Yuki 00,03,07 |
|
(28.11.2018 7:20:24) já naštěstí ne, ale jedno z dětí ve škole, a protože nemám vlastní zkušenost, zkusím se zeptat vás to dítě je zdatný manipulátor, vzhledem k rodinnýmu prostředí se naučilo nedat na sobě znát emoce, chybí mu doma pozornost, došlo na sebepoškozování, sebevražedný myšlenky, sáhodlouhýmaily a rozhovory, kdy chtělo mluvit ale nic říct a psycholožka řekla, že je úplně v pohodě, dítě nadšený, že ji zmanipulovalo
fakt to jde? dítěti je 14 let, je chytrý
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 7:55:55) jde to, o mě to taky nikdo nevěděl psala jsem si deník a jednou jsem ho celý i spálila, právě z obav, aby se o mých duševních stavech nikdo nedozvěděl (nechtěla jsem, aby mě někam zavřeli)
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.11.2018 8:15:02) ale tady to dítě bylo právě kvůli všem těm věcem u psycholožky, dobré psycholožky (teda aspoň se to o ní říká) dítě nasadilo úsměv, povídalo si, smálo se, a večer mi napsalo, že je to super, psycholožka nic nepoznala a řekla, že se s ním dobře povídá... přitom měla psycholožka ode mě mail, se souhlasem rodičů, kde jsem jí popsala problémy dítěte, přesto nic
dítě jde pro změnu k psychiatrovi, po půl roce od této zkušenosti, protože se samozřejmě neděje nic pozitivního, a já doufám, že nebude zase stejný výsledek
uvědomila jsem si tím, jak snadno dokáže i dítě manipulovat svým okolím, když je dost chytrý a má k tomu důvod
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 8:19:55) řeknu Ti asi tolik - měla jsem pocit, že mi stejně nikdo nepomůže a že jestli to někomu řeknu, co se mi honí v hlavě, tak mě zavřou do blázince (to jsem samozřejmě nechtěla) a ano, navenek jsem vypadala a chovala se normálně, ale všímavému člověku by třeba něco došlo (jak Ty píšeš, že rozhovory, kdy mluví, máš pocit, že něco za tím je, ale stejně to neřekne...)
|
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 8:21:09) jo a ještě dodatek - já jsem byla PŘESVĚDČENÁ, že mi nikdo ani pomoct nemůže, i kdyby chtěl, že mi hlavu prostě nezresetuje a nepřenastaví, věděla jsem, že to jde "zevnitř"
|
|
Len |
|
(28.11.2018 8:59:11) Tak ja bych taky nerekla pravdu, kdyby me nekdo donutil (nikdo by me nedonutil) jit k psycholozce. Bud bych uplne mlcela a nebo hrala stejne jako to dite. Pravda je nebezpecna zbran, vyuzivam ji pomalu a sverovat se s cimkoliv takovym je pro mne nemyslitelne.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 9:08:04) Len,
já chápu, že není dobré říkat za všech okolností všechno všem, a je mi jasné, že i s tím psychologem si musí člověk "sednout", ale pokud má někdo v tomto směru nějaký problém, který ho trápí, tak přece by mu s tím ten psycholog (předpokládejme, že dobrý a že tam není primárně to "nesednutí") mohl pomoct, a tím, že s ním odmítne komunikovat, tak si vlastně tuhle možnost uzavře.
V jakém smyslu by to bylo riziko? Tihle lidé jsou přece vázaní profesním tajemstvím, takže by neměli nikomu nic vyžvanit.
|
Len |
|
(28.11.2018 9:16:48) Kudlo, ja proste nemam zadnou potrebu se komukoliv sverovat s cimkoliv, nikdy jsem ji nemela. Asi se neumim vzit do pozice, ze bych takoveho psychologa dobrovolne vyhledala. S tim oborem mam dlouholete zkusenosti coby osoba pecujici o psychicky nemocneho a cim vic toho vim, tim mene bych byla ochotna se sverit s cimkoliv. Ruzne posudky atd. dokazi cloveku pekne zamotat zivot.
Pokud si to dite o psychologa rikalo, to je samozrejme jina.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 9:53:24) Len,
měla jsem za to, že psycholog je podobně jako lékař vázán profesním tajemstvím a že na nikoho žádné posudky nikam nepíše, respektive neměl by.
Samozřejmě si umím představit atmosféru, kdy by to skutečně riziko bylo, a nevím, jestli zrovna něco takového nepanuje v Anglii (přivedly mě na to kauzy s odebíráním dětí, které byly možná zkreslené médii, ale třeba to o té italské letušce, které v Anglii udělali císařský řez a odebrali jí hned mimino, protože se léčila s nějakou psychickou poruchou) je tak děsivé, že i kdyby to byla pravda jen částečně, byl by to sakra důvod k nedůvěře a obezřetnosti.
Ale pokud by všechno fungovalo, jak má (lékařské/profesní tajemství atd.), tak bych v tom žádné takové riziko neviděla.
|
Len |
|
(28.11.2018 12:14:32) Kudlo, ja jsem kvuli podobnym posudkum a zapisum znicila svou ceskou zdravotni kartu. To, ze je neco takoveho v majetku lekare, je pro mne nepripustne, proste takove zapisky si o mne nikdo vest nebude. Vim, ze kdysi se to dostalo do me skoly, takze ne, neverim, ze se to ven nedostane. A ano, tady ty pripady s detmi, to je proste fakt, ale to jsem nikdy az tak neresila, protoze manzel toho ma dost za nas oba.
U mne je hlavni, ze mi vypovidani nepomaha. Prakticky stoprocentne plati, ze sdilena starost se stonasobi a sdilena radost se minimalne puli. Nevim proc, ale tak mi to v zivote funguje. Takze radosti i starosti (vyrazne, zivot menici) jsem se naucila nesdilet a menit to nebudu.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 12:35:48) Len,
pokud je v tom obava ze zneužití (reálná), tak to chápu, ale zneužití v takovémto případě považuji za zločin, za který by si měl dotyčný vyslechnout nějaký dost zásadní trest.
|
|
|
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 12:04:34) je otázka, jestli to to dítě chtělo nebo jestli to řešili rodiče a učitelka
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 12:14:21) Radko, tak pokud se dítě svěří s něčím tak závažným, jako o tom psala Yuki, tak měli by si rodiče a učitelé vzít na triko, že s tím za odborníkem nepůjdou?
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 12:27:00) to neříkám, jen nabízím svůj pohled z pozice dítěte - proč manipuluje a nesvěřuje se - může to tak být a nemusí; může nechtít, aby se to o něm vědělo (a zároveň vskrytu duše chtít, aby mu někdo pomohl) mám tu zkušenost, proto to píšu, necucám si to z prstu to neznamená, že bych tomu dítěti nechtěla pomoct, jen nevidím cesty, jak....
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 12:34:50) Radko,
ale tohle přece JE cesta, jak mu pomoct.
Pokud má nějaký problém, ale nechce o něm nikomu říct, tak se mu dá pomoct asi jen velmi těžko.
|
|
Len |
|
(28.11.2018 12:35:01) Radko, taky si myslim. A nevim teda, co presne tu bylo nazvano manipulace, ale pokud to, ze dite hraje divadlo pred psychologem, to je jen ochrana sama sebe, manipulaci bych to nenazvala ani nahodou.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 12:38:28) Len,
ale pokud to dítě určitým způsobem "volalo o pomoc", pak to znamená, že ji asi potřebuje.
Ti rodiče i ta učitelka udělali asi to jediné, co v daném případě udělat mohli - obrátili se na odborníka.
To dítě se "chrání", ale před čím, když tu pomoc potřebuje a tady se mu ta pomoc nabízí?
Já vím, že u toho dítěte to není vědomé, ale když si to akto "zablokuje"tím, že k sobě toho psychologa nepustí, tak jaký postup bys doporučovala, když ten jeho problém nadále trvá?
|
Len |
|
(28.11.2018 14:12:09) Kudlo, ja nic nenavrhuju, jen rikam, ze to takhle chapu (a nevim, jestli je to spravne, nic o tomhle pripadu nevim). S tim snad musi umet pracovat psycholog a rozhodne to neni duvod hazet vinu na dite, ze manipuluje.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 16:49:37) Len,
tak to jsme si v tom případě nerozuměly, mě vůbec nenapadlo uvažovat o tom stylem, že "dítě manipuluje", i když to v úvodním příspěvku zaznělo.
Souhlasím s Tebou, že tohle by měla být práce pro toho psychologa (a věřím, že pokud je dobrý, tak by to měl zvládnout), z hlediska toho dítěte to může být přirozená reakce a nedůvěra a má na ni právo.
Myslela jsem, že to pojímáš spíš z pohledu toho, že by to neměli dělat ti rodiče a ten učitel, ale zjevně jsem se spletla.
|
|
|
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 13:14:32) jo, taky to vnímám jako "sebeochranu", i když druzí to mohou nazvat manipulací Yuki to asi myslela ve smyslu "dítě ošálilo i psycholožku" já jsem taky vynakládala spoustu energie na to, aby se nepřišlo na to, že jsem "mimo", prostě navenek normální, uvnitř "hluboký v srdci žal" a zároveň nedůvěra k tomu, že by mi mohl kdokoli zvenčí pomoct
|
|
|
|
|
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 12:07:39) já ten pokec vedu symbolicky, prostřednictvím knih (třeba rozhovory s psychology a psychiatry nebo s různými osobnostmi, co měly podobné problémy, 13. komnata, duchovní literatura apod.) nedovedu si představit, že bych to vykládala konkrétní osobě (v té době, kdy jsem ty problémy měla) v podstatě mám názor - buď to půjde a pomůžu si nějakým způsobem sama nebo mi stejně nikdo nepomůže
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 12:13:14) "buď to půjde a pomůžu si nějakým způsobem sama nebo mi stejně nikdo nepomůže"
To si myslím, že funguje na takové ty "běžné" rozlady, které má občas asi každý, ale u závažnějších problémů to může být až tragický omyl.
|
|
Alraune |
|
(28.11.2018 12:47:07) No, to je dost sebevražedný názor. Mmch, psychiatrická pomoc fakt není o vypovídání. Psychiatři si nějak extra povídat nechtějí.
|
byvala radka |
|
(28.11.2018 13:16:05) však jsem se taky tak dlouhou dobu cítila (v pubertě) no naštěstí jsem si pak pomohla (i s pomocí boží) já to tady neříkám jako návod, jen jako prožitou zkušenost
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 9:10:13) navíc jestli jsem to pochopila správně, tak toto dítě nebylo k ničemu donuceno, samo "volalo o pomoc".
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.11.2018 9:53:31) Na tole mám stejný názor. K psychologům by mě nikdo nedostal.
|
Kudla2 |
|
(28.11.2018 10:13:48) Tak já jsem názoru zcela opačného.
Když vyloučím riziko "že se to rozkecá" (k čemuž by lege artis vůbec docházet nemělo), tak nechápu, proč by se člověk, který má v tomto směru nějaké problémy, měl vyhýbat odborníkům, kteří by mu mohli výrazně pomoci.
Připadá mi to trochu jako když nemocný cukrovkou, rakovinou nebo jinou závažnou chorobou odmítá jít k lékaři - vždyť tím nemůže nic získat, jenom ztratit.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.11.2018 10:20:45) To bych nesrovnávala s cukrovkou, s tou bych srovnala psychiatra, který napíše léky na depresi. To ano, ale chodit si někam vykládat? To můžu vykládat do vrby. A vlastně i ta vrba to vykecala.
|
|
|
|
|
|
|
Konzerva |
|
(28.11.2018 14:01:05) Mně to připadá docela logický.
Pro hodně lidí je těžký se svěřit se svými problémy někomu dalšímu. I dospělý, který rozumově chápe, že psycholog je od toho, aby mu pomohl a že si to musí nechat pro sebe, má často problém se svěřit. Natož pak dítě.
Navíc někteří lidé potřebují víc času než se se vším svěří.
ale toho všeho by si měl být dobrý psycholog vědom. Takže by měl být připravený jak na dítě, které se dobře přetvařuje, tak na to, že je třeba těch sezení víc než vzbudí důvěru.
U dospělého chápu, že může mít přístup, že dotyčný musí chtít spolupracovat a když nechce, tak ať nechodí, nebude to z něj tahat "násilím". Ale u dítěte by ten přístup měl být jiný.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.11.2018 18:31:17) no právě, psycholog, který dostane popis problému od učitele, takže má vlastně práci usnadněnou, a on si popovídá s děckem a na nic zlýho nepřijde Přitom věděla, že je tam sebepoškozování, mluví o sebevraždě, má těžký podmínky doma - prostě špatná práce psycholožky, mohlo to taky špatně skončit
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(28.11.2018 23:20:57) Yuki, jde to a nemusí to vůbec dopadnout dobře. zvlášť u dospívajících mají někdy odborníci sklon nedůvěřovat rodičům, mají pocit, že rodiče jen nezvládají dospívání dítěte a jeho oddělování se.
|
|
|