Petra, dvouletá dcera | •
|
(2.3.2000 19:03:46) Je mi 27 let, jsem na MD s téměř dvouletou dcerou. Již delší dobu řeším s manželem, jak by se náš rodinný život měl nadále ubírat. Ptám se na rady zkušenějších kamarádek, ale zatím jsem se nedobrala uspokojivé odpovědi. Možná je i důležité, jakého pohlaví sourozenci jsou. Proto by mne zajímaly zkušenosti maminek dvou dcer a maminek, které mají doma holčičku i chlapečka. Já sama jsem byla starší sourozenec mladšího bratra a nemám s tím dobré zkušenosti. Proto bych ráda pro svou dceru připravila jinou budoucnost.
|
Jirina | •
|
(3.3.2000 3:37:47) Ahoj, ja mam deti 3, vzdy s odstupem priblizne 3 let. Dva jsou synove, posledni dcera. Pokud planujete vice deti, je treba zkratit casove rozmezi, nebot synove si vystaci a dcera zustava "odstrcena". Tomu nejstarsimu jeste nestaci a sotva mu bude behem nekolika let "vyhovovat".
|
|
PhDr. Jiří Tyl | •
|
(3.3.2000 8:56:04) Názory se asi budou extrémně lišit jak podle osobní zkušenosti, tak podle nejdivočejších fantazií, co dítě potřebuje (viz tzv. ferberizace - fantazie o studeném odchovu, o které píše maminka na vedlejší diskusi).
Chceme-li to vědět doopravdy, musíme JÍT K PŘÍRODĚ: tzv. antropologické konstantě člověka, před všechny kulturní předsudky.
Doporučuji kouzelnou a čtivou knihu od antropologa, která se zabývá vykopávkami prvních lidí.
LEAKEY: LIDÉ OD JEZERA Leakey srovnal věkový odstup u prvních lidí, u současných tzv. přírodních národů, a u našich nejbližších příbuzných.
Tyto 3 nepochybné PŘÍRODNÍ stavební kameny mají všechny ODSTUP 4 ROKY.
Od přírody, tzv. psychobiologicky jsou 4 roky optimální: starší sourozenec už je schopen sám chodit, má svoje já, primární separace od matky je ukončena, probíhá identifikace s mámou, takže pomáhá v péči o mladšího sourozence, o domácnost atd.
Dítě mladší než 3 roky je ještě na mámě příliš závislé, a s mladším sourozencem konkuruje. Dítě starší šesti let už je tzv. pseudojedináček. (Mohu potvrdit z vlastní psychoanalytické praxe.)
Názory, hlediska, víry, zkušenosti se mohou lišit. Toto je OBECNÁ EVIDENCE MATKY PŘÍRODY.
Přeji šťastnou volbu. Jiří Tyl
|
|
Dalibor, jedna žena a dvě děti (3 a skoro 1 rok) | •
|
(3.3.2000 20:45:52) Já sám mám bratra o sedm let mladšího a mohu Vás ujistit, že to bylo dosti kruté. Jednak jsme si až do jeho cca 20 let neměli co říct (v době, kdy on šel do první třídy jsem já byl na gymnáziu a tak dále), jednak jsem musel neustále řešit problém "staršího a rozumnějšího" a proto za vše zodpovědného sourozence.
Osobně si myslím, že je lepší raději menší rozdíl, než příliš velký. My jsme chtěli, aby si naše děti spolu rozuměly a dokázaly si hrát. Uznávám, že výchova dvou malých dětí je záběr, hlavně pro matku, ale nikdy nevíte, kdy se Vám druhé dítě podaří. Znám rodiny, kde to trvalo dlouhé roky.
|
Milada, syn 4 roky | •
|
(11.3.2000 23:29:56) Mám bratra o 6 let staršího a po narození našeho syna jsem si představovala také delší odstup(alespoň 5 - 6 let). Důvody:přes rok kojení, pak se mi zdálo dítě stále malé, pleny se nám dlouho táhly... Pak jsem ale zjistila, že už by synek někoho k "sobě" potřeboval, mluvili jsme spolu o tom a mluvíme často.... Už se na miminko těší. Bohužel se mi již asi 8 měsíců nedaří přijít do jiného stavu. Takže souhlasím s názorem, že někdy je třeba začít dříve...
|
|
|
Ondřej (25), syn 8 měsíců, druhé dítě se narodí za 6 měsíců | •
|
(5.3.2000 12:50:31) Domnívám se, že šťastná budoucnost vašich dětí není příliš závislá na pohlaví jejich sourozenců, ale především vaší výchovou a vaší schopností jim šťastné dětství připravit. Tím samozřejmě nechci popírat existenci různých sourozeneckých konstelací, ale nelze tvrdit, že tato a tato konstelace je špatná a takový a takový rozdíl je nevhodný.
|
|
Lucka Pelikánová, Lukášek (1,5) | •
|
(7.3.2000 15:12:30) Pokud to jde tak si myslim, ze cim mene tim lepe. Dolni hranici povazuji dva roky - tak aby starsi jiz sam chodil. Nemam osobni zkusenosti, ale me dve kamaradky maji deti o 20 mesicu(kluk, holka) a o 23 mesicu (dve holcicky). Deti si skvele vyhraji. Souhlasim, ze ctyri je optimalni na to, aby starsi holcicka "pomahala". Pokud je starsi kluk nevim. Ja osobne bych je chtela mit o dva a maly kousek.
|
Zuzka | •
|
(1.9.2000 14:24:37) Ani nevite, jak jste me potesila s vasi nazorem na vekovy rozdil 2roky a kousek. Mam dvouletou dceru a za dva mesice se mi naroodi chlapecek. Porad me trapi obavy, jestli nebude prilis zarlit a jestli si spolu vyhraji. Neznam nikoho s detmi po dvou letech. Tesim se na miminko uz strasne moc a vam preji, at se tomuto vekovemu rozdilu taky priblizite.
|
Radka, dva synové | •
|
(3.9.2000 19:01:13) Jen něco k té obavě ze žárlivosti. je to asi individuální, ale u nás po ní (zatím snad to vydrží) není ani stopy. Naši chlapci jsou od sebe zhruba dva roky a čtyři měsíce. Teď je stašímu asi dva a třičtvrtě, mladšímu bude pět měsíců. Matouš, starší, vždycky vyjmenovává celou rodinu, na Tobiáše nikdy nezapomene. Známí, co mají děti, nás strašili, že se dočkáme doporučení, abychom miminko vrátili a podobně. Ale naštěstí nic takového. Naopak, když třeba manžel odchází do práce a dá pusu mně a Matoušovi, ten mu hned připomene "A Tobýškovi taky." Nebo když miminko začne fňukat, říká mu: "Tak už nebreč, máma tě nakojí". Matouše jsem kojit přestala asi v roce a třičtvrtě, takže na tohle by třeba žárlit mohl, ale taky ne. Usnadňuje mu to asi i to, že mám docela dost kamarádů i starších. A navíc se několika z nich také letos narodili sourozenci, takže by mu asi spíše připadalo divné, kdyby bychom doma žádné miminko neměli. Toiášovi neubližuje, jen ho párkrát nějak zkusil šťouchnout, co my jako na to. Spíše je nebezpečí v tom, že by ho někdy umuchloval a zalehl. Možná nežárlí i proto, že si dáváme bacha, aby se nemusel kvůli miminku nějak uskrovňovat v některých svých potřebách - jasně že na něj musí brát ohled, třeba malý, má-li hlad, čekat nemůže a Matouš už může. Ale třeba vždycky musí mít večer knížku, i když někdy u toho ještě kojím a podobně. Také říkám schválně nahlas miminku "Teď Tobiáši nekrič, bráška odpočívá" a podobně.
|
Jana,2 synové | •
|
(3.9.2000 21:35:15) Mezi mými dětmi je věkový rozdíl 2 roky a 10 měsíců . Také jsem si prvního půl roku libovala , že se neobjevila tolik obávaná žárlivost a vše jsme zvládali celkem v pohodě. Tato idyla skončila , když se mladší syn začal sám pohybovat . Občas tomu staršímu něco vzal , někdy to bylo naopak ...Čím byli kluci starší , tím víc se navzájem mydlili. Snad jen ve chvílích nebezpečí / hrozící pád , auto , schody / se v tom starším probouzí nějaké ochranitelské pudy.Nyní má mladší syn 20měsíců a situace se poněkud zklidňuje , snad už to tak bude napořád. Proto nechvalte dne před večerem ! Jana
|
Eva,2 dítka kluk+holka | •
|
(10.9.2000 23:37:56) Velmi si pochvaluji věkový rozdíl 2 a něco. Já se svou starší sestrou jsem o 2 a 5 měsíců, manžel se švagrem o 4 roky. Vždycky tvrdil, že než se spolu dali dohromady, trvalo snad do 12 let.My se sestrou jsme byly taková dvojka, že stejný věkový rozdíl jsme zvolili našim dětem-2 a 5 měsíců.Starší kluk se na miminko těšil, žárlivost přišla taky mnohem později-když se ségra začla pohybovat, brát a likvidovat jeho věci. A projevilo se to tikem-pořád mrkal. Na radu paní doktorky jsme si toho "nevšímali" a na čas změnili prostředí(dovolená) a spravilo se to. Dnesko se občas rvou jako koně, až čekám kdo bude mít vypíchlé oko (mají necelých 6 a 3 a půl), ale když přijdou do neznámého prostředí, tak se drží za ručičky a j¨sou pořád spolu. A když jsou ve větší společnosti dětí, brácha sestřičku hlídá a stará se o ni - aby jí nikdo nešťouchal,nepředbíhal na skluzavce... No taková naše dvojka .A mimochodem, pořád kňourají, mami, kdy budeme mít taky miminko?
|
|
|
|
|
|
Heda, dcera 4 a půl | •
|
(8.3.2000 11:20:04) Také mám zkušenost starší sestry mladšího bratra. S bratrem o 20 měsíců mladším jsme se "potkali" teprve, až odešel studovat do jiného města. ... Takže když se nám narodila dcera, bylo rozhodnuto, že další dítě přijde později - chceme se začít snažit po jejích pátých narozeninách. Vidím dvě úskalí: v posledním roce je dcera poměrně osamělá, protože jí chybí partner pro hry tohoto věku "na něco". V sousedství nemáme žádné stejně staré děti a školka zřejmě zcela neuspokojuje. Dalším problémem by mohl být souběh nového miminka a začátku školní docházky, jenomže stejně uvažujeme o odkladu, protože dcera je červencová. Na druhé straně jsem si skvěle vychutnala první tři roky, kdy jsme spolu chodily plavat a cvičit a jezdily na hory, což kamarádky s batoletem a miminkem zvládaly jen těžko. Teď bych si nejradě ji přála dvě děti hned za sebou, protože ta kombinace starší sestra - mladší bratr už nebude nikdy tak vyhrocená.
|
|
Markéta, 2 synové 3,5 a půl roku | •
|
(9.3.2000 0:08:27) Mám o dva roky mladší sestru, náš vztah byl a je moc hezký. Moje mamka mě však varovala, že pro ni bylo naše dětství velice náročné. Myslím si, že rozdíl tří-čtyř let je nejlepší. Děti si spolu dobře rozumí a mamka vše zvládne v relativním poklidu. Zatím mi to vychází, uvidím časem.... Pohodu a trpělivost při výchově dětí přeje Markéta
|
|
Renata , syn 2,7 roku, dcera 2 měsíce | •
|
(12.3.2000 20:04:52) Rozdíl mezi našimi dětmi je přesně 2,5 roku. Zatím vše probíhá bez problémů, se žárlivostí staršího syna jsme se zatím nesetkali. Dokonce o Alenku "pečuje" - lehne si k ní, vyhrnuje si tričko a chce jí dávat "pití". Nevím jestli to není tím, že je zatím miminko pro něj atraktivní, ale byla bych ráda, kdyby mu jeho přístup vydržel. Každopádně se snažíme konfliktům předcházet. 2,5-letému dítěti se dá už i ledacos vysvětlit. Skutečně obdivuji matky, co mají děti třeba po roce- tedy vlastně dvě mimina- to je na medaili. Já jsem spokojená /zatím/ s tím, jak nám to vyšlo, myslím, že je to rozdíl akorát na zvládnutí i na jejich pozdější společné hry. Držím palce, ale moc dlouho to neplánujte, aby to pak vyšlo tak jak si přejete. AHOJ Renča
|
Eva | •
|
(17.3.2000 7:32:12) Já si myslím, že věkový rozdíl je dost individuální. Pro mne samotnou je přijatelná dolní hranice dva roky a horní pět let. Máme syna 3,5 roku a v říjnu mu přibude sourozenec. S takovým věkovým rozdílem jsem zatím spokojená. Rozdíl menší než dva roky se mi zdá pro maminku hrozný, těžko si dovedu představit, jak bych to vůbec zvládala, ale znám maminku, která má v tomto odstupu tři děti, z toho nejstarší postižené těžkou mozkovou obrnou a při tom všem fofru jsou relativně v pohodě. Jsou-li sourozenci od sebe víc jak pět let, jsou to vlastně dva jedináčci. Já sama mám o osm let starší sestru a nikomu bych takový velká rozdíl nedoporučovala. Náš vztah byl vždycky obtížný i vzhledem k tomu, že jsme výrazně odlišné osobnosti. Teprve dnes, když je mi třicet pryč a sestra už se blíží ke čtyřicítce, se to troch stabilizovalao, ale ne moc. Její dcery už si užívají plnými doušky puberty, zatímco já mám jednoho školkáčka a malinké novorozeně mě na podzim čeká - zase nemáme nic, co nás spojuje. Takže se připojuji k názoru: nic neuspěchat ale s ničím taky moc dlouho neotálet.
|
|
|
Petra, Tomáš 7, Tereza 4 | •
|
(21.5.2000 8:43:36) Věkový rozdíl našich dětí je 3,5 roku a mně se zdá, že to není ideální. Možná je to i tím, že starší je kluk, ale hlavním důvodem je asi především jeho sobectví a to , že byl zvyklý být sám a nedělit se.... Já jsem měla 2 mladší bratry ( o 2 roky ) a bylo to celkem fajn. Domnívám se , že dobrý rozdíl jsou právě cca 2-3roky, neboť takto staré dítě si asi lépe zvyká na to že již není středem pozornosti všech .... Pravděpodobně také záleží na tom, jakého pohlaví je první dítě. Z mé zkušenosti a mých známých je mnohem praktičtější mít první holku, která pomůže i třeba málo... Mít prvního kluka a pak holku je hezké, ale nepraktické...
|
|
|