Re: Když se rozvádí vaše dítě....

aj, to je mi mo líto, vždycky to dost odnesou děti.
Zajímavé téma, když od nás odešel můj manžel, jedna dcera vlastně byla mimino, choval se fakt odporně, musím říct, že mě dost zklamali tcháni. Vím, že tj prostě těžká situace, ale ocenila bych podporu, ale vlastně jsem cítila, že tchýně je ráda že má vlastně synáčka (tč přes čtyřicet, opět doma a může o něj pečovat (milenka moc pečující nebyla). Dost se to podepsalo i na jejich vztahu s mými dětmi, jejich vnuky, vlastně jedinými, protože švagr děti nemá. Cítím, že jistě mají vnuky rádi, ale byli prostě totálně pasivní, totálnš tolerantní k manželovu chování - jezdil tam s milenkou- a já nemela sílu (a vlastně ani jsem nebyla ochotná), modelovat jejich vztahy. Přitom třeba starší dcera vím, že do té rodiny je povahou hodně, myslím by víc celkově souzněli i byli si vzájeně pochopitelnější. Ona už za nimi i sama jela, ale prostě ty vztahy jsou hodně přetrhané.
Vanilková, za sebe bych radila, abys vyjadřovala vnukům i snaše podporu, že třeba s chováním syna nesouhlasíš,ačkoli tj syn, až opadne ta případná rozvodová řež, at jsou tvoje vztahy s vnuky zachovány. Určitě se to vyčistí a bude na co navazovat. Držím moc palce
(na střední jsme měli třídní, co měla syna, na kterém neskutečně visela. Viděla se v něm. Ale když on opustil manželku s malým dítěte, pdvedl ji s kamarádovou ženou v době, kdy se jeho žena léčila s rakovinou, moje učitelka s ním přerušila veškeré vazby, řekla, že dcera je ted ta snacha, že proste je cele na straně vnučky a snachy a synovo morální selhání prostě nepřejde. Celkem jsem si jí vážila, protože vím, že to byla neskutečná, ale neskutečná obět).
Hodně síly.