Silvie+dva kluci |
|
(1.9.2021 17:13:06) Varianta B mi přijde k té situaci adekvátní. Podobnou zkušenost mám teď od kamarádky, kde tedy došlo k tomu, že dítě A od nevlastního otce nebude dědit nic. Kamarádka je dítě B a postavila se zásadně proti tomu, aby nějaké peníze dostalo dítě A, i když jsem si myslela, že mají dobré vztahy. Pro ni je pohled takový, že je to pouze její otec a ona má právo na vše. Tedy jen peníze (otec je na tom velmi špatně a má ušetřených cca půl milionu), dům je přepsaný na matku obou sourozenců, takže potom asi něco dostane i dítě A. Otec dítěte A je v tomto případě nemajetný, zadlužený, takže od něho dítě A nedostane nic. Tyhle záležitosti dědění a peněz v rodině často končí úplným rozložením vztahů mezi sourozenci. Aspoň to tak vidím kolem sebe. Co udělají moji rodiče se svým majetkem nevím, ale předpokládám, že bude vše rozděleno mezi mě a sestru, a jak znám své rodiče, tak naprosto spravedlivě napůl, bez ohledu na to, co mám já nebo ségra a to mi přijde fér. Nevím, proč by ségra měla trpět za to, že jsem ve čtyřiceti odešla od manžela bez ničeho a platím si hypotéku na malý domek, zatímco ona má s manželem víc nemovitostí bez finanční zátěže. Takže bych mohla být za tu chudinku, které je potřeba pomáhat. Ale to bych nechtěla ani omylem. Kamarádka zase po tatínkovi zdědila oproti bratrovi minimum, ale u nich se hrálo jen na důležitost kluků, holky byly něco míň. Bratr má peněz dost, ale jí nepomůže ani náhodou. Přitom očekává její pomoc ve svém životě a ona mu ji poskytuje. Když to vidím, tak bych brečela, ale není to moje věc, tak mlčím.
|
Monty |
|
(1.9.2021 17:24:59) Tak u nás je to tak, že máme se sestrou každá jiného otce. Zatímco ten můj se na mě vykašlal, už když jsem byla malý dítě, sestry otec jí celoživotně sponzoruje a jakožto jeho jediný dítě bude dědit po něm. Tudíž se matka rozhodla, že po ní budu dědit jen já, resp. ne já, ale můj syn. Vzhledem k okolnostem mi to přijde spravedlivý. Beru to jako kompenzaci za to, že mě matka zplodila s takovým pitomou.
|
Monty |
|
(1.9.2021 17:30:00) Nová Jano, beru to tak. Navíc i sestry otec se ke mně choval docela hnusně, což uznává i sama sestra. On je její otec taky vydařenej exemplář, nicméně k ní se choval vždycky dobře a byl a je k ní finančně velkorysý, což je něco, čeho se mně od nikoho z rodiny nedostalo.
|
|
Monty |
|
(1.9.2021 17:59:46) Val, no samozřejmě, tohle je taky častá komplikace, i když teda ne v takovém rozsahu, jaký popisuješ. Jenže ono to má i druhou stránku, trochu podobně, byť v mnohem uměřenější míře to funguje v manželově rodině. My jsme černé ovce, protože nic nepotřebujeme, a tudíž nejsme dostatečně zavázáni. Přitom tam fakt nejde o nějakou brutální manipulaci, jen o to VĚDOMÍ, že starší generace pomohla mladým, nikdo nikoho nijak nepéruje ani neovládá. Jde jen o to vědomí, že "staří" pomohli. My nejsme oblíbení, protože si nepotřebujeme nechat pomoct.
|
neznámá |
|
(1.9.2021 18:02:47) Monty, toto znám. Já si občas nechám pomoc jen abych potěšila starší generaci. Nic velkého, ale nabízenou pomoc přijmu a beru to jako dobrý skutek z mé strany, je to hodně potěší a mě neublíží.
|
|
Monty |
|
(1.9.2021 18:06:09) neznámá, oni ale nic nenabízí, oni jen vyhoví, když jsou požádáni, protože jim to dělá dobře. My nějak nemáme o co žádat.
|
Monty |
|
(1.9.2021 18:38:49) Val, u nás v rodině nikdo krvavě nešetří, ani v manželově ne. Jedinej fakt šetrnej člověk byla moje babička, ovšem ta žila víc jak čtvrt století jen z vdovskýho důchodu. Já třeba ten "majetek" po mámě pro syna chci, ale ne kvůli tomu majetku, zas takový terno to není, jen pro ten pocit, že mi taky někdy někdo něco "dal", protože mě fakt nijak nebaví muset celej život pracovat a spoléhat se jenom sama na sebe. Nicméně doufám, že to ještě dlouho nebude aktuální.
|
Federika |
|
(1.9.2021 18:41:26) Monty, to mě teda ještě v životě někdy nenapadlo
|
Monty |
|
(1.9.2021 18:49:36) Federiko, mě občas jo, protože jsem byla vždycky široko daleko jedinej blbec, kterej se musel o sebe starat sám a neměl za prdelí tu jistotu, že mu někdo pomůže, kdyby to bylo potřeba. Je to strašně únavný. Já nejsem hyperaktivní typ jako ty, jsem líná a pohodlná, a vědomí, že nemůžu "vypnout" mě žádnou blažeností nenaplňuje.
|
Federika |
|
(1.9.2021 19:00:14) Já jsem líná taky. Fakt. Jenže jsem vždycky měla ráda hezký věci, hezký bydlení, hezký dovolený A neměla jsem na to, na nic.Bydlela jsem hrozně. Neměla jsem často ani korunu. A mě to fakt hnalo, jako bych měla vrtuli v zadku, chtěla jsem všechno Zdaleka všechno nemám. Protože jsem líná a asi mi to za to až tak nestojí. Ale nikdy jsem necítila jak nespravedlnost, že jsem nic nedostala. Jenže kolem mě většina lidí nic nedostala. A mají se celkem dobře.
|
Monty |
|
(1.9.2021 19:06:41) Federiko, no, to bude možná ten rozdíl. Lidi kolem tebe to nemaj, nepřijde ti na tom nic k přemýšlení o nějaký teoretický "nespravedlnosti". Já to neberu jako nespravedlnost, jen si uvědomuju - díky tomu okolí - že je to prostě handicap. Příklad, teď byla sestra skoro tři čtvrtě roku na nemocenské, pak jela na tři neděle do lázní, a nemusela si dělat žádný starosti, protože bydlí v bytě od otce a finanční výpadek jí pokryjou prachy od otce. My s manželem se musíme akorát modlit, abychom nebyli nemocní a o nějakých třech týdnech v lázních si můžeme nechat leda tak zdát. A přijde nám to oběma prostě únavný a ne zrovna dvakrát "komfortní", i když to objektivně vzato není nic tragickýho.
|
Federika |
|
(1.9.2021 19:13:39) Monty, možná je to i tím, že jsem celý dětství viděla, že se nám naši snažili dát co mohli. Oba měli malej plat, máma měla ve 41 mrtvici, tři děti...Táta chodil po nocích vykládat vagony, oba dělali,co se dalo. Od těch 18 jsem po nich nechtěla nic, věděla jsem, že si dokážu vydělat víc. A hlavně, že mám mnohem větší možnosti. A jsem zdravá.
|
Monty |
|
(1.9.2021 19:27:44) Federiko, njn, jiný výchozí podmínky, já jako dítě vyrůstala na lampasáckým sídlišti a lampasáci za totáče dělali vcelku hovno a peněz měli dost. Ostatně sestry otec je taky bývalý lampasák s velkorysýma výsluhama.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Girili |
|
(2.9.2021 21:40:51) "Já si občas nechám pomoc jen abych potěšila starší generaci. Nic velkého, ale nabízenou pomoc přijmu a beru to jako dobrý skutek z mé strany, je to hodně potěší a mě neublíží."
neznámá, ale o tom myslím Monty úplně nepsala, pokud jsem to správně pochopila. Jde o to, že "staří" jsou naštvaní, protože si mladé nemůžou zavázat, když ti od nich žádnou pomoc nepřijmou. Přesně takhle si mě snaží zavázat moje máma - pokud přijmu pomoc, pak mě tím vydírá...
|
Monty |
|
(3.9.2021 9:49:43) Girili, tak ono je to spojené spíš s takovou pozicí "laskavého mentora"; kdo dostává pomoc, ten je jaksi "povinen" vyhovět ani ne tak ve smyslu nějaké dřiny a obstarávání, ale spíš v tom uznání "morální převahy". Prostě posloucháš "radu starších" a kýváš hlavou jako mechanickej čáp. A za to se ti pak nad rámec té pomoci dostane určité akceptace tvého vlastního jednání a konání. Zkrátka, když něco udělá rodinný příslušník, který je "zavázán", je to hodno obdivu a ocenění, když to udělá ten, kdo nic nechce a nepotřebuje od starších, vč. "dobré rady", ten dělá všechno špatně a je úplně blbej.
|
|
|
|