| Koliha velká | 
 |
(30.12.2019 18:58:58)
Já jsem taky AS. V tomto věku jsem rozhodně neměla nic proti trávit volný čas s maminkou, pokud ten čas měl jasnou strukturu a směr  Pokud jsou teenageři spokojení a netrpí samotou, nechala bych je na pokoji. Různí pedagogičtí pracovníci se taky pokoušeli vymýšlet, jak se mám zapojovat, a skončilo to fiaskem. Deskové hry? Soutěže? To na mne působilo jak svěcená voda na čerta. Fungovala jsem a roky vydržela na malířském kroužku. Proč? Protože na rozdíl od jiných aktivit tam člověk funguje sám za sebe a nezávisle na ostatních, přitom je spolu a lidí tam nebylo tolik. Vymýšlet něco jiného pro mladé aspíky, kteří jsou si vědomi, že ostatním nemusí stačit a výslovně o to neusilují, je spíš cesta do pekel.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(30.12.2019 19:16:41)
nabídnout neznamená nutit, u nás to přišlo spíš náhodou a mělo a má to úspěch, u jednoho ze synů, druhý tuto cestu zkusil taky, ale nebyla pro něho tak lákavá, vydržel dva roky a až později si našel svoje kamarády a svou vrstevnickou skupinu, jen jde o to vůbec zjistit, že existují "podobně postižení"
|
| Koliha velká |
|
(30.12.2019 21:07:31)
Kde píšu, že nutit? To nefunguje na nikoho. Ve čtrnácti a sedmnácti jsou lidi dost zralí, aby věděli, co je baví a co by chtěli dělat, zvlášť aspergři, kteří mají často svůj specifický zájem, který může být dost specifický. Jenže dospělým třeba přijde ne dost "hobby" jako třeba sport nebo mezilidská interakce ne dost "správná" tím obvyklým způsobem. Chodila jsem třeba nějakou dobu taky do skauta, byla jsem u všeho, sledovala jsem, jak ostatní hrají hry a baví se a za mnoho let se dozvěděla, že ze mně byli všichni zoufalí, že nevěděli, jak mne zapojit apod. Já jsem byla hodně překvapená, myslela jsem, že když jsem v jedné místnosti s ostatními, jsem zúčastněná a zapojená ažaž. A že existují další postižení či sociálně neúspěšní jedinci, to vím a věděla jsem i bez kroužků (zrovna takoví na zájmové činnosti zrovna nechodili), ale že by si z nich autista zrovna udělal přátele (něco jako klub zoufalců?), je bizarní představa, to je jako by se měli skamarádit neurotypici jen proto, že jsou neurotypici.
|
| Koliha velká |
|
(30.12.2019 23:28:40)
Manžela jsem si našla ve škole. Na vysoké. Nijak jsem předtím o partnerský vztah neusilovala a musela jsem si dlouho zvykat. A do společnosti apriori rozhodně ne; čím víc to bylo o společnosti a míň o účelu, tím to pro mne bylo náročnější a bezobsažnější. Na tom taky zkolabovaly podobné aktivity jako skaut nebo předtím pionýr, protože jsem zjistila, že víc než nějaká činnost se kolem mne potulují bezcílně skupiny lidí a pořád o něčem mluví a já jim vůbec nerozumím 
Komunikativní jsem začala být až v dospělosti. Ale musím prakticky denně trénovat, jinak atrofuju jak noha v sádře a jsou i dny, kdy mi mluvit vyloženě nejde. Čili není to automatická dovednost.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2019 23:34:14)
koliho, přesně, nejdřív musí jít o účel, dlouho, a až se vyvinou vztahy, pak může jít o společnost, společnost podobně myslících lidí, který spojují zájmy a způsob uvažování
kupodivu mezi nimi vznikají občas i vážnější vztahy, který ale, když skončí, zůstanou kamarádský, protože primárně jde o účel, kterým nejsou vztahy
|
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(30.12.2019 21:45:15)
"Chodila jsem třeba nějakou dobu taky do skauta, byla jsem u všeho, sledovala jsem, jak ostatní hrají hry a baví se a za mnoho let se dozvěděla, že ze mně byli všichni zoufalí, že nevěděli, jak mne zapojit apod. Já jsem byla hodně překvapená, myslela jsem, že když jsem v jedné místnosti s ostatními, jsem zúčastněná a zapojená ažaž."
Úplně stejně to má moje nejstarší dcera, taky se jí pořád snažili zapojovat a ona se cítí zapojená už jen tím, že tam je. Já si tedy dlouho myslím, že je AS, jen jsem o tom, když byla malá nic nevěděla a později nemělo podle mě cenu ji nějak nálepkovat.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.12.2019 22:55:48)
a žila tím skautem? protože jestli ne, jestli to nebyla fakt absolutní priorita, kterou by chtěla dělat na stopadesát procent, pak to nemohlo mít žádný větší vliv, v tom je právě kouzlo toho, když se podaří najít takový spolek lidí, kteří mají maximální zájem se něčemu věnovat, v našem případě je to matematika, a s tím se pak spojuje to ostatní, nejdřív byla zájmem jen ta matematika, to ostatní, včetně lidí, přišlo až později
|
|
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)