(13.2.2023 15:31:55) Dnes se maturitní plesy zařizují přes agentury. My jsme si ho ještě organizovali úplně sami. Sice jsme úplně nezvládli tombolu, ale jinak paráda. Někdo tajně natiskl pár set vstupenek nad povolenou kapacitu kulturáku, takže jsme si vydělali dost i na maturitní večírek. Nápisy na šerpách, pronášení alkoholu, bizarní předměty darované do tomboly, půlnoční překvapení... Co legendárního se přihodilo na vašem maturitním plese a proč byl nej?
(13.2.2023 16:02:04) Tak my měli maturitní ples v březnu (?) 1992 a všechno bylo devadesátkově free. Jako jedna ze dvou středních škol v našem malém městě jsme mezi čerstvě nadšenými podnikateli našli sponzora jak na pronájem sálu (zřejmě ještě socialisticky nízký), tak na zaplacení kapely. V kulturáku tedy byl komusi pronajatý bar, který prodával pití ve vlastní režii, ale my k tomu navíc zvlášť nakoupené "šampusy", vyrobené chlebíčky, měli jsme příjmy z tomboly (kde byly klasické kraviny i poměrně hodnotné věci, které jsme dostali) ... Na plese jsme dost vydělali, na rozdíl od dnes, kde studenti 4 roky šetří Aférou bylo nahánění pohledné mladé učitelky TV několika zamilovanými chlapci (nejen z naší třídy), počmárané sešity ubohých druháčků, v jejichž třídě (tehdy nestačila kapacita budov ZŠ, některé třídy byly mimo) jsme měli jako maturanti šatnu a pak jsme podezírali jednoho spolužáka z "vytunelování" části tomboly, když jeho rodina vyhrála nějak podezřele moc těch hodnotnějších cen.
(13.2.2023 18:10:49) Můj maturák byl legendární tím, že o něm byla natočená reportáž v TV nova. jeden spolužák z vedlejší třídy se po šerpování před kulturákem plánovaně serval tak, že skončil v bezvědomí na ARO, do konce školního roku už se ve škole neobjevil, tudíž s námi ani nematuroval. Mluvilo se o tom, že má poškozený mozek a bude mít trvalé následky. Asi po roce jsem ho potkala v Praze v metru, vypadal normálně, ale nemluvila jsem s ním.
(13.2.2023 18:16:00) Můj nej ples byl u kamarádů na jedné menší free škole v rockovém klubu, tehdy tam hráli Laura a její tygři a o rok později Žáha...
Pak mě čekal můj vlastní ples a já věděla, že to bude trapnýýý. Aby ne, velký tradiční gympl se třemi paralelkami... Lucerna Praha, důchodcovská hudba typu neurazí nenadchne, zaprané děravé ubrusy, předražené hnusné víno. Ale afterparty s učiteli byla fajn, co si tak pamatuju.
O trochu lepší vzpomínky mám na imatrikulační ples - poprvé ve společnosti, a ta krásně tančící holka v uplých šatech s třpytivých rukavicích, taková jsem chtěla být. Bohužel mi máma nechtěla koupit žádné šaty na imatrikulaci, tak jsem musela mít oprané vytahané po XL dceři její kolegyně a vypadala jsem jak chudá selka. Naštěstí pak po letech máma pochopila, že i já mám svou důstojnost...
(13.2.2023 19:43:25) Já jsem maturák neměla, umprumáci to nevedou. Pro mě nezapomenutelný byl maturák mojí ségry, přijel tam jako její osobní host Karel Kryl, celý večer jsme s ním prokecali. Za tři týdny zemřel. Zahrál tam
(13.2.2023 20:12:12) Muj maturitni ples byl pamatny tim, ze se se mnou den predtim necekane rozesel muj tehdejdi kluk - spoluzak, a prisel na ten ples uz s novou holkou, coz jsem teda obrecela... a brzo jsem s nekolika dalsimi z nasi tridy odesla na prilehlou diskoteku, kde me svorne utesovali
Dalsi zajimavost byla, ze jsme vsechny musely mit bile saty, dneska uz vubec netusim proc, ja jsem sehnala fakt na tehdejsi dobu moc pekne, z NDR (podzim 1988), a pak jsem se v nich vdavala, zhruba za rok
(13.2.2023 20:22:14) Na svůj maturitní ples (my jsme říkali stužkovák) si moc nepamatuju. Vím jen, že jsem, nevím proč, pozvala dva kluky, kteří o mě měli tehdy zájem a pak jsem se před nimi celý ples schovávala (neznali se). Zato ráda vzpomínám na maturitní ples mojí dcery v r. 2005. Měla krásné stříbrné šaty a holky ji nalíčily a učesaly tak, že jsem ji na první pohled ani nepoznala, moc jí to slušelo. A měli tam vystoupení, kdy dělali postavy z večerníčků, dcera byla za Berušku a tancovala s Ferdou Mravencem.
(13.2.2023 20:41:35) Můj maturiťák byl v roce l976 , měla jsem kluka na vojně / dosud manžel:)/ takže jsem to nijak zvlášť neprožívala. Žádná neplecha se tam nekonala, to až na večírku po maturitě, kdosi skončil s otravou alkoholem v nemocnici, přijela záchranka. Jojo, v socialismu se pilo víc než teď. Kluci o přestávce ve škole / na gymplu/ běžně běhali do hospody na pivo:)
(13.2.2023 20:54:57) V roce 1986, nástup v bílých šatech, šerpováni, pak jsem se prevlikla do upnutych rudých šatů s vysokým rozparkem. Z napadniku jsem vybrala jednoho, který by se nejvíc líbil rodičům, seděli jsme s nima u stolu. Budoucí MM by neprošel. V osmdesatkach se hodně pilo, věk nikdo neřešil.
(14.2.2023 9:10:26) náš maturitní ples byl naprosto všední, unikátní snad jen tím, že jsme ho začali řešit velmi pozdě, takže podle toho vypadal nebyla ani shoda na bílých šatech - čirou náhodou jsem já měla bílé (darované od starší kamarádky) a samolibě musím říct, že mi fakt slušely bohužel moje vzpomínky končí krátce po oficiální části, pak už si jen pamatuju, že jsem málem spadla z barové židle (no, holt divoká devadesátá léta, nikoho nezajímalo, že nám ještě není 18, alkohol tekl proudem )
(14.2.2023 9:45:58) Žádný jsme neměli. Měli jsme stužkovací večírek a maturitní večírek. Přítomni jen studenti a učitelé, ale pro rodiče nic. Šlo o Brno. O maturitních plesech jsem se poprvé doslechla až o rok pozdeji ze vzpomínšk spolužáků na VŠ v Praze. Do té chvíle jsem netušila, že někde něco takového mají.
(14.2.2023 9:52:46) "Měli jsme stužkovací večírek a maturitní večírek. Přítomni jen studenti a učitelé, ale pro rodiče nic."
My taky. Na stužkovacím večírku nás třídní pasoval na maturanty, dostali jsme stužky (nikoli šerpy), měli jsme večeři a zábavu jsme si vymysleli sami. Na maturitní večírku už jsme měli po matuře a prostě jsme oslavovali ve vinném sklípku.
(14.2.2023 11:19:03) A my v severovýchodních Čechách měli i stužkovací večírek (jen s třídní, cca v listopadu) i maturitní ples (březen) i maturitní večírek (v pátek na konci maturitního týdne), heč! A měli jsme i stužku i šerpu (i 3x hodně opiček )
(14.2.2023 11:21:58) My jsme chodili všichni spolu do tanečních. Chodilo se po třídách, skoro všichni chodili dva roky a měli jsme mnoho plesů vč. toho pro rodiče. Asi jsme byli vyplesovaní dostatečně, tak jsme maturovali jen s večírkováním.
(14.2.2023 12:48:10) Jenže tenkrát, dostat se do tanečních byl docela problém. Já se třeba i přes protekci, nedostala do ÚKDŽ a chodila jsem do Hajnovky. Některý chodili na Žofín, do Lucerny, různě. A kluci chodili o rok později.
(14.2.2023 12:51:18) U nás (malé město) byly taneční taky společné. Nějak to spoluorganizovala škola, šli jsme úplně celá třída a většina ročníku. Aby bylo dost kluků, tak nás spojovali s nějakou více klučičí školou, ale zase celá třída a většina ročníku téže školy.
(14.2.2023 13:46:27) Za nás bylo termínů a provozovatelů a celkově všeho všude dost. I jsme si vybírali, kde to bude nejlepší a nějak jsme si to ve třídě odhlasovali.
(14.2.2023 14:02:16) Nám byly taneční přiděleny, šli jsme hromadně celá třída, kromě jedné holky. Aby bylo dost kluků, byli nám přidělení učni, což moc nadšení nevzbudilo.
(14.2.2023 15:05:28) takhle navazovaly vztahy i na našem internátu... nejdřív nás pozval internát nějakých automechaniků k nim na diskotéku a pak oni byli u nás na nějaký vánoční večírek (no, spíš besídka) bylo to hrozně vtipné, jely jsme s vychovatelkou přes půl města, na místě jsme nejdřív klukům záviděly internát - samostatný dům v zahradě, klid, kolem stromy, idylka... pak nám vysvětlili, že o tu zahradu se musí starat, za trest pak třeba navíc hrabou listí a mají vycházky jen jednou týdně a ještě krátce a protože tam jezdí jen bus s dlouhými intervaly, moc se do města nedostanou (my bydlely na albertově) no a oni u nás byli jak v jiříkově vidění, holky jim předvedly pásmo umění od scének (herečky), přes zpěv, tanec (baletky), zahrály na hudební nástroje... (my bezvýznamné knihovnice jsme zase byly vytrénované v potlesku ) pokud vím, byla tato družba tímhle večírkem ukončena
(14.2.2023 15:21:46) mám dojem, že tady je poměrně hodně knihovnic - po pravdě víc, než bych čekala u průměrného rodinkářského webu... a hlavně napříč ročníky, což trochu vylučuje mou teorii, že náš ředitel byl posedlý IT a tak do nás škola nějakou tu zálibu v tomhle směru vložila
(14.2.2023 15:33:58) jj, ale jen krátce.. pochopila jsem, že jestli chci někdy žít i jinde než u rodičů a dokonce se třeba i uživit sama, plat knihovnice mi na to nestačí možná to bylo špatnou volbou pracoviště - knihovna pedagogické fakulty (kde jinde už by měli menší platy? )
(14.2.2023 15:39:46) I já jsem chtěla být knihovnice, ale pak mi maminka asi tak v šesté třídě vysvětlila, že ani náhodou. Asi mě nechtěli živit navěky. Ale líbilo by se mi to.
(14.2.2023 15:47:17) půlko, já se rozhodla pro knihovnictví v době, kdy jsem ještě netušila, že jsem městský člověk, kavárenský povaleč... viděla jsem se, jak žiju v naší vesničce uprostřed lesů, jsem knihovnice, k tomu vedu nějakou dětskou skupinu (pionýra), možná občas ve spolupráci s národním výborem pořádám nějaké přednášky a tak... nebo případně jak budu dělat knihovnici v kasárnách, kde to byla práce spojená s postem kulturní referentky (zajištění koncertů, divadelních představení, ať už v místě nebo naopak formou zájezdů)... až na škole jsem zjistila, že návrat do naší vesničky by mě asi zabil a že nesnáším děti no a pro život ve městě mi zase nestačil ten plat
(14.2.2023 16:08:34) Jojo, taky jsem chtěla být knihovnice, ale v našem městě střední knihovnická nebyla a bydlet někde na intru jsem teda nechtěla. Po gymplu jsem se trochu poohlížela po knihovnické nástavbě, ale taky se mi nechtělo z domu. Tak nic, no.
(14.2.2023 16:13:15) Tak to je vtipný.. JÁ chtěla byt knihovnice. V naši mistni knihovně jsem prosedela dětství! No a mama mi rekla, ze tam budou houby peníze, tak mě nasmerovaly na SEŠ.. bleee
(14.2.2023 16:18:36) to bude o tom očekávání... naši si ode mne nikdy moc neslibovali (ta chytrá u nás byla starší sestra, ta šikovná ta mladší), takže asi byli spokojeni s tím, že se někde vůbec "upíchnu"
(14.2.2023 19:09:17) Ruth, neboj, to fakt není křeč Jsem se svým dětstvím srovnaná, s rodiči jsem měla (s tátou dál mám) moc pěkný vztah včetně vzájemné úcty
(14.2.2023 19:28:28) No, tak o tom mluv heztějc. U nás to bylo jednoduché až primitivní - Ivánek se narodil 4 roky po mně, celé roky byl numero uno, ale je to minulost. Teď jsme už jen my, voláme si, troufám si říct, že se máme rádi.
(14.2.2023 20:19:53) Ruth, sorry, mám ve zvyku mluvit přímo a s (lehkou ) ironií... Hezčejc to lakovat nehodlám... Byla to realita, proč se tvářit jinak? Nakonec tohle mě formovalo Btw nic tak hrozného jsem nenapsala obecně vyznávám motto, že bez nějakého očekávání je život jednodušší, může přijít akorát příjemné překvapení
(14.2.2023 16:18:37) Beat, když já šla na střední školu, tak byly peníze více méně všude stejný, pokud člověk nechtěl dělat kariéru někde ve velkém podniku, nebo nedělal horníka, automechanika, zelináře nebo podobné tehdy lukrativní profese. Jenže já jsem nechtěla od rodičů, bála jsem se. A to i v těch 19 letech po gymplu.
(14.2.2023 17:14:27) No tedy, tolik vás tady toužilo po knihovnictví? Já jsem sice také chodila do knihovny od dětství, ale být knihovnicí jsem netoužila. Nepřišlo mi na tom vůbec nic lákavého. Číst knížky je zábavné, určitě je zábavné i knížky psát a ilustrovat, ale přerovnávat knížky v regálech mi přijde nudné.
(14.2.2023 17:26:53) U nás v knihovně byla úžasná pani knihovnice. Tak asi proto. Já jsem v té době u ni měla takové útočiště před hodně náročnou situací, která byla doma.
Chtěla jsem také na sportovní gympl, ale matematika mi nebavila, a tak bylo jasne, ze tudy ne.
(14.2.2023 17:26:26) Ropucho, já miluju knížky i jako předměty, takže i jejich přerovnáváni v regálech by mě bavilo. A vůbec cokoliv dělat s knížkami. A kromě toho jsem si jako Inka představovala, že budu mít přístup k nedostatkovým knihám, což pro mě v roce 1974 byl velký problém.
(14.2.2023 17:39:12) Stará Huso, v roce 1974 jsem přeříkávála leporela, takže nedostupnost knih mě ještě netrápila A ačkoliv jsem introvert, práci jsem si vždycky představovala takovou, kde se něco zajímavého děje, řeší, tvoří. Celý den být někde zašitá, to je pro mě představa spíš depresivní. Zašívat se (a číst si) chci až po práci, ve svém soukromí
(14.2.2023 17:45:17) Ropucho, to já si zas ideální práci představovala někde v archívu nebo v muzeu, že vystuduju moji milovanou historii a budu bádat ve starých kronikách a listinách. Nebo se aspoň přehrabovat v těch knížkách v knihovně nebo v knihkupectví.
(14.2.2023 19:51:57) Já si představovala, že ve svém prvním zaměstnání setrvám do důchodu. Prima kolegové, pauzičky na kafe a cigáro. Pak oběd, mejdany, práce přiměřeně. Báječnej šéf
(14.2.2023 20:05:33) "tolik vás tady toužilo po knihovnictví?"
My měli milou knihovnici, tak proto se mi to líbilo. Naopak jsem tehdy nechtěla být učitelka ani doktorka - jediné dvě další profese, kterém jsem potkávala, ale byla to tam samá ježibaba. Knihovnice byla nej....
(14.2.2023 20:45:38) V knihovně jsem byla každý týden, jako doma, moc by se mi to povolání líbilo, ale byla to prý začátkem 80.let prestižní škola, mamka říkala, že na to máme špatný kadrovy profil
Nakonec mám práci snů, od všeho něco, denně se něco zajímavého dělá, nekam se chodí, jezdi, mám inspirativní kolegyně, děláme různá vystoupeni, projekty, keramiku, dřevo, zahradničení, zpíváme, tančíme, atd...
Přitom nikdy nebylo moje vysněné povolání dělat vychovatelku ve speciální škole
(14.2.2023 21:19:31) Evelyn, já myslím, že my jako malé holky jsme si mohly vysnít jen málo povolání, vždyť jsme toho všeobecně znaly tak málo - učitelka, doktorka, zdravotní sestra, prodavačka, švadlena, kuchařka, uklízečka, úřednice, pracovnice JZD... A kdo chodil do knihovny, tak tedy ještě knihovnice.
(14.2.2023 22:12:42) Inko, tak novinářka by mě před revolucí ve snu nenapadla. Psát do Rudého práva, do Mladé fronty nebo do Mladého světa mi přišlo asi stejně zajímavé jako rovnat knihy do regálů Hlasatelka totéž. Kariéra zpěvačky by mě možná lákala, kdybych uměla zpívat, ale to jsem nikdy neuměla ani trochu.
(14.2.2023 22:50:05) Představa knihovnice jako někoho, kdo jen rovná knížky do regálu, přece vůbec neodpovídá realitě. U nás ve městě kromě práce s knížkama vymýšlejí hromadu akcí pro veřejnost, každé dopoledne tam chodí nějaká školka nebo škola na besedu, knihovnice dělají výtvarné workshopy, pořádají přednášky, Noci s Andersenem, akce pro ukrajinské děti atd. Skoro to vypadá, jako bys byla v knihovně někdy před desítkami let. V příštím životě se bohatě vdám a budu knihovnice.
(15.2.2023 9:10:34) Alanis, je to tak, o svém budoucím povolání a výběru školy jsem přemýšlela před desítkami let O knihovnici jsem tehdy věděla, že přinese a odnese knížky, hlouběji jsem se nad její činnosti nezamýšlela, nezaujalo mě to
(15.2.2023 9:38:02) Tak knihovny nejsou jenom lidove (verejne), jak je zna kazdy, ale taky odborne vedecke. Tam je ta prace zas uplne jina. Myslim, ze hlavnim ukolem knihovnice je najit v ty obrovsky hromade informaci tu spravnou. To taky znamena tu obrovskou informaci nejak utridit, srovnat, zkatalogizovat, abys to, co jsi jednou do toho regalu zastrcila, mohla zase v tu spravnou chvili vyndat. Dneska uz se nepouzivaji jen papirovy katalogizacni listky zastrkany v nejakych suplicich. Ty systemy jsou obrovsky a prace s nima fascinujici. At uz je vytvaris, nebo v nich neco hledas. Ja tu praci proste miluju. Kdyby byla adekvatne ohodnocena, tak z ni nikdy nezdrhnu.
(15.2.2023 15:57:03) Blanko, jojo, já si samozřejmě dneska už také umím představit práci knihovníků v celé šíři. Ale snad kromě edukačních akcí pro děti by to nebylo nic pro mě. Systémy, ať už papírové nebo elektronické, vůbec. Ani dobře placené
(14.2.2023 23:38:18) Spisovatelka taky, napsala jsem detektivku, asi v deseti letech, i archeolozka, ale to by mě teď nebavilo, je to dost nepohodlný A učitelka, jako máma, k tomu jsem teď nejblíž.
"my jako malé holky jsme si mohly vysnít jen málo povolání, vždyť jsme toho všeobecně znaly tak málo - učitelka, doktorka, zdravotní sestra, prodavačka, švadlena, kuchařka, uklízečka, úřednice, pracovnice JZD"
Tak ja chtela byt programatorka, jako maminka. Vyrostla jsem s derovacima stitkama, pak papirovyma kotoucema a tak... Kdyz jsem to vyslovila nahlas, maminka me zprazila, ze to neni prace pro zenskou, ze v pozdejsim veku vidi, jak to kolegum chlapum (byli v jinym mestech, v 70. letech moc programatoru nebylo) mysli rychleji... No bodejd, kdyz ona mela na chrbu dve deti, barak se zahradou a priserne velkou chalupu, kam se jezdilo kazdej vikend (2,5 hodiny jizdy jednim smerem). Kolegove si zustavali v praci jak se jim chtelo a pak doma relaxovali. Jako jeji manzel/ muj zploditel: ten si taky celej zivot delal jen co chtel - a k tomu rozhodne nepatrila nejaka prace na dome, zahrade nebo pece o deti a o vztahy.
Na zakladce nas tridni matykar/ fyzikar me matce "poradil", ze mam byt ucitelkou mat/fyz - umim to a ochotne (a na pozadani = skoro porad) vysvetluju spoluzakum.
Jak moc nas ovlivnovali nebo dokonce jeste porad ovlivnuji rodice vidim ted na dceri. Muze to byt nahoda, ze jsem se pred 2 tydny zeptala, jestli by nebylo pro ni zajimavy povolani zvukovej technik. Poslouchala jsem zrovna rozhovor s filmovym zvukarem, co dostal nominaci na neco.. No a ted je dcera v krouzku "podiove techniky" na skole; nase skola dela casto ruzny predstaveni a koncerty, mame na to tedy i udelanou velkou aulu.
Pry to "vubec nema s mym navrhem nic spolecnyho!!"
(15.2.2023 9:28:11) No vidíš a dnes je z programování práce, která se dá s rodinou skloubit úplně dokonale. Málo takových se dá vůbec vymyslet. Znám pluky programátorů a jen úplné minimum z nich té chalupy vůbec kdy odjíždí, aby navštívili kolegy v kanceláři. I přes stoly v jedné místnosti a přes každodenní intenzivní spolupráci jsem některé neviděla osobně třeba pět let.
(15.2.2023 9:41:03) No vidis Pulko, nemela jsem byt blba a poslouchat rodice. Mela bych povolani, co by me bavilo. Takhle jsem na dlouholete rodicovske/ rodinne dovolene a za 1,5 roku asi budu muset nastoupit do skoly... S dnesnima detma a podminkama.
(15.2.2023 9:54:34) Já se programátorkou stala, nebylo to vysněné, napadlo mě to až na gymplu, když jsme měli ZVOP programování. Štítků jsem si uzila, děrnou pásku naštěstí ne.
(15.2.2023 10:16:27) "Štítků jsem si uzila, děrnou pásku naštěstí ne"
Ježkovy vočí, já si doteď myslela, že je to totéž. Ne, že bych neprogramovala, ale až v notebookové éře. U štítků a pásky jsem měla pocit, že to fungovalo úplně stejně a ve stejné době.
(14.2.2023 20:27:49) Já jsem se v 5 letech rozhodla, že budu spisovatelka. Knihovnice mi nepřišla vůbec na mysl, ač jsem knihovnu zhusta navštěvovala. Asi jsem knihovnici považovala za součást inventáře Spisovatelka zatím nejsu, ale URČITĚ BUDU.
(14.2.2023 21:14:16) Magrato, já jsem v 5 letech napsala svou první (a poslední) knihu. Byla ve verších, dodnes si je pamatuji, pamatuji si i ilustraci, kterou jsem k textu vytvořila. Spisovatelkou určitě nikdy nebudu, ale v těch pěti letech jsem o tom uvažovala
(14.2.2023 22:33:56) Magrato, v pěti letech jsem také chtěla být spisovatelka. Dokonce jsem pomocí nůžek a sešívačky vytvářela malé knížečky a protože jsem neuměla psát, tak jsem je zaplňovala klikyháky. V první třídě jsem chtěla být učitelka, naši mi koupili tabuli a barevné křídy a já vyučovala panenky. Ale to mě dlouho nedrželo. Jak jsem začala chodit do knihovny, začala jsem chtít být knihovnicí. Zajímavé je, že mě maminka často brala k sobě do účtárny a nechala mě hrát si s psacím strojem a kalkulačkou, mohla jsem s ní i počítat peníze v pokladně, ale to mě nikdy nebavilo a děsila jsem se toho, že bych někdy musela pracovat jako účetní. Maminku to strašně bavilo, mně to přišlo hrozně nudný. Čísla, čísla a čísla! Nenáviděla jsem čísla. Představovala jsem si, že vystuduju historii a budu objevovat různé záhady z minulosti, rozluštit Voynichův rukopis nebo objevím milostnou korespondenci Elišky Rejčky a Jindřicha z Lipé.
(15.2.2023 11:21:59) Já jsem teda v 5 letech četla i psala, ale první "knihu" jsem napsala až v 6. tř., bohužel se dochovala jen první verze, druhou si půjčovaly kamarádky, někdo ji zašantročil. V 5 letech jsem pouze skládala "básně". Něco si pamatuju, nebylo to nijak strašné, mezi poezií pro děti by to celkem zapadlo. V poslední době už píšu jen na Rodinu
(14.2.2023 21:49:16) Já jsem knihovnice - mám na to dokonce i střední a vysokou školu. I jsem to pár let dělala. Pak jsem ještě byla chvíli v oboru a dělala na ministerstvu kultury v odboru literatury a knihoven. Pro mě je to nejkrásnější povolání na světě. Ale uživit se tím nedá, tak jsem v 35 s s miminkem začala studovat práva a teď se živím tím. Ale na starý kolena se do knihovny plánuju vrátit. Nejlíp do nějaký malý lidový, kde si budu všechno dělat sama.
A myslím, že i Alraune je knihovnice. A Libík to taky chvíli studovala
(14.2.2023 13:22:44) My v Praze na matematickém gymplu měli maturitní ples, třídnímu jsme dali velký (asi metrový) definiční sešit se srandovními životními definicemi. Vždycky hodně moralizoval a na matiku chtěl vést definiční sešit, s definicemi a větami.
Na maturitách a na maturitím večírku jsme měli filmaře - ŠPáta tehdy točil Největší přání II., komparaci přání mládeže v 60. letech (Největší přání I) a v 80.letech. Vybral si 5 spolužáků, 4 byli věřící, pátý byl násobný vítěz mezinárodní matematické olympiády. Mnoho mladých si ve filmu už nebralo servítky o režimu. Psal se rok 1989 těsně před revolucí. Díky tomu mám naše maturity zaznamenaná. Po odchodu filmařů se teprve strhla ta opíječka.
Kluci vlezli do domu k demolici naproti a lezli po lešení.
Nad ránem jsme se pak někteří sebrali a jeli s třídním na jeho chatu na víkend. Po cestě zpět jsem se ještě zastavil na psychiatrii v Děčíně, kde se sesypala z maturity jedna matematická kamarádka, což jsem zjistil až na místě. Moje dívka/manželka byla potom dost žárlivě naštvaná , co mám co jezdit za kamarádkami.
Do tanečních jsem chodil do UKDŽ a do Radiopaláce k Nekolovi. Byl jsem poleno. Nicméně jsem se zalíbil dívce s trvalou - "karfiolem" na hlavě v bílých šatech a začal s ní chodit. Ona už chodila do tanečních 2. rok ale měla se mnou soucit a chodila do základek i speciálek (její rodiče hodně tanci fandili - sami se tak seznámili). Nakonec jsem chodil 2 roky do základek a 1 rok do speciálek. A pak ještě 3 roky v životě do tanečních pro dospělé. Dřevo jsem furt. Jsem antitalent na rytmus (i v hudebce).
Po 6 letech jsme se vzali. A bude to 30 let od svatby.
(14.2.2023 15:27:01) Vážný, díky moc, já to kolikrát hledala bezvýsledně. To je doják. Ještě jsem to neviděla úplně celé, ale “ nás” zřejmě vystříhli. Přání, co spolužák měl, nebylo vznešené ani angažované
(14.2.2023 10:00:58) Na našem stužkovacim plese taky nebyli rodiče. Po maturitě jsme měli večírek v restauraci, nepamatuji se, že by se někdo opil a bylo nám už 19, tak jsme alkohol mohli. Ani nevím, jestli jsem tam něco pila, mně tehdy alkohol nechutnal. Pamatuju si z toho, že jsme naší třídní darovali skládací kolo, tehdy naprostý hit, který vůbec nebyl k sehnání a že měla hroznou radost a jezdila na něm na dvorku u restaurace. Ostatní vzpomínky zapadly mlhou zapomnění, je to už přece jenom skoro 45 let.
(14.2.2023 10:21:35) Měli jsme normální maturitní ples, všechny třídy v ročníku, tenkrát 5. Učitelé, rodiče, sourozenci, bývalí studenti a tak. Měli jsme to v Obecním domě. Myslím, že to organizovala škola. My bychom to asi nezvládli, půlce ani nebylo 18. To bylo v zimě. Pak maturitní večírek, v hospodě, po maturitě v červnu. To jsme si organizovali sami. Učitele jsme pozvali jenom ty oblìbený.
(14.2.2023 10:35:41) V Lucerně v roce 1988. Třídní jsme dali velkou nádhernou skleněnou číši se našimi zlatě vyvedenými vlastnoručními podpisy, a pak odněkud z horních pater přiletěla mince a číše se roztříštila na milion kousků. Třídní hrozně plakala Ale nikdo nebyl zraněn. Střep s mým jménem mám dodnes schovaný.
(14.2.2023 15:43:55) Nevím, jestli byl můj maturitní ples "nej", ale byl krásný. Měli jsme ho v nádherném historickém sále, což mi tehdy přišlo normální, až později mi došlo, jaká to byla výjimečnost a štěstí. Ples byl pro všechny paralelní ročníky naší školy společný, společně jsme nastupovali a zpívali Gaudeamus, ale každá třída si vyráběla vlastní šerpy a skleničky apod.. Samozřejmě v průběhu večera došlo na nějaké opilství, zvracení a podobné excesy, ale oficiální část byla důstojná a dobře zorganizovaná. Mám pozitivní vzpomínky.
(14.2.2023 22:06:33) Můj maturitní ples je legendární. Byli jsme jedna jediná třída co hned na začátku kladla dotaz jestli ho mužem mít. No všichni se tenkrát smáli. A jo byl ! A byl top. 🤪 Jen při uvádění na nás trochu zapomněli protože mezi těmi mladochy ty starý páky byli za doprovod nebo rodiče ne za maturanty 🤪🤪🤪. Když má někdo debilni dotaz k čemu,že mi ta maturita jako je tak s oblibou říkám , že chci tu šerpu do hrobu 🤪🤪🤪🤪.
(17.3.2023 12:26:25) Čtu si takhle magazín MF Dnes, v něm článek o maturitních plesech a nějaké ty zážitky jsou mi nějaké povědomé. No bodejť by ne, když už jsem je četla tu - na Rodině.cz.
No a kdopak nám tu to téma založil !? Všem nám známý Jan Malinda, novinář a spoluautor "Případů prvního oddělení", což mě nejprve netrklo, ale teď už mě to trklo. Tak bacha, koho všeho tady můžete svými zážitky inspirovat. Vzhledem k tomu, že jsem do tématu nepřispěla, nemohu ani požadovat patřičný honorář. A raději ani nechci vědět, co všechno je v Blesku
Ale je fajn, že Rodina je tak inspirativní prostředí.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Aférou bylo nahánění pohledné mladé učitelky TV několika zamilovanými chlapci (nejen z naší třídy), počmárané sešity ubohých druháčků, v jejichž třídě (tehdy nestačila kapacita budov ZŠ, některé třídy byly mimo) jsme měli jako maturanti šatnu a pak jsme podezírali jednoho spolužáka z "vytunelování" části tomboly, když jeho rodina vyhrála nějak podezřele moc těch hodnotnějších cen. 
(no, holt divoká devadesátá léta, nikoho nezajímalo, že nám ještě není 18, alkohol tekl proudem 
Btw nic tak hrozného jsem nenapsala 
"
Ale nikdo nebyl zraněn. Střep s mým jménem mám dodnes schovaný.
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)