| Škrpál | 
 |
(17.11.2021 21:53:20)
Romano, ty jsi dítě...
|
| Marika Letní | 
|
(17.11.2021 22:41:31)
Romano podobná diskuze je tu každoročně. Neznalý člověk by řekl, že Havel ani nebyl disident, jak byl všeobecně znám napříč republikou, takový Kája Gott.
|
| libik | 
|
(18.11.2021 7:03:08)
Mariko, lidi, co nesouzněli s režimem opravdu znali lidi, co nemůžou psát, hrát, zpívat a angažujou se proti režimu, Hlas Ameriky poslouchaly i "babičky ze Šumavy", to, že všude kvílel Karel Gott a visely rudý prápory, na tom nic nemění.
|
| Marika Letní |
|
(18.11.2021 9:02:55)
libik "Hlas Ameriky poslouchaly i "babičky ze Šumavy""
No nevím, moje prarodiče hlas ameriky fakt nezajímal, žili si svůj obyčejný život, jako většina lidí.
"lidi, co nesouzněli s režimem opravdu znali lidi"
No ti jo, ale kolik jich bylo? Tehdy většina nic neřešila, v podstatě souzněli. Po revoluci najednou byl každej druhej disident. Největší revolucionář v naší třídě byl předseda SSM. Jen prostě místo členského příspěvku, začal obcházet s peticí. Takových rychle se chopících příležitosti byla spousta.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(18.11.2021 9:13:37)
" Po revoluci najednou byl každej druhej disident. Největší revolucionář v naší třídě byl předseda SSM. Jen prostě místo členského příspěvku, začal obcházet s peticí."
jo, taky si to pamatuju... nevím, možná je to povahový rys, že lidé nejaktivnější ve službách režimu pak byli stejně aktivní i v porevolučním dění...
zrovna včera ve zprávách mluvil nějaký mladý kluk o tom, jak je šťastný, že "nám rodiče dokázali vybojovat svobodu a díky nim můžeme žít v tom úžasném svobodném světě" - jak se navíc vrací ta móda 80. let a on byl takový celý osmdesátkový, měla jsem silný pocit dejavu a úplně viděla ty mladé svazáky, jak radostně budují socialismus... 
|
| Blanka+Adámek | 
|
(18.11.2021 9:22:55)
Ja si pamatuju Pajerovou z prijmacek na Filosofickou fakultu, figurovala tam za SSM. Ona taky byla svazacka jak vysita, disidentka jedna tribarevna 
|
| libik |
|
(18.11.2021 9:33:47)
No zazlívat Pajerové "angažovanost" v SSM je jako zazlívat Gorbačovovi, že byl komunista, kdyby byl disident, možná tu máme ruského generalisima dodnes.
|
| Blanka+Adámek |
|
(18.11.2021 9:47:30)
Ja ji to nezazlivam, cela Pajerova je mi celkem u zadku. Jen si na ni vzdycky vzpomenu, jak se me pri prijmackach ptala, proc neplanuju vstoupit do fakultni organizace SSM. Prisla mi smesna uz tehdy a legracni mi pripada dodnes. Ony jsou s tou jeji sestrou takove legracni svazacky doted.
|
| Půlka psa | 
|
(18.11.2021 10:08:56)
"Ony jsou s tou jeji sestrou takove legracni svazacky doted."
Biomasa je úplně blbá, to se nedá srovnávat. 
Oni mají to vykulené přesvědčení s očima navrch hlavy v rodině. Emma Smetana a Kateřina Jacques to mají taky. Ono to ale vůbec není nutně špatně, pokud se ta nadšená aktivita tedy upře nějakým rozumným směrem (a taky, pokud je tam zachována aspoň špetka inteligence).
|
| Blanka+Adámek |
|
(18.11.2021 10:28:37)
Pulko 
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(18.11.2021 9:26:53)
Rose, já jsme nezažila žádné radostné svazáky (to možná zažil někdo po letech války a bídy, když se stavěly Slapy) . Zažila jsem pragmatické konjunkturalisty, co věděli, že se to počítá do CV.
Základní svazácké organizace jako takové byly ve své podstatě mrtvé. SSM zastřešoval nějaké volnější aktivity, v osmdesátkách ekologické a i kulturní. Dneska stačí zapsat spolek na Magistrátu, tenkrát byla orgánem moci KSČ a SSM.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(18.11.2021 9:41:25)
libik, tak u nás byli svazáci celkem spokojení, asi málokdo byl svazákem proti své vůli, obvykle do ssm prostě přecházeli z pionýrů, což v našem podání byly zase úplně normální dětské skupiny - prostě nás spojoval nějaký zájem, nějaký způsob volnočasových aktivit a provázelo nás to od jiskry přes pionýra k ssm... ano, politické kecy v kleci byly naprd, ale brali jsme to jako daň za tu možnost využívat veškeré dostupné zázemí (a z dnešního pohledu to nebylo málo)... dokonce konkrétně v našem pionýrském oddíle bylo žádoucí být nejlepší i ve všemožných soutěžích, aby nám skupinová vedoucí nemohla škodit víc, než škodila (byli jsme na její vkus příliš skautsky zaměření  ) takže z vnějšího pohledu jsme "radostně budovali socialismus" 
(dokonce jsme stihli na jaře 89 v rámci oslav 40. výročí založení pionýra absolvovat okresní i krajské setkání pionýrů - to byl panečku zážitek )
|
| libik |
|
(18.11.2021 9:53:41)
No já si jako pionýrka pamatuju vošahávání pionýrským vedoucím vojínem nevimužjak. Svázáctví na gymplu a na jedné odborné škole se nenosilo, jednou ročně se povinně zdravilo u pomníku Julia Fučíka (náš gympl se tak jmenoval), ani na ty povinné průvody jsme si košile nebrali(maximálně pod nějaký svetr, kdyby někdo jo hodně prudil, řekli bychom, že je zima). Pokus shora o petiční podporu ruských Migů na Šumavě skončil fiaskem, prostě jsme na to srali bez ohledu na to, jaké jsme měli názory a představy o budoucnosti. Bylo to vyčpělé.. Takže ani o těch, co možná dostali na výšce pozvánku na kandidáta a vzali ji, bych neřekla, že byli nadšení svazáci, byli to lidi, co se s faktem, že jinudy se ke karieře nedostanou, nějak vyrovnali.
Část SSM naopak zkusila 2. pražské jaro (obrodu zevnitř), zásluha SSM na konání různých akcí na hraně je známý fakt. Ta slavná demonstrace by se bez SSM na Albertově sejít nesměla.
Jinak byla zřejmě poměrně rozsáhlá kroužková činnost v Domech pionýrů, ale to je to, co říkám, bylo to v dikci této organizace, nebyl jiný způsob, jak to zařídit.
|
| Monika |
|
(18.11.2021 10:09:22)
Libiku, tak já jsem už svazáctví ani nestihla (tedy vyplnit přihlášku asi jo, ale ono to "přijetí" nebylo jen tak, měli jsme se na to nějak připravovat a tento proces už nebyl do listopadu 1989 dokončen), ale pionýr jsem samozřejmě byla a u nás nebyl žádný dům pionýrů s kroužky, měli jsme takové ty klasické oddíly podle školních tříd, vedené obvykle právě svazáky, tj. v našem případě studentkami gymnázia v našem městě, staršími jen o pár let než my. Podle toho to vypadalo, dávali jsme poměrně zabrat a schůzky (kde ony se snažily probrat "povinný program" a k tomu přidat něco zábavného) byly kolikrát dost divoké. Myslím, že o nadšení fakt nešlo ze žádné strany, ty vedoucí asi částečně fakt chtěly "pracovat s dětmi" a částěčně věděly, že se jim to kladně odrazí v posudcích potřebných pro další studium ...
|
| libik |
|
(18.11.2021 10:13:40)
čoveče, Moniko, mám pocit, že za to byly i nějaký prachy. Já jsem byla vržena ze zemljanky do centra Prahy na SŠ a v rámci plánu "hledám lidi" jsem na jedné letenské základce byla na jakémsi pohovoru na pionýrskou vedoucí.
No nakonec jsem si to rozmyslela, ale přišlo mi to spíš trapný než ideologicky závadný.
|
| Monika |
|
(18.11.2021 10:18:10)
Libiku, tak to mě tedy nikdy nenapadlo, že by práce oddílové vedoucí byla placená, to je pro mě zajímavá novinka. Skupinová vedoucí ano, ta byla normální zaměstnanec školy a ta naše byla poměrně fajn, bylo vidět, že ji baví organizovat aktivity pro děti a chovala se příjemně, ale zároveň měla autoritu; jak moc vážně brala ve skutečnosti ty politické věci, to netuším. Vlastně ani nevím, co se s ní stalo po 1989, ale určitě by se hodila do družiny nebo právě jako třeba vedoucí "domu dětí" (což ovšem v rodném městě neexistuje doteď)
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(18.11.2021 10:33:40)
jé, tak u nás teda pionýrské oddíly vedli normálně dospěláci, netuším, jestli za to měli teda nějaké odměny nebo to bylo jen v rámci jejich dobrovolnosti...
na to, že jsem dítě ze vsi v lesích, bylo u nás těch oddílů na výběr dost, co si vybavím, tak určitě hasiči, rybáři, minimálně dva turisticko branné, minimálně 3 rukodělné, určitě i nějaké bez konkrétního zaměření... určitě celkem víc než 8 oddílů, protože na tábor jsme se střídali po 2 týdnech a jezdily spolu vždy 2-3 oddíly...
|
| Monika |
|
(18.11.2021 10:45:41)
Rose, u nás se taky dalo navštěvovat různé kroužky, ale bylo to "vedle" činnosti těch základních oddílů, šlo o aktivity napříč jimi a všechny asi ani nepatřily pod "pionýra". Hasičský kroužek vedli hasiči (v hasičárně), zdravotnický kroužek patřil tuším pod Červený kříž (a schůzky se konaly na internátě kde vedoucí pracovala jako vychovatelka), mladí rybáři asi pod Rybářský svaz (to vůbec nešlo přes školu) atd. Potom třeba babička spolužačky založila "chotvatelský kroužek", což zase asi spadalo pod chovatelský svaz, ale hlavní účelem nejspíš bylo, aby jí členové chodili krmit její výstavní králíky (a za to směli i na výstavu) Přírodovědný kroužek založil jeden mladý kluk se svou maminkou za zády - účelem bylo, aby on měl aktivitu, která by mu pomohla k přijetí na přírodovědnou fakultu (což se napoprvé nepovedlo; napodruhé už jo, takže kroužek nepokračoval ) - jak to měli vyřešené organizačně, to nevím. Na historický kroužek jsme chodili do muzea (vedl ho ředitel muzea), nic pionýrského se tam neřešilo. Letní pionýrské tábory organizoval ten "opravdový" pionýr (dva dvoutýdenní běhy) a jel kdokoliv se přihlásil, žádné oddíly ani kroužky nehrály roli ... Asi to bylo i tehdy dost různé, přestože teoreticky byly možnosti omezené
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(18.11.2021 11:05:09)
moniko, tak kroužky běžely u nás ještě ve škole, já byla ráda mimo domov, takže jsem navštěvovala ledacos třeba pěvecký kroužek (nejsem schopna vyloudit ani jednu čistou notu, na což teda přišli až někdy v pololetí), výtvarný kroužek (i jako dysgrafik jsem odchodila asi 3 roky), přírodovědecký kroužek (to jsme chodili na procházky do lesa a opékat buřty ), ruční práce (to vedla družinářka, co vedla i jeden pionýrský oddíl), počítače (to teda až od 89., ale hned od září - vedla to oficiálně naše třídní, v reálu mladí kluci vojáci, nádherné časy se starými pmd a kazetami místo disket ), no a určitě i nějaké další, na které mi nezbyl čas je prozkoumat tím, že bylo všechno bezplatné a naši měli radost, že jsem "aktivní", chodila jsem fakt všude možně, kde se dalo
dokonce jsem jednu dobu jezdila i do okresního města, tam byl dům pionýrů, ale vlastně si ani nepamatuju, jak jsem se k tomu dostala - chvilku jsem tam pomáhala jako starší pionýrka s vedením mladších dětí, ale možná to bylo už těsně po revoluci, t.j. 89/90-90/91...
|
|
|
| magrata1 | 
|
(18.11.2021 19:23:07)
U nás to vedli žáci vyššího stupně. Když jsme byli ve 4. tř., vedli nás osmáci, celá tlupa, asi 6 nebo 8 lidí. Na střídačku chodili sexovat do tělocvičních šaten, kam jsme je chodili špehovat pod záminkou odchodu na WC. Já jsem kdysi snad v 7. tř. s kámoškou vedla prváky, schůzka proběhla asi 3x, pak si jedna dívka při divočení rozsekla hlavu o tabuli a bylo. Nechápu, že nám už pak nevěřili, když jsme prokázaly zodpovědnost: připlácly jsme jí na to čistý namočený kapesník, jedna ji odvedla k ošetření k doktorce, ta naše ošetření pochválila, další dvě umyly ve třídě krev, uklidnily děti, rozpustily schůzku a pak jsme tu zraněnou odvedly domů a omluvily se, že jsme ji neuhlídaly. Maminka by jí jednu pleskla, kdyby holka neměla zavázanou hlavu, že neumí poslouchat a dělá nám problémy a ještě nám poděkovala A nikdo nám teda neplatil
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(18.11.2021 10:19:41)
Libiku, mě se tedy nikdo neptal, jestli chci nebo nechci vstoupit do Pionýra nebo SSM. Prostě celá třída a hotovo. S tím Pionyrem si už nepamatuju podrobnosti, ale na gymplu nám třídní na první tridnicke hodině oznámila, že jsme všichni v SSM a předsedou je XY. A fertig. Nikdo neprotestoval, nikdo nevystoupil. Na VŠ jsme všichni členové plynule přešli, až v práci jsem se odvážila vystoupit s tím, že jsem už příliš stará na svazacku. Zase jsem se automaticky stala členkou ROH. Mně to tak nějak nikdy moc nevadilo, žádných akcí jsem se nezúčastňoval, nikdy jsem nemusela stát u pomníku, ani recitovat básně. Zas na druhé straně tehdy muselo být všecko, co se dělo, zastřešeno nějakou organizací, když to nebylo SSM, tak Svazarm nebo něco podobného. Někteří svazáci byli aktivní, furt něco organizovali, hlavně na fakultě a ty politické tanečky okolo bral každý jako povinnou a otravnou úlitbu vládnoucí straně. Znala jsem několik přesvědčených a zapálených komunistů, ale ani jednoho přesvědčeného a zapáleného svazaka.
|
| Blanka+Adámek |
|
(18.11.2021 10:36:23)
Nas se na Pionyra taky nikdo neptal. Vsichni na zakladce byli v Pionyru organizovanem skolou. Co tam delali, to nevim, ja se z toho vyvlikla, protoze jsem chodila na "vodaka". Ten byl pod hlavickou 67. pionyrska skupina Vltava. Zadny politicky veci se tam nedelali, akorat jednou za rok se bezelo neco, co se jmenovalo Partyzansky samopal. Asi se v ramci toho hazelo granatem, ze by se strileo, to si nepamatuju. A byly tam ruzny vypeceny otazky typu Kolik oceli se v roce xy vyrobilo v Sovetskem svazu (to bylo vzdycky to nejvyssi cislo) . A taky se jezdilo Sazavsky padlo, to jsme se vzdycky snazili, protoze meli pekny ceny (stany, padla, lodaky...). Nekdy v 15 jsme presli do oddilu v Troji a ten byl pod Sokolem.
Zapalenyho svazaka jsem neznala zadnyho. Jenom jednoho komunistu z presvedceni, ten z toho ani nic nemel, zadny funkce ani karieru, jen byl proste opravdu z hlobi duse presvedceny, ze to je ta spravna vec. Ten ale dopadl spatne, po 89 mu regulerne hrablo, jak z toho byl smutny.
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(18.11.2021 9:36:03)
Rose, já myslím, že principem těchto "aktivních lidí" je právě ta potřeba aktivity, něco organizovat, vést kolektiv ... Že to ani nemusí být prospěchářství (i když samozřejmě může), někdo prostě rád vymýšlí aktivity a organizuje - ať už bramborové brigády, branná cvičení nebo studentské stávky ... Proto taky dost "aktivních svazáků" bylo později po 1989 poměrně úspěšných v různých oblastech, prostě jen zaměnili jednu aktivitu za druhou (a všechno brali vážně a upřímně). Já si taky vždycky vzpomenu, když slyším v rádiu jednu redaktorku, jak jsem jí, jako předsedkyni skupinové rady podávala hlášení za náš pionýrský oddíl, že jsme nastoupeni už nevím k čemu (tuším ke skupinovému shromáždění nebo co)
|
|
|
|
| libik |
|
(18.11.2021 9:21:47)
Mariko, neexistoval ani běžný soudruh, co by neznal a nešířil protirežimní vtip a i ti "nejspokojenější" si všimli, že je hoňka sehnat cokoliv a že je drobet prdlý jezdit do Jugoslávie jen s výjezdní doložkou a ještě k tomu přes maďarskou kukuřici, když je to přes Rakousko blíž. Že není normální, aby pologramotná kuchařka ve funkci uličního výboru KSČ rozhodovala o tom, co si jedinec smí a nesmí dovolit. (například tak běžné věci jako někoho k sobě přihlásit na byt, studovat, vzít si půjčku)
Spousta lidí po revoluci měla mindrák, že neměla být tak připosraná, to jo. Ale to neznamená, že se jim v režimu líbilo.
Já jsem z jedný strany ráda, že dnešníma očima lidi nadávají na současnost a relativizujou minulej režim. Znamená to, že je demokracie samozřejmá.
Ale je to dost nebezpečné pro případ, že by zase někoho napadlo organizovat ve jménu lepších zítřků, co si má jeden myslet a kdo je lepší.
|
|
| magrata1 |
|
(18.11.2021 17:02:11)
Nevím, jestli prarodiče poslouchali Hlas Ameriky, to nám neřekli, ale je to možné. Každopádně babička a tetička poslouchaly na Österreichu náboženské programy. Jestli i něco víc, nevím. Ale byly u toho vždycky tajuplné. Jinak šlo o babky ze Slovácka, takové ty, co chodily pouze v kroji s šátkem na hlavě, žádná Praha.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(18.11.2021 9:39:48)
Marko, kolik Ti tehdy bylo? O disidentech se mluvilo na Svobodný Evropě nebo Hlasu Ameriky pořád, naladit se to dalo, i když to bylo rušený nechápu, čemu se s Romanou divite 
Pamatuju si Lidu Rakusanovou - Přeju vám ničím a nikým nerušený poslech
My už jsme jen čekali, kdy to padne, nenapadlo nás že tak brzy
|
|
|
Dneska mi to úplně smysl nedává. 20 tisíc nakažených denně a neočkovaní "rebelové a hrdinové"
Nevěřím, že si tě vychutnávali učitelé ve škole, to už mi přijde přehnané.
Hlavně by se proti tomu dalo bránit, chtít nápravu po vedení školy - udělali rodiče v tomto nějaké kroky?
Člověk dělá různý věci, když je konfrontovaný s úmrtím někoho blízkého, a nemá to s ním vyřešené.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)