Taky to znám - o tom, jak to (ne)zvládáme my

Ahoj Zuzko,

obdivuju Tě, že píšeš o PĚTI kamarádkách, s nimiž se scházíte nebo scházely. Nám se poslední roky nedaří sejít se s kamarádkou ve DVOU!

Důvod je obdobný jako u Vás: obě máme po dvou synech a od té doby, co kluci začali chodit do škol a kroužků, tak s tou kamarádkou nemáme jediné společné volné odpoledne. Tahle situace trvá už třetí školní rok. Přitom ani jedna z nás nenutí své děti k návštěvě různých kroužků jen proto, aby rozvíjely své (ne)schopnosti, ale naše děti si ty kroužky samy svobodně vybírají.

Já musím své kluky při vybírání kroužků brzdit, protože by nejraději chodili do dvou kroužků denně každý den, tolik mají zájmů. Takže jsem to "ubrzdila" :-) tak, že moji kluci mají jedno společné volné odpoledne, ostatní dny mají různé aktivity. Kluci mé kamarádky mají také jedno jediné volné odpoledne, ale samozřejmě jiný den než my.

Takže to dopadá tak, že ačkoliv s kamarádkou od sebe bydlíme 10 minut autem (nebo půl hodiny MHD), jsme spolu v kontaktu téměř výhradně přes e-maily, protože je to jediná možnost, jak si popovídat :-) Ještě že ten internet existuje :-)

Tvůj článek je moc fajn a je mi jasné, žes ho nepsala jen kvůli těm kroužkům, ale spíš kvůli tomu, že už odmala děti učíme pořád někam spěchat, plánovat čas atd. - a pro život to nemusí být ten nejlepší vklad. Souhlasím. Je třeba také umět v klidu prožívat přítomný okamžik, jen tak vychutnávat klid a pohodu.

Nějak ale nevím, jak toho docílit u nás doma. Moji kluci mají totiž tolik energie, že zvládají "levou zadní" všechny ty kroužky a celkem i školu, a ještě jim zbývá poměrně dost času a hlavně hodně síly na to, aby ve zbylém čase "řádili" a hráli si po svém. Určitě se nenudí.

A tak mám dojem, že jsem to spíš já, kdo by moc rád seděl a "spočinul v prázdnotě". Mám čím dál intenzivnější pocit, že bych moc potřebovala víc klidu a času právě na takové to "spočinutí" a vychutnávání nejen svátečních chvil, ale i zdánlivě obyčejných okamžiků. Totéž platí o kamarádce.

Pořád ale nemůžeme přijít na to, jak tohoto stavu docílit v situaci, kdy máme každá doma po dvou klucích nabitých energií a sršících nápady od rána do večera. Nedokážu si představit, jak bych zvládala ten stálý (a leckdy dost únavný) gejzír energie, nápadů, blbinek a aktivit mých dvou synů, kdyby jim aspoň trošku času a energie neodčerpaly ty kroužky. I tak jim zbývá energie mnohem víc, než mi někdy připadá únosné.

A to se snažím poskytnout jim dostatek možností k tělesným aktivitám a leccos s nimi podnikám o víkendu i já sama (lezení po skalách, dlouhé pěší túry, zkoumání různých jeskyněk a rozsedlin ve skalách apod., tohle nás moc baví). Ale čím víc kluci rostou, tím víc mám pocit, že jim té energie přibývá a přebývá, zatímco mě ubývá. No snad to nějak zvládneme :-))

Honem píšu, že to výše uvedené nepíšu, abych si postěžovala. Jen jsem se tak rozepsala o tom, jak to vypadá u nás; u kamarádky to funguje obdobně.

Jsem moc zvědavá, jak tyhle záležitosti zvládáte u Vás, ženské. Mějte se moc pěkně a ať se daří Vám i Vašim dětem při všech aktivitách - a ať se Vám na rozdíl od nás daří i relaxovat a "zpomalit".
Ahoj :-)