Re: Co s atypickými teenagery

Renko, no, to je ono. Jde taky o to, jestli teenager vubec o nejake setkavani, kolektiv nebo zapadnuti kamkoliv stoji. Ja treba o to nikdy nestala, lidi jsou mi jedno, netouzim vytvaret komunitni vztahy. Kdyz uz nejaky osobni vztahvytvorim, tak je to v podstate dozivotne, neumim si predstavit ztratit nekoho blizkeho, nepalim nikdy zadne mosty a podobne. Ale vzdy jen jeden na jednoho, kolektiv maximalne pracovne a nejake hromadne akce a nepracovni veci neexistuji. Tichy zucastneny, to je presne ono, ucastnim se tou pritomnosti, nesnasim pozornost soustredenou na moji osobu v nejakem kolektivu. Obe deti jsou mi v tomhle podobne jako vejce vejci, ale okoli chapave neni, nastesti to nikomu z nas nevadi