že třeba se vracíš domů, otevíráš dveře a tam je nějaká situace...třeba muž je rozvalený v křesle v trenkách nebo dojídá talíř omáčky nebo...takovou nějakou možnou realitu...a pozoruješ u toho svoje pocity.
Je poměrně dost "osamělých" žen, u kterých se všechno jen při představě, že mají doma nastěhovaného nějakého chlapa, stáhne nechutí až odporem...a jasně vnímají tu nechuť se dělit o "svůj" byt, pohodlí, čas...práci atd...
Dvě takové mám v přímém přenosu.
netvrdím, že to platí pro tebe, ale ony třeba taky říkají, že by chtěly chlapa pro život...ale vůbec nejsou ochotny (a možná ani schopny) ho do něj pustit.
|
|
| libik |
|
(2.10.2017 0:09:10)
Mně chybí sdílené radosti, stejné směřování, nicméně při vší lítosti nad tím, jak to je, musím uznat, že samota je pohodlná.
Taky je asi v člověku geneticky zakódované, že dokud se buduje, rodí a vychovává, má puzení vztahovat víc.
Já jsem si 100% jistá, že už soužití nepotřebuju, možná někdy v 80, až budu mít strach, že netrefím na dvorek.
|
| sovice | 
|
(3.10.2017 8:47:57)
Libiku, tohle vnímám stejně.
Nějakou dobu po rozvodu jsem chtěla partnera, ale neměla jsem dost energie hledat, ale teď už vnímám, že nechci. U mě je to teda ještě tak, že spolu bydlíme se sestrou + mé dcery, tohle kombo mi vyhovuje a až holky odejdou z domu, zřejmě nebudu sama, a pokud jo, vrhnu se víc do práce v církvi, především v oblasti návštěv a pomoci starším členům sboru je vždycky prostoru nad hlavu. Upřímně, mám pocit, že už se mi do hlubokého vztahu nechce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 20:42:12)
..přes vztahy k druhým a druhých k nám moc hezky poznáváme sami sebe...ale je to prostě někdy hodně obtížný vůbec chtít s tím nějak hnout.
Proto si myslím, že hodně často útěk nic neřeší (pokud není druhý "deviant"), před sebou taky neutečem  .
Pokud se na některé věci ve svém životě člověk dokáže časem podívat z nadhledu, leccos je schopen i vidět a pochopit v souvislostech.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(1.10.2017 20:46:50)
Ráchel,
a jak to chceš zařídit za oba?
Když je nespokojenej jen jeden, ten druhej nemá důvod cokoli měnit a taky to většinou neudělá. Dokonce ani nemusí být žádný dusno. Jen holt není to partnerství.
Můj bývalý muž taky nedělal "nic hroznýho". On nedělal vůbec nic. Jak bys to chtěla měnit? Převychovat dospělého člověka dost dobře nejde.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 20:52:35)
Můj ex taky nedělal vůbec nic. V podstatě nás odmítnul i vyzvednou v porodnici, protože se mu zrovna ten den nechtělo jet celou dalekou cestu z Holešovic do Podolí.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(1.10.2017 21:22:15)
Půlko...
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 21:26:53)
Myslím, že jeden z mých životních výkonů je to, že jsem ho nezabila, ale jenom se sbalila a odstěhovala se.
Přitom on vůbec není pitomec, jen byl tehdy moc mladej a nezvládnul to. Jako víkendový táta funguje naprosto dokonale. Věřím, že jestli se jednou ožení a pořídí si další dítě, tak to bude probíhat úplně standardně.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(1.10.2017 21:18:55)
no, já spíš velice často viděla případy, kdy ten nespokojený odmítal cokoliv řešit
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 13:07:18)
"vůbec nepolemizuji, že lze dobře vycházet i po rozchodu"
Kupodivu vycházet dobře s nesneitelným pitomcem je po rozchodu řádově snažší, než když ho máš furt doma.
|
|
|
| Žžena |
|
(1.10.2017 12:47:59)
Lidi, co se mají rádi a stojí při sobě, se možná nemusí tak nutně rozvádět.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.10.2017 12:09:04)
Já myslím, že dospělí by se mohli trochu ovládat a ne při každé nespokojenosti utíkat pryč. Ty děti nemůžou za to, ze se narodily, to chtěli ti dospělí, tak by se měli trochu snažit.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 12:10:28)
Inko,
a jsme zase u "každé nespokojenosti".
Hranice nespokojenosti je TAKY individuální.
Co je pro jednoho v pohodě je pro druhého k nepřežití.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(1.10.2017 20:23:43)
no, leckdo je nespokojený kvůli svému čirému sobectví.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.10.2017 12:15:18)
Monty,
hele za 13 let manželství jsem zažila vícero situací a období, kdy jeden nebo druhej nebyl spokojenej. Ale furt to neznamená, že změnit lokál je řešení.
Život není lunapark. Ani manželství není lunapark, aby jeho hlavním účelem bylo permanentní štěstí.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 12:17:57)
Žženo,
štěstí a spokojenost nejsou synonyma. To se přeje zvlášť i na každým blahopřání k narozeninám.
Navíc je poměrně velkej rozdíl mezi tím, když jsi nespokojená týden nebo třeba pět let.
A - opět po sto padesáté - není žádná "univerzální spokojenost". Co je pro jednoho pohoda může být pro druhého peklo.
|
|
| 77kraska |
|
(1.10.2017 12:24:16)
ZZeno, myslim, ze treba moje matka (je vdana pres 50 let) taky byla v urcitych obdobich s urcitymi vecmi nespokojena, ale ted je spokojena moc, chodi jeste do prace, otec se stara o vsechno doma, vyjdou si vstric...kdyby se byvala byla rozvedla v dobach nespokojenosti, tak kdovi, jak by dnes oba zili
|
| Pam-pela |
|
(1.10.2017 13:01:03)
Sedmikrásko, myslím si, že během 50, 60ti let vztahu se musí udát leccos...hezké věci, katastrofy, i lecjaká zklamání - ale asi je to nějak vyvážené a těm lidem stojí prostě z nějakého důvodu za to spolu být. Podle mne je to o dvou jednotlivcích ("ty" a "já") a taky o "my".
ideálních vztahů asi moc není, možná jsou takové za odměnu u takových těch vyzrálých "moudrých" jedinců.
Ostatní lidi prostě procházejí různými životními úseky, a takové ty různé posuny mohou být individuální, jde o to, jak se ti lidi vedle sebe vyvíjejí, chtějí vyvíjet, jak se vyvíjí celý vztah. Protože nikdo z nás není tam, kde na začátku partnerství.
A podle mne je celkem jedno, s jakým partnerem tenhle posun nastává...někdy je fakt zbytečné měnit osoby, jde spíš o to vyřešit některé ty věci v sobě. Někteří lidi utíkají jinam...a přitom si moc nepomohou, naopak. Nemluvím teda o patologických partnerech, tam je to asi bez debaty.
|
|
|
|
| libik |
|
(1.10.2017 12:58:10)
"když je někdo ve vztahu nespokojenej"
nabízí se otázka, kde se takovej nespokojenec ve vztahu s dětma vezme, to nevěděl dřív, že Mařena má vlastně křivý zuby a divný koníčky? Pokud někdo zakládá rodinu, asi ne na základě nespokojenosti, ne?
|
| Monty |
|
(1.10.2017 13:02:16)
Libiku,
no, pokud vím, ty ses poprvé vdávala dost mladá a s dítětem na cestě, že?
Fakt jsi dopředu věděla, jak bude nebo nebude fungovat partnerství/manželství/rodičovství s otcem tvých dětí? A vadily ti na něm křivý zuby nebo to, že poslouchá dechovku?
|
| libik |
|
(1.10.2017 13:11:07)
Já ale neříkám, že jsem to já udělala dobře a že se to tak má dělat rp. že je to normální
|
| Monty |
|
(1.10.2017 13:30:31)
Libiku,
a co je teda normální? Když už přijdeš do jiného stavu s někým, kdo se ukáže být partner na houby?
Fakt nevím. Neriskovat vůbec žádný vztah ( potenciální rozvod) a jít na potrat? Nebo zatajit těhotenství a žít jako svobodná matka?
|
| libik |
|
(1.10.2017 14:37:22)
Monty, já jenom tvrdím, že vztahy dají práci, manželství je odpovědnost a ne mejdan pro zábavu.
Jinak tedy můj původní příběh je takový, že já jsem ten vztah neodpískala, za těmi 12 lety si stojím a nepokládám je za ztracený čas. A co je možná ještě důležitější, svoji mladickou rebélii, tj. chození s naprosto nestandardním typem, jsem si odbývala právě, když se mí rodiče kultivovaně rozváděli (celkem zbytečně).
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 15:33:21)
Danulu, ale to je vždycky z části na tobě, jak se budeš cítit.
Pokud není partner násilník, alkoholik nebo jinak patologická osobnost, je to vždycky jen otázka vůle. Na obou stranách, samozřejmě.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 15:51:34)
Zefýr 
Je naivní předpokládat, že člověk s někým prožije půl století bez zaškobrtnutí.
V tomto mám vždy na paměti dr. Plzáka, který psal, že máme předem počítat s tím, že během manželství ztratíme hlavu a zamilujeme se do někoho jiného, ale důležité je tu hlavu zase najít, tedy nechat zamilovanost vychladnout a vrátit se tam, kam patříme.
A nemusí jít jen o zamilovanost, samozřejmě, zaskřípat to může v různých ohledech.
Určitě se najdou vztahy, které perspektivu prostě nemají a je lepší je ukončit. Ale nevěřím, že 50% párů narazí na nepřekonatelné překážky. Obzvlášť v době, kdy si můžeme vybírat partnery svobodně, nezávisle na jakýchkoliv společenských tlacích.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 16:26:28)
Ropucho,
on ten svět tady je plný uvědomělých, zodpovědných lidí, co jsou takoví už v osmnacti. Já žiju ve světě, kde je takových lidí menšina, takže se v něm stane i to, že holka v osmnácti/dvaceti/pětadvaceti otěhotní s někým, kdo sice nemusí být nijak patologický jedinec, jen se k sobě prostě nehoděj a jako partneři si nevyhovujou. No a tak se někdy i rozvedou. Asi jsou to všechno sobci, co se neumí obětovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 17:27:10)
Monty, ale houby, ty si jen zbytečně vztahovačně bereš teoretické úvahy.
Tady se píše o 50% rozvodovosti a někteří z nás tady pochybují, že polovina populace si vybere nepřekonatelně nesnesitelného partnera.
Dneska už je hodně málo takových, kteří zplodí dítě v osmnácti omylem a kteří uzavírají sňatek z mladické nerozvážnosti.
Dneska je spíš běžné rozvažovat a vyčkávat pomalu až do středního věku. A stejně to většinově nepřináší pevné šťastné svazky, takže chyba bude někde jinde.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 17:30:22)
Ropucho,
no, ano. Chyba bude v tom, že dva bezdětní prostě nejsou schopni dohlédnout, jak jim to bude nebo nebude fungovat v partnerství a rodičovství. A někdo prostě nechce být nespokojený doživotně nebo minimálně do doby, než vyletí děti z hnízda. Jsou lidi, pro který je to prostě důležitý.
|
| Žžena |
|
(1.10.2017 17:40:59)
Monty,
fungující svazek není věc, která se Ti přihodí nebo ne, je to věc, kterou (spolu)tvoříš.
Jasně že děti jsou náročný, ale to je právě ta výzva... zabrat a zvládnout to spolu. Nečekat, jak se mi to přihodí.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 17:46:30)
Žženo,
ty mi asi pořád nerozumíš.
Pokud jsou ti lidé z nějakého důvodu partnersky nekompatibilní, tak se můžou snažit jak chtějí a žádného "konsenzu", který by byl pro oba přijatelný nedosáhnou.
Ano, jsou lidé, kterým to nevadí, protože mají jiné priority, jiná očekávání... a lidé, kterým to vadí a nechtějí se neustále přemáhat a obětovat.
Nebavím se o tom, že na sebe řvou, ubližují si... mluvím o tom, že nejsou spokojení, protože mají každý jiná očekávání a jiné nároky. A pak to můžou buď přejít a realizovat se jinde, nebo být nespokojení a frustrovaní, nebo jdou od sebe.
Ty tu nejsi první den, fakt si nevybavíš žádný místní příběh, který tomu odpovídá?
|
| Lassiesevrací |
|
(1.10.2017 17:51:53)
Monty, do háje, tak jo, ať jdou od sebe. Co by ne. Když tak trpí a dělají, co dělat nechtějí. Jistě je všude plno dokonalých protějšků pro život a zábavu, kde vše půjde jak po másle a sny se budou plnit ještě předtím, než se vysloví.
Já tipuji, že dotyčný pán s tou novou, dokonalou dámou nezůstane....Škoda, že se nedozvíme, jak to dopadlo.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 17:54:05)
Lassie,
tak tohle je ale jeden konkrétní pán.
Existuje celá řada nekonkrétních pánů.
Navíc ani kompatibilní a ideální nejsou synonyma.
|
| Lassiesevrací |
|
(1.10.2017 18:02:15)
To byla reakce na větu o přemáhání a obětování. Což je taky pojem, který vnímá každý jinak. Co je kdo ochoten pro své děti nebo partnera udělat, může být někým vnímáno jako oběť a pro jiné je to běžná věc, kterou dělají z lásky.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.10.2017 18:12:37)
Monty,
hele já nevěřím na pohádku, že lidi, co spolu dovedli žít 5, 10 let, jsou tak hojně partnersky nekompatibilní.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 18:28:31)
lidi, co spolu dovedli žít 5, 10 let, jsou tak hojně partnersky nekompatibilní.
ONo je žít a žít. Když oba chodí do práce, vidí se jen o víkendu a dovolené, nemají žádné problémy a starosti, tak se dá žít skoro s každým.
My se ale rozešli ve chvíli, kdy byly problémy vyřešeny a starosti odpadly, protože se ukázalo, že máme naprosto odlišné představy o dalším životě: to bylo po 25 letech manželství. Kompromis si nedovedu představít, rozvod byl jediné řešení. 
|
| K_at |
|
(1.10.2017 18:32:00)
Martino, tak já se taky musela hodně přizpůsobit, hodně věcí přehodnotit a hodně věcí se vzdát, protože jsem v průběhu let zjišťovala, že něco je pro mě vlastně podstatný, něco ne. Ale že ten chlap je celkem rezistentní v mnoha věcech a prostě je svůj. Jenže jeho klady v zásadních věcech přebijou i ty (někdy pro mě bolestivé) nedostatky. A já taky pro něj určitě nejsem vysněná partnerka, ale zase - moje klady převažují (zatím) ty zápory.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 18:37:10)
Kat,
ale ty zásadní věci má prostě každej někde jinde. Je to tak, jak píše Martina - když se skoro nevidíte a problémy nejsou, dá se žít s kdekým, ale ne jako s partnerem, jako se spolubydlícím. Jsou lidi, kterým je to málo.
|
|
| Monty |
|
(1.10.2017 18:37:15)
Kat,
ale ty zásadní věci má prostě každej někde jinde. Je to tak, jak píše Martina - když se skoro nevidíte a problémy nejsou, dá se žít s kdekým, ale ne jako s partnerem, jako se spolubydlícím. Jsou lidi, kterým je to málo.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 18:46:08)
Monty, samozřejmě. Já to nerozporuji.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 18:45:16)
hodně věcí přehodnotit a hodně věcí se vzdát
Jistě, záleží na tom, čeho se vzdáš a čím ti to vynahradí.
Bohužel znám hodně nešťastných manželství, která sice trvala desítky let, ale mnaželé se vzdali prakticky všeho a oba byli naprosto zoufalí.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 18:47:10)
Zoufalí teda fakt nejsme. Jsme spokojení - teda v případě manžela doufám, že je ale žádné známky frustrace nejsou.
|
|
| Monty |
|
(1.10.2017 18:58:28)
Martino,
kdo má nízké nároky, tomu to vůbec hrozné přijít nemusí.
Je to fakt o tom, co kdo od partnerství očekává.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:02:05)
Mmch., vybavuju si scénu z "Vrať se do hrobu", kde manželka řeší manželovu nevěru se studentkou slovy: "Proto jsem si tě taky vzala. Žádnej krasavec, žádnej lumen, ale slušnej a spolehlivej kluk." Manžel odpovídá: "A víš, proč jsem si s tou studentkou začal? Protože pro ní jsem krasavec, jsem lumen, a je jí úplně jedno, jestli je na mě v domácnosti spolehnutí!"
|
|
|
| libik |
|
(1.10.2017 19:05:13)
Monty, já marně přemýšlím, jak k takovému zoufalství může dojít, pokud někdo teda nezvolí vztah z masochistické pozice.
zase můžeš namítnout, že jsem se také rozvedla.
Hele, byli jsme mladí a blbí, horké hlavy, oba jsme zestárli v přibližně stejném hodnotovém spektru a v podstatě jsme se rozvádět nemuseli.
Samozřejmě, že jsem ráda, že se to stalo, zažila jsem potom delší a krásný vztah, z něhož mám dítě, ale..
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:14:59)
Libiku,
to myslíš vážně?
Jsou různé cesty. Nejčastější - lidé se málo znají, v zamilovanosti se přetvařují nebo prostě jen neunesou změnu po příchodu dítěte/dětí.
To fakt neznáš?
|
| libik |
|
(1.10.2017 19:19:13)
Já nevím, měla jsem 2 počitatelné vztahy, mužský si v ničem nebyli podobní, dokázala jsem s nima být a mít radost ze života a to si o sobě fakt nemyslím, že jsem kompatibilní s půlkou vesmíru.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 19:29:50)
Já si třeba přes antikoncepci pořídila dítě s člověkem, který na to nebyl připravený. Pár let jsme spolu bydleli a fungovalo to. S dítětem se to nedalo. Po šestinedělí jsem se stěhovala, protož jsem nechtěla, aby v tomhle moje dítě žilo a nechat to na pár let později by znamenalo, že bude mít trauma z rozchodu. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v životě.
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 18:47:36)
To je v pořádku, už jste neměli malý děti.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 19:15:42)
Ale psala jsi, že se změnil po úraze.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 19:18:26)
Po pravdě to taky nechápu. Chápu, že to člověk zjistí při prvním dítěti nebo třeba při velké změně povahy nebo chování partnera. Lidi se vyvíjí a nemusí to vyhovovat. Ale nerozumím, že někdo u druhého nebo třetího děcka zjistí, že "von je furt stejně hrozněj jako na začátku a ne a ne se mi přizpůsobit a teď už mě to fakt se.e". A i to se tu člověk sem tam dočte.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 18:46:41)
Stejně si myslím, že by to měli vydržet než dítě odroste.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 18:50:00)
vydržet než dítě odroste.
To musí být pro to dítě hrozné.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 18:53:01)
Nemusí, já jsem rodičům vděčná, že se rozvedli až když jsem dospěla. Za nic na světě jsem nechtěla být z rozvrácenýho manželství.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 18:57:29)
Za nic na světě jsem nechtěla být z rozvrácenýho manželství.
Já se zase každou noc modlila, ať jdou konečně od sebe - jsou splu pořád a pořád si mi chtějí jeden na druhého stěžovat: a vlastně oba mají pravdu, ale už je jim 75, "doklepávají" to spolu dobré čtvrtstoletí.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 17:51:02)
Monty, já ti rozumím, myslím, že chápu konkrétně tvůj případ a pokud proběhl tak, jak popisuješ, vidím to jako vzácný příklad dosti rozumného a zodpovědného přístupu.
Ale z toho, co vidím kolem sebe, i z toho, co se lze roky dočítat tady, mi vyplývá, že rozchody většinou probíhají dramatičtěji a bolestněji, následné štěstí je nejisté a stres dětí je zaručen.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 17:52:53)
Ropucho,
jenže já i tady čtu o nerozpadlých manželstvích/partnerstvích, který fakt nepokládám za ideální ani pro dospělé, ani pro děti.
Prostě neberu rozvod jako univerzální zlo a "nerozvod" jako univerzální dobro, toť vše.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 18:04:00)
Monty, tak to samozřejmě, univerzální není nic.
Však já s tebou po celou dobu souhlasím, jen bych byla opatrná v tom hodnocení dopadů na děti, to vidím jako křehkou záležitost.
|
|
|
|
|
| angrešt |
|
(1.10.2017 18:13:09)
Ropucho, jen jsem náhodně koukla na poslední stránku téhle diskuse a proto to lepím k Tobě - rozvodovost kolem 50 % je úhrnná rozvodovost, tj. počet rozvedených manželství celkem. Ta ale nekoreluje s počtem rozvedených osob v populaci, protože vyšší rozvodovost mají již jednou (či víckrát) rozvedení, rozvodovost prvního uzavřeného manželství je kolem 35 %.
P.S.:můj manžel je nesnesitelný, ale překonatelně
|
| Lassiesevrací |
|
(1.10.2017 18:15:22)
Angrešt,
|
|
| K_at |
|
(1.10.2017 18:25:24)
Angrešte
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 18:40:37)
Angrešte, děkuji za osvětlení, to je holt ta laická interpretace vědeckých závěrů.
Ale když připočteme nesezdané páry, které se rozcházejí mimo statistiku, je to slušná Sodoma Gomora i tak  :-D
Jinak tedy u nás jsme nesnesitelní oba, ale zdá se, že zatím též oba překonatelně. Myslím, že jsme si vědomi, že nikdo jiný by nám to netrpěl, než my dva vzájemně desetiletími prověření
|
| Senedra | 
|
(1.10.2017 18:47:22)
No, já vždycky jen vzdychám, když svým dětem vyplňuju nějaké papíry a říkám :" Děti, vy to máte tak jednoduché - všichni spolu skutečně bydlíme na jedné adrese a máme jedno příjmení."
A ať si říká kdo chce, co chce, rozvod nebo rozpad partnerství rodičů děti vždycky poznamená. Některé víc, některé méně.
Jo, můj manžel je taky občas nesnesitelný, ale je to k vydržení. Za 22 společných let krize byly, ale povedly se vyřešit. A stačí, když se s manželem chytneme a děti to velmi komentují.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 18:56:23)
"rozvod nebo rozpad partnerství rodičů děti vždycky poznamená."
Proto jsem to utnula dřív než dítě začalo vnímat. Akorát mě všichni měli za šílence, že se stěhuju od člověka, co chodí do práce a slušně vydělává.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 18:58:14)
Jo, tak buď hned nebo až dospěje. Nechápu, že si někdo pořídí několik dětí a pak zjistí, že je partner nekompatibilní.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.10.2017 19:07:00)
To si má každej rozmyslet dopředu, jestli si vzít někoho s kým bude přežívat.
|
|
| K_at |
|
(1.10.2017 19:22:09)
Inko, já teda nevím, ale já rozhodně nejsem stejná jako třeba v 16ti, ve 25, nebo 28 letech. A určitě ta zásadní změna a náhled na muže přišel prostě na RD. A věci, které jsem třeba nebrala jako zásadní, teď už zásadní jsou. A naopak. To je snad normální. Takže evidentní může být, že chlap chlastal už před svatbou, nemakal už před svatbou. Byl totální hovadou už před svatbou. Ale co se uděje během 15 let, dvou dětí, změn zaměstnání, krizí, stárnutí prarodičů, zdravotních problémů, nedostatků financí atd. To přece nikdo nikdy neví.
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 19:25:51)
Ale co se uděje během 15 let,
To říkal můj ex: Jakto, že ti nejsem dost dobrej, vždyť já jsem pořád stejnej jako když sis mě brala... No jo, ale já nebyla stejná.
|
| Lady V. | 
|
(1.10.2017 19:28:04)
Ano, Martino, člověk se pořád vyvíjí a posouvá. A v optimálním případě se manželé posouvají podobným tempem a stejným směrem.
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 19:09:45)
Nechápu, že si někdo pořídí několik dětí a pak zjistí, že je partner nekompatibilní.
A proncip televizního vysílání chápeš?
|
|
| Senedra |
|
(1.10.2017 19:13:31)
Inko, já pochopím to, že po narození prvního dítěte dotyční zjistí, že nejsou kompatibilní. Nechápu, že si pak pořídí další děti.
|
| Lída+4 |
|
(1.10.2017 19:15:20)
Senedro, taky se to může projevit až u dalšího dítěte. To je ten provoz přece jen už složitější.
|
|
|
| Senedra |
|
(1.10.2017 19:19:56)
Lído, určitě, ale nepochopím takové to " No, on se doma nezapojuje, přijde z práce v osm večer, na děti ani nepromluví, jen se svalí k televizi/jde za kamárady/sportovat/do hospody.....Ale já to třetí dítě fakt chci."
|
| Lída+4 |
|
(1.10.2017 19:25:47)
Senedro, to máš ale spíš kliku, že to neznáš. Prostě leckdy člověk má nějakej "optimální" počet dětí, a dokud ho nedosáhne, není spokojenej, i kdyby jinak všechno bylo skvělý. Koneckonců, chlapa časem můžeš vyměnit, ale ty další děti se ti pak už nemusejí podařit.
|
| Senedra |
|
(1.10.2017 22:27:49)
Lído, představ si, že něco o optimálním počtu dětí vím... a z vyloženě racionálních důvodů jsem toho počtu nedosáhla.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 19:28:20)
.Ale já to třetí dítě fakt chci."
To já zase chápu: nikdy bych nechtěla žít v systému "moje děti, tvoje děti, naše děti" - bylo mi jasné, že rozvodem je počet mých dětí uzavřen.
|
|
|
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:17:18)
Senedro,
jsou i lidi, pro které je rodičovství mnohem víc než partnerství.
|
|
| Lady V. |
|
(1.10.2017 19:20:15)
No já třeba vyloženě nejsem partnerský typ. A kdyby mě manžel tak brzo neulovil, asi bych se už nikdy nevdala.
|
|
| Lady V. |
|
(1.10.2017 19:22:06)
A rodičovství pro mě skutečně je mnohem víc než partnerství, vztah k dětem a k chlapovi je podle mě neporovnatelný, úplně jiný level.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:31:51)
Lady V,
tak to mám jinak. Dítě chci připravit pro život, s partnerem ho chci žít i potom, až bude mít dítě život vlastní.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 19:35:00)
Já tedy taky vnímám rodičovství jako důležitější. Partner se beze mě nepotentuje a najde si jinou nebo žádnou. Dítě bude mít bez mámy problém. A to mám MM fakt ráda.
|
| K_at |
|
(1.10.2017 19:48:56)
Jo.
|
|
|
| Lady V. |
|
(1.10.2017 19:36:01)
No já zas tu vazbu k dítěti vnímám jako maximálně silnou, i když bude na druhé straně zeměkoule.
Chlapa miluju, ráda se k němu přitulím, ráda se s ním směju a voním k němu a asi by mi moc chyběl, případný konec vztahu ovšem neberu jako konec života.
Konec vztahu mezi mnou a dítětem je pro mě nepředstavitelný.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:38:58)
Lady,
jenže na ty druhý straně zeměkoule s tím dítětem nebudeš.
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 19:45:22)
Rozvede se každej druhej a je to sice smutný, ale většina to nějak rozdýchá. O dítě přijde díky Bohu jen málo lidí, ale je to něco tak šílenýho, že raději nedomýšlet.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 19:50:00)
Půlko,
takhle jsem to ale fakt nemyslela.
Spíš tak, že i ti, co se rozvedou obvykle nechtějí zůstat sami s dětmi a toho partnera si hledají. Že jim jen ty děti většinou "ke štěstí" nestačej.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(1.10.2017 19:20:17)
po narození prvního dítěte dotyční zjistí
Jenže to se nezjistí z hodiny na hodinu, to je delší proces: někdy je to lepší, jindy horší, z těch hezkých chvilek žiješ celé týdny a doufáš, že až bude dítě starší, až budete mít větší byt, až doplatíte půjčku, až se vrátíš do práce, až zahřmí, bude všechno jako dřív - a roky běží a běží...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(1.10.2017 15:47:08)
"Když už přijdeš do jiného stavu s někým, kdo se ukáže být partner na houby?
Fakt nevím. Neriskovat vůbec žádný vztah ( potenciální rozvod) a jít na potrat? Nebo zatajit těhotenství a žít jako svobodná matka?"
Za mě má tohle dobré řešení. Dítě si nechat, partnera ne a nechat expatnerovi a dítěti prostor, aby si vybudovali krásný vztah (a doufat, že to bude otec chtít).
|
| Monty |
|
(1.10.2017 15:54:01)
Půlko,
jak vidíš, z většinového pohledu na Rodině je to ale špatný řešení.
|
|
|
|
| Senedra |
|
(1.10.2017 16:15:31)
Monty a co je podle tebe teda ten většinový názor na rodině?
|
| Monty |
|
(1.10.2017 16:22:08)
Senedro,
v tomto tématu mi to vychází tak, že udržet manželství je důležitější než nějaká pofidérní spokojenost a děti mohou být spokojené jen tehdy, když mají oba rodiče doma, bez ohledu na to, jak se ti rodiče cítí a jaká je tam atmosféra.
Čtu špatně?
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.10.2017 16:24:09)
Čteš určitě dobře, ale špatně reprodukuješ a dobře to víš ;-)
|
|
| Kafe | 
|
(1.10.2017 16:24:17)
Monty - čteš špatně. Jádrem diskuze je fakt, že spousta párů manželství vzdává při první krizi, aniž by se snažily tu krizi překonat a to i přesto, že už mají děti. Krize ke vztahům patří.
|
| Monty |
|
(1.10.2017 16:27:35)
Liško,
krize a dlouhodobá nespokojenost jsou dvě různé věci.
|
| Kafe |
|
(1.10.2017 16:30:54)
Monty - co je dlouhodobá nespokojenost?
|
| Monty |
|
(1.10.2017 16:38:09)
Liško,
obsahově asi pro každého něco jiného.
Reálně to, že nejsi dlouhodobě s něčím spokojená. S něčím, co je pro tebe osobně důležitý. V partnerství.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
To je totiž pro děti strašně blbej vzor. 
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)