| Hr.ouda | 
 |
(26.8.2020 21:44:07)
Jak se cítíte, když si prohlížíte staré fotografie třeba na netu? Když vidíte ty lidi, zachycení okamžiku? Zejména zachycení nejakého okamžiku, nearanžované, pár vteřin v historii světa
Nemusí to bát nutně tragické okemažiky dějin a lidských osudů, i když ty asi na vetšinu lidí působí nejvíc ...
https://www.backtonormandy.org/the-history/nazi-terror/ution-spots/213541-einsatz098.html
https://www.bbc.com/news/world-middle-east-47032829
|
| Monika |
|
(26.8.2020 22:08:27)
Mám ráda staré fotky míst, která znám, staré fotky ze života lidí, které znám ... U fotek podobného typu, na jaké dáváš odkazy, určitě nejde říct, že by si to člověk prohlížel s oblibou, naopak, většinou to provázejí velmi nepříjemné pocity. Jediné "kladné" plynou asi tak z uvědomění, jak se vlastně teď a tady vůbec nemáme špatně, resp. o co horší by to ještě mohlo být.
|
|
| Pam-pela | 
|
(26.8.2020 22:56:44)
Mně tam přitahuje ta autenticita, zachycení okamžiku, který už odplynul, už vlastně neexistuje. Existoval by v paměti lidí, ale ti už třeba nežijí.
A zůstane otisk na papíře  , osud, emoce, těla, oblečky, auta, domy, společnost, jaká byla.
Už jen když se podívám na fotky z mého dětství, je to jiný svět, úplně jiný, navíc černobílý s odstíny šedi ...ani bych se vrátit nechtěla, možná na pár prchavých krásných okamžiků.
ale i tenhle okamžik bude zachycen pro budoucnost...možná . Na papíře už asi ne, virtualita možná sknčí  .
|
|
| Stará husa |
|
(27.8.2020 0:18:12)
U starých fotek je mi vždycky hrozně smutno, protože mě hned napadne, že ti lidé na nich jsou dávno mrtví. Na fotce se třeba smějí, povídají si, jsou šťastní a spokojení a dnes z nich nezůstalo nic.
Jako by nikdy nežili, necítili, nemysleli, neradovali se, nebyli smutní, zamilovaní,nic po nich nezbylo. Přijde mi ten náš lidský život jako marnost nad marnost. K čemu to vůbec je, snažíme se, něco budujeme, zakládáme rodiny, kupujeme domy, jezdíme od čerta k ďáblu, pracujeme, vychováváme děti a pak - PUF! Umřeme a všecko je pryč. I naše děti umřou, všichni příbuzní, přátelé a známí, nikdo nezbude a my jako bychom nikdy neexistovali. A nic se tím nezmění, nikdo nikomu nechybí, nebo vám chybí vaše praprapra babička? Víte o ní něco, co si myslela, v co doufala, co ji trápilo a co těšilo, nic, možná někdo najde v matrice jméno a datum narození a úmrtí. Tyhle myšlenky ve mně probouzejí staré fotky, ale i filmy. Ti lidé tam vypadají jako my, ale nejsou jako my, jsou mrtví, fuč a nic po nich nezbylo.
|
| Monika |
|
(27.8.2020 7:26:35)
Huso, to zní tedy dost depresivně. Musím říct, že pokud se dívám na staré fotky, na kterých jsou lidé, tak mě zatím nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, že jsou mrtví a nic z nich nezbylo. Přemýšlím třeba o jejich životě a prostředí ve kterém žili, ale o smrti ne (pokud to tedy nejsou zrovna fotky z koncentráku a pod.).
|
|
| libik | 
|
(27.8.2020 10:06:55)
Greto
Také vnímám své mrtvé, ale spíš přes místa.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(27.8.2020 9:43:42)
A musí po každém něco zbýt? Není možné prostě žít tady a teď a nehrotit nějaké odkazy a majetky a cokoli, co by zajišťovalo naši domnělou nesmrtelnost? U nás je rodinných fotek dost, moje máma nechala dělat i celkem rozsáhlé rodopisy, protože jí to baví a zajímá, ale ti lidi prostě žili jak uměli a mohli a pak umřeli. Hotovo, tečka. Nevidím na tom nic divného ani děsivého.
|
| neznámá |
|
(27.8.2020 10:05:11)
LEvandule, také máme rodopisy aj s fotkama a rodokmenem.
Já teda vidím zajímavý příběh, nejsem smutná a určitě nemyslím na smrt.
Spíš naopak, věci a místa dostávají nový naboj.
|
|
|
| Fern |
|
(27.8.2020 11:23:52)
Smrt bluzsich ci vzdalenejsich pribuznych me nijak moc nebrala a neuvazovala jsem o ni vic do te doby,nez mi umrela mati - od te doby mi to furt nejde na mozek,v souvislosti sni,jak je to hrozny,ze po cloveku,ktery tady se mnou byl na svete 54 let,zbyl jen popel,voda se nad nimzavrela,prestal existovat - a konec.
A to jsme spolu nemely uplne ty nej vztahy a jaxi furt o tom nebo casteji,musim premyslet
Takze v tomto ma Husa me plne pochopeni.a jeste taky premyslivam o tom,jak dlouhatansky to musi byt retezec tech predku pred nami a neuveritelne nahody, ze dnes je toho vysledkem trebas moje nenapadne JA.
|
|
| Marika Letní | 
|
(27.8.2020 11:33:06)
Stará husa "U starých fotek je mi vždycky hrozně smutno, protože mě hned napadne, že ti lidé na nich jsou dávno mrtví. Na fotce se třeba smějí, povídají si, jsou šťastní a spokojení a dnes z nich nezůstalo nic."
Vnímám to podobně. I hodně staré fotky žijících lidí jsou vlastně smutné. Reálně už není ta holčička s culíky a mašlí plná života, lezoucí po stromech... je to někdo jinej, stará paní s bolavými klouby. Uf, úplně mě to rozbrečelo. 
|
| Analfabeta |
|
(28.8.2020 11:58:03)
Marko, mám to podobně. Vždycky si říkám, že třeba ve mlýně žili xx let mlynáři, nechali po sobě třeba jméno toho mlýna, někdo byl stavitel. Ale vedle toho je spousta lidí, na které se prostě zapomene, třeba obecní pasáček krav.
Vedle toho by mne zajímalo, jestli teda existuje posmrtný život a jestli se se svými blízkými, co už tu nejsou, ještě někdy setkáme. A pokud existuje, tak jestli ty, co už tu nejsou, potěší, když si na ně někdo živý vzpomene.
|
|
| byvala radka |
|
(28.8.2020 12:19:05)
"Na fotce se třeba smějí, povídají si, jsou šťastní a spokojení a dnes z nich nezůstalo nic."
nevnímám to tak a rozhodně si myslím, že něco z nich zůstalo - vzpomínka, vlastnosti a temperament, který jsem podědila, příběhy, které se vyprávějí po rodině atd.
|
| Koníček mořský | 
|
(28.8.2020 12:30:54)
Já když mám nostalgickou či melancholickou náladu, taky se rozesmutním nad pomíjivostí našeho žití. Ale když mám normální a pragmatickou, beru život jako dar, který nám byl přidělen v určité délce a je smyslem sám o sobě. Všichni, kdo přijdou taky odejdou, a mezi tím si užijí svého krásného života, když projeví trochu snahy a dostanou trochu štěstí. Většina ho pošle dál v podobě svých potomků a ti třeba také tak, takže život je věčný koloběh v jiné podobě a nikdy vlastně nekončí. Fotka či film zachytí okamžik, který je už dávno pryč a to je na starých fotkách hezké a milé.
|
|
|
|
|
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)