Re: Zbytečné obavy ...

Taky myslím. Když jsem byla děcko, tak jsme doma televizi měli, nikdo nám k ní nezakazoval přístup, a přesto jsme jak brácha tak já docela normální - já ráda čtu a dokud jsem měla čas se patlat ve vývojkách a ustalovačích, tak jsem i ráda fotila, brácha je aktivní sportovec a rád píše (oba si tyto zálibiy neseme z dětství)... Na televizi jsme koukali, ale nikdo nás od ní nemusel odhánět bičem :o) Prostě rodiče nám umožnili všestranný rozvoj, mohli jsme si vybrat televizi, ale zároveň i spoustu jných činností.

Ten samý přístup bych chtěla uplatnit i u našeho děcka. Jsou jí skoro dva roky a kouká na Teletubbies. Rozhodně před televizí nesedí pětkrát týdně třicet minut, spíš jenom když si vzpomeneme. Tenhle týden to bylo cca dvacet minut celkem, jindy je to víc, jindy vůbec, podle našeho programu. Já si ten seriál moc pochvaluji, dcera se u něj docela rozkecala a navíc ty Potvůrky (tak jsme si je počeštili :o) ) začíná napodobovat. Už jsem psala v jiné diskuzi - např. dcera odmítala po ulici chodit za ruku, stačilo však, aby si Potvůrky tak vyšly na procházku a už se rozjela: "Mamí... sinice, rucicku!" :o))

Na druhou stranu k nám v některé dny kolem deváté ráno chodí slečna, která dceru bere na procházku. Stačí, aby zazvonila, a Verča přestane být fascinovná děním v televizi, ale už běží ke dveřím a raduje se: "Teta, teta. Jdem ven!" (Mimochodem, kdo by jí v tuto chvíli sledoval, tak neuvěří, že i já s ní taky chodím ven :o) ) a zrovna tak si od televize odejde do vedlejšího pokje hrát tehdy, když jí dění na obrazovce nijak nezaujme.

Teď zrovna přemýšlím, jak dvouleté dítě naučit na počítač - poměrně často na něm dělám a Verča se o něj aktivně zajímá a mně připadá zbytečné, aby jenom tak bezcílně mlátila do kláves a koukala přitom do účetního programu... To už si myslím, že je lepší zkusit nějaké speciální CD pro děti a ukázat jí při tom něco užitečného :o)

S.