(8.1.2022 18:15:00) V téhle diskuzi téměř každý odpovídá, že je lepší rodič než jeho rodiče. Věcně je to nesmysl, kdyby byla každá generace lepší, lepší a lepší, tak je svět u úplně dokonalej. Spíš každý se (obvykle) snaží dělat, co považuje za správné nebo aspoň za nejlepší, co v dané situaci dokáže, ale děti to vnímají jinak a vůči svým dětem se zase snaží co nejlíp dokážou, ale nadělají zase jiné chyby, které další generace potomstva zase vnímá a chce to dělat jinak a tak pořád dokola.
(8.1.2022 18:26:53) Půlko, nezapomínala bych na to, že jsme tu převážně příslušníci generace, kdy se ve výchově běžně používaly tělesné tresty a celkově byla atmosféra méně "children friendly". A tím fakt nemyslím nějaké extrémy, byť heslo "Vše pro dítě!" pochází již z dob Rakouska-Uherska (ovšem tehdy tím bylo myšleno něco trochu jiného, než si pravděpodobně představíme dnes).
(8.1.2022 18:33:15) To je pravda, nakonec v kultovmí Velrybě a Polepšovně maminka Jana Preissová Tomáše Holého řeže pro pobavení národa celkem solidně.
(8.1.2022 18:36:42) Inko, já se prostě chovala a chovám jako rodič, kterýho bych si sama přála mít. Je fakt, že toho syn zdaleka nevyužívá tak, jak bych to dělala já. Má jiný priority a jiný potřeby. Ne že bych to tak úplně chápala, ale je holt takovej.
(8.1.2022 18:38:15) Já se nikdy teda nechovala jako rodič, kterýho bych chtěla mít Vůbec jsem nad tím nepřemejšlela, chovala jsem se jako já, to rozhodně není ideální, ale nemyslím si, že bych se měl anebo chtěla chovat jinak.
(8.1.2022 18:44:31) Jo,ale já nemůžu, neumim jednat jinak, než jak bych jednala. bez dětí. Moje děti si na mě teda občas stěžujou, nevařím, nedělám jim svačinky, nepíšu jim do krabičky se svačinkou, že jim přeju hodně štěstí ve škole, nebudím je ráno, taky neodnáším hrnečky a talíře z pracovny, přestože u nich v pokoji to nesnáším, kupuju si oblečení, který bych si prej už kupovat neměla, utrácím zbytečně , nikdoz jejich kamarádů mi nevyká, jako jiným maminkám...
(8.1.2022 18:47:56) Federiko, no, ale to já taky ne, to s tím přece vůbec nesouvisí. Mně nikdy nenapadlo, že bych měla být jinej člověk ve chvíli, kdy se mi narodí dítě. Ale když se mi narodilo, chovala jsem se prostě automaticky ve vztahu k němu jako rodič, kterýho bych si jako rodiče "vybrala" já. Což neznamená, že dělám svačinky, píšu vzkazy a uklízím v pokoji.
(8.1.2022 18:51:28) Já se k nim prostě chovala jako já. Sem tam jsem měla záchvaty odkoukávat od známých nebo třeba z televize,jak by to asi měl bejt,ale jak říkám, vyjde to stejně najevo, prokouknou tě Já nevím, jestli dítě může člověka zgruntu změnit, prostě stejně seš to pořád ty, co je to vlastně dobrej rodič.
(8.1.2022 18:58:46) Federiko, no jistě. Já už nevím, jak to popsat, aby to bylo srozumitelný. Chovala jsem se jako "já", což může z pohledu některých rodičů vnímaný vyloženě negativně, protože to taky znamenalo, že jsem mu na rovinu sdělovala věci, jako že na besídkách trpím, dětské rukodělné výrobky si s dojetím nevystavím, ale vyhodím, že mě spousta věcí nebaví a nechce se mi se přemáhat se, takže bude lepší, když si na to najde někoho jinýho. Ale v tom "já" je obsažený i to, že bych takovýho rodiče ocenila, protože by to vyhovovalo mému naturelu. Mně v dětství vadily lži, planý sliby a předstírání. Právě proto, že mi to není vlastní. Stejně jako třeba zbytečný buzerace, lpění na hovadinách, zákazy, omezování. Já bych jako dítě byla spokojená, kdyby se mi nikdo do ničeho nemontoval, nijak mě "nesměřoval" proti mé vůli a nic ode mě neočekával. Takže jsem se přirozeně chovala v pozici rodiče přesně takhle.
(8.1.2022 19:28:41) Valkýro, mmch tohle máš jako obrovský argument pro přidání peněz i to, že se snaží tě přesvědčit, jak tě v práci vlastně nepotřebují. "Jsem tak nepotřebná, že mi neumožníte vybírat si přesčasy, ani dovolenou, jak je to možné? Zřejmě je situace poněkud jiná, než se mi snažíte podsunout"
(8.1.2022 20:14:48) Já Valkýru v tomto chápu, byla dost přepracovaná...a manžel shromažďovač by mi sebral motivaci taky....mám zkušenost s vyhořením, takže se často cítím asi stejně - nechci se s úklidem namáhat (a to jsem to dřív dělala i dost ráda). Naštěstí mám už dávno paní na úklid, letos bych se taky nedokopala.
(8.1.2022 20:17:13) Kuličko, já jsem myslela, že to shromažďování a neuspořádanost osobních věcí je právě věcí, kterou paní na úklid nevyřeší. Nebo ano?
(8.1.2022 20:56:47) Cimbur, jestli to myslíš na Valkýru a jejího manžela, tak tam by to bylo fakt těžký, ale šlo by třeba vyřešit společenskou místnost a sociálku. No a jinak máš pravdu, záleží na uklízečce, ta moje uklízí právě ten provozní bordel po dětech (a že je ho hodně), převleče postele, kuchyň mi uklidí lépe než já sama, je fakt dokonalá. když nechám pohozené svršky někdy, tak mi je taky složí, ty dětské nahází do prádla, přeskládá krabice s hračkami, kde dcera občas nacpe zbytky jídla nebo třeba ty ponožky.... Naposledy se vrhla v prádelně na vyprané prádlo (kterého jsou hromady čekaje na puberťačky až si to uklidí), přeskládá poličky ve špajzu, aby to bylo přehlednější - já tam vždycky vlítnu, odhodím co jsem použila (že to třeba pořádně zařadím příště, někdy tam naházím směsici věcí, jakože rychlý úklid před návštěvou.....). Ale to samozřejmě každá nedělá....kdyby šlo jen o luxování a vysávání, to bych se asi přemohla, ale nevím, jak to ty holky dělají, že je pořád všude nějaký bordel (papírky všude, nádobí všude, výtvarné potřeby všude, vánoční ozdoby všude....)
(8.1.2022 21:31:24) Cimbur, jo, střežím si jí a platím jí dobře, ona mi i pohlídá a nakrmí zvěř, když jedeme pryč a klidně by to udělala zadarmo, což nepřipustím. Ona při tom uklízení i vypadá, že jí to baví, je to oboustranně vyhovující vztah.... Jednu doby měla problémy se zády a nechodila a prostě jsem za ní nikoho nemohla sehnat. Chodí k nám snad 8 let a mezitím byla kvůli zádům i 2 roky přestávka (vlastně jsem si tehdy říkala, že už jsou holky velké a že už budu uklízet sama a děti pomůžou). Nakonec to vypadá, že to s tím nepořádkem je spíš čím dál horší.
(8.1.2022 19:17:51) Já bych řekla, že rodič by měl být autentický, ale měl by umět rozeznat chvíle, kdy je dobré upozadit sebe a naplnit potřeby dítěte A asi to platí obecně ve vztazích.
(8.1.2022 19:55:47) Tak jedna věc je zůstat sám sebou a jiná věc je zůstat nezralý a sebestředný. Normální rodič je asi něco mezi. Zralý vyrovnaný člověk myslím automaticky upozadí své ego ve prospěch dětí, přijde mu to přirozené a udělá to rád.
(8.1.2022 19:11:12) Monty, napadlo tě někdy, že kdyby se ti narodilo dítě jiné povahy, tak by tímhle tvým přístupem trpělo? Jak čtu, třeba takové jako byla malá Valkýra?
(8.1.2022 19:18:54) Monty, je fajn chovat se tak, jak bys chtěla, aby se rodí e chovali k tobě, ale na druhé straně je dobré si uvědomit, že to dítě má úplně jiné vlastnosti než ty a asi i jiná očekávání. Obecně je jasné, že řvaní, bití, scény, lhaní a podobně je špatně. Ale jsou věci, které by tobě jako dítěti nevadily, ale tvému dítěti můžou vadit zásadně. Je jasné, že člověk se nedokáže nějak v principu změnit, když se stane rodičem, pořád je to on, ale o svém chování a jeho dopadu na dítě by, podle mě, přemýšlet měl. Zrovna třeba to tvoje vyhazování dětských výtvorů. Tobě to zřejmě jako dítěti nevadilo, asi ani tvému synovi, ale pochybuju, že by to nevadilo žádnému tříletému dítěti, že jeho maminka s láskou malovaný obrázek ( dle ní čmáranici) vezme a lhostejně vyhodí do odpadků.
(8.1.2022 19:25:44) Stará huso, já myslím, že tohle jsou malý věci. A i kdyby ho to v tu chvíli mrzelo, bude to důležitý jen velmi krátkodobě. Jo, umím si představit povahu dítěte, se kterou by to fakt nešlo a bylo by to oboustranný utrpení. To se taky může stát - ostatně mojí matce se přesně tohle stalo. Ale to zas nijak nezlomíš a přetvářkou nevylepšíš.
(8.1.2022 19:36:00) Monty, brát ohled na city ostatních, natož svého dítěte, které je malé a neumí se všecko racionálně vysvětlit, mi nepřijde jako přetvářka.
(8.1.2022 19:44:13) Stará huso, njn, tobě ne, mně jo, jsme lidé různí. Já jsem racionálně vysvětlovala od doby, kdy to šlo. Ve třech letech už to celkem jde, i když neberu dítěti právo na to, aby si o tom myslelo své. A nemyslím si, že by bylo ve vztahu s dítětem nějak zásadní, jak moc rodič předstírá nadšení - ber to tak, že u dítěte mého typu by to předstírání byla neodpustitelná zrada. Vzpomínám si, že jsem jednou ve třetí třídě měla ve škole "malér", spolužačka dala učitelce moje "psaníčko", co jsem posílala pro pobavení kamarádce a ona ho zachytila. Byla to taková přisprostlá parodie na text z čítanky, co jsme tehdy četli. Učitelka si zavolala matku do školy, matka přišla ze školy, vyprávěla doma, co se dozvěděla, všichni se tomu zasmáli a mě pak seřezali. Tudy prostě nepůjdu, ani jako rodič.
(8.1.2022 19:56:38) Já si nějak nevybavuju, že bych musela něco předstírat, sice mě nezajímá hromada věcí plnící nadšením mé děti, ale vždy mě zajímají ty děti a dá se to na to napasovat. Takže můj zájem o pistoli je autentický, i když pistole jako taková je pro mě silně nezajímavá
(8.1.2022 20:06:00) Přesně tak. Pokud mi dítě ukazuje svůj výtvor s radostí a hrdostí, co vytvořilo, akceptuji jeho radost a hrdost. Potvrzuji jeho pocit. Nesnažím se mu vysvětlit, že to cítí chybně, protože ten výtvor se mi nelíbí. Neznamená to nějaké hýkavé nadšení, prostě jen přijetí pocitu dítěte.
(8.1.2022 19:56:07) Monty, to není pravda, že to je to důležitý jen krátkodobě. Sice si to (hodně malé, třeba cca do tří let) dítě ani nepamatuje, později ho to "nemrzí" dlouho (ve smyslu, že vyhození výrobku matce nevyčítá, a na přímý dotaz odpoví "nevadí mi, žes to vyhodila"), ale ty základy osobnosti se v těch prvních letech přeci utvářejí. Něco je vrozené, a dotahne se to do výsledného tvaru tím, jak se rodiče chovají. Sebehodnocení (sebedůvěra, sebevědomí) v daleko pozdějším věku má základy v těch prvních letech. Může se stát, že pokud výtvor přiměřený (před)školkovému věku je nedoceněn (přiměřeně věku), nebude se člověku zdát v pozdějším věku žádný jeho výtvor (výkon) dost dobrý, dokud tedy nebude nejlepší ze všech. Což se málokomu podaří (z principu věci). Dle mého není přetvářka říct dítěti "to se ti povedlo" v případě, že se mu to povedlo úměrně jeho věku. Že to "absolutně" není bohviečo je jasný
(8.1.2022 20:02:30) Babi, ano, teorie, že dokud si dítě věci náležitě nepamatuje, jsou lhostejné, je lichá. Jak píšeš, období prvních let je zásadní, i když si je dítě zdánlivě "nepamatuje". Ale tento rozpor mezi vývojovou psychologií a Montiným svérázným osobním názorem na ni se tu diskutoval mnohokrát a asi nemá cenu to opakovat.
(8.1.2022 20:02:42) babi, ale ty píšeš o něčem jiném. Nemám problém říct dítěti, že se mu něco povedlo "přiměřeně věku". Mám problém předstírat, že mě těší tyto výtvory jako dárek až tak, že je někde umístím v interiéru. Myslím tím výtvory hromadně vyráběné ve školkách/družinách ke Dnům matek apod. I když se to povede "úměrně věku", doma si to nevystavím.
(8.1.2022 20:08:34) Monty, upřímně, maminky tvého typu bych mlátila po hlavě 24/7. Protože to považuji za naprostou neslušnost a hrubost. Není nutné jásat nad každým papírem. Ale "dárky" děti většinou vyrábí fakt s nadšením, protože "pro mámu, tátu" atd.
(8.1.2022 20:10:16) Kat, dávala jsem dítěti dostatečně najevo, že je investice do "nadšení" zbytečné plýtvání energií a myslím, že s tím nemělo problém.
(8.1.2022 20:21:53) Kuličko, myslím, že čistá dětská radost se dá prožívat i bez vytváření obludností pro maminku k svátku. Mně je upřímně řečeno dost nesympatický celý ten koncept. Maminky nejsou stejné, děti nejsou stejné. Vnucovat jim představu, že každá maminka musí být dojata k slzám, když jí dítě přinese ze školky výtvor z těstovin a lepidla je něco, co při nejlepší možné vůli nepochopím.
(8.1.2022 20:30:56) Mmch., v zájmu "čisté dětské radosti" jsem byla ochotná číst 350x stupidní knihu "O vlčátku, které odplavalo daleko do moře" nebo akceptovat požadavek na to, aby četba Mikulášových patálií byla pojata formou rozhlasové dramatizace, kdy syn trval na tom, aby měla každá postava svůj "vlastní hlas". Nebo se 10x po sobě dívat na Jak utopit doktora Mráčka. Protože to bylo něco, co se dalo sdílet - byli jsme u toho oba, on tu radost měl a mě to zas tak velký přemáhání nestálo. Mít radost z toho, že splním představu paní učitelky o vhodném dárku pro maminku (ze strany dítěte) a vhodné reakci na něj (ze strany paní učitelky) - sorry, to jde úplně mimo mě. Pokud by to dítě samo o sobě uznalo, že mi udělá radost náhrdelník z jeřabin, dejme tomu. Ale organizovaný radosti na povel, na to nejsem typ a vlastně jsem ani nechtěla, aby na to bylo typ to dítě.
(8.1.2022 20:41:44) Monty, tak to já už spíš odmítla číst po 150. O bílém vlku a černém beránkovi, což jednu dobu zbožňovala dcera nebo koukat na Gumídky a My z Kačerova, než vystavit si s láskou vymodelovanou, nabarvenou a vypálenou kočku s křivýma nohama a šilhavýma očima. Každý holt podle své povahy.
(9.1.2022 9:26:04) Libiku, ať už tím myslíš cokoli, je mi fakt záhadou, proč zrovna taková blbost vyvolává tak vášnivé emoce. Besídky a školkový výrobky jsou něco, na co nelze mít negativní názor? Vždyť je to na úrovni nějakého filmu, seriálu, žánru, jakéhokoli spotřebního výrobku... Že čte každý jiný knihy, dívá se na jiný filmy a má v domě jiný dekorativní předměty, to je OK, ale mít jinej názor na školkový besídky a "kapry z kolínek", to je hotová svatokrádež.
(9.1.2022 9:37:29) Promiń, bylo mi včera líto okatého chlapečka, jak nese mamince výrobek a ona mu říká, že je nevkusný. Ale mohla jsem mít tak 1 promile, střízlivým okem nedělním si naopak říkám "jen tak na ně, na neřády"
(9.1.2022 9:37:52) Monty, právě že to není blbost, není to na úrovni nějakého filmu, seriálu, žánru, jakéhokoli spotřebního výrobku...
Nejde o názor, jak vypadá - působí "produkt", dle mého jde zcela výjimečně čistě o snahu tvůrce, záměr, proces tvorby... a následné pozitivní přijetí této snahy a záměru dítěte nejbližší osobou.
A právě že produkt sám je zcela marginální, je dle mého možné svůj názor na něj neprezentovat dítěti s takovou zásadovostí, jakou jsi zřejmě (bůhví...) činila
(9.1.2022 9:55:39) Val, "abych se tam neztrapňovala před ostatními rodiči, protože měla pocit, že vyčnívám svojí nemotornosti. Taky mi to tak i řekla." to je ovšem další level, myslím, že Monty nic o vyčnívání neschopností synovi neříkala, spíš naopak - něco "nechci tě vidět jako součást obecné trapnosti".
(9.1.2022 10:09:13) "...myslím, že Monty nic o vyčnívání neschopností synovi neříkala, spíš naopak - něco "nechci tě vidět jako součást obecné trapnosti".
(9.1.2022 9:58:43) Já si právě myslím (a pokládám to za půvabný kulturní snobismus), že dítě v tomto případě je předem dostatečně navedeno k tomu, aby nebralo vážně výrobu kapříka z kolínek, případně přednes básně "já stromeček, stromeček, zelený mám domeček" a v důsledku netrpí.
Naopak se v něm posiluje pocit zdánlivé vyjímečnosti a originality , po léta se vypráví, jak zapykalo ve své "kulturní vyspělosti" vystoupení na besídce Sebevědomí (má-li reálnou oporu) to může naopak posílit.
Na místě učitelky MŠ bych si myslela neco o zadní části těla a rodinu bych dávala k dobru na Rodině
(9.1.2022 10:19:49) Libiku, tady se ale zaměňuje "sebevědomí" ve smyslu nějaké uťáplosti a neschopnosti se prosadit, pochybnosti o sobě jako osobnosti, a "sebevědomí" řekněme "profesní". Moje dítě nemá problém s tím prvním. Spíš naopak, on je typ přirozeného vůdce, organizátora, člověka schopného prezentovat na veřejnosti cokoli, do čeho se většinou nikomu nechce a z větší části to dělá dobrovolně, možná i s nadšením - to jsou všechna ta moderování školních akcí, účasti na Dnech otevřených dveří, vymýšlení a odprezentování projektů... Teď před Vánoci třeba měli ve škole akci, něco jako "studenti učí učitele", a samozřejmě se všichni jednomyslně shodli, že to bude dělat on; spolužák mu tu přednášku nahrál, takže jsem měla i možnost to vidět. Ten problém "sebevědomí" u něj není v tom, že by pak řekl "byl jsem trapnej, stálo to za prd a všichni, kterým se to líbilo jen kecaj". On je opravdu potěšenej tím, že ta přednáška měla úspěch, že ho třídní pochválila, jak umí uržet pozornost a strhnout posluchače. Jemu vadí, že "udělal jednu chybu". Protože mluvil na téma, ve kterým chybovat nechce. Že dělá bambiliony chyb v něčem, na čem mu nezáleží, to má na salámu. Ale bohužel má ten rozptyl tak velkej, že je naprosto nemožný něčeho takového dosáhnout, jeho v tomhle směru "uklidňují" i učitelé ("To je ale normální, já učím fyziku dvacet let a taky někdy udělám chybu"), on to prostě vidí jinak. Dokud něco neovládá na 100 % a vždy bezchybně, není "pro sebe" dost dobrej.
(9.1.2022 9:44:26) Monty, názor můžeš mít k práci a vkusu učitelek, určitě. Jenže ty to zahrnuješ plošně i na tu snahu a činnost dětí. A to mi vadí fakt hodně. A navíc ještě ten nesmysl, že když je to řízená práce, je to něco míň a trapný. Přitom je to pěkná fuška i pro učitelku. A cílem je mmch i nějaká zkušenost s materiálem, technikou. Pokud jste měli smůlu na učitelky bez vkusu, je mi to líto. Ale za to nemohl ani tvůj syn. A snaha se prostě cenní nejvíc. Jinak v počtech nad cca 12 dětí není úplně možné podněcovat každé dítě k individuální a pestré tvorbě. Bohužel. V tomto směru je pro některé děti fajn, že je vtáhne kamarád. Protože ony se třeba bojí a ani by to nezkusily. Jinak zkušenost z okolí je ta, že rodiče zaplatí výtvarný kroužek a výrobek poté najdeš v popelnici u školky. To nepochopím už vůbec.
(9.1.2022 10:06:21) Kat, myslím, že si pořád nerozumíme. Nemám v podstatě nic proti organizované tvorbě ve školce, pokud se to nedělá "jako dárek". Ani ten nevkus není nijak rozhodující, často jsou ty nevkusný věci svým způsobem roztomilý, ostatně furt někde mám z vánočních trhů synovy základky soba s kouzelným výrazem maniakálního šílence, kterýho vyráběl nějakej nadšenej prvňáček. Tohle mi přijde v pořádku, děti v družině něco vyrábí, a rodiče si to pak koupí, čímž podpoří školu. Nebo taky nekoupí, to už je jejich věc. Jen nejsem příznivec přístupu, kdy všechny děti vyrábí stejnou věc "aby potěšily maminku" k nějakýmu svátku. To je něco úplně jinýho, než když ti "okatej chlapeček" přinese nadšeně kamínek, šišku nebo třeba i obrázek, kterej namaloval sám, bez zadání. Protože ty děti nejsou stejný, maminky taky ne, a vytváří to prostor pro pokřivený pojetí toho, co to je dárek, kterej opravdu potěší. Ve výsledku jsou z toho ta zklamání obdarovanýho, když dárce "jede podle manuálu" a najde si někde na netu "zadání" - každý přece známe doporučující články z médií s titulkem "Hledáte skvělý dárek? Tohle potěší každou ženu/každého muže!" No, nepotěší. Takže znovu, aby bylo jasno - pokud si děti nadšeně organizovaně patlají cokoli, bez ohledu na míru vkusnosti nebo "technické dokonalosti", je to fajn, pokud se jim nevkládá do hlaviček, že to má být dárek, kterej udělá rodiči radost.
(9.1.2022 10:14:48) Monty, promiň, ale to snad nemyslíš vážně..... Jinými slovy je problém v tom, že těm cca 3 hromadným dárkům ročně dáváš větší význam, než mají a vyvozuješ z toho pozdější neschopnost individualizace darů ve věku dospělého. To je opravdu ale smělá konstrukce. k poslední větě tvého příspěvku - holka, neprožívej se tolik.
(9.1.2022 10:22:14) Kat, ale já se "neprožívám" vůbec, mám jen zde menšinový názor na to, jestli je nebo není správně pořádat ve školkách a družinách organizovaný výroby něčeho, co má udělat radost. Ve skutečnosti je to naprosto marginální věc.
(9.1.2022 10:18:07) Monty, jenže sociálně zralému rodiči prostě dělá radost, že dítě zvládá jemnou motoriku, plánování práce a nějakou techniku a navíc to dělá v pozitivním nastavení "mojí mamince", je to pro něj dárek, víš
Myslím si, že termín "pokřivený vnímání dárku" je slovo do pranice aneb, ať žije sprcháč z Kauflandu
(9.1.2022 10:33:41) Libiku, njn, mně zas dělalo radost, že dítě dokázalo přemýšlet nad dárky jaksi "individuálně" a fakt se snažilo vybírat je tak, aby tu radost udělaly. Že třeba na základce nenosilo učitelům kytky a bonboniéry. Jasně, nedá se s jistotou tvrdit, že organizované obdarovávání stejnými "kapry z kolínek" musí mít nutně na něco vliv. Může, nemusí, i to je individuální. Pořád mi ale přijde pravděpodobnější než "poškození dítěte" skrze tezi, že dárek je něco, nad čím má přemýšlet ono samo a ne paní učitelka ve školce.
(9.1.2022 10:45:35) Monty, tak sorry, od toho má rodiče. Jak píše Libik, dítě se zapojilo, něco si vyzkoušelo, případně doladilo dle svého vkusu. Má většinou radost z odvedené práce - cesta je cíl - a podělí se s mámou. Tátou, nebo babičkou.
(9.1.2022 10:53:01) Kat, šmarjá, ale to všechno může přece i bez toho, aby mu bylo předem řečený, že to má být dárek. Chápeš, že mi vůbec nejde o proces tvoření, dokonce ani o to, že je to nějak organizovaný, že jde jen o to podání "děláte to jako dárek"? Nevím, proč je tu kolem toho taková emocionálně vypjatá debata, já třeba nesnáším řezaný kytky, a protože je to menšinovej postoj, řekla jsem to dítěti včas, vysvětlila mu proč, dítě to normálně přijalo jako fakt a nedává mi kytky. S dárky ze školky je to to samý, nikdo mu nezakazoval se toho hromadnýho tvoření účastnit, ani to nikdo nekomentoval nějakým pohrdlivým způsobem. Myslím, že mnohem větší zklamání u dítěte v tomhle věku způsobí třeba odmítnutí koupě pejska, kterýho to dítě v tu chvíli "moc chce" než to, že maminka nejásá nad dárky ze školky a jásá nad něčím jiným.
(9.1.2022 11:00:10) Monty, tak si ale po sobě přečti, jak jsi to tady podávala. Mně kdysi syn asi ve 4 letech přinesl ze školky takovou konvičku na čaj, z moduritu, kolektivní dílo. Na oušku tý konvičky byl nalepený pytlík s čajem. Vypadalo to moc hezky a on na to byl patřičně hrdý. Říkal mi:" a ten čajík, ten si teď musíš udělat,já jsem ti ho vybral, určitě bude moc dobrej". Neměla jsem zrovna tenhle čaj ráda,ale uvařili jsme ho, vypili a samozřejmě jsme mu konvičku pochválila.Udělala bych to v každým případě, i kdyby se čaj nedal pít a konvička byla hnusně napatlaná. Udělala by to tak naprostá většina rodičů a rozhodně ne proto,že by chtěli svým dětem lhát. Prostě by to tak cítili a právem.
(9.1.2022 11:04:30) Proto ti píšu, aby sis to po sobě přečetla. Protože z toho, co píšeš, t vypadá, že to takhle pohrdavě podáš i tomu dítěti. Čemuž nevěřím. A i ty besídky svým způsobem dojemný jsou. Jsou možný někdy tragikomický, ale tvoje dítě je malý, důležitý, už se to nikdy opakovat nebude, je to dojemný.
(9.1.2022 11:01:24) Monty, jenže já pokládám za větší sociální dovednost umět dárky přijímat než vybírat, protože, marná sláva, můžeš si 100x myslet, jak dokážeš obdarovat, ale jistě to nevíš a navíc každý darovává z pozice vlastních preferencí.
Dám ti příklad ze své rodiny, před lety tu byla konstelace, kdy jedno dítě se po dlouhých letech hledání (dospívání, kdy nad ním kdekdo lámal hůl) usadilo v oboru a začalo být úspěšné, druhé dítě chroustalo celer při svém báječném životě při studiích ve světě. Jedno dítě obdarovalo z radosti, že může, velkými dary, druhé dítě využilo kreativitu a z části vyrobilo, z části projelo blešáky ve Francii a přivezlo maličkosti, které nikdy nikdo nedostal a nedostane. Kdybych to měla jako ty, tak se z takových Vánoc léčíme dodnes na psychiatrii, protože hrací flašinetek, fotka Atlantiku a sušička na prádlo pod jedním stromkem pro jednu maminku by musela rozhodit jí i oba dárce. No a tady to proběhlo jako pěkný vánoční večer Ne vždycky jsou v jedné rodině všichni stejní, ale všichni by měli jednou umět existovat s blízkými i vzdálenými.
(9.1.2022 11:07:29) "...a navíc každý darovává z pozice vlastních preferencí."
Libiku, no, a to je přesně to, v čem se neshodneme. Celej život se snažím obdarovávat z pozice preferencí toho, kdo má být obdarovanej. Což sice nezaručuje, že se vždy a za všech okolností "trefíš", ale ta pravděpodobnost je prostě vyšší. A dokonce nemám problém darovat něco, co je pro mě osobně strašný, protože cílem daru je udělat radost a ne prezentovat sebe a svůj vytříbený vkus. Stejně jako nemám problém s jasně deklarovaným postojem "nedaruju ti nic, protože nevím, co by tě potěšilo". Mně z hlediska "filozofie daru" vadí fakt jen ten formální sprcháč z Kauflandu od někoho, pro koho není problém zjistit si, co by mi tu radost udělat mohlo.
můj příklad byl o něčem jiném, příčetnej průměrnej (tedy najeděnej) člověk ocení roztomilou sranda věc z cizích krajů a samozřejmě i sušičku na prádlo a to takovým způsobem, že ani jednoho z obou dárců, co se sejdou pod jednou sosnou, neuvede do rozpaků.
A pokud tam čistě náhodou najde mandarinkovej sprcháč z Kauflandu od švagrový, co tím dává najevo, že taky patříš do týmu, tak též zahýká radostí.
Lustrovat míru empatie pro speciální potřeby obdarovaného, je pro mě z jiných vesmírů (možná by to pochopili ti Hroudini UFO).
(9.1.2022 11:27:30) "A pokud tam čistě náhodou najde mandarinkovej sprcháč z Kauflandu od švagrový, co tím dává najevo, že taky patříš do týmu, tak též zahýká radostí."
Libiku, no vidíš, a já to beru jako upozornění na to, že do týmu nepatříš. Protože nejsem malý dítě, tak se kvůli tomu nerozpláču zklamáním při pohledu na to, jak ti, co "do týmu" patří dostávají věci, který jim tu radost udělají, ale to poselství daru je jaksi nepřehlédnutelné. Mně to přijde jen směšný, ale nemám tohle chování ráda, přestože mi to nezpůsobuje žádné psychické újmy.
(9.1.2022 11:42:32) Monty, hypotetická švagrová žije někde 60 km, stýkáš se s ní 2x za rok při hromadné sešlosti ála "děda má novou udírnu" a mohla bys jí být u zadku. Zvládne empaticky obdarovat svého bratra(tvého partnera), možná tvoje dítě. Je to ženská před Vánoci, peče, uklízí , šturmuje v práci. A k tomu si má přibrat povinnost zjišťovat, jestli sbíráš pivní tácky nebo se zajímáš o cihlovou gotiku (a shánět tomu přiměřeně neotřelé pitomosti)? Nebo se na tebe ná rovnou vyprdnout?
Dá ti sprcháč, protože s ním když tak můžeš umejt vokna, pokud by ti smrděl, Dá ti ho, protože tě bere na vědomí a jsou Vánoce.
(9.1.2022 11:49:35) Libiku, sorry, ale ne. I "hypotetická švagrová" může v rámci hovoru se svým bratrem vznést otázku "a co mám teda koupit tvé manželce", pokud se vidí 2x za rok a žádné vřelé vztahy neudržují. A když už to tedy z nějakého důvodu udělat nechce, očekávám, že koupí aspoň "sprcháč", který vypadá jako dárek, ne to, co bylo zrovna v Kauflandu v akci.
(9.1.2022 11:55:51) Monty, nekupuju. Ale ono je tak trochu jedno,co kupuju. Švagrovka je elegantní dáma z rodiny, kde se standardně dávají dárky za 50 tisíc. Takže cokoli jí já koupím, v jejím kontextu je obdobou sprcháče za dvě pětky.
(9.1.2022 12:02:09) Libiku, to, co se normálně používá právě podle mého názoru nesplňuje parametry "dárku" ku příležitosti, kterou z hlediska "rituálu" pokládáme za výjimečnou. Hadr na podlahu se taky normálně používá, ale k Vánocům ho jako dárek dává málokdo.
(9.1.2022 13:07:15) Libiku, dobré vědět, až k vám příště pojedeme na návštěvu, zabalím ti darem něco, co se běžně používá a zrovna to bude v akci. Třeba krabičku Masoxu.
(9.1.2022 19:11:56) Rodinová, tak určitě existují i pitelný Frankovky. Já jsem ale holt spíš na Zweigeltrebe, což je vlastně kříženec Frankovky a Vavřince, nebo na Dornfelder (ten tam taky někde tu Frankovku v rodokmenu má). Blauburger je taky dobrej (Frankovka x Modrý Portugal). No a sázka na jistotu je samozřejmě Malbec.
(9.1.2022 19:18:34) Monty, Malbec je na me moc drsnej vubec nejak cerveny opoustim, z ceskych mi chutna Cabernet Cortis, konkretne Kosika, jiny nevim a jinak kalifornskej Zinfandel alias italsky Primitivo
(9.1.2022 19:26:53) Rodinová, Malbec je moje srdeční záležitost. Kalifornský vína nějak nemusím, ani australský nebo novozélandský, přijde mi, že jak to má jinou půdu a "jiný" slunce, není to ono. Chilský taky nebývají nic moc, i když chilská Tarapaca Syrah se dá. Argentinskej Malbec má vlastně jako jediný neevropský víno výjimku. Jinak jsem spíš na francouzská a španělská vína.
(9.1.2022 19:41:19) no momentálně má Kaufland na některé červené Tarapacy slevu 60%, nevím jestli na Syrah, já jsem včera měla Cabernet, ale stejně nevidím šikovné se kór moc předzásobovat , pokud nechcete přijet v úterý
(9.1.2022 19:38:41) Rodinová, jj, Bordeaux. Španělský jsem dlouho vůbec neznala, ale když jsme tam před pár lety byli na prázdninách, objevili jsme vína z Aragónu a ta byla/jsou prostě skvělá. Myslím, že to "prapůvodní" bylo Borsao (odrůda Grenache). Takže si v Makru vždycky nějaké španělské vezmu, jinde nebývá takový výběr.
(9.1.2022 23:40:01) Australský vína mám ráda, nejsem původně vůbec na vino, ale jako diabetik nic jinyho nesmím. To australský víno je aspoň takový trochu jiný, jako ovocný, když už si nemůžu dát Gin Tonic nebo vodku s dzusem
(9.1.2022 19:22:36) Monty, haha, zrovna mám na stole otevřenou Frankovku pozdní sběr z Valtic, co mi někdo dal k Vánocům Dobrá je. Nejraději mám asi Merloty, ale Frankovka mi nevadí.
(9.1.2022 19:29:20) No já taky, ale jsem si jistá, že tu nic není. Což je dobře. Poslední asi tři týdny snad neminul den bez alkoholu. To jsou pořád nějaké svařáčky, rum, dobré víno... Dám aspoň pár dnů pauzu.
(9.1.2022 19:38:21) Huso, já jsem tak říkajíc obojživelník, měla jsem velmi dlouhé bílé období, pak jsem podlehla konspirační teorii, že červené je lék na všechno a pila jsem jenom to a teď to střídám.
(9.1.2022 19:45:51) Burčák je poslední meta, k níž jsem se ještě nedopila, to už radši rum.
Je zajímavý, že momentálně bych docela přepřáhla na pivka, můj chlapík si v tom lábuží a furt tahá speciály. Člověk má pocit, že vlastně nepije alkohol.
Roky jsem se snažila propít do piva, protože kluci si vždycky dají v hospodě pivo, a já... víno často nicmoc, o čaji kafi se dlouho nedá, limonády nepiju (sladké a ještě bubliny), tak leda vodu případně trochu džusu... trapný a neuspokojivý (když nejsem abstinent).
Nakonec jsem byla největší "alkoholik", protože jsem jela panáky a vodu
NO, a pivo prostě nepiju. Fakt to nejde. Čas od času to znovu zkusím (problém s klukovskou partou je stále aktuální), a nic. Možná tak třetinku silnějšího tmavého, ale tím končím (popravdě už tak po dvou deci).
(9.1.2022 19:57:13) Babi, a to já bych pivo i pila, chutná mi a "původně" jsem vlastně pivař. Jenže po něm strašně tloustnu. Ne že bych teda jako "vinař" byla nějak extra hubená, ale pivo by mi o přidalo ještě nejmíň deset kilo navíc.
(9.1.2022 20:31:38) Rodinová, já to mám naopak, spát se mi chce po víně...stačí dvě skleničky...jednou za čas si trochu vína dám ráda, ale stačí mi na chuť fakt tak 2 deci, pak už mi to ani moc nechutná...pivo si dáme s manželem občas doma k jídlu, ale dohromady sotva vypijeme to jedno, v restauraci, když jdeme třeba na dovolené na oběd, tak si dáme já jedno malé, manžel jedno velké a končíme...pokud jdu někam s kamarádkou, tak si dáme většinou kafe a pak popíjíme spíš džus, nebo nějakou domácí limonádu apod.
(9.1.2022 20:42:50) Půlko, no jo, však my si taky občas přijdeme jak trochu z jiného vesmíru, jak se tady říká. Ale zas oba jsme z rodin, kde to bylo víceméně stejně, jako to máme my, tak asi úplně jediní na světě nebudem...a jednu rodinu kamarádů máme taky takovou...
(9.1.2022 20:02:48) Já mám pivo ráda, vypiju klidně za večer 3-4. Chodím na něj speciálně s jednou kamarádkou. Piva mám radši sladší, třeba plzeň je na mě moc hořká. Ale jak píše Monty, jde to strašně na tloušťku, takže pivo tak jednou, dvakrát za měsíc, v létě tedy častěji, v zimě zas i méně často.
(9.1.2022 20:02:56) Babi, kamarádka co taky nepije pivo a chodí s "klukama" do hospody to řeší bavorákem, ono to i vypadá podobně;-), ale je fakt že jsou v tom ty sladký bublinky.
(9.1.2022 20:15:08) Pivo nepiji vůbec, ale víno téměř denně a žádný kynoucí efekt nepozoruji. Kynoucí efekt na mě má tvrdý alkohol, na ten si dávám pozor.
(9.1.2022 20:08:22) Valkýro, já myslím, že pivo hrozně roztáhne žaludek, prostě na náladu potřebuješ vypít na objem tekutiny minimálně dvojnásobek piva než vína, spíš víc.
Ale je pravda, že v některých nejmenovaných městech piva je docela složitý si dát v hospodě dvojku dobrého vína, zatímco pivko je jistota.
(9.1.2022 19:43:31) A tak, já taky piju obojí, měla jsem období červeného, teď už pár let piju spíš bílé. Bublinky taky vypiju, ale moc je nemusím. Možná je to tím, že jsem nikdy neochutnala pravé šampaňské. A už asi neochutnám coby chudá důchodkyně.
(9.1.2022 19:51:39) Stará huso, ono by to asi nic moc nezměnilo, kdo není "bublinkovej", toho neosloví ani pravej šampus. Já jich zkusila hodně, a jediný jakž takž pitelný byla značka Laurent - Perrier. K svatbě jsme dostali od známýho, co má obchod s vínem a šampusem obrovskou šestilitrovou lahev kvalitního šampusu v dřevěný krabici (něco takovýho) a nechali jsme to kamarádce na oslavu čtyřicetin, ani jsme to na té svatbě neotevřeli.
(9.1.2022 20:17:55) Pivo nepiju kvůli chuti, sekt, proseco, lambrusko, ftizzate mi chutná. Limonády taky. Z alkoholu mám nejradši koktejly, ale to jde na tloušťku úplně nejvíc. Když sedím s pivařema piju kofolu s rumem.
(9.1.2022 10:32:15) Já bych to nehrotila. Myslím, že příčetný člověk si s přibývajícím věkem úspěšně vytříbí vkus i postoj ke správnému obdarovávání blízkých, i když nakrásně projde nablblou kolektivní výchovou v ústavech plných nevkusu. Jak moji předci, tak moji potomci jsou lidé vybraného vkusu i vybraných mravů, nezkazila je ani výroba zvířátek z těstovin a vaty, ani povinné obdarovávání maminek těmito výtvory, aniž by se maminky vůči tomu vymezily.
(9.1.2022 10:55:42) babi, jenže já nikdy o žádným nevkusu nepsala. Tříletý dítě tyhle věci obvykle nepobírá. Ten "problém" (resp. spíš pseudoproblém, pro mě to nikdy žádnej problém nebyl, to je prostě jen něco, co by se dalo nazvat "nastavením osobnosti") je v něčem úplně jiným - v pojetí toho, co je to dárek. S besídkami je to to samý, nejde vůbec o to, že ty děti provádí něco "amatérskýho" nebo "nevkusnýho". Mně je nepříjemná ta atmosféra, to jásání a dojetí na povel, není mi to vlastní a snažím se tomu vyhýbat, protože se nerada přetvařuju.
8.1.2022 20:48:06 Monty Re: Chovate se ke svým dětem lepe nez rodice k vam? Babi, ani rodiče mu neříkali nic negativního o něm, jen o nevkusných výrobcích ze školky. Podotýkám, že PŘEDEM. Dřív, než se vůbec do nějakého mohlo pustit. Ať už s nadšením nebo z donucení.
(9.1.2022 11:10:12) Babi, napsala jsem to málo srozumitelně, pardon. Já o těch výrobcích TEHDY nemluvila jako o nevkusných. To píšu vám, protože vy tu nejste školkáči. Tehdy jsem jen přiměřeně věku vysvětlila, jak to mám s tímto typem dárků.
(9.1.2022 11:15:04) Monty, a vzpomeneš si, co jsi mu tedy řekla, abys dosáhla toho, že tě neobtěžoval tímto typem dárků? Jak konkrétně jsi to vysvětlila?
(Ptám se ze zájmu, protože si myslím, že forma ve třech letech moc nehraje roli, jde o "celkový dojem" a ten reálný účinek, že dítě tedy nenosí domů tzv. "obludnosti", protože ví, že by je máma vyhodila, takže pro jádro pudla této debaty je to jedno.)
(9.1.2022 11:19:44) babi, ty jo, to si asi úplně přesně nevybavím. Ono to spíš proběhlo v rámci nějaké povšechné diskuzi o školce - přece jenom, posílala jsem tam poněkud specifické dítě (taky mi to pak celou dobu omlacovali o hlavu, že tam "nepatří", protože se mu "nemohou dostatečně věnovat") a chtěla pokud možno minimalizovat třecí plochy.
(9.1.2022 11:19:12) Monty, a chápeš ty, že moje priorita jsou děti, nikoliv naplněné přání matky? Pro mě je zásadní zapojit děti, dát jim nějaký smysluplný úkol pokud možno. A dovést je zdárně k cíli. Ty jsi vlastně neskutečně sebestředná v tomto. navíc z principu věci není v mých silách u cca 20 - 28 dětí zjistit, co by se tak líbilo mamince a považovala by to za vhodný dárek. Můžeme se na to vykašlat. To jo. Ale taky nevím, jestli to je ta cesta. Přičemž upozornit na to, že teda máma (táta, babi, děda, strejda) mají "svátek" a zkusíme jim něco "umatlat" - považuji za celkem neškodné.
(9.1.2022 11:22:48) Kat, a to je takovej problém u těch dvou nebo tří svátků ročně dětem říct, aby namalovaly mamince obrázek/přáníčko podle sebe a "organizovaný tvoření" nespojovat s dárkováním?
(9.1.2022 11:27:35) Monty, ale jistě. Myslíš mezi těmi desítkami obrázků a výtvorů za rok, které jsou rovněž "pro maminku"? a když ten obrázek dá dítě do formy "přáníčka" už to je špatně?
(9.1.2022 11:31:05) Kat, přáníčko výslovně uvádím, to mi přijde OK. Na to, jaká je to kravina to řešíme podle mě zbytečně dlouho, chápu, že si to bereš osobně, což nebylo mým cílem. Jen se snažím říct, že můj (zjevně velmi menšinový názor) je, že organizované tvoření by nemělo být spojené s děláním radosti směrem "ven", ale pouze "dovnitř" - dítě má radost z tvoření, klidně může i rodičům hrdě ukázat, co vyrobilo, jen to zkrátka nemusí být nutně "dárek k něčemu/pro někoho".
(9.1.2022 11:31:10) Teď jsem si vzpomněla na D, kdysi.. Přinesl srdíčko, s nějakým korálkama, krásný. Bylo nadepsaný:" Milá maminko". Já jsem ho zrovna ale nějak naštvala, tak to "maminko" začáral, hodně tlustě. a hodně zuřivě a šel za starším bráchou, aby mu tam napsal "táto" A pak to strašně důležitě a hodně okatě,abych "viděla", předal tátovi
(9.1.2022 11:47:00) Federiko, já si zas vzpomněla jak u nás ve školce zorganizovali "bojovku" ke dni matek, každé dítě nakreslilo obrázek svojí maminky, a my měly za úkol se poznat, dost jsem se bála že synka zklamu a sáhnu vedle. Naštěstí jsem to nějak zvládla ;-). Nedávno jsem ten obrázek našla a mám ho tu teď na nástěnce.
(9.1.2022 11:52:49) Ty jo, Slonisko, to bych se taky bála Určitě bych poznala výtvor nejstaršího, ten se s tím nikdy nemazal. Já už to tady kdysi ptala, já se snažila ho podporovat, v tom kreslení, ale on si jel po svým. Asi v pěti letech ty děti kreslily už fakt hezký obrázky, on ale ne.A tak jsem přišla ke stolu, dětičky maminkám popisovaly, co všechno na jejich obrázku je, tak jsem se taky pokusila, byť jsem v tom výkresu nic moc nerozeznávala,byly to prostě různý čáry:" Jéé, to je hezký, co to tady je? Asi domeček, viď? A tohle vypadá jako zahrada vedle ně a tohle komín, že jo???" A on na mě kouknul jak na úplnou blbku a suše mě zpražil:" Ne. To jsou jen takový čárky..."
(9.1.2022 11:56:06) Federiko, to znám! zvlášť pikantní je to u dětí, které nekreslí. A potom přijdou "paní učitelko, koukej, co jsem nakreslil, to je pro tebe!" ......aaaaaaaaa (panika) - to je opravdu pro mě? To je asi .....?!?!?!?! nějaké zvířátko, že?????? "Ne, to jsi ty!" "No ano, už to vidím, tady nám brýle, viď?" Ano!
(9.1.2022 16:53:04) Čárky jsem už psala, to je pravda, utkvělo mi to hluboko v paměti Pak už jsem se nepokoušela podlejzat a dolovat z nich, co hezkýho nakreslili nebo vytvořili. A ten nejstarší nikdy moc jinýho než čárky fakt nekreslil Má AS, ale nevím, jestli to spolu souvisí.
(9.1.2022 17:04:18) Babi, to teda jo, bojovka v temném lese je proti tomu čajíček, zvláště když při tom poznávání vedle tebe stojí dítko a důvěřivě kouká
(9.1.2022 17:08:28) Já se u dcery malůvek vždycky poznala. Zásadně sháněla na moje vlasy hnědou,žlutou a zelenou pastelku. Reklamovala jsem to u kadeřnice, že mi ten melír fakt blbě chytá.
(9.1.2022 16:51:35) Babi, to už nevim. On byl hodný dítě,ale strašně takovej zásadovej, běda, když s emu něco nelíbilo.
Babička mu jednou říkala:" Ale na mě nebuď naštvanej, já jsem ti přece nic neudělala..." A on jí odpověděl, byly mu asi 4:" Já když jsem babi naštvanej, jsem naštvanej na všechny!!"
(9.1.2022 11:31:38) Monty, 99% rájmové činnosti "ruční práce" v jakémkoliv věku, je postup podle návodu.Pletení, háčkování, malování, vaření , nakonec i to vaření piva. Ne v každém dříme Leonardo da Vinci, přesto mnohého uspokojí rukodělná tvorba. To dítě vidí, jak se to dělá, jak je to hezké a taky to chce dokázat, co ti na tom není jasný?
Navíc si myslím, že speciálně u Vánoc školkáči věřej na Ježíška, takže nejde o dárek v pravém slova smyslu, ale připomenutí (přání) .
Jistěže v tom případě může originální chlapeček nakreslit mamince schéma jaderné elektrárny nebo bitvu u Slavkova(pokud je to její zájmová preference), ale je to výchova k originalitě za každou cenu bez ohledu na nějaké rituály a zvyky, které lidi spojují.
(9.1.2022 11:45:48) "Jistěže v tom případě může originální chlapeček nakreslit mamince schéma jaderné elektrárny nebo bitvu u Slavkova (pokud je to její zájmová preference), ale je to výchova k originalitě za každou cenu bez ohledu na nějaké rituály a zvyky, které lidi spojují."
Libiku, ale to není otázka výchovy k originalitě. To je otázka toho, jakej je chlapeček, jaká je maminka a jak to mají "nastavený" u nich doma. Rituály a zvyky nejsou žádný zákon, žádné dogma; neexistuje nic jako jednotný Velikonoce/Vánoce/oslavy narozenin. Ty to pořád podáváš tak, jako by rodič urputně pracoval na tom, aby jeho dítě "nebylo jako Pepíček", ať už z jakéhokoli důvodu. Jenže reálně to dítě v něčem není jako Pepíček a v něčem zase ano. Nikoho nedefinuje jedna jediná vlastnost, která je třeba z obecného pohledu "méně častá", ani vlastnost, která je naopak "běžná". Každý člověk je originál, nikdo není "uplně stejný" jako Pepíček odvedle.
(9.1.2022 11:55:01) Tak jistěže rituály nejsou povinnost, ale osvědčily se.
Pokud bych měla pro mě nepochopitelnou touhu naučit dítě to, aby mi dávalo jen úzce specializované nebo vtipné dary a u dalších 20 lidí, které bude jednou obdarovávat nasadilo vždycky v srpnu předem soukromé očko, aby se strefilo do preferencí a momentální nálady obdarovaného, asi bych chtěla kompromis.
"Pepíčku, budete dneska dělat kapříka z těstovin, to je hezké, kapřík patří k Vánocům a takhle je lepší než živý ve vaně, ale až budeš zítra doma malovat, nakresli mi tu elektrárnu, moc se na ni těším"
(9.1.2022 11:58:22) Libiku, ale já neměla "touhu naučit dítě dávat specializované dary", měla jsem - když už - touhu naučit dítě dávat dary, které udělají obdarovanému radost.
(9.1.2022 12:03:20) Monty, no a jak uděláš radost "hypotetické švagrové", o které třeba víš, že na pochutiny a chlast není (tj. čokošky, kaviáry a absinty jsou passé), má velké hobby (třeba víš, že se věnuje fotografii), ale už nevíš detaily - jakou techniku používá, co všechno už má, knihu k tématu jí taky nekoupíš, protože k nim domů nejezdíš, tak nevíš, jakou literaturu už vlastní..., a bratr těžko poradí, protože třeba dle jeho slov "mají tak nějak všechno"?
(9.1.2022 12:05:40) Žženo, těžko. Ale když už jí nemůžu udělat přímo radost, dám jí aspoň něco, co vyloženě neurazí (nebo nemá potenciál urazit). Takže i něco jako "sprcháč", ale ne za dvacku z Kauflandu.
(9.1.2022 12:07:08) Monty, to ho naučíš bokem. Jako všechno ostatní, co se v rámci kolektivní výchovy dělá všelijak. Třeba že na WC za sebou člověk zavírá dveře, hlavní jídlo nenabírá lžící a ven může chodit i jindy než v 10:00. Předvádět pevnost charakteru tváří v tvář školkovým dárečkům je legrační mrhání energií.
(9.1.2022 12:10:39) "Předvádět pevnost charakteru tváří v tvář školkovým dárečkům je legrační mrhání energií."
Ropucho, nemyslím, že jeden rozhovor o tom, jak to chodí ve školce je nějaké extra mrhání energií. Legrační to samozřejmě někomu přijít může, to už je, jak by řekla Kudla (jak se jí asi daří?), "na vkusu každého soudruha".
(9.1.2022 11:23:43) Kat, máš "svoji" pravdu, ale na druhou stranu my tu řešíme chování rodičů k jejich dětem, nikoli práci a cíle učitelky MŠ. Tvým úkolem není individualizace dárků ani podle Monty. Dle ní to bylo úkolem JEJÍHO tříletého dítěte, což je jiná kategorie, než běžné školkové dítě.
(9.1.2022 11:12:25) Val, bingo! To dojetí je většinou spontánní. Já to tak nemám. A dítě není blbé, aby to nepoznalo. Proto jsem ty besídky nesnášela. To, co tam provozují ty děti, o to vůbec nešlo. To, co si o tom myslíš není nijak poznat. To, co u toho prožíváš, to většinou poznat je.
(9.1.2022 11:14:48) Tak mě dojme všechno. I se často štípu do stehna, abych nebrečela A nejen u úplně malých. Teď dali na čsmg videa z mistrovství juniorek, já se na to podívala, viděla jsem tam toho svýho prcka, jak kráčí mezi většíma prsatýma holkama a taky mě to dojalo,až jsem se sama sobě musela smát. Brečím i u filmů.
(9.1.2022 11:18:57) Já byla jen na jedné školkove besídce, kde se hrálo Boudo, budko, kdo v tobě přebývá a dcera tam hrála zajíčka. Bylo to roztomilý a hezký. Trapní byli jen někteří rodiče, kteří si to natáčeli na video a vůbec se chovali, jako by to bylo vystoupení v Národním divadle. Jinak byly moje děti furt nemocné, takže se už ničeho podobného nezúčastnily. Možná, kdybych těch besídek viděla desítky, tak by mě to štvalo, takhle mám na to hezkou vzpomínku.
(9.1.2022 11:28:19) Já jsem se potýkala s pocity nepatřičnosti na besídce, kde předškolní holčičky v gymnastických minioblečcích "tančily" na skladbu Dlouhá noc. (Moje dítě tam naštěstí nefigurovalo, to bych se asi vzepřela už proti nácviku.) Holčičky se kroutily s nadšením, souvislosti netušíce, rodiče jásali a já jsem rozpačitě přešlapovala přemýšlejíc, jestli jsem jediná, komu to připadá jako vystoupení pro pedofily.
(9.1.2022 11:38:40) Ropucho, naprosto rozumím. Moje dcera od tří let tancuje v zušce. Když byla v první třídě měla jakousi krizi a mermomocí chtěla na tanečky ve škole. Já v druhém pololetí vyměkla a opravdu ji tam přihlásila a zrušila tu zušku. Časově se to krylo. Po měsíci měli školní vystoupení a já nevěřícně koukala na zmalované prvňačky, co kroutily zadkem. Tehdy jsem jí řekla, že buď se vrátí do zuškyba nebo končí, ale pedofilní trapnosti se účastnit nebude. Sama uznala, že se to kvalitou nedá srovnat. A dodnes tancuje v zušce a k tomu v baletní škole.
(9.1.2022 11:39:33) Ropucho, tohle mám spíš jako Husa. Mně přišlo mnohem víc "nepatřičný" chování rodičů než to, co předváděly ty děti. Ty prostě dělaly to, čeho byly schopny, do určitého věku to nelze ani nijak "objektivně hodnotit". V tomhle je diametrální rozdíl mezi "besídkou pro všechny" a nějakým představením v rámci zájmové činnosti. Absolvovala jsem jich strašně moc - dramaťák, výtvarka, Pražská poetická setkání, Přehlídka mladých talentů (v naší čtvrti se to dělalo každej rok a závěrečný večer byl vždycky v nějakém divadle)... A to už bylo v pohodě, protože šlo o větší děti a o něco, čemu se na nějaké úrovni věnují. I ti rodiče se tam chovali řekněme "příčetněji".
(9.1.2022 11:56:27) Libiku, ve školce se zpívá "jede jede do dálky, veze samé korálky" Proti klasice tohoto typu nic nemám, nevadili by mi snad ani ti ožralové, nejsem tak upjatá. Vadí mi sexualizace dětí, na to jsem alergická a nejsem schopná nadhledu.
(9.1.2022 12:11:22) Libiku, člověče, asi ne! Na každém venkovském bále to proběhne, poctivě se zařadím do hada a ťapkám, ale co vlastně hulákáme dál po ožralcích, to si nevybavím ... No teď dva roky nic nebylo, že bych zapomněla? Co tedy?
(9.1.2022 12:42:44) Ropucho, je tam mnoho rýmovaček, mezi jiným "přistoupila starší dáma, přisedla mi dařbujána"
Aby si někdo nemyslel, že oblibuji sprostonárodní písně (a nedal mi procítěný dárek k Vánocům), znám to skrzeva původní interprety, jejichž banjista je bratrem mé kamarádky. Kupodivu od nich ten výtvor koupili Pokondři za dobrý peníz, ačkoliv oni sami si s autorskými právy moc hlavu nelámou, viz patriotská
(9.1.2022 12:58:45) No já si neumím představit ani to cestování pod sedačkou potají, marně přemýšlím, jestli v historii plzeňské MHD někdy figurovala tramvaj, kam by se (tehdy) mladý interpret vešel a nebyl vidět
(9.1.2022 13:05:50) Libiku, nevím jak v Plzni, ale v Praze bývaly ve starých tramvajích lavice. Schovat se pod nimi bylo možné, byť neviditelnost by to asi tak úplně nezaručilo.
(9.1.2022 11:07:48) Jo, VV bych zrušila, za nás to byl dril a já jsem nešikovna, s tím se vůbec nepočítá, jak se takové nešikovne dítě strašně stydí . Ještě když má učitelka poznámky.
(9.1.2022 11:05:24) Kat, moje školka v sedmdesátých letech byla opravdu hrozná. Nejen nablblá, ale vyloženě blbá. Školky mých dětí lepší, lepší doba, štěstí na lepší lidi, ale některé systémové blbosti stále. Vůbec to nesouvisí s prací, kterou děláš ty a která může být klidně skvělá. Zbytečně si to bereš osobně.
(9.1.2022 11:09:36) Moje děti měly super školky. Já sama ze svý školy rozhodně nemám trauma, ale vybavuju si věci, který hnusný byly. Ale i v dnešní době jsem kdysi zažila na hřišti v Čerčanech školku, kde učitelky seděly mimo dětí s kafem na lavičce a probíraly tam takový věci, že jsem byla v šoku. Navíc se dětem vůbec nevěnovaly, jen na ně pokřikovaly. Byla jsem tam s miminem a dlouho pak přemejšlela, jestli dítě do školky vůbec dám
(9.1.2022 11:13:45) Federiko, ony tyhle nešvary naneštěstí mají velkou setrvačnost. Člověk by čekal, že dneska je všude všechno jinak než před čtyřiceti lety, ale není.
(9.1.2022 11:16:13) Ropucho, ale proč dneska tuhle práci dělají ženský, který nemají rády děti? Já jsem tenkrát myslela, že na tu jednu vletím a zakroutím jí krkem. A toho chlapečka, o kterým mluvily, že popadnu a uteču s ním někam
(9.1.2022 11:23:34) Není to ani skvěle placený, měla jsem za to, že to jdou dělat lidi, kteří to dělat chtějí, milujou děti a práci s nima, baví je to. Jinak přece mají na výběr. Tahle ženská se o dětech vyjadřovala přímo nenávistně.
(9.1.2022 11:31:16) Federiko, asi vyhořelá učitelka. Bohužel. Tohle je totiž celkově ve školství na prd, že se to neřeší. A když nemá člověk sám tu sebereflexi, aby odešel.... Je z toho potom průser.
(9.1.2022 11:35:56) Kat, to není jen školství, to je i zdravotnictví a všechny obory, kde se pracuje s lidmi. Člověk si buď špatně zvolí, nebo v průběhu vyhoří, ale nic jiného neumí, ke změně se nerozhoupe, drží se stereotypu a škodí svým svěřencům.
(9.1.2022 11:39:41) Ropucho, to je pravda. Taky bych řekla, že vůbec není v těchto oborech (sociální práce také třeba) myšleno na nějakou systémovou podporu. Nikdo to nehlídá, nebo jak bych to řekla.
(9.1.2022 11:10:17) Ropucho, děkuji. No, osobně - specifikum ucitelování ve školce je to, že každý rodič má mnoho názorů na to, jak to máme dělat. A co máme a nemáme dělat. Tudíž žijeme v určité podvědomé nejistotě, protože ta práce má mít nějaký standard, ALE každý na ni má jiný náhled (každá ředitelka i inspektora, kolegyně i matka, babička i otec). Navíc tušíš, že jsi často na chvostu pokud jde o nějakou váhu různých argumentů (voní tomu v tý školce nerozumí). Takže ji, určitě jsem po večeru diskuse o nevkusu a hrůze tvorby lehce vztahovačná
(9.1.2022 11:19:56) Kat, to je osud učitele. Každý rodič má svůj názor na to, co a jak by měl dělat. A ty názory jsou protichůdné, takže jich máš na jednu třídu počítám cca třicet různých. A k tomu máš vlastní představu o své práci a k tomu narážíš na systém a na vedení. A k tomu máš zodpovědnost za děti. Jsi hrdina, buď v klidu, pokud máš v klidu vlastní svědomí
(8.1.2022 20:32:53) Monty, patrně naše rozdílné vnímání věci plyne ze skutečnosti, že moje děti NIKDY nepřinesly žádnou obludnost typu výtvoru z těstovin a lepidla, a očekávání dojetí k slzám určitě nikde dětem vnucovali.
(8.1.2022 20:44:33) Moje dítě dotáhlo výtvor z těstovin a lepidla tenhle týden. A je to moc pěkný a zaslouží si to uložit k vànočním dekoracím, akorát se bojím, jak dlouho to vydrží, chtěla bych se za dvacetlet dojímat nad dobou, kdy mi to to sladké dítě doneslo
(8.1.2022 20:40:35) Já to vždy chápala tak (a i tak vedu děti), že: Děti dostávají závěje dárků. Je fajn postupně je učit obdarovávání. Tím, jak dárek přijmu (poděkuju, ocením pracnost), je učím i přijímání dárků. Děti nemají tolik rozumu ani prostředků. Mnohem radši mám křivej bizár, než nabarvenej vkusnej polotovar, kde byl zásah dítěte minimální. A teda moje děti uměj moc pěkně a vtipně blahopřát.
Máme tu vyhrazenej prostor na dětský výkresy, postupně to obnovuju a vyhazuju. Nechávám jen to vkusný.
(8.1.2022 20:35:28) Val, jsem. Syn je perfekcionista, kterému od útlého dětství mraky lidí zcela otevřeně podkuřovaly a vzdychaly nad jeho schopnostmi. Pro něj samotného to vždycky bylo jak bzučení otravného hmyzu. Jeho v podstatě nezajímá, co si myslí ostatní, on má svoje kritéria a těmi se řídí.
(8.1.2022 20:39:58) Monty, moment, jaké mraky lidí - ty nejsou pro batole a školkáče nic (jak píšeš - bzučení kol...). Jde o rodiče, případně jinou stálou "mateřskou" osobu v prvních letech života. Ti dotvoří to vrozené.
(8.1.2022 20:48:06) Babi, ani rodiče mu neříkali nic negativního o něm, jen o nevkusných výrobcích ze školky. Podotýkám, že PŘEDEM. Dřív, než se vůbec do nějakého mohlo pustit. Ať už s nadšením nebo z donucení.
(8.1.2022 20:55:44) Monty, no jistěže ne o něm, jen o tom, co vyrobí. Většina lidí svoji schopnost vyrábět hezký věci odvozuje od toho, jaký věci vyrábí. Výsledek: jsem dobrej člověk, ale moje výrobky za moc nestojí.
Jinak tedy - jak píšu, asi jiná školka.
A taky si vůbec neumím představit, jak říkám dítěti: a hlavně mi nenos nevkusný dáreček, který tě budou navádět vyrábět učitelky. Ostatní děti ať hromadně vyráběj, ale ty jsi unikát, nenech se zblbnout k falešnému nadšení, nikdo to doma neocení
(8.1.2022 21:42:10) "a hlavně mi nenos nevkusný dáreček, který tě budou navádět vyrábět učitelky. Ostatní děti ať hromadně vyráběj, ale ty jsi unikát, nenech se zblbnout k falešnému nadšení, nikdo to doma neocení "
(8.1.2022 21:01:06) Bouřko, dle mého měla smůlu na školku (učitelky). Jsem si jistá, že mi děti nikdy nepřinesly slepené těstoviny. Co je vkusné je věc vkusu, u malých dětí myslím stačí, když si výrobek nehraje na něco, čeho ještě nejsou schopny.
(8.1.2022 21:07:11) Pamatuju si, jak mamka nosila "náhrdelníky" z těstovin, které jsme jí se sourozenci vyráběli. Tedy nosila to jenom doma a jen, když byla nějaká oslava. Musím se jí zeptat, jak moc se musela přemáhat. Já si pamatuju tu naši radost, když jsme sehnali nějaké zajímavé těstoviny...
(8.1.2022 21:03:24) Monty, mně se ty dětské výrobky a obrázky prostě strašně líbí, moje nadšení je upřímné. Zpětně si vzpomenu, že moje rodiče moje výtvory nezajímaly a ten pocit, že je nezajímám já (což není situace u vás). Já třeba nechápu, proč učitelky opravují písmo prvňákům, mě se strašně líbilo, jak holky psaly. Vždycky předčily moje očekávání. Nejmladší škrábe ve třetí třídě děsně, ale stejně oceňuju, že se to vůbec naučila. V první ale psala hezčeji, teď na to kašle....
(8.1.2022 21:14:56) Kuličko, tak moje dítě má poměrně výrazný výtvarný talent. Takže jeho výtvory se mi mohou líbit i objektivně. Jenže patlání čehokoli podle učitelské předlohy není "jeho výtvor". Volná tvorba je něco úplně jiného. Mmch., když chodil do ZUŠky, ani tam ho nenutili dělat nic "podle zadání". Jeho učitelka mi přímo řekla, že on by to sice udělal, ale nebylo by to ono, že ho zcela záměrně nechává dělat to, co sám chce. Že by mu tím vzala právě tu tvůrčí radost. Pak ho použili i do nějakých výukových materiálů, právě jako příklad dítěte, kterému se nemá překážet v rozvoji nějakým zadáním. Pro jistotu podotýkám, že plnit zadání při přípravě na talentovky neměl problém, neboť chápal smysl takového počínání. Fascinuje mě, kolik lidí má problém pochopit, že existují lidé, pro které se organizované "plnění" vylučuje s "čistou radostí".
(8.1.2022 20:56:35) Monty,jenomže ta "vlastní kritéria"se standardně tvoří pod vlivem nejbližších osob.Takze není asi divu,že syn moc nebere vážně pochvaly od "nedůležitých osob",když matka si asi myslí,že to není nic moc ...
(8.1.2022 21:07:09) Kristova noho. Ne, já fakt dítěti neříkala, že je unikát, ani že je neschopný debil. Dokonce ani to, co mají nebo nemají dělat "ostatní děti". Prostě jsem mu vhodnou formou sdělila svou "životní filozofii" ohledně rukodělné výroby ve školkách. Sebevědomí jedince skutečně nijak neformuje vztah jeho rodičů ke školkovému patlání.
(8.1.2022 21:13:09) Monty, mě uráží tvůj postoj k tomu "skolkovému patlání". Ono to některé děti stojí dost úsilí upatlat něco trochu úměrnýho věku. A někdo v 6 letech neupatlá skoro nic, ale třeba to málo dělá s obrovským nadšením. Možná že vaše ucky postrádaly vkus. To se stává, bohužel. Ale ony často ty objektivně "nejhorší" výtvory velmi často stojí dítě mnoho odvahy i úsilí. Ono totiž vidí, že to kolegům jde třeba lépe.
(8.1.2022 21:19:36) Kat, já jsem za školkový patlání ráda. Oba s mužem slušně kreslíme, na co šáhneme, to nám jde, furt se tu vyřezává, lepí, šije, vyrábí.
A co máme za děti? Disgrafiky dispraktiky nešiky
Jak jsem se těšila, že s nimi budu vyrábět: zdobené perníčky, mobil ala Alexander Calder do kuchyně, betlém odmítají, nechtějí, nic jim nejde. Jediné dítě má dvojky z VV - můj syn.
(8.1.2022 21:19:28) Monty, však ti neberu tvoje přesvědčení ohledně dotváření sebevědomí, ani by to nebylo dobrý, kdyby ses nechala... (co už teď, jak píše libik),
jen píšu, že za á jste měly (matka a dítě je měly nebo měli?) smůlu na školku, za bé si neumím představit, jak dítěti vysvětluji, že k jeho rukodělné výrobě (shodou okolností vznikající ve školce) mám "životní filozofii".
(8.1.2022 21:26:55) Babi, ne k JEHO rukodělné výrobě. K rukodělné výrobě na povel. I když, ono to bylo v podstatě zbytečné cokoli vysvětlovat, na povel nefungoval už jako batole.
(8.1.2022 21:32:16) Tak s prací na povel se vėtšina setkává celý život, holt i k tomu slouží školka, ať už si o tom jeden myslí cokoliv, je třeba to zvládnout.
(8.1.2022 21:41:11) Monty, žádné batole nefunguje na povel.
Ohledně rukodělných výrobků mě asi zmátl tvůj příspěvek v úvodu tohoto vlákna, kdy ještě nešlo o splnění pokynu "nalep tento kus vaty na tuto ruličku od TP", ale obecně dětské výtvory:
"že jsem mu na rovinu sdělovala věci, jako že na besídkách trpím, dětské rukodělné výrobky si s dojetím nevystavím, ale vyhodím".
(8.1.2022 21:35:11) Kate, už jsem to psala. Syn je perfekcionista. Pokud něco neovládá na 100 % a nikdy nechybuje (v tom, co je pro něj osobně důležité), není se sebou spokojen. To skutečně nesouvisí se "školkovým patláním" nebo mým vztahem k němu.
(8.1.2022 21:43:59) Monty,moc se mi nechce věřit,že takový perfekcionismus je vrozený.To prostě je vliv okolí.Pisu vliv,nikoliv vína,protože to určitě nikdo nedělá schválně a nejspíš ani "z nedbalosti",často možná ani nejde odhadnout,co způsobí jaká kombinace různých vlivu okolí a vrozené povahy dítěte.Ale být si tak jistá,že moje chování nemohlo mít na nízké sebevědomí dítěte žádný vliv???
(8.1.2022 21:51:39) Moniko, "okolí" mu to vyvrací horem dolem, co pamatuju. Včetně lidí, co tomu - na rozdíl od rodičů - rozumí. Například jeho učitelé na gymplu. Prostě má takovou povahu. Aniž by ho kdokoli v životě nějak "srážel". Jemu je jedno, že něco podle ostatních "nejde". On to tak chce.
(8.1.2022 20:11:24) Monty, no, a já něco vystavím (mám dodnes), protože v tom (dodnes) cítím tu radost dítěte. V podstatě je to svého druhu umění Nevyhazovala jsem jim nic - zas tak objemné předměty to nebyly. Až když byly daleko starší, tak jsme to spolu probrali a vyhodili. Vystavovala jsem jen zlomek, to dá rozum. Ze školky toho moc netahaly, spíš z kroužků, a to popravdě celkem vypadalo k světu a nijek "hromadně" to nepůsobilo. Panáky z keramiky předškoláků používám dodnes
(8.1.2022 20:16:33) A to já zase jo. Neměli jsme to doma nikdy natolik estetický vydyzajnovane, aby nějaké křivé srdíčko na poličce zkazilo celkový umělecký dojem. Když to dítěti udělalo radost, proč ne?
(8.1.2022 20:28:56) Huso, já bych naopak nedokázala mít radost z vyumělkovaného sterilního interiéru, kde není prostor pro děti a jejich věci, hračky, výtvory. Děti do té domácnosti patří se vším, co patří k nim. Před chvílí jsem likvidovala vánoční stromeček a s ním tradičně vystavovaný Betlém, který dcera vyráběla před čtrnácti lety jako předškoláček. Je to náš rodinný Betlém, který vystavuji každý rok a žádný koupený pro mě nebude nikdy mít tu cenu. Samozřejmě, že neschraňuji úplně všechno, co kdy děti vytvořily, ale pár věcí má své trvalé místo. A pokud vím, je to tak i v jiných domácnostech.
(8.1.2022 20:34:45) Ropucho, taky mám schované některé výtvory svých dětí, obrázky, "knížky", co psaly v 6 letech, pár věcí, co vyrobily v keramice. Spoustu jsem toho vyhodila, když jsem se stěhovala, ale něco mám jako památku.
(8.1.2022 20:43:38) Jo, "knížky" předškoláků i raných školáků jsou boží Stěhovala jsem před 2 a čtvrt rokem, pořád ještě třídím z banánovek věci ne denní potřeby, tak jsem zrovna některé "poklady" měla znovu v ruce.
(8.1.2022 20:29:33) "I když se to povede "úměrně věku", doma si to nevystavím."
Monty, tohle jsem na tobě nikdy nechápala Ty děláš, jakoby vystavení si toho výtvoru znamenalo neskutečné úsilí. Jestliže je ten domov i mého malého dítěte, a jeho těší, že je jeho výtvor na nástěnce, na lednici, na parapetu, tak na to má právo - není to jenom můj domov přeci
(8.1.2022 20:05:13) Babi, "Dle mého není přetvářka říct dítěti "to se ti povedlo" v případě, že se mu to povedlo úměrně jeho věku. Že to "absolutně" není bohviečo je jasný" ....ano. takhle přesvědčujeme cca 5leté děti, že se nemusí bát, když jim něco nejde. Když něco zkazí. Ony už ve věku 3-5 let se bojí chyby, selhání. Celkem smutný. Někdy to je nejistá povaha. Nesmělost. Často spíš zkušenosti.
(8.1.2022 19:21:40) Val, já nevím, jestli jsem něco synovi otrávila. Do ničeho jsem ho nikdy nenutila. Na to měl babičku. On je ve spoustě věcí úplně jinej než já. V tom základním nastavení ne, taky nemá rád lži, přetvářku, má nechuť k zažitým stereotypům a "měšťácký morálce", takže se můžeme bavit na rovinu o všem a bez toho, aby došlo k nějakému konfliktu, ale není ani trochu dobrodruh a "člověk okamžiku". Nevyhovuje mu dělat věci bez plánu, "na blind", od dětství mě sekýroval, že nevím, v kolik přesně jede autobus, že nejsem nervózní, že nám ujede vlak, že nechci smrdět na letišti dvě hodiny před odletem apod. Cokoli mu neřeknu aspoň týden předem, to je "moc narychlo" (i když na 99 % těch věcí zapomene). V podstatě mu ke štěstí stačí "věda a kamarádi", nestojí o žádná "zpestření života". Když jsem mu kdysi navrhla, jestli nechce vzít své děvče na prodlouženej víkend do Paříže, že by to jako byla romantika, díval se na mě jako na blázna, protože co by tam jako dělal?
(8.1.2022 19:46:30) Val, jj, taky si pamatuju, co všechno matka naslibovala a skutek utek´. Přitom to byly většinou úplné blbosti typu "někdy se spolu podíváme, kam jede tenhle autobus".
(8.1.2022 20:00:51) Valkýro, já si nepamatuji, že by mi naši něco slíbili a nedodrželi to. Dcera si naopak vzpomíná, že jsem jí slíbila psa, když bude mít na vysvědčení jedničku z matematiky. Já si na to třeba vůbec nevzpomínám, mně nikdy o známky nijak zvlášť nešlo a psa jsem věděla, že nikdy. Asi jsem něco blbě plácla a dcera to brala jako závazný slib. Mrzí mě to od té doby, co jsem se to dozvěděla. Kolikrát dospělí melou něco, čemu nevěnují žádnou pozornost a pak to takhle dopadá. Ach jo.
(8.1.2022 20:06:07) Huso, dospělí mimoděk vyřknou spoustu věcí, nad kterými vůbec nepřemýšlejí, ale dítě je vezme vážně a pamatuje si je. Pro nás je to jen šum, kterému sotva věnujeme pozornost, ale dítě každé naše slovo nasává a prožívá.
(8.1.2022 20:12:40) Ropucho, no právě. Proto si člověk může o sobě myslet, že je úplně úžasný rodič a dítě to vnímá úplně jinak a nese si z dětství svoje šrámy a křivdy, které rodič vůbec netegistruje.
(8.1.2022 20:14:36) "Proto si člověk může o sobě myslet, že je úplně úžasný rodič a dítě to vnímá úplně jinak a nese si z dětství svoje šrámy a křivdy, které rodič vůbec netegistruje."
Souhlasím. Tak je to podle mě ve valné většině případů, včetně mého vlastního.
(8.1.2022 18:45:59) Monty, to já nad tím, jak se jako matka chovám, přemýšlela hodně. Měla jsem na sebe strašné nároky, jenže jsem šíleně nedůsledná, jako ve všem, takže jsem často porušovala svá vlastní předsevzetí a hrozně toho litovala. Jenže pak to přišlo zase a zase a já se trápila a trápila. Obecně si myslím, že jsem nebyla nějak hrozná matka, ale ani tak dobrá, jak jsem vždycky chtěla být.
(8.1.2022 18:34:22) Půlko, tak u nás je to celkem jasný. A i moji rodiče byli lepší než jejich předchozí rodiny (u táty si teda nejsem jistá, od 10 byl polosirotek a babička mi vždy přišla jako moudrá žena). Táta byl prý docela drzý fracek a odmítal si mámu vzít a hnal jí na potrat. Máma kvůli těhotenství odešla z VŠ. Pak jí táta nařídil, aby dala mimino babce (mojí prababce), co byla psychopat (ale s miminama to asi uměla) a naši jeli pracovat na Slovensko, občas jezdili bráchu navštívit. Babky nevydržely s bráchou rehabilitovat a tak musel na operaci, kde byl měsíc a půl zavřený a nikdo ho nesměl navštívit (byl mu rok a půl). Když si pro něj přijeli, vůbec je nepoznal. Několikrát jsme se kvůli tátovi stěhovali, protože nevydržel v pracovním kolektivu. Naštěstí od mých 2 let to máma už nějak zatrhla a pak jsme žili normálně, daleko od psychopatické prababičky, i když ty návštěvy tam byly noční můra. Pamatuju si, jak jsem byla jako dítě ráda, že konečně zemřela - žila s babičkou a ta sama o sobě byla celkem hodná (i když velmi nerozumná). No a moje děti se měli prostě jako v bavlnce...těšil mne každý úsměv miminka, každý malý pokrok a za žádnou cenu bych si nenechala ujít jejich ranný vývoj (ani ten další).
(8.1.2022 19:19:06) Půlko, myslím, že přesvědčení, že jsou lepší, tu píšou jenom ty, které měly fakt hodně špatné rodiče (buď se o ně nestarali vůbec - otec zmizel, matka předala dítě prarodičům... nebo skutečné týrání a dál se mi nechce ani psát). A takoví jsou v každé době. Dost nás tu píše, že rodiče dobří, my dobří, případně i "na mamku nemám".
(8.1.2022 19:26:27) babi, moji rodiče nebyli nijak mizerní a špatní, dělali co mohli, ale zejména v mém případě jim to prostě moc nešlo, holt měli nestandardní dítě v blbé době a chyběli jim informace a vrozený talent. Jako lidi jsou to dobré vzory, jako rodiče dětí je to holt horší, jako rodiče dospělých osobností to je taky v pohodě.
(8.1.2022 19:36:53) Bouřko, ty jsi výjimka Hlavně tedy jde o to, že u nestandardních dětí je to zas jinak... pravda je, že z mého nest. syna byli moji rodiče dost paf - měli pocit, že dělá naschvály, že ho nedostatečně vychovávám, atd... atd... Kdyby se jim narodil takový kousek, nevím, jak by to pak hodnotil.
(8.1.2022 19:31:39) Babi, individuální případy jistě jsou, to vůbec nezpochybňuju. Dokonce i já si myslím, že se k dětem chovám líp, protože mám objektivně daleko jednodušší okolnosti a míň věcí k nervování se, než měli a mají oni.
Jen to nemůže být obecně platné, protože to nemůže být generace od generace jen skvělejší, takže něco bude imho dáno i tím, že člověk dělá, čemu věří, akorát jeho potomek to vnímá jinak, protože věří něčemu jinému, což zase aplikuje na svoje děti a tak dále a tak dále.
(8.1.2022 22:39:15) Myslím, že ani nejde srovnávat rodičovství mezi generacemi ale vždycky jen v rámci té jedné generace. Tedy, pokud je v generaci "běžné" děti vychovávat vařečkou, lepší rodič je ten, který to nedělá. Pokud je obvyklé poskytnout vzdělání jen jednomu dítěti z rodiny, pokrokovější rodiče, kteří se uskromni a zajistí vzdělání všem, i když je to omezující.
Nevím tedy, jestli jsme lepší rodiče než byli ti naši, vím ale, že to máme v mnohem jednodušší, než to bylo za nich. Dnes je mnohem snadnější děti podpořit a postavit se za jejich zájmy. Moji rodiče nikdy nepluli s hlavním proudem a z nějakých oficiálně doporučovaných výchovných postupů si asi nic moc nedělali. Během let jeli různé alternativy, jógu, nějakou dobu byli vegetariány, řízené půsty, náboženství. Stlát postele jsme nemuseli . Měli jsme peřiňák, do kterého jsme měli lůžkoviny dávat ale nikdo to nijak moc nekontroloval. Hodně se četlo, poslouchala se vážná hudba a tlačili nás do jazyků. Sami se učili francouzsky . Škola se nehrotila, bylo tak nějak jasné, že vysoká stejně nepřipadá v úvahu, když byli oba z rodin, kde po 48. bylo co brát. Výsledkem je, že jsme nějak neměli potřebu se proti rodičům vymezovat. Blbli jsme dost ale o tom se doma nikdy nedozvěděli .
A mé děti jsou pro mě vším . Bavilo mě to s nimi, když byli malí a je to skvělé i teď, kdy jsou to už parťáci. Každou mateřskou jsem prožívala jinak - poprvé v zahraničí, druhou v Praze a třetí v českém pohraničí. Každá měla něco do sebe, u první a druhé jsem pracovala, takže na stereotyp nebyl čas. Překopali jsme rodinnou logistiku proto, aby bylo možné mladší dítě vytáhnout ze spárů debilní školy. Snad si kvůli naší výchově nebudou muset v dospělosti platit psychology . Ne, dobré to bude, pokud už jim nebudou školy zavírat, budou v pohodě.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
. Ne, dobré to bude, pokud už jim nebudou školy zavírat, budou v pohodě. 
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)