| Točená vanilková | 
 |
(12.3.2026 18:41:03)
...tak to bolí stejně, jako rozvod vlastní. Zažili jste už někdo? Můj syn se rozvádí - z jeho popudu, podle mého z malicherného důvodu, ale do toho nikdo nevidí, pro něj je to důvod zásadní. Je mi to hodně líto, je mi líto snachy, kterou mám ráda, a dětí.
Navíc to mezi mě a syna postavilo hráz, nejsem moc schopná se s ním o tom bavit, vidím vinu na jeho straně.
Zbývá mi jen doufat, že to děti moc neodskáčou.
|
| Fern |
|
(12.3.2026 19:39:38)
Mám bohužel podobnou nezáviděníhodnou zkušenost z loňska, kdy nám telef.oznámil syn,že odchází od rodiny - po vyslechnutí bylo černo na duši,taková neznámá hnusná tíha.
Po našem dotazování proč - něco trochu řekl,ohl.chování jeho ženy,které už nelze akceptovat a taky i řekl,že poznal,že on není rodinný tip, no nic extra konkrétního, jeho žena tedy není alkoholička,ani nevěra tam nebyla,ale to ví jen oni dva, je to přesně jak píšeš,nežijem s nimi a netroufáme si soudit. Každopádně nám obadva kolikrát připadli jak když spadnou z jahody, takoví jacísi vesmírní,ale říkali jsme si,že holt každý jsme nějaký,a on tam zatím bobtnal problém...no nic nenaděláme,život jde dál.
Rozvedeni stále nejsou-jejich typický podivný přístup k řešení věcí a problémů, syn se ale odstěhoval a domluvili se na střídavce.
Se snachou jsme v kontaktu stále,se synem samozřejmě taky.
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:35:12)
Fern, tak u nás stejný důvod - chování manželky. Nevím, nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nemohu posoudit, ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón a že se celý den neusmívá docela chápu. Fakt nevím, je to opravdu tak k nevydržení, nebo jsem vychovala citlivku, který při prvním problému bere zpátečku?
|
| Čumča. | 
|
(13.3.2026 14:23:07)
"ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón"
moje děti byly průměrně spavé, a stejně mi přerušované spaní kvůli kojení strašně psychicky škodilo - to jsem nebyla já, ta nevyspalá, protivná plačtivá paní s rozběhlou celiakií, téměř nefunkční štítkou...taky mě dohnaly "hnoje" z dětství a dospívání (psychika je bestie, vytěsněné věci vyvřou v nejméně vhodný moment)
mmch, prověřila snacha, že se jí právě těhotenstvími a nevyspáním něco nerozběhlo?
kdyby si mm v tu chvíli řekl, že odchází (ne že by ten život se stínem původní ženy byl nějakej med), neumím si představit, co by se dělo
princip "v dobrém i zlém"
ale pokud fakt mermomocí chce odejít, zkušenost je to asi cenná, sám někde v malém bytě zjistí, že mu ty nespavé děti chybí, že na tu situaci doma pořád myslí, strachuje se - no prostě, že ten útěk od rodiny je řešení "z p.dele" (to už ty finance do oddělené domácnosti muže šly vynaložit na výpomoc, aby se žena vyspala a dala do kupy)
jací byli dřív, ladili k sobě syn a snacha jak pár, vypadali šťastně, byli spolu před dětmi dlouho, přestáli společně nějakou krizi?
|
| karma |
|
(13.3.2026 14:49:31)
Cumco a tvůj muž zůstal? Můj právě odešel ( nespave dítě, něco jako stitna žláza taky, borelióza), protože prostě nekomfortní....a teda že by mu chyběly děti a totálně vyřízena manželka, to ani náhodou. Ono prostě v dobrým vydrží asi celkem každý, ale to ve zlým asi ne. A když tj právě ten slabý kus, tak teda v okamžiku, kdy má pohodlný svobodný život, nemyslím, že bude smutnit. A tyhle typy stejně v sobě vždycky vyhodnotí, že za to mohla ta žena, protože byla tak děsná....a doba prostě nahrává těm rychlým a pohodlným řešením. A matka by taky ráda vzala roha, ale prostě to veslo už nemá komu dát.
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 17:59:55)
ano, ale mně hrálo do karet to, jak byl vychován (bylo to podivná výchova, ale jeden z přidružených vedlejších vlivů je to, že by ženu s dětmi opustil jenom za naprosto extrémních okolností i za cenu vlastního sebezničení).
nicméně hlavní je to, že je to opravdu hodný člověk, a ženskou denně brečící by prostě neopustil i bezdětnou, a já brečela jako želva
na rovinu, jestli fakt chlap odejde s lehkým srdcem, bez jakékoli výčitky mířené proti sobě, špatného svědomí, pocitu selhání, tak to je snad i lepší - něco v něm musí být rozbité, nebo si ty emoce umí extrémně potlačit
|
|
|
| Pavla ... | 
|
(16.3.2026 17:19:01)
ahojte,
já tedy, když byly holky malé, tak jsem ještě pracovala, ale z domu, myslím, že manžel musel mít trpělivost, tak já taky :), ale vím, že co přišel domů, tak místo vítání jako z TV, jsem ho napřed sprdla, jak odpočíval v práci, mezitím co já tu dřu jako mezek ... holky sice spaly, ale já měla na půl úvazek práci, děti doma po většinu doby bez hlídání. A někdy v tý době se mi nabídla paní, že nám holky jednou za týden večer pohlídá a že můžeme někam vypadnout. Tak někdy pomůže i to. Myslím, že mi to tehdy hodně pomohlo, nastrojila jsem se, šli s mužem na večeři, pak procházka - samo to nevyšlo každý týden. Ale hrozně moc to pomohlo, že nejsem jen 24/7 v teplákách s dětma, co sotva mluví, starší zrovna žárlila na mladší, mladší nechtěla pít mlíko  a tak
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.3.2026 18:42:49)
"nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nemohu posoudit, ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón a že se celý den neusmívá docela chápu. Fakt nevím, je to opravdu tak k nevydržení, nebo jsem vychovala citlivku, který při prvním problému bere zpátečku?"
A on? Podílí se na péči o děti, vstává k nim, dělí se s ženou o to břemeno?
Kdybych měla pocit, že moje dítě zbaběle utíká ze vztahu, kde druhého nechal v zátěžové situaci samotného, také bych měla výčitky.
Ale jak píšeš, těžko soudit, když člověk nemá do vztahu dotyčných nikdy stoprocentní vhled.
|
| babi_ | 
|
(13.3.2026 19:00:45)
Tak výčitky...
I když člověk do výchovy dítěte dá vše, co dokáže, výsledkem nemusí být nechybující dospělý.
Uděláš, co můžeš, a dál je to odpovědnost toho dospělého dítěte.
Jinak by všichni rodiče zločinců museli páchat sebevraždy.
Pokud by syn opustil matku svých dětí (dítěte), zachovala bych vztah jak s ním, tak se snachou a vnoučaty. Nějaký důvod by měl (i kdyby jen vlastní slabost - holt každý není silný), a na druhé straně jak k tomu přijdou ty děti potažmo jejich matka.
|
| K_at |
|
(13.3.2026 19:17:51)
Babi, přesně.
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.3.2026 20:26:07)
Moje děti jsou na rozvody ještě mladé, ale pamatuju, jak trpěla moje babička, když strýc (její syn) odešel od rodiny se 3 dětmi k jiné ženě a udělal tak to samé, co jeho otec.Babicka pak bohužel neviděla jeho dcery spoustu let, až do jejich dospělosti. Když se rozvadela moje sestra,tak to našim samozřejmě bylo taky líto, ale chapali to, jeji manžel měl potíže s alkoholem + psychické násilí.Tam naši spíš špatně nesli tu situaci, než došlo k rozvodu, švagr se ani nechtěl driv odstehovat ...
|
|
| Zeyfera | 
|
(12.3.2026 22:17:29)
Taky by mě to štvalo, pokud by tam byly děti a malicherný důvod k tomu. Často to je zraněné ego a následná neschopnost se domluvit. Manželova sestra se takhle kdysi rozvedla, dcera tím trpěla až do dospělosti, i když se s otcem vídala. Druhý manžel byl lepší partner, ale nebyl otec, takže matka si polepšila, ale dítě ne.
|
|
| čajka |
|
(13.3.2026 5:58:39)
Když jsem se rozváděla, tak jsem byla tak zraněná a v šoku, že jsem rodičům nedokázala v plné míře říct, co všechno mi manžel způsobil. Takže z jejich pohledu se to taky mohlo zdát malicherné. Taky jsem se tak styděla, jak jsem mohla ty problémy dopustit a nevidět, že jsem nic neřekla ani ve chvíli, kdy se v tom máma šťourala a hledala chyby jen na mojí straně. Chvíli to mezi námi taky tvořilo zeď, naštěstí časem to přešlo.
|
| Dari79 |
|
(13.3.2026 6:43:46)
Já myslím, že rodiče nemají dospělým lidem mluvit do života, takže i při rozvodu dětí je třeba kousnout se do jazyka, pokud nejsou vysloveně tázáni a i potom by měli spíš situaci klidnit, než vyhrocovat.
Jako člověk, který viděl desítky či stovky rozvodů, jsem viděla i různé přístupy rodičů (ale i různé přístupy těch rozvádějících se k vlastním tchyním a tchánům). A o lecčem si myslím svoje.
Tj. ať už se mi jako tchyni jednou uleví, že synáček konečně prokoukl, koho si to vzal
nebo budu zírat, jak ten kluk může kvůli takové mladé blbce opustit mámu svých dětí
nebo mi bude líto, že si ho ta holka neváží a odejde k takovýmu ....
nebo cokoli jiného, doufám, že najdu v sobě tu sílu nechat to být a pomoct, jak jen to bude potřeba.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(13.3.2026 8:19:58)
"doufám, že najdu v sobě tu sílu nechat to být a pomoct, jak jen to bude potřeba"
no ani to nemusí stačit
když se starší sestra rozhodla vdát, rodiče ji prosili a rozmlouvali jí ženicha, sestra byla neoblomná, rozhodnutá... rodiče se s tím smířili, svatbu zaplatili, zetě přijali, jak jen to šlo... táta jim pomohl zajistit bydlení, jemu práci... opravdu se snažili , chovali se k němu co možná nejlíp... když sestře začaly mizet věci, docházet peníze, nic neřekli... když se ztratily nějaké věci rodičům, byli naštvaní, ale sestře nic nevyčetli (o ztrátách věděla)... když se mámě ztratil snubní prstýnek a zajeli do zlatnictví, kde ho našli jako vykoupený (koupili zpět), byli naštvaní, jeho konfrontovali, ale sestře to nikdo nevyčetl... když se ztratil on, dotovali sestru, vozili nákupy, pomáhali co to šlo... když sestra konečně řekla, že chce rozvod, sehnali právníka (zaplatili ho), pomáhali co to šlo, jezdili po všech čertech, aby švagra našli aby podepsal papíry... po rozvodu dál pomáhali, hlídali vnučku, nikdy sestře nevyčetli ani slovo...
no a byla to chyba tím, že jí to nikdy nevyčetli, nikdy jí za to nevynadali, měla pocit viny, který se krásně obrátil proti nim  paradoxně až když její nový partner vyvolal velikou bouři a hádku, kdy řval každý na každého a z mámy vyletělo něco o tom, že si sestra neměla toho prvního nikdy brát, sestra se těžce urazila a s konečným pocitem "vyčetli mi to, teď jsme si kvit" se ty vztahy konečně po letech celkem solidně narovnaly
|
| Jerry G. |
|
(13.3.2026 10:36:52)
Rose, to je zajimave. 
|
|
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 14:01:04)
Dari, já se snažím do toho nešťourat, nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nevím, co je pod pokličkou.
I moji rodiče se určitě často museli kousat do jazyka, a přesto mi do ničeho nemluvili.
|
|
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:47:55)
čajko, při čtení tvého příspěvku jsem si uvědomila, že jsem to měla nějak podobně, ono se špatně přiznává, že jste se v někom zklamali, že jste nechali dopustit, aby některé věci zašly příliš daleko, že jste přehlíželi pro někoho jasné signály a "red flags", a navíc, jednotlivě vyprávěné příhody často znějí jako malichernosti, ale když už je něčeho moc, tak se to složí do jednoho obrázku a postupně to vygraduje až do velkého průšvihu.
|
|
| Mendosa |
|
(14.3.2026 11:29:14)
Cajko, je nas víc, taky neřeknu co mi nekdo udělal, protože se za ti vlastně stydím.ach jo
|
| Čumča. |
|
(14.3.2026 12:30:30)
Mendoso, ano, neumím mluvit o něčem, co sama nemám zpracované, jen o tom, co už jsem přestála nebo o tom, co je alespoň "v procesu"....v porovnání s vysloveně komunikativními, výřečnými typy je to ohromná nevýhoda
|
|
|
|
| karma |
|
(13.3.2026 10:52:29)
aj, to je mi mo líto, vždycky to dost odnesou děti.
Zajímavé téma, když od nás odešel můj manžel, jedna dcera vlastně byla mimino, choval se fakt odporně, musím říct, že mě dost zklamali tcháni. Vím, že tj prostě těžká situace, ale ocenila bych podporu, ale vlastně jsem cítila, že tchýně je ráda že má vlastně synáčka (tč přes čtyřicet , opět doma a může o něj pečovat (milenka moc pečující nebyla). Dost se to podepsalo i na jejich vztahu s mými dětmi, jejich vnuky, vlastně jedinými, protože švagr děti nemá. Cítím, že jistě mají vnuky rádi, ale byli prostě totálně pasivní, totálnš tolerantní k manželovu chování - jezdil tam s milenkou- a já nemela sílu (a vlastně ani jsem nebyla ochotná), modelovat jejich vztahy. Přitom třeba starší dcera vím, že do té rodiny je povahou hodně, myslím by víc celkově souzněli i byli si vzájeně pochopitelnější. Ona už za nimi i sama jela, ale prostě ty vztahy jsou hodně přetrhané.
Vanilková, za sebe bych radila, abys vyjadřovala vnukům i snaše podporu, že třeba s chováním syna nesouhlasíš,ačkoli tj syn, až opadne ta případná rozvodová řež, at jsou tvoje vztahy s vnuky zachovány. Určitě se to vyčistí a bude na co navazovat. Držím moc palce
(na střední jsme měli třídní, co měla syna, na kterém neskutečně visela. Viděla se v něm. Ale když on opustil manželku s malým dítěte, pdvedl ji s kamarádovou ženou v době, kdy se jeho žena léčila s rakovinou, moje učitelka s ním přerušila veškeré vazby, řekla, že dcera je ted ta snacha, že proste je cele na straně vnučky a snachy a synovo morální selhání prostě nepřejde. Celkem jsem si jí vážila, protože vím, že to byla neskutečná, ale neskutečná obět).
Hodně síly.
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:57:59)
Karmo, pro mě moje vnoučata budou moje vnoučata pořád, ať už budou zrovna u mámy nebo u táty. Snažím se alespoň občas s nimi pomoci, nebo uvařit něco dobrého a dovézt to, včetně toho, že uvařím to, co má ráda snacha. Mám ale ještě další vnouče a to také nechci odstavit na druhou kolej. Ale pokud snacha bude potřebovat, budu se snažit být k dispozici.
Oni tedy zatím žijí spolu, řeší druhé bydlení a ve hře je i tzv. švédský model střídavé péče, kdy by děti zůstaly v dosavadním domově a rodiče se u nich střídali. Finančně by to syn utáhl. Jako myšlenka je to dobrá, ale jen do té doby, než se ve hře objeví další partner - partnerka, kterému nebude po chuti, že je partnerem jen polovinu času.
|
| karma |
|
(13.3.2026 14:24:17)
jasně. Ale byla bych asi hodně proaktivní, ted je nějaká situace a jede to postaru, ale přesně, pak bude nová partnerka (a třeba u nás taky nejprve nebyla, pak se ukázalo, že je dávno:), může se stát, že vazby budou rozvolnovat. A sejde z očí, sejde z mysli. snacha taky třeba nebude ctít žebrat, bude zraněná, vztahy budou třeba ješt zahuštěné (třeba ne,ale nevíš)...a prostě bych hodně ten vztah, ktrý chci zachovat (s vnoučaty), akcentovala. Dávala najevo, že o něj stojím.
Já prostě vycházím ze své zkušenosti, samo třeba u vás bude úplně vše v pohodě a na všem se domluvíte. Ale stát se může leccos. Já jsem zatím rodič, ale doufám, že kdyby někdy cokoli, tak myslím, že o vztah s vnuky bych se bila jako lev a udělala cokoli, abych o něj nepřišla. Pracuju s lidma, fakt hodně se mi svěřují a teda tyhle rodinné příběhy bývají zamotané....a dost bolavé
|
|
|
| jaruša | 
|
(13.3.2026 14:53:55)
Nemám túto situáciu v rodine, ale desí ma už len tá predstava...
Viem si predstaviť byť na strane snachy, ak by bolo jednoznačné, že rozvod zavinil syn, lenže čo ak by syn bude mal časom s novou partnerkou ďalšie dieťa/deti, to by boli tiež moje vnúčatá, ak by som mala so synom len minimálny kontakt, zavrhla by som teda aj jeho ďalšie deti???
|
| karma |
|
(13.3.2026 15:02:03)
Ta má učitelka se nestýkala prostě s celou rodinou syna. Jen prostě tou snachou. On měl i nové děti .
Ona prostě nechtěla tu snachu stavět před nejake kompromisy. Vím, že měla i dceru ( ale ten syn byl nejvíc), tak od toho synova úletu v době, kdy byla snacha vážně nemocná, měla proste dvě dcery. Tak to říkala
|
| karma |
|
(13.3.2026 15:03:24)
Určitě ji to muselo moc bolet. Ale vnímala jsem, že to bere jako takovou daň za to, že syn morálně selhal
|
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 18:07:02)
neskutečně silné rozhodnutí té paní, to zírám - někteří prarodiče cítí, že někde ve výchově udělali chybu a musí ji snaše a vnoučatům kompenzovat - tak jako výživné v některých výjimečných případech přejde na prarodiče, tak i prarodič může mít silnou morální potřebu vynahradit snaše a vnoučatům pozornost, péči, kterou by měl poskytovat otec vnoučat...
|
|
| K_at |
|
(13.3.2026 18:17:53)
Karmo, no, já to vidím asi trochu jinak. Pokzd pani učitelka protezovala az nezdravě (pusobi to tak) syna, kterého potom zavrhla pro jeho pochybení (jo, blbý a nechutný), tak mi to přijde jako nezdravý i od ní.
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:27:48)
No ale já to vnímám, že jakože přijala odpovědnost ( jo, myslím ho fakt i protěžovala), snažila se příště být tě snaše oporou pí zbytek svých dnů. Teda i s manželem, otcem toho syna. A tomu vnoučeti. Aby ta snacha nebyla nucená komunikovat s tím "zbytkem".
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:29:04)
Nebylo to nijak ideální. Spíš blbý a blbější volba, před kterou je postavil ten syn.
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:30:34)
Ono to prostě všechno zahušťovalo to, že krom malýho dítěte ve hře prostě ta snacha měla léčbu karcinomu( tedy fakt nechutný okamžik )+ zahnul se ženou kamaráda
|
| K_at |
|
(13.3.2026 19:07:54)
Karmo, rozumim. Fakt. Osobně bych synovi určitě sdělila mnoho ošklivých věcí a slov, strašně bych se zlobila a dlouho to rozdychavala.
Ale reakce matky mi přijde pred i po taková.... hm, strašně nezrala.
|
| karma |
|
(13.3.2026 19:16:21)
Jasan, chápu. Že zkušenosti teda vím, že člověk má sám o sobě nějakou představu coby kdyby, ale pak překvapuje sám sebe...
Já to tehdy hodnotila jako oběť, ale morálně správné. Věděla jsem, jak syna strašně milovala, viděla se v něm, syna i snachu jsem znala teda zběžně , z kroužku ( byli oba hodně starší). Ta snacha byla nesmírně milý člověk.
Nějak jsem si říkala , že prostě kdyby se stýkala s novou rodinou, snacha by to asi nedala,nechtěla ji stavět do dalších nepříjemných voleb, proto zvolila pro ni to něj. Jako pro toho nejvice zraněného. Pomáhali jí a vnučce, syna idstrihli
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 19:05:05)
Kat, jestli ta paní cítila vinu, učinila prostě zásadní rozhodnutí
Pokud neměla stroj času, aby se vrátila do minulosti a něco změnila v synově formativním věku, mohla udělat jen něco radikálního v současnosti a blízké budoucnosti... Upřednostnit snachu a vnouče, ale protože akutní potřeba pomoci. Syn ať si to v sobě utřepe sám, dospělý zdravý single muž na to má síly dost.
Snad ho nechtěla odstřihnout navěky věků. Nebo jo, karmo?
Je v tom i pragmatismus. Buď se zblázním výčitkama, že jsem přišla o syna.
Nebo se zblázním výčitkama, že snacha a vnouče nedostali moji absolutní podporu a synovi se nedostalo negativní zpětné vazby, kterou potřebuje jako prase drbání.
Taky si možná položila otázku: našla bych já v extrémní situaci podporu u snachy - ANO. A dostala bych ji od syna - NE, utekl by. A bylo rozhodnuto.
|
| karma |
|
(13.3.2026 19:10:01)
Nevím, jestli úplně na věky věků, ale v době, kdy mi to povídala, už to teda i vypadalo, že tj navždy. Aktéři ještě žijí , ale neměli jsme sraz. Ale přišlo mi, že je rozhodnuto navždy
|
| Čumča. |
|
(16.3.2026 19:47:05)
uff, karmo, tak to je fakt silná káva
já myslela, že její rozhřešení bylo "zmiz mi z očí, všechnu svoji energii teď hodlám využít na pomoc své snaše, která zřejmě zápasí o život, a na podporu malého vnoučete - žádný člověk by neměl zůstat sám na péči o malé dítě, když zároveň prochází opravdu těžkou nemocí s nejasnou prognózou..."
|
|
|
|
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(13.3.2026 15:05:58)
Já jsem se rozváděla a moji rodiče se s tím nemohli dlouho vyrovnat, na nějakou dobu mě úplně odstrihli a zvali na oběd mého ex. Bylo to pro mě příšerné a myslím, že i když jsme uz v pohodě, toto zrazení vnímám doteď vnitřně velmi bolestne. Dokonce jsem navštěvovala terapii.
Z jejich pohledu jsem zničila skvělé manželství s chlapem, co nepije a co mě nebije....to není vše.
Teď mám syna, který se bude ženit a nedovedu si představit, že bych hodnotila jeho vztah. Po své osobní zkušenosti nic není černobílé.
Lidi se nekdy rozvádí i kvůli maličkosti, ale nesoudila bych, co kdo zvládne unést.
|
|
| breburda71 | 
|
(13.3.2026 16:55:07)
Je to těžká situace, my jsme zatím rozvod dítěte neabsolvovali naštěstí, ale i rozpad vztahu po více letech, kdy už si člověk zvykne na dalšího člena rodiny, kterého si oblíbí, je docela těžký, naštěstí teda bez dětí - ale pořád je to tak nějak pochopitelné..
Ještě o dost horší než rozvod mi přijde situace, kterou teď máme u sousedů - jejich dospělý syn bydlel jinde a po letech vyšlo najevo mnohonásobné závažné týrání partnerek, hrozí mu dost dlouhý nepodmíněný trest, těch svědectví přibývá, píše se o tom i v regionálním tisku..
Rodiče vypadají navenek slušně, zdravíme se, potkáváme se na ulici desítky let..Syn byl vždycky problémový, ale že až tak to vygraduje, jsem fakt překvapená, a vůbec nevím, jak bych to zpracovala, kdyby to bylo moje dítě..
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(13.3.2026 17:08:06)
Breburdo, to mě už mnohokrát napadlo, že být matkou viníka, co ubližuje, musí být strašný.
Viděla jsem na tohle téma covidový film Hodina nejistoty (Lakewood), kritice se nelíbil, ale přesně tohle téma tam je - matka na ranním běhu, telefonát syn ve škole, kde se střílí. Jak snést, že je možná on ten střelec, jak snést, že je možná oběť... co je děsivější?
|
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(13.3.2026 16:59:08)
Když jsem se rozváděla já (bezdětná), tak cca za půl roku dostala moje máma od táty krásnou, velkou kytici. Nechápala jsem proč, až teď, co mam svoje děti, je mi jasné, jak musela trpět.
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(16.3.2026 16:09:22)
Nevím, zakladatelko, jestli ještě nahlédneš... nicméně za sebe musím říct, že to vidím jinak, než většina ostatních zde. Pevně doufám, že jednou nebudu kecat mladým nepříjemně do života. Ale v takovéhle situace bych se asi snažila si se synem osobně promluvit. Pečlivě bych vážila slova, abych ho z ničeho neobviňovala nebo nevyčítala, a abych nesoudila, protože souhlasím s tím, že s nimi člověk doma nebydlí, takže netuší, co se tam děje. Ale vnímám jako správné mu říct, aby zvážil, že rozvodem, jsou-li přítomny děti, pouze vyměňuje jeden balík problémů za jiné, často neméně těžké, jen jiné. Nastínit mu, že něco může být dočasné (brečící vyčerpaná čerstvá matka může být zase jeho příjemná žena, na kterou byl zvyklý). Že si myslím, že takový krok je potřeba důkladně zvážit, třeba i v poradně (nemyslím nutně někoho nutit jít do manželské poradny, ale třeba sám na jednom dvěma sezeních si ujasnit, co a proč chci udělat a zda to opravdu chci nebo tím řeším jiný problém). Že je v životě opravdu potřeba neutíkat při prvních problémech, ale alespoň se pokusit o to "i ve zlém". Že děti jsou prostě v životě změna, ale nemusí být tak zle stále. Atd. atd. Při tom všem bych zdůrazňovala, že mluvím pouze obecně a nenaznačuji, že to třeba nezvážil apod. - třeba to váží už roky, co já vím. Jen bych měla asi potřebu mu něco v tomhle smyslu říct, z pozice svých životních zkušeností, které jsem v jeho věku neměla (on nemá). A které by třeba někomu mladému uvažujícímu o rozvodu mohly pomoci si něco utřídit.
Pokud bych to tak cítila, možná bych i měla potřebu mu říci, že s jeho rozhodnutím nesouzním (nikoliv nesouhlasím - nejsem tu od toho, abych mu život odsouhlasovala), ale je to a bude stále můj syn atp. atp.
A třeba se také pletu. Třeba, jestli se jednou do takové situace dostanu, o dalších x let životních zkušeností a faulů dál než dnes, tak budu mít úplně jiný názor a naopak neřeknu vůůůbec nic. Jen mě tohle napadlo, protože tu všichni píší, hlavně se do toho nemontovat, a já si myslím, že mlaďoch sám hledající by mohl podobným rozhovorem třeba najít i jinou možnost, co zkusit? Mladí lidé si často neuvědomují, kolik problémů (dlouhodobých) vzniká z rozvodu dětného manželství, mají za to, že rozvodem jejich trápení skončí. Ale často ne. Jen je jiné. A to prostě často chápe člověk až když pár těch rozvodů aspoň trochu zblízka viděl.
Škoda, že diskuse tak "umřela". Přišlo mi to jako hodně zajímavé téma. (Ty jo, jak jsme se tu posunuly... od porodů doma, kojení, očkování, přes všechny ty pubertální témata, až k našemu zdraví, klimakteriím a rozvodům nikoliv nás, ale už i našich dětí! Čas není, témata tady také ne, ale stejně sem pořád kouknu! Akorát si to zřejmě už nikdo nepřečtete   )
|
| Pavla ... |
|
(16.3.2026 17:24:01)
Sněhulko, já plně souzním s Tebou, co píšeš.
Já vím, že dcerám svůj názor říkat budu, dcery jsou asi jiné než synové, hodně řeknou, co se děje, ale ne vše, ne hned. Ale také bych si řekla, že říct svůj názor je v pořádku. Ostatně - pozvala bych ho někam na neutrální půdu a vše probrala.
Jako mám kolegu 60+, který řešil rozchody svého syna, ale co vím, vždy mu řekl svůj názor, z pohledu jeho jako otce, z pohledu jeho syna, také odešel od ženy, ale tam byla nevěra z její strany, a nakonec se k sobě vrátili, mají další dítě a vše se nějak uovnalo.
Prostě někdy ta "rada" pohled ne tolik zainteresovaného rodiče pomůže :)
|
|
| karma |
|
(16.3.2026 17:37:30)
Já jsem teda přečetla. A myslím souznim. Já teda bych asi i byla vůči svým dětem i tvrdá , kdybych naznavala, že jednají sobecký q nechávají příliš spáleného pro svůj komfort. Někdy hyperkorektnost , pasivita a to " myji si ruce"je skoro stejně špatné jako aktér nedobrých kroků. Doufala bych, že nas vztah unese i nepopulární slova. A kdyby to dítě neuneslo a nebavilo se se mnou, bylo by to určitě strašné , ale pasivně koukat, jak moje dítě třeba ubližuje, bych asi neuměla
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(16.3.2026 17:49:07)
Karmo, to jsem ráda, že někdo přečetl... Už je to pár dní, co ta diskuse byla.
Souhlasím s tebou. Jen neznám reálie zakladatelky, tak jsem nechtěla být nějak tvrdá, nekompromisní nebo tak něco, aby to nebylo pochopeno špatně. Samozřejmě by záleželo na našem vztahu, na míře sobeckosti dítěte, jak píšeš, atd. (opět ale s citem a otevřeností k tomu, že můj pocit jeho sobeckosti nemusí odpovídat realitě, když u nich doma nebydlím - no to už se opakuju, myslím, že je jasné, jak to myslíme).
Btw vlastně si ale zatím asi neumím představit nástrahy vztahu se snachou/zeťem...
|
| K_at |
|
(16.3.2026 18:30:28)
Snehulko, vidím to dost podobně jako ty.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.3.2026 20:14:28)
Sněhulko, já si netroufám napsat nic k tomu, jak bych hypoteticky reagovala, protože to nevím.
Moje děti ještě žádné manželství neuzavřely, žádnou rodinu nezaložily, jen bych fantazírovala.
Nicméně si myslím, že o tom, že život je dlouhý, že manželství znamená mnohé zkoušky a překonávání překážek, že příchod dětí mezi partnery je zátěž atd., by se mělo mluvit před uzavřením manželství, nikoliv až v průběhu krize.
Pokud kdy budu mluvit dospělým dětem do života, tak si umím představit, že právě před plánovaným vstupem do manželství, dokud budou ještě tak trochu v pozici mého dítěte.
Později opravdu nevím, jak budou vypadat reálné vztahy a jestli bych vyhodnotila svoji roli tak, že mám do něčeho mluvit.
Každopádně představa, že do našeho vztahu a do naší krize promlouvá tchyně, mě přivádí do varu
|
| Čumča. |
|
(16.3.2026 20:47:07)
"Každopádně představa, že do našeho vztahu a do naší krize promlouvá tchyně, mě přivádí do varu "
Jé, tak takhle jsem to teda nepojala, a ono je dobré si obrátit tu peerspektivu. Já sebe vidím v roli frustrované, vzteky brečící zklamané matky, která "kráká svého syna za zátylek" a apeluje na jeho dobrou vůli.
Nicméně představa mé tchyně, která by pochopitelně slepě stála na straně mého muže a nasazovala na mě, mě štve strašně. A vůbec jsem si to nedala do souvislosti.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.3.2026 20:54:36)
Čumčo, možná je to tím, že snachu zatím nemám a vztah k ní je pro mě pouze hypotetický, zatímco tchyni mám a tu opačnou situaci si umím představit velmi živě
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(16.3.2026 20:34:59)
Sněhulko, mně je dostatečným poučením společné bydlení s tchýni po dobu 30 let Z něho můžu čerpat životní moudra ještě po dlouhou dobu.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(16.3.2026 20:32:55)
Sněhulko,
nezažila jsem u dětí rozvod, ale rozchod po dele trvajícím vztahu. Dítěti jsem opatrně řekla svůj názor zdůrazněný tím, že to je opravdu jen pohled z mé perspektivy. S děvčetem to neslepil, ale možná si na to vzpomněl u dalšího vztahu.
Jak tu někdo psal o matce, která zavrhla svého syna kvůli tomu, že opustil nemocnou manželku se ženou kamaráda, nedokázala bych být tak tvrdá. Snažila bych se podpořit obě strany.
|
|
|
|
V její náručí
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Den VltavyPraha 1 
Bitva u SudoměřeStrakonice 
Velikonoce na vsiÚstí nad Labem 
Velikonoční stezka s obřími kraslicemiČeské Budějovice 
Pochod Čertova podkova
Den Vltavy
Bitva u Sudoměře
Velikonoce na vsi
Velikonoční stezka s obřími kraslicemi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)