Eliška, 13-ti měsíční chlapeček | •
|
(26.8.2000 21:34:40) Milé maminky, nevím si rady. Máme 13-ti měsíčního chlapečka, kterému jsme s manželem podle mého dobrými rodiči, ale když k nám přijde na návštěvu babička (což je každý den - bydlíme ve stejném rodinném domku, pro chlapečka přestáváme existovat - věsí se jí za sukni, že se chce chovat a vodit za ručičku). Když nastanou situace, že na zavolání místo k mamince šťastný spěchá přesto za babičkou a v momentě, kdy ona odchází tak mi pláče a vzteká se u dveří, jsem z toho rozpolcená a bezradná. Se svými rodiči já a manžel (který to naštěstí bere s určitým nadhledem) vycházíme sice dobře, ale soužití dvou generací zřejmě přináší své úskalí, na které asi nejsem připravena. Nerada bych, aby později docházelo ve výchově našeho chlapečka k tomu, že pro něj bude směrodatné, že babička dovolí, přestože maminka zakáže. Poraďte mi, prosím,jak tomu čelit.
|
Dana , 29 let , dvojčata 18 měsíců | •
|
(26.8.2000 23:00:41) Jsme v obdobné situaci. Náš Lukášek je prostě "babiččin". Vzhledem k tomu, že se jedná o mou matku, pouze jsem si s ní "vyjasnila" pravidla. Tzn. zakážu-li něco, nebude to babí dovolovat, plácnu-li Lukáška za např. fackování brášky, nebude ho litovat atd. atd. Babičky jsou sice na rozmazlování, ale když s nimi žijete, nebo se často vídáte, časem byste přišla o veškerou autoritu. A to, že Lukášek brečí, když např. odjíždíme na chalupu - snažím se ho zabavit (koukáme na auta, světýlka a tak) a většinou za chvíli stejně usne.
|
|
|