| Beat | 
 |
(11.4.2024 20:36:18)
Dost se to tu řešilo. Kopiruju uzamceny zajímavý článek na Idnes.
Genderová léčba dětí a dospívajících stojí na vratkých vědeckých základech. Tak zní hlavní závěr analýzy, kterou ve středu zveřejnila uznávaná pediatrička Hilary Cassová. Hormonální léčbu adolescentů v posledních letech omezilo pět evropských zemí, naposledy Anglie.
Pro většinu mladých lidí nepředstavuje léčba nejlepší způsob, jak se vyrovnat se stresem spojeným s jejich genderem,“ konstatuje analýza, na které všeobecně respektovaná odbornice pracovala čtyři roky. Podrobně v ní rozebrala fungování center pro genderovou identitu a rozvoj (Gender Identity and Development Service čili GIDS).
Do zařízení fungujících pod hlavičkou státního zdravotního systému NHS míří v posledních letech čím dál víc dětí, které zažívají takzvanou genderovou dysforii – laickými slovy úzkost vycházející z faktu, že se nedokážou identifikovat se svým pohlavím. Časté řešení stresu představovalo podávání hormonů, které zablokují rozvoj puberty.
Genderová centra NHS u každého dítěte postupují podle interních směrnic. Ty se ovšem podle analýzy Hilary Cassové opírají o vědecké studie, jejichž kvalita je přinejmenším diskutabilní. Z více než stovky vědeckých prací o blokátorech puberty a hormonální léčbě dětí se za vysoce kvalitní dají označit jen dvě.
Analýza vypracovaná na prestižní univerzitě v Yorku proto konstatuje, že zatímco klasická medicína se opírá o moderní vědecké poznatky, klinickou expertizu a zájmy pacienta, pilíře genderové léčby stojí na „chatrných základech“. „Zdravotníci a odborníci by měli vzít v úvahu nízkou kvalitu a vzájemnou provázanost publikovaných směrnic pro léčbu dětí a dospívajících, kteří zažívají genderovou dysforii,“ stojí v analýze
Dosud nejdůkladnější publikovaný rozbor genderové léčby dětí a dospívajících vzbudil v Británii mimořádný rozruch. Není divu, práva translidí se stala jedním z nejbouřlivějších bojišť kulturních válek, jak ostatně dokládají spory kolem J. K. Rowlingové nebo česká kauzička kolem „zakázané“ knihy Nevratné poškození.
Reakce britských médií proto závisí na tom, k jakému křídlu politického spektra se hlásí. Konzervativní deník The Daily Telegraph v komentáři oznamuje, že zpráva Cassové „naplno ukázala, co jsme o vymývání mozků transsektou už dávno věděli“. The Times nabádají vládu, aby „lékařské experimenty“ na dětech zcela zakázala, a obviňují NHS, že podlehla agresivní lobby transaktivistů.
Dalekosáhlé dopady módní vlny
Liberální média jako The Guardian zdůrazňují nejistotu a obavy v řadách pubescentů, kterými cloumá genderová dysforie. A těch je v posledních letech čím dál víc. Zatímco v roce 2009 lékařskou pomoc vyhledalo padesát dětí, loni jich už bylo 5 800. Většinu z nich tvoří dívky.
Kde se tak dramatický nárůst vzal? Svou roli hraje měnící se chápání sexuality a genderu, epidemie psychických problémů u mladých, ale také vliv sociálních sítí a influencerů. „Spousta translidí natáčí videa na YouTube. Ty podle mě spoustě lidí slouží jako hlavní zdroj informací,“ uvedla pro The Guardian Hilary Cassová.
Podezření, že změna pohlaví se mezi mladými stává nebezpečnou módou, vedla v poslední době ke zpřísnění pravidel tranzice. NHS v Anglii a Walesu přestala předepisovat léky blokující rozvoj puberty, které dospívajícím měly poskytnout čas k nalezení pravé identity. I přes odpor LGBTQ komunity došla k závěru, že neexistuje dostatek důkazů o jejich bezpečnosti a efektivitě.
Zavřená „rychloklinika“ a severský obrat
Koncem března byla navíc uzavřena klinika na severu Londýna, kterou během pětatřiceti let fungování prošlo přes devět tisíc dětí a dospívajících. Vyšlo totiž najevo, že tamní doktoři jim místo důkladného posouzení jejich psychického stavu ve velkém předepisovali hormony. Podle svědectví insiderů se snažili co nejrychleji zpracovat rostoucí frontu malých pacientů.
Deník The New York Times připomíná, že podobný obrat v posledních letech prodělaly také další evropské země. Finsko od roku 2020 léčbu genderové dysforie u dětí podmiňuje úvodní psychoterapií, Švédsko o dva roky později hormonální léčbu omezilo jen na „mimořádné případy“. Pravidla zpřísnily i Norsko a Dánsko, francouzští konzervativci dokonce chtějí lékaře předepisující blokátory pokutovat.
Britská vláda zprávu Hilary Cassové přivítala, podle ministryně zdravotnictví je důležitým expertním hlasem v ideologických bouřích kolem práv translidí. „Je jen málo oblastí zdravotní péče, kde se odborníci bojí otevřeně diskutovat o svých názorech, jsou očerňováni na sociálních sítích a kde nadávky připomínají nejhorší šikanu. To musí přestat,“ napsala Victoria Atkinsová.
|
| Tizi | 
|
(11.4.2024 21:31:30)
Viděla jsem před časem dokument o dívce z dětského domova, která si chtěla nechat změnit pohlaví na chlapce. Poté se zamilovala a chtěla zůstat dívkou. Poté se s chlapcem rozešla a opět chtěla změnit pohlaví. Ta dívka měla evidentně psychické problémy, ale transgender tam vypadal jako jakési zástupné řešení, které mělo vyřešit všechny její ostatní potíže. Souhlasím s tím, že je podávání hormonů v pubertě nadužívané a může napáchat značné škody.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.4.2024 21:45:59)
Rozhodně souhlasím s tím, aby se k problému nepřistupovalo rutinně, nedbale, zbrkle atd., to mi přijde nanejvýš logické.
Zda nedospělým jedincům vůbec povolovat jakékoliv hormonální zákroky, to musí s největší zodpovědností a odborností vyhodnotit specialisté.
Móda mezi dětmi klidně vznikat může, ale je na dospělých a jejich erudici a zodpovědnosti, jak s tím naloží  Nemělo by jít o ideovou záležitost, ale právě jen o vysoce odbornou. Což je asi v reálu kámen úrazu.
|
|
| vlad. | 
|
(11.4.2024 21:46:23)
konečně se to snad zastaví a vrátí se to do odborné roviny
ale zůstane mnoho zničených životů dětí, které se staly obětí ideologie, ale přitom potřebovaly úplně jinou péči, ty změny už nejdou vzít zpět
|
| Tatramelka+3 | 
|
(12.4.2024 11:21:34)
Vlad. shrnula bych to obdobně.
Dost mě děsí, co vypráví mé děti, že se nyní děje třeba v jejich třídách. Děti mám tři a všichni mají ve třídě minimálně jedno dítě nebinární, lesbu, gaye, někoho kdo utekl z domova a min. jeden se pokusil o sebevraždu. Ty příběhy, které se dneska odehrávají v jedné třídě jsem já jako dítě zaslechla třeba na úrovni našeho města.
...často dojdeme k tomu, že těm dětem chybí zřejmě pozornost rodičů nebo jsou za tím složité rodinné/porozvodové vztahy.
Zrovna v pondělí jsem poslouchala v rádiu jednu dětskou lékařku, která říkala, že jí přijde neuvěřitelné, že ona jako dětský lékař vůbec není tázána a tyto transděti jsou medikovány bez toho aniž by to třeba kdo řešil s dětským lékařem. Ten ale často může být rodině asi nejblíž a mohl by teoreticky i mít přehled jak se ta rodina napříč lety vyvíjí a jestli to dítě nemůže mít psychické problémy - nevyrovnanost způsobené rodinnými událostmi.
Dost hrůzostrašné mi přišlo, a do té doby jsem si to ani neuvědomila, že tito lidé se vlastně připraví o plodnost. Vlastně z nich nakonec není ani muž a ani žena. ...pokud se tak člověk v 16 letech nechá "přetransformovat" pak v 18 zjistí, že to byla chyba, je to celoživotní kruté. Doživotní problémy s hormony budou mít vliv na psychiku, což tyto lidi může ovlivňovat i v pracovním životě. Čili komplikovaný milostný život, rodinný život, pracovní život... .
|
| TaJ | 
|
(12.4.2024 11:37:58)
Tatramelko, tak o medikaci by určitě měl pediatr vědět, to jo...ale jinak, když si to vezmu u nás, tak dětská o naší rodině neví téměř nic, kromě anamnézy nemocí. Máme ji na druhém konci města a syna vidí jednou za dva roky na preventivce. Případy, kdy jsme u ní byli kvůli nemoci, bych za těch 16 let spočítala na prstech jedné ruky, včetně předoperačního vyšetření před nosní mandlí...
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.4.2024 12:30:12)
Ano, chápu, ale jakého jiného doktora vídáš častěji?
My také prakticky chodíme jen na preventivní prohlídky. Jsou to takové maličkosti, kterých si může dětský lékař všimnout a nebo taky nemusí... .
Naše doktorka se tedy dětí ale vždycky vyptává, co je těší, co je baví, oni hodně sportují, tak jí často zajímalo, jeslti je do výkonů nutíme, jak se raduju z úspěchů já nebo táta. Jestli dostávají něco za výkony? Jaké nosí známky? Kdo se víc zlobí a jak máma nebo táta? Jestli si na ně uděláme čas a co podnikáme o víkendech?....jsou to takové drobnosti.
Beru to ze svého pohledu, žádný jiný lékař nebo někdo, kdo by mohl posoudit rodinu s dětmi prostě častěji než pediatr nepřijde do kontaktu. Neumím si představit, že by dítě posuzoval někdo, kdo naší rodinu nezná vůbec? Pak ještě možná škola, třídní učitel má přehled o tom jak rodiny fungují... .
|
| TaJ |
|
(12.4.2024 12:37:50)
Tatramelko, jo, máš pravdu,asi žádný jiný lékař, ale u nás tedy i když se ho dětská na něco ptala, tak odpovídal stručně, jednoslovně, případně vůbec😁, nejlépe naší rodinu znají asi ve škole a zdaleka ne jen jeho třídní, kterého mají celých posledních 6 let, i s některými ostatními učiteli jsme v užším kontaktu, znám odmalička všechny jeho spolužáky, víme o sobě navzájem, z jakého rodinného prostředí které dítě je...asi i synova anglićtinářka ví o naší rodině víc, než pediatr🙂.
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.4.2024 12:52:16)
Jo, je to tak a ono to také něco vypovídá, když za dítě pořád odpovídá jenom rodič a nenechá dítě nic říct  . Když na 13 letý prohlídce praví matka "no MY máme stolici pravidelnou" 
|
| Monika |
|
(12.4.2024 12:55:53)
Tatramelko, tak to musím říct, že vlastně netuším, jak pravidelnou stolici má/mělo mé třináctileté dítě  V tomhle věku už to snad děti nehlásí, co jdou dělat na záchod ani je nehlídáš, kdy a proč tam jdou 
|
|
| TaJ |
|
(12.4.2024 16:39:32)
Tatramelko, tak my bychom ho klidně mluvit nechali, ale on se jaksi s cizími bavit nehodlal, přitom doma mu pak pusa jela jak po másle. Do 5 let každou preventivní prohlídku víceméně prořval, i když se mu nic nedělo, jen ho měřili, vážili apod. Po tom 5.roce to přešlo, ale stejně na všechny otázky odpovídal velmi stručně, že by si chtěl povídat, to ani náhodou a to máme pediatričku fakt milou a příjemnou, sestru taky. No ale když ho tam viděli jednou za dva roky, tak on už si je ani nepamatoval...jinak on měl za dosavadní život jen 3x angínu (první ATB měl v 5 letech), jednou neštovice a pak jsme byli na předoperačním kvůli té mandli. To byly jediné akutní situace, které jsme potřebovali s doktorkou řešit. Jinak sem tam běžná rýma, trochu kašel, trochu teplota, za pár dní v pohodě, s tím tam ani nechodíme.
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.4.2024 12:43:55)
Tatramelko, tak děti, které jsou zdravé a k pediatrovi chodí jen na prohlídky (ovšem teda moc takových neznám, děti prostě nemocné bývají a i když my rozhodně nechodíme s každou rýmou ani jinou virózou, těch situací, kdy chceme ověřit, jestli to není problém na ATB není málo) vidí asi nejčastěji zubař
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2024 12:45:40)
Tatramelko, ponětí o rodině může mít lékař, který zná dotyčnou rodinu po několik generací, obecně se asi lidé dost znají na venkově, tam se povědomí rozšíří, i když se člověk aktivně nesnaží.
Ovšem ve větších městech je to anonymní a pokud dítě pouze dochází na povinné prohlídky a nikdy neřeší nic závažnějšího, lékař nemůže vědět vůbec nic. Může něco soudit podle vystupování rodičů, což může být zcela zavádějící, a to je tak vše.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(12.4.2024 13:49:48)
tak ono stačí mít víc dětí s věkovým odstupem
"naše" pediatrička (v praze) znala všechny děti velmi dobře, stejně jako sestra... věděly na první pohled jména dětí, věděly, jaké ty děti jsou, co jim vadí, co je baví, ty informace z nich netahaly nějakým výslechem, ale při prohlídkách si s nimi prostě povídaly o věcech, které ty děti zajímaly... no a když jsem šla s jedním na preventivku, brala jsem ty zbylé často s sebou... teď tedy máme novou pediatričku (ta původní šla do důchodu, tuhle novou si zaučila) a musím říct, že o mých mladších dětech už ví taky dost stačí sem tam nějaká nemoc a ty preventivky...
je pravda, že ta naše původní pediatrička byla skvělá ženská, ve věku mé mámy, a s prvním dítětem jsem jí asi kladla opravdu hodně otázek a ona hodně formovala můj mateřský přístup 
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.4.2024 12:46:47)
Syn chodil ke stejné dětské doktorce jako já. Takže nás docela zanala.
|
| Monika |
|
(12.4.2024 12:51:16)
Inko, takhle to měly sestřiny děti. Ale sestra tedy nebyla ráda, obě ty doktorky, co jsme k nim chodily jako děti my, už fakt byly dost za zenitem, když tam vodila své děti ... Ale jestli si něco pamatovala o celé naší rodině, to netuším, přeci jen má těch dětí v péči tolik a mezi generacemi uplyne nějaký čas (i když tedy sestře se vlastně narodilo první dítě v 22 letech, to nebylo zase tak dlouho od opuštění pediatrie )
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.4.2024 12:58:50)
Tahle byla taky stará, ale moc fajn.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2024 13:01:18)
Jedno z mých dětí po dosažení dospělosti nastoupilo k praktické lékařce, kam oba s mužem docházíme přes dvacet let, a tam si umím představit, že se informace nakumulují
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.4.2024 14:05:51)
K praktický taky šel k mojí, ale ta bohužel odešla do důchodu.
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.4.2024 12:48:37)
"Naše doktorka se tedy dětí ale vždycky vyptává, co je těší, co je baví, oni hodně sportují, tak jí často zajímalo, jestli je do výkonů nutíme, jak se raduju z úspěchů já nebo táta. Jestli dostávají něco za výkony? Jaké nosí známky? Kdo se víc zlobí a jak máma nebo táta? Jestli si na ně uděláme čas a co podnikáme o víkendech?" - Fakt tohle všechno vaše lékařka řeší? To bych si připadala jako na výslechu na OSPOD nebo co? Děti mají nějaké potíže, které lékařka přičítá psychice?
Naše pediatrička tedy řeší jen sport, resp. celkově pohyb, v případě syna kvůli začínající skolióze, v případě dcery pak evidentně řešila možné poruchy příjmu stravy, že je moc hubená (a kvůli mému vtipkování jsem asi upadla v podezření, že jí nedáváme najíst kvůli sportu nebo co) ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2024 12:54:55)
Mých dětí se pediatr také ptal na volnočasové aktivity a sporty, předpokládám, že v souvislosti s pochopitelným zájmem o jejich životosprávu.
Žádné všetečné dotazy ohledně školního prospěchu nebo chování rodičů jim nikdy nekladl.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.4.2024 11:40:52)
"Ty příběhy, které se dneska odehrávají v jedné třídě jsem já jako dítě zaslechla třeba na úrovni našeho města."
Mně přijde v pořádku, že na krize dospívání nemusí být dnešní děti samy, jako musely být v předešlých generacích. A že se odtabuizovávají témata menšin.
Ale pokud se děje, že selhávají dospělí odborníci, kteří těm dětem mají pomáhat, je to samozřejmě tragická chyba.
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.4.2024 12:35:45)
Je to co popisujeme odtabuizování?
I já jsem měla ve třídě holku, která se chovala jako kluk, oblékala se jako kluk, když jsme hráli nějakou hru, vždycky hrála chlapa, muže, kluka. Chodila hrát fotbal a dokonce čůrala jako kluk. ...byla to dcera máminy nejlepší kamarádky a trávily jsme spolu hodně času. Někomu tím přišla divná a nebyla úplně oblíbená. Později jí kluci hodně brali třeba na fotbalové turnaje. Holky jí nenáviděly, kluci jí mezi sebe brali rádi, ale dlouho s nikým nechodila, byla jejich vrba.
...dneska je to ta nejženštější žena co znám. V legínách jí fakt potkáš jen při běhu. Je to máma 2 nádherných holčiček. Ale v dospívání chtěla prostě být kluk a nijak se tím netajila.
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(12.4.2024 13:02:39)
A tak že je ve třídě lesba nebo gay, to je celkem statisticky normální. Akorát že dneska se třeba vyoutuje, před dvaceti lety rozhodně ne.
S tou genderovou dysforií jsem o tom zajímavě slyšela mluvit psychiatra. Není možný, že by tak masivně narůstal počet trans lidí. Jsou to projevy něčeho jiného, jakési disociace. Odstřihování se od minulé identity v procesu dospívání. Připadalo mi, že to dává smysl.
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.4.2024 13:33:12)
No, mě ten rozdíl přijde hlavně v té prezentaci, ve zprostředkování té informace, že jsem jiný.
Zatím co za mých časů jsme to o někom třeba tiše tušili a nepřekvapil nás ve finále ten fakt. I ten dotyčný si prostě žil a žije běžně mezi námi svůj život, vegana nebo gaye a nepotřebuje o tom vyprávět a necítí se neustále diskriminován. Dnes je to naopak.
Čemu rozumím jsou stejnopohlavní svazky, kdy lidé spolu žijí x let a pak by event. neměli právo na dědictví nebo informace od lékařů. Ale třeba co mám kamaráda, který roky žije se svým partnerem oni tohle prostě mají přes právníky vyřízené a neměli s tím nikdy problém. Ovšem oni jsou třeba oba velmi dobře finančně zajištění a to si každý dovolit nemůže.
Určitě jsem pro informovanost u dětí, aby neměli pocit, že je s nimi něco špatně pokud mají nějaké obavy a pocity a ne každý to asi může doma řešit. Ale informace musí být vyrovnané. Byla jsem hodně nespokojená s loňskými přednáškami v našich školách (děti chodí do 3 různých škol) během loňska měli jen do vánoc všichni tři (různé věkové skupiny) 4 přednášky na téma stjenopohlavních svazků a ani jednou s nimi nikdo nemluvil o tradiční rodině, a když jsem v lednu měla zaplatit zase 200,- CZK za další přednášku na téma binárních, tak to už mi bouchly saze, když mi pak 10 letá dcera doma sděluje, že se s ní ve třídě holky nekamarádí, protože s nimi nechce být lesba a ani nepatři do klubu "ONO". Domnívám se, že edukovaný učitel tuto látku zvládne probrat během sexuální výchovy nebo přírodovědy. Pokud na to učitel dostane více času než mají nyní, klidně. Ale odmítám platit pochybné organizace dotované kdo ví kým... .
Prostě je to taky hodně business.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(12.4.2024 14:44:32)
Tatramelko, no, určitě bych netvrdila, že za našich školních let byly ty zlaté časy, kdy si gayové a lesby tiše žili svůj život a necítili se diskriminováni. To by asi mohli říct oni, a vzhledem k tomu, že většinou orientaci nedávali najevo, tak bych na to moc nesázela.
|
| Tatramelka+3 |
|
(12.4.2024 15:15:36)
Nikde nic takového netvrdím.
Otázkou bylo / je, proč najednou ten nárust transdětí a podobných problémů. Já jsem jen vyjádřila názor, že dětem jsou dnes tyto infomace v nebývalé míře podávány (tedy alespoň v místě, kde nyní žiju) v nepoměru s informováním o funkci tzv. tradiční rodiny a nebo pouhopouhými informacemi o pohlavích a pohlavním životě. Osobně si myslím, že to může být jeden z důvodů, které mohou děti ovlivnit. Je to určitě v kolektivu způsob jak na sebe upozornit - být nebinární, být vegan, mít fobii (to bylo za nás, že děvčata měla fobii jedna na knoflíky, druhá na nevím co?!), mít deprese a nebo třeba být nadprůměrně inteligentní... . Ono to asi vždy bylo a bude, jen možná žijeme v příliš korektní době, kdy úplně všechno je normální a jakékoliv trápení je případ k řešení a vědeckému bádání... .
Otázka je jestli jen ty chytří businessmani, protože dnešní doba se také vyznačuje tím, že není populární pracovat rukama, ale vydělávat s co nejmenší námahou ideálně na blbosti druhých, se nechopili situace.
By the way ty projekty, které běžely u nás ve škole byly pod záštitou EU. Čili škola získala nějaké peníze na rozvoj a za to si musela nechat udělat od erudovaných pracovníků přednášky. Jednu z těch erudovaných - reedukovaných přednášejících znám, slušnej případ a to mě zrozlítilo asi nejvíc. ...že by měl děti tak závažným tématem provázet člověk, který se potácí z jednoho místa na druhé, z jednoho dluhu do ještě většího dluhu a pak si v rámci nějakého vzdělávacího programu na pracáku udělá certifikát, reedukuje se a chodí po školách. A tedy opět neziskovka, EU dotace... to je dobrej business moloch. ...a kde tady jde o ty děti co opravdu potřebují pomoci?
|
| Vážný2 |
|
(12.4.2024 15:32:59)
Můj laický názor podložený pár zajímavými přednáškami psychologů je, že sexualní identita dítěte není plně fixovaná při narození. Dolaďuje se v prvních letech života v kontaktu se světem kolem. A samozřejmě k tomu je potřeba i určité vedení, což je tlak společnosti, rodiny atd.
Samozřejmě někdo je posunutý do odlišného pólu výrazně a tam je to jasné (ať už v otázce koho bude vnímat jako romanticky přitažlivého, nebo v osobní identitě). Ale mnoho lidí to má posunuté trošku. A tam zafunguje ten tlak, aby člověk nezůstal mezi. DOkončí se v tom ta fokusace do některého pólu.
Je to imho podobné jako s pravolevostí - lateralitou. Můžete dítě vychovávat od určitého věku jako leváka a nebo praváka, ale závadné by bylo mu každé ráno říkat, ať si dneska vybere.
Výchova je tlak. (Bez ní by neexistovala civilizace a byli bychom barbaři. Celé je to na pozadí vzpoury proti výchově a už vůbec ne nějak ujednocené.) A pomáhá dozrát - i v identitě.
Je určitě dobré respektovat zjevné odlišnosti, ale není dobré je povzbuzovat a vyvolávat.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(12.4.2024 17:24:03)
No, řekla bych, že každá generace má něco. Tahle má solidní úzkosti, to my jsme neměli, my jsme vyrostli do čerstvé svobody a budoucnost byla už jen růžová a svět otevřený. Kdežto oni mají zničenou planetu, tlak sociálních sítí a válku za humny. A každý se s tím vyrovnává jinak.
Jinak teda školy si samozřejmě programy vybírají, takže tam bych se asi případně ozvala, že je výběr poněkud stereotypní. Na druhou stranu nabídnout mi někdo besedu o tradiční rodině, tak se budu bát, co tam přijde prodávat za agendu. Mně by stačila erudovaná diskuse o vztazích, tam by mohla přijít řeč na vztahy všeho druhu, aniž by něco bylo cool nebo jedině hodnotný.
|
| Monika |
|
(12.4.2024 17:37:24)
Kopřivo, tak já jsem ročník 1974 a celé dětství jsem poslouchala střídavě o možné jaderné válce, kyselých deštích a špinavých řekách a cestovat se jednu dobu nedalo ani do Polska. A jestli jsem měla z něčeho v pubertě úzkosti, byly to stejně hlavně ty "obyčejné" mezilidské vztahy, otázka vlastního vzhledu, vztahů s klukama apod. Ale měla jsem v pořádku rodinu, většina úzkostí se stejně bere tam, dřív jako dneska. S vlivem sociálních sítí souhlasím, to my si asi úplně ani nedokážeme představit, jak oni na tom visí, přeci jen my máme, myslím, větší odstup. Ale stejně si myslím, že děti, co mají v pořádku sebedůvěru a důvěru v okolí z rodiny, zvládají všechno líp. A i dřív se myslím cítilo hodně lidí hodně špatně, jenže se to míň řešilo (což nepovažuju za klad) a pokud se někdo cítil blbě, asi bylo míň takových co si to vysvětlilo tím, že se narodili ve špatném těle. Docela souhlasím s názorem, že dneska je těch jakoby trans osob hodně proto, že je víc lidí, kteří své potíže odůvodní zrovna tímto, protože se o tom hodně mluví.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(12.4.2024 17:44:07)
A to celkem souhlasím, že je to trend. Vždycky si mládež najde něco, s čím bude starý vypruzovat, žejo. Jedna generace kalhotama, druhá volnou láskou, třetí chlastem, další transgenderem ;)
(Aby to někdo špatně nepochopil, samozřejmě že trans lidi existujou. Vždycky existovali a některý společnosti na to byly zařízený.)
|
| Senedra | 
|
(12.4.2024 19:19:50)
Kopřivo, bojím se, že tahle "mǒda" uškodí spoustě dětí, které se prostě jen hledají a skutečný problém je u nich v něčem jiném. A uškodí i skutečným trans - ostatní jim nebudou věřit a budou si o nich myslet, že jen přijali nějakou pózu, aby byli in. To v lepším případě. V horším je nějací homofobové budou veřejně lynčovat.
|
| Sugar+3 | 
|
(12.4.2024 22:00:34)
Senedro, presne tak.
Vazny o kousek niz napsal:
"Je určitě dobré respektovat zjevné odlišnosti, ale není dobré je povzbuzovat a vyvolávat."
Tohle do kamene tesat.
|
|
|
|
|
| Čumča. | 
|
(13.4.2024 7:11:45)
"Na druhou stranu nabídnout mi někdo besedu o tradiční rodině, tak se budu bát, co tam přijde prodávat za agendu."
jo, bála bych se taky
koukla jsem se, co mi k pojmu "tradiční rodina" poví Copilot, vychází z definic z.s. Tradiční rodina a docela mě to vyděsilo, mám spoustu výhrad
|
| Tatramelka+3 |
|
(13.4.2024 7:56:49)
Tradiční rodinou jsem měla mysli táta, máma, děti, babičky, dědečkové a další příbuzní - vzájemná úcta, respekt. Nic víc, nic míň jsem tím spojením nemyslela.
...dnes se ale o takových věcech nemůže mluvit, protože to zase popudí matky z tábora pracujících, nepracujícich, manažerek. ...a kdyby se učitelka dětí vlastně jen zeptala jak funguje jejich rodina, tak je to vyslýchání a nic jí do toho není😂.
Nee, ne neděláme to našim dětem lehčí. Sami jsme si tu generaci vychovali/vychováváme.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 10:56:18)
"Tradiční rodinou jsem měla mysli táta, máma, děti, babičky, dědečkové a další příbuzní - vzájemná úcta, respekt."
Jestli ti leží na srdci tento model, není nic spolehlivějšího, než ho dětem prostě vytvořit
Žijte jako máma, táta, děti, babičky, dědečkové a další příbuzní ve vzájemném respektu.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 10:58:08)
"nabídnout mi někdo besedu o tradiční rodině, tak se budu bát, co tam přijde prodávat za agendu"
V současnosti přesně tak.
|
|
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(12.4.2024 15:00:09)
Mám kamaráda, který se cítí dost výrazně ženou, je ale ženatý, má děti. Jsou spokojení. On aspoň často chodí aspoň v "pánských" sukních. A věří, že po vzkříšení bude už správně ženou.
A problémem pro něj je, že při tranzici je povinnost se rozvést pro definitivní zanesení do dokladů.
Pro něj by bývalo manželství pro všechny mělo mít tu výhodu, že tranzice by neničila rodinu.
|
|
|
| breburda71 | 
|
(13.4.2024 8:20:00)
Kopřivo, mne to prijde prave jako naopak,ne odstrihavani se od minule identity, ale nechut prijmout zmeny, ktere se deji s telem a ktere nasledne stoji za roli, kterou po nich " chce spolecnost"..
Mam neter, ktera se identifikovala jako nebinarni, trpela mnoha uzkostmi, a to predevsim ze " spolecnosti"..Ze spolecnost od ni ceka atd atd..Nastesti u ni zmeny zustaly jen u jmena, i tak byla segra na mrtvici...
Jak zacaly rust prsa, prisla menstruace, tak se tech zmen zalekla, prestala se citit dobre ve svem tele...
Ale to jsem zazila ja taky, a se mnou vsechny moje kamaradky a spoluzacky, zadna z nas neskakala nadsenim..
Jen jsme nemely ty informace, ze to je zle a ze si mame nechat od tech projevu pomoct a ze se nam tim ulevi.. A i proto si myslim, ze se to nejvic tyka holek ( kluku v takove mire ani zdaleka ne)..
|
| Drypetis | 
|
(13.4.2024 8:59:44)
Breburdo,
to je zajímavé, ale já to tak asi neměla a spolužačky tolik taky ne, pro nás byly prsa a menstruace spíš potvrzením, že už jsme slečny a vývojově tedy výš a spíš se styděly ty, kterým ta prsa nerostla. Se společenskou úlohou ženy jsem v pubertě problém neměla žádný.
Měla jsem ho až jako dospělá a mám dodnes, ten problém s tím, co od ženy očekává společnost. Chlapem se ale být necítím.
Dneska už se holky aspoň můžou svobodněji rozhodnout zůstat třeba bezdětné a tu společenská úloha už tolik není vázaná na založení a opečovávání rodiny, ale vzdát se dětí není asi tak jednoduché, i když po nich třeba konkrétní žena netouží.
|
| Rodinová | 
|
(13.4.2024 9:09:03)
Mohu potvrdit, ja mela prsa posledni ze tridy a bylo mi trapne
Tedy konec 70. let.
|
| breburda71 |
|
(13.4.2024 9:23:26)
Rodinova, tak ja si to pamatuju fakt opacne...
Hrala jsem od 10 let volejbal, a kdyz prisla puberta, tak nic nebylo, zadna poradna sportovni podprsenka, menstruacni vlozky se rysovaly pod trenkama ( mely jsme ty modre), kdyz nas okukovali kluci, tak to bylo fakt neprijemne...
A i ve skole, porad se resilo, jestli neni na kalhotach flek nebo neprosvita vlozka, a ta pozornost kluku ohledne vzhledu mi prijemna nebyla...to az pak treba na gymplu okolo 17 let...A byla jsem si sama sebou nejista, prisla jsem si tlusta, svatry pod zadek, pritom jsem mela fakt peknou stihlou postavu, videno zpetne...
|
| Len | 
|
(13.4.2024 12:35:17)
Breburdo, u nas teda byla znatelna touha vypadat zensky a mit MS. Tak od seste tridy uz se to v kolektivu hodne resilo. Vzhledem k tomu, ze jsem vypadala jako dite az do dvaceti (vysoke dite, ale proste sama ruka, sama noha), tak si to pamatuju dost zretelne. Prsa nevyrostla nikdy, ted jsem za to rada, vetsi prsa se mi nelibi. Nikdy jsem nechtela byt kluk, do toho se mi vziva tezko, protoze jsem byla rozhodne tomboy, ale kluka jsem ze sebe delat nechtela.
Rozhodne vnimam vic pripadu, kdy se muzi chteji stat zenami nez naopak a tady ctu, ze okolo vas je to opacne. Zvlastni. Mne pomerne hodne vadi spolecne prostory, "zeny" v zenskem vezeni, nebo sportu. Rikat budu kazdemu tak, jak si rekne, s tom nemam problem, ale takove to "i muzi mohou rodit a kojit" mi zveda husi kuzi. Pripada mi zvlastni to silne lobby, protoze neurodiverse skupina lidi je treba znatelne pocetnejsi a nejak ten protidiskriminacni boj a tlak do medii neni vubec na stejne urovni.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 12:43:52)
"Rikat budu kazdemu tak, jak si rekne, s tom nemam problem, ale takove to "i muzi mohou rodit a kojit" mi zveda husi kuzi."
Takhle to asi vnímám i já za sebe osobně.
Sociální role by určitě měla být volitelná a libovolně fluidní, to je každého osobní věc.
V otázce reprodukce jsem k představě fluidních rolí nedozrála, to vnímám negativně, tzv. "proti přírodě".
|
|
| babi_ | 
|
(13.4.2024 12:45:42)
Á, děkuji za seznámení s pojmem tomboy, ten mi chyběl!
Jinak tedy musím říci, že jsem ve škole ani v zájmové partě nezaznamenala nějakou zvláštní pozornost (vznikající) fyzické odlišnosti dívek během dospívání - jak tu píšete tu pozornost chlapců, co tomu věnovali (ať nepříjemnou či vítanou), stud za prsa nebo touhu po nich... nemůžu přísahat, že to kolem mě nebylo, ale zcela jistě jsem to prakticky nevnímala, a osobně si nepamatuji, že bych (jako spíše tomboy, ale spíš chováním a zájmy než oblékáním či sestřihem) měla nějaká traumata ohledně vzhledu či vnitřní boje ohledně gender identity.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 12:53:55)
Já osobně jsem se za svého dospívání s problémy okolo přijetí ženské identity také nepotkala.
Což může být určitě i tím, že pokud to někdo prožíval, nesvěřoval se.
Ale v okruhu kamarádek a spolužaček jsme z nastupujících tělesných změn nebyly ani zoufalé, ani nadšené. Prostě to přicházelo, některé to obratem začaly využívat k zaujetí pozornosti chlapců, jiné ne, ale pokud vím, žádná jsme se vyloženě netrápila, že už něco máme nebo ještě nemáme. Já určitě ne.
|
| Stará husa |
|
(13.4.2024 13:11:59)
Taky jsem se nikdy osobně nesetkala s transsexualitou nebo vůbec s pochybnostmi někoho o jeho sexuální identitě. Ale sama u sebe vím, že jsem velice nelibě nesla vlastní proměnu z dítěte v ženu, ovšem nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, ani s kamarádkou, ani s maminkou. S kamarádkami jsme prsa ani měsíčky neřešily, některé holky na gymplu řešily první sex, měly pocit, že když chodí s klukem, tak k sexu musí přistoupit i když to samy ještě nechtěly, to se kolem 17. roku v mém okolí hodně řešilo.
O existenci transsexuality jsem se dozvěděla až v dospělosti s tím, že jde o velmi ojedinělou poruchu, která se řeší plastickou operací. V té době se tvrdilo, že jde o jev vyskytující se v nižších promile lidí asi jako hermafroditismus. V současnosti mám pocit, že je to jev srovnatelný v počtu s homosexualitou. Asi se to dřív hodně potlačovalo, dnes mám zas pocit, že každý puberťák, který má nějaký pocit diskomfortu, je přesvědčen, že je transgender.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 13:32:41)
Huso, no a já doufám, že až se uklidní bouře a společnost přijme jako holý, neutrální fakt, že každý nemusí být nezbytně 100% heterosexuální muž nebo 100% heterosexuální žena, ale že existují i jiné varianty a že tito jedinci jsou také lidé, bude "svět v pořádku". Rozšíří se relevantní odborné poznatky, zmizí bludy a předsudky, dospívající budou vědět, že tápat nějaký čas je normální ve všech ohledech, i v tomto. Kéž by
|
|
| Čumča. |
|
(14.4.2024 1:57:18)
je to jenom můj absolutně laickej názor na sexualitu (a možná potrhlej), ale představuju si, že sexuální orientace může být velká neznámá - že každý máme do vínku daný nějaký výběr "kárových a žaludských karet" a obracíme je v nějakém pro nás přijatelném tempu, které naše mysl dokáže zpracovat:
ve 13 letech žaludská, žaludská, žaludská, ve 35 letech kára , ve 36 letech kára, ve 39 žaludská, žaludská.....
někdo zůstane u první obrácené karty a odkrýt ty další se už do konce života bojí
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2024 13:01:30)
Tomboy jsem taky neznala. U nás se tomu říká klukanda.
|
| babi_ |
|
(13.4.2024 13:26:36)
Ani klukandu jsem neznala
|
| Drypetis |
|
(13.4.2024 15:12:26)
Klukanda mi říkala moje babička.
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(13.4.2024 9:49:37)
Mně začala růst prsa někdy v 6. třídě a bylo mi to velmi nepříjemné. Přišlo mi to až estetický odporné, a taky jsem se za to styděla, kluci na mě čuměli, hrůza! Menstruaci jsem dostala v 11 letech, další hrůza. Styděla jsem se jít si na WC vyměnit vložku, vložky tehdy byly obrovská pádla z tvrdé buničiny, prosakovaly, nedržely na místě, rýsovaly se pod oblečením. Přesto jsem se nikdy necítila jako kluk, ani mě to nenapadlo. Brala jsem ty změny jako velmi nepříjemné, ale nezbytné, nic se proti tomu nedalo dělat.
|
| Drypetis |
|
(13.4.2024 10:37:36)
Stará huso,
jo, kluci čuměli, dohadovali se, která už TO má a která ne, prsa taky komentovali, ale je jasné, že taky měli hormonální zmatek a ty věci je ve skutečnosti přitahovaly, protože to je prostě příroda. Ale nevěděli jak s tím naložit, nakonec v tomhle věku pořád hodnotili holky hlavně podle krásy v obličeji.
Já třeba uznávám, co asi je považované za krásnou ženskou postavu, ale třeba prsa mi přijdou naprosto antierotická. Nedokážu si představit mít se ženou sex. Prostě nejsem lesba ani bisexuální.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(13.4.2024 11:50:48)
Ono by to ani dneska taky nikoho nenapadlo. Ale když všude vidí jak je super se nechat předělat, tak je to napadne
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 12:00:35)
"když všude vidí jak je super se nechat předělat"
Jak jako "nechat se předělat"?
Chirurgické změny se týkají dospělých osob, pokud vím.
A ne všechny reálné trans osoby je podstupují.
A to, ačkoliv jim to brání legislativně být uznáni jako pohlaví, s nímž se ztotožňují (u nás tedy, všude jinde po světě nevím).
On se do "rozkuchání" zdravého těla zase každý tolik nehrne.
Ale to si lze všechno dohledat, pokud to někoho skutečně zajímá a nechce jen živit povrchní bulvární řeči.
|
| Drypetis |
|
(13.4.2024 12:24:12)
Ropucho,
do rozkuchání zdravého těla se hrne určitě víc lidí, než dřív a nejen kvůli změně pohlavní identity, ale i kvůli zpomalení stárnutí nebo prostě vylepšení tělesné schránky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.4.2024 12:29:23)
Drypetis, ano, to je pravda, pokud jde o chirurgické zásahy, jsou určitě mnohem rozšířenější a módnější jiné, než zrovna ty vedoucí ke změně pohlaví.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.4.2024 12:41:31)
no, to jsou ty fyzické změny, je to dost náročné, ale horší je ten nesoulad - 14leté tělo a 11letá mysl - fakt to trvá, než ta mysl dozraje do plně ženského těla
anebo obráceně: 14letá mysl v 11letém těle
do toho rodiče se k dospívajícím chovají jako k dítěti, chtějí zpátky svého bezproblémového potomka, který se mazlil a vyznával ochotně jejich autoritu
jako dítě jsem se dokázala prosmát celým filmem Vesničko má, středisková - a o rok později jsem ho skoro celý probrečela, přišlo mi taaak strašně smutné
|
|
|
|
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(13.4.2024 9:58:53)
Přesně vyjádřeno 
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)