Re: Maturitní plesy - zážitky

Magrato, v pěti letech jsem také chtěla být spisovatelka. Dokonce jsem pomocí nůžek a sešívačky vytvářela malé knížečky a protože jsem neuměla psát, tak jsem je zaplňovala klikyháky. V první třídě jsem chtěla být učitelka, naši mi koupili tabuli a barevné křídy a já vyučovala panenky. Ale to mě dlouho nedrželo. Jak jsem začala chodit do knihovny, začala jsem chtít být knihovnicí. Zajímavé je, že mě maminka často brala k sobě do účtárny a nechala mě hrát si s psacím strojem a kalkulačkou, mohla jsem s ní i počítat peníze v pokladně, ale to mě nikdy nebavilo a děsila jsem se toho, že bych někdy musela pracovat jako účetní. Maminku to strašně bavilo, mně to přišlo hrozně nudný. Čísla, čísla a čísla! Nenáviděla jsem čísla. Představovala jsem si, že vystuduju historii a budu objevovat různé záhady z minulosti, rozluštit Voynichův rukopis nebo objevím milostnou korespondenci Elišky Rejčky a Jindřicha z Lipé.