Tizi |
|
(14.6.2021 16:51:12) K rodičům jsem vždy měla blízko, táta je bohužel po prodělané nemoci odkázán na stálou péči z důvodu omezené pohyblivosti a rozjeté demence. Máma je na tom lépe, ale začínají se u ní projevovat výpadky paměti. Bydlí 200 km daleko, řeším, jak dál.
Nastěhoval jste někdo stárnoucí rodiče k sobě do standardního bytu 3+1 a vyrovnal se s tím manžel a děti? Dali jste výpověď v práci, abyste se mohli starat o nemocného rodiče? A byli jste pak schopni se ke své práci vrátit? Řešili jste to ústavem pro seniory? Když pohlížíte zpátky, rozhodli byste se jinak? Za sdílení zkušenosti děkuji.
|
K_at |
|
(14.6.2021 16:52:41) Tizi, do 3+1 k dětem a manželovi ještě oba rodiče?!?!
|
Tante Bante |
|
(14.6.2021 17:17:05) Do 3 plus jedna fakt ne. Ale leckdy se dá prodat nemovitost rodičů a nemovitost dětí (např.) a pořídit větší pro všechny. Moje rodiče a x jejich vrstevníků, kteří se stačili trochu finančně zmátořit a stavěli, obvykle stavěli i s tím, že na stáří u nich budou rodiče. Naši teda vybudovali "jen" vlastní pokoj a vlastní záchod, ostatní místnosti a zahrada by byly sdílené. Málo. Prarodiče se tam "necítili dobře". Teta, ta netroškařila a postavila pro svoje rodiče rovnou celý domek, má docela velký pozemek. Taky se tam "necítí dobře". Jako já, kdyby mi někdo dal dům, že tam můžu bydlet, ještě mi v něm uklízel a vařil a měla bych to do smrti, tak se stěhuju okamžitě. Místo vyžadování popovídání bych nabídla, že budu vařit já jim a ráda.
|
kosatka2 |
|
(14.6.2021 18:58:31) Tak to je luxus. Tante, co znamená to "málo" "necítili dobře"? Bydlí a brblají? Odmítají se přistěhovat? Přistěhovali se a nedali to - šli zpět/jinam?
U nás to bylo tak, že se starý člověk odmítal vystěhovat a tak tam do konce svých dní celkem ve zdraví dožil, samozřejmě za různého brblání, že "málo", "špatně", atd.
Ohledně majetku 2 nemovitosti zmizely proto, že je dostal ten největší chudáček z rodiny, který je zpustošil, zadlužil, připadlo to něčí pohádané dceři, kterou v životě nikdo neviděl i se všemi vzpomínkami, atd.
Pak máme ještě jeden model v rodině: ležící babičku si po měsíci tři sourozenci střídali - 1 pracující, 2 v důchodu.
Soused měl jít na dožití (odhad 3 měsíce) z nemocnice domů, tam se nahodil a žil ještě 3 roky, denně u něj byla nějaká služba, pečovatelky, příbuzní. Všechny to hodně vyčerpalo ale dožil doma, nikam nechtěl.
|
|
Tante Bante |
|
(14.6.2021 19:24:41) Tak to je luxus. Tante, co znamená to "málo" "necítili dobře"? Bydlí a brblají? Odmítají se přistěhovat? Přistěhovali se a nedali to - šli zpět/jinam? Byli u matky oba. Nejdřív babička, když děda ležel v nemocnici a potom na geriatrii na zotavení a fakt ho skvěle zrehabilitovali, byly to měsíce. Babička u matky, zatápěla jít tam tak, že matce málem šiblo, načež se odebrala do instituce, že lepší péči bude mát tam. Matka hotová. Je v důchodu, nedělala celkem nic jiného, než že se pokoušela babičce zavděčit, dědu jsem měla na starosti já, protože ležel kousek od nás. Babička se tedy odebrala do hodně luxusního DS, kde pobývá dones a u mámě přišel děda. Ten si nestěžoval aktivně, jen pasivně, vozili ho za babičkou, já jsem za nim jezdila s dětmi, protože děti ho rozveselovaly, ale nic platno, posléze mu nabídli místo ve stejném domově, jako babičce, odešel tam ta tři roky byl vlastně spokojeným viděla jsem to na něm. Hodně četl a myslím, že si užíval, že konečně má čas pro sebe, klid, babička tam byla, ale nemusel s ní být pořád. Chodil s ní jíst a odpoledne ne návštěvu a bylo to OK. Pak si ale babička vymohla, když vedleležící paní zemřela, aby dědu přeložili k ní, personál v domově s námi mluvil, že to nedoporučují, že to dědovi nebude dělat dobře, ale babička strojila jak pominutá a matky bratr, který (příznčně) žije v cizině rozhodl, že manželé patří k sobě. Děda umřel po sestěhvání do šesti měsíců po 72 letém manželství, po té, co mu babička sdělila, že se v něm životně zklamala a už ho nemiluje. Byla jsem u něj když umřel, babička si toho nevšimla, když jsme jí říkali, že umřel, tak se začala smát a řekla, že takhle simuluje furt.
Ohledně majetku 2 nemovitosti zmizely proto, že je dostal ten největší chudáček z rodiny, který je zpustošil, zadlužil, připadlo to něčí pohádané dceři, kterou v životě nikdo neviděl i se všemi vzpomínkami, atd. Tohle přesně udělali prarodiče, veškerý majetek dali sestřenici, protože ta je největší chudáček. Protože se jednalo o hlavně o nemovitosti na venkově a sestřenice taky žije v cizině vztahu k nim nemaje, darovala je dál jiným lidem, kteří je nevyužívají.
Pak máme ještě jeden model v rodině: ležící babičku si po měsíci tři sourozenci střídali - 1 pracující, 2 v důchodu. Tohle znám, někdo to dělá a funguje to, resp. něco trochu podobného jsme měli u druhé babičky, která sice bydlela v domě s pečovatelskou službou, ale cca dvakrát za rok jezdila na tůru po svých dětech, pobyla dny až týdny a obvykle znechucena odcestovala, ale rychle se zase usmířila a vyrazila zase. Fungovalo to skoro 20 let.
Soused měl jít na dožití (odhad 3 měsíce) z nemocnice domů, tam se nahodil a žil ještě 3 roky, denně u něj byla nějaká služba, pečovatelky, příbuzní. Všechny to hodně vyčerpalo ale dožil doma, nikam nechtěl. To měla známá. Vzali si domů babičku, která měla těžkého alzheimera a chtěli, aby umřela doma. Ulevilo se jí a žila ještě pět let, ale ona byla i s alzheimerem zlatíčko, byla strašně hodná a uměla být spokojená, byli rádi, že je s nimi, jejich dcera s ní byla doma na "rodičáku", potom už šla do práce a měli pečovatelku, která jim pomáhala. Když jeli na dovolenou, babička byla v domově, ale vždycky se hrozně zhoršila a proležela. Ale pokud vím, nikdo z nich nelituje, protože problém není námaha, ale špatné vztahy, když se dřeš a nijak se nezavděčíš.
|
|
|
|
|