Monika |
|
(25.6.2018 21:15:36) No, zamyslet se nad sebou, když druhý projevuje intenzivní nesouhlas nebo dokonce neštěstí po mém nějakém projevu nebo akci, to bych považovala za normální a zdravé. Výsledkem zamyšlení se nad sebou ovšem nemusí být "kát se a ustupovat", ale klidně i "trvat na svém" nebo "snažit se lépe své záměry vysvětlit" nebo "snažit se lépe pochopit co druhá strana chce a proč" nebo "pokusit se o kompromis" ... Prostě podle situací. V naší rodině se divadelní výčitky a scénky nebo "urážení se" neprovozují, nemám v plánu to dělat ani já, ale co se mnout tedy třeba jednou udělá nějaká demence??? V řadě rodin nejsou podobné postupy a jiné manipulace asi až zase tak zvláštní a různě se to nese po generace ... Pochybuju, že tyto metody někdy zcela vymizí :-(
|
Kudla2 |
|
(25.6.2018 21:32:39) Moniko, ano, takto jsem to myslela a to, co píšeš, mi přijde rozumné.
Pro ostatní - bylo to myšleno tak, jestli prudkou reakci druhé strany na nějaké naše počínání (třeba ti rodiče s tím domem ve vedlejší diskusi, ale nejen) je záhodno vnímat jako "asi jsem něco přehnal, když jim to tak vadí, musím vzít zpátečku" nebo "podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí jsem nepřehnal nic, pokud jim něco vadí, tak ať řeknou na férovku co a můžem se bavit).
|
*Kate |
|
(25.6.2018 21:34:18) A ty máš konkrétní zkušenosti jake?
|
Kudla2 |
|
(26.6.2018 1:07:00) Kate, bývaly doby, kdy jsem měla pocit, že když někdo na mě reaguje podrážděně, tak k tomu má určitě důvod a že jsem něco udělala špatně (třeba ve škole kamarádka urážející se bez zjevné příčiny a odmítající říct důvod, ale naznačující něco v tom stylu "něco jsi udělala špatně, co to bylo, na to si musíš přijít sama").
Přijít na to, že to není v žádném případě můj problém, mi chvíli trvalo. V dospělosti mám asi štěstí na lidi, protože to na mě skoro nikdo nezkouší. Ale ve dvou případech, kdy to zkusili, to bylo velice nepříjemné, i když člověk racionálně tušil, že si můžou trhnout.
A naštěstí jen z doslechu vím o lidech, kteří si dokázali vykřičet výhody, které jiní neměli, jen na základě toho, že když to nedostali, byli velmi nepříjemní a neodbytní a schopní i škodit (a podotýkám, že to nemá nic společného s žádnými menšinami).
|
77kraska |
|
(26.6.2018 8:54:36) Kudlo, treba u nas v kancelari porad chodili lidi za sefy a snazili se vykricet si vyhody, vic penez, ulevy z pracovni doby, dokonce jedna kolegyne privedla i manzela, aby presvedcil sefy o nejakem jejim naroku......do jiste miry si vyhody vykriceli, ale kdyz presahli nejakou hranici, tak je sefove proste vyhodili z prace (duvod se vzdycky najde....a u nas OSVC se ani zadny duvod hledat nemusi)
je fakt, ze vyhodili i takove, kteri o zadne vyhody nikdy nezadali :-(
|
Rodinová |
|
(26.6.2018 9:26:56) Ja si i troufnu jmenovat, ale nemyslim to jako vycitku, jen mam potrebu to ventilovat (mozna to i vycitka je, nevim ) Ja: Milacku, nekoupils chleba, dame si k tomu brambory. On: jee, to jsem debil, promin. Ja: O nic nejde.
Je to teda vycitka ?
|
Ruth |
|
(26.6.2018 9:33:26) Není.
Poslyš, Rodinová, právě jsem pojala podezření, že máme stejného muže. Pro případ, raději ani nechci znát pravdu.
|
Rodinová |
|
(26.6.2018 9:44:26) A ja ze je furt takovej uhonenej ...
Predpokladam, ze vycitka by to byla pri nasledujicim scenari: ... On: jee, to jsem debil, promin. Ja: No jo, ty myslis jen na ty svy blbosti, pro me nic neudelas, to jako minule, kdyz jsi zapomnel koupit tu barvu, za to svejm rodicu, tem jsi koupil novou televizi... atd.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(26.6.2018 9:51:47) no jasně a dá se pokračovat "no, děti, nedá se nic dělat, chleba nemáme, ten nám tatínek nekoupil, holt budem mít brambory... zase... on tatínek nemá čas kupovat nám chleba, to je přece jednodušší, aby máma musela zase škrábat a vařit brambory, že jo... to je jasný, máma má času fůru, proč by nemohla dělat brambory..."
(s mladší sestrou s oblibou hrajeme tyhle hry, umíme se dostat do obrátek, nejvíc to milujem, když jsme někde na veřejnosti, dodnes vzpomíná švagr, jak jsme se se sestrou dokázaly "hádat" ve frontě v IKEA při výprodeji asi půl hodiny a bavily tím celou frontu )
|
Rodinová |
|
(26.6.2018 9:57:57) Rose, to delam obcas s dcerou, je to bezva zabava.
|
|
|
Ruth |
|
(26.6.2018 9:56:31) No můj se mi taky zdá tak nějak unavenější, než by podle mne být měl...
Vzpoměla jsem si na maminku kamarádky, která říkala, že v socialzmu připadá na jednu ženu 1/2 muže, nestihla jsem se zeptat, podle jakých výpočtů...
Jinak Tebou uvedený příklad konverzace je u nás zakázán. Dovedu si představit, že někdo to dočte a řekne si - pche, a jak toho docílit, když u nás je to ještě horší a jako bonus mě oslovuje ..., někdy i ...
|
Rodinová |
|
(26.6.2018 10:05:19) Ruth, lidi, co tohle dopustej a dokazou v tom zit, si nevazeji sami sebe, tim si jich nevazi okoli, zacarovanej kruh.
Zeptam se doma, jestli nahodou nezna nejakou Ruth
|
|
|
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(26.6.2018 9:47:21) Výčitka je to ve chvíli, kdy řekneš: no, ty si nekoupil chleba (ušetřil sis pár kroků a pár peněz) a já teď musím škrábat brambory.. (a asi nad tím strávím víc času než kdybych si ten chleba koupila sama)
|
|
|
|
|
|
Rozállie |
|
(26.6.2018 6:59:31) "bylo to myšleno tak, jestli prudkou reakci druhé strany na nějaké naše počínání (třeba ti rodiče s tím domem ve vedlejší diskusi, ale nejen) je záhodno vnímat jako "asi jsem něco přehnal, když jim to tak vadí, musím vzít zpátečku" nebo "podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí jsem nepřehnal nic, pokud jim něco vadí, tak ať řeknou na férovku co a můžem se bavit)."
A co nějaký zlatý střed? Po prudké reakci se zamyslet a hlavně vzít v úvahu celou osobnostní a vztahovou historii zúčastněných? Chci-li s tím člověkem dál vycházet, tak mám vždycky možnost mu svůj nesouhlas sdělit citlivě s ohledem na jeho potřeby a je jedno, jestli ten nesouhlas dal najevo slušně nebo neslušně.
No a hlavně, děsně tady rozebíráš vedlejší diskuzi, přičemž si tam dosazuješ prudké reakce, které ale vůbec nebyly zmíněny.
|
|
|
|